Benátky – klášterní bazilika Nanebevzetí Panny Marie františkánské (Venezia – Basilica di Santa Maria Gloriosa dei Frari)
Pro mnohé – v nejhorším případě – druhý nejkrásnější a nejvýznamnější kostel v Benátkách je vysoce ceněnou ukázkou italské gotiky. Bazilika Santa Maria Gloriosa dei Frari je největším kostelem ve městě na laguně a nachází se na náměstíčku Campo dei Frari, tedy v srdci čtvrti San Polo. Stavba na půdorysu latinského kříže je zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie a od roku 1926 má status baziliky minor.
Impozantní cihelný chrám byl postaven v letech 1339 až 1440 a zůstává jedním z pouhých tří zdejších pozoruhodných kostelů, které si zachovaly většinu svého původního vzhledu ve stylu benátské gotiky. Vzhledem k tomu, že se jedná o kostel františkánský, nepřekvapí poměrně jednoduchý exteriér, včetně hlavního průčelí. Jeho součástí je také cihelná zvonice, která je údajně druhou nejvyšší benátskou stavbou svého druhu (po sv. Markovi).
Interiér chrámu je naopak „skvostnou uměleckou galerií“ s pozoruhodnými díly pocházejícími z několika staletí. Přes jména jako Tizian nebo Donatello na první pohled zaujme zejména funerální architektura s mnoha hrobkami (nástěnnými pomníky) významných Benátčanů, včetně řady dóžat. Ale většina turistů sem asi opravdu zajde hlavně kvůli těm dvěma velkým oltářním obrazům od Tiziana (Nanebevzetí Panny Marie na hlavním oltáři a Madona rodu Pesaro v rodové kapli z roku 1478). Současně je však třeba upozornit na skvostně vyřezávané chórové lavice a s nimi sousedící oddělovací zástěnu (letner), která je v Benátkách poslední ukázkou tohoto typu gotické architektury (lavice i přepážka pochází z let 1468 až 1475).
Vstup do kostela je zpoplatněn (v dubnu 2025 to bylo za 5 euro), ale rozhodně se nejedná o vyhozené peníze. Navíc jsou nejzajímavější exponáty označeny a nechybí ani malé „muzeum“ (na rozdíl od mnoha jiných případů vás zde nečeká varianta s dalšími doplatky za některé vnitřní prostory).
Další řádky jsou určeny těm, kteří by se chtěli o historii kostela a nejzajímavějších částech jeho mobiliáře dozvědět ještě něco navíc.
Již v roce 1231 darovalo město tento pozemek ke zřízení kláštera a kostela františkánskému řádu menších bratří (od toho zkrácený název Frari). První stavba se hned ukázala jako příliš malá a tak se už v roce 1250 začalo s budováním trojlodního kostela. Ten ještě nebyl dokončen ani v roce 1338, takže hned vzápětí byla zahájena stavba současného monumentálního chrámu, který dostal opačnou orientaci s průčelím nasměrovaným k náměstíčku a malému kanálu.
Stavbu nového svatostánku zahájil Jacopo Celega a v jádru dokončil jeho syn Pier Paolo. Zvonice byla dostavěna v roce 1396 a roku 1420 přistavěna kaple sv. Marka. V letech 1432 až 1434 byla vedle zvonice postavena kaple sv. Petra a průčelí bylo dokončeno až v roce 1440. Jeho součástí se roku 1516 staly tři sochy od Lorenza Bregna. Hlavní oltář byl vysvěcen v roce 1469, samotný kostel pak v květnu roku 1492. V majetku františkánského řádu zůstala Santa Maria Gloriosa dei Frari až do roku 1810.
Kostel v exteriéru kombinuje stěny z červených cihel s architektonickými detaily z istrijského vápence. Od většiny benátských kostelů jej odlišuje gotická žebrová klenba a absence centrální kopule. Původní počet sedmi „apsidových“ kaplí později doplnily dvě rodové kaple, křestní kaple a sakristie.
Z uměleckých děl v interiéru chrámu se kromě Tizianových obrazů nejčastěji zmiňuje Donatellova socha sv. Jana Křtitele, hrobka dóžete Francesca Foscariho (zřejmě Niccolò di Giovanni Fiorentino) a chórové lavice Marca Cozziho. Nechybí velká jména jako Paolo Veneziano, Bartolomeo Vivarini, Giovanni Bellini nebo Palma mladší. Tizianovu hrobku vytvořili v závěru I. poloviny 19. století Luigi, Pietro a Andrea Zandomeneghiové. Varhany na levé straně postavil Giovanni Battista Piaggia v roce 1732, ty na pravé straně Gaetano Callido v letec 1795 až 1796. A skutečný „nářez“ je – silně expresionisticky pojatá – Pieta, kterou v roce 1959 vytvořil téměř neznámý Pietro Giuseppe Tito.
Příspěvky z okolí Benátky – klášterní bazilika Nanebevzetí Panny Marie františkánské (Venezia – Basilica di Santa Maria Gloriosa dei Frari)





