Ze Starých Splavů do Hradčan

Ze Starých Splavů do Hradčan

Je druhá polovina října. Přijíždíme do Starých Splavů kolem deváté s plánem projít kolem máchova jezera přírodní rezervací Pecopala do Hradčan a kolem Psího kostela, Skalní brány a obory Velký Dub zpátky do Splavů.

Ujednáno, vyrážíme od parkoviště nedaleko nádraží Doprava ulicí Jarmilina stezka a pak lesem k Jarmilině skále. To už jsme přímo u jezera a mlha by se snad opravdu dala krájet, vidět je sotva na pár metrů. Hladina je trochu níž než obvykle, pravděpodobně kvůli opravě hráze, takže se dá celkem pohodlně procházet kolem samého břehu po písku kam sahala vodní hladina.

Z mlhy se vynořují beznadějně opuštěné plážové skluzavky a prolézačky jako prehistorické obludy. Procházíme pod Šroubeným a na protějším břehu se z mlhy vynořuje špička vrchu Borný. Mlhou se začíná nesměle prodírat sluníčko a svět je hned o něco veselejší. A hlavně fotogeničtější.

Za Šroubeným odbočujeme po modré, zatím ještě se žlutou Doprava a jdeme lesem na dohled od areálu chatových osad k rozcestí U parkoviště. Hub jak nastláno, a většina zdravých suchohřibů, i hříbek se stydlivě ukáže, jen za ten kilometr k rozcestí bychom snad všichni měli plné košíky. Nicméně statečně odoláváme a pokračujeme, tentokrát už jen po modré, přecházíme silnici do Doks a za ní dál Velkou Kraví roklí.

Zvlněná cesta kolem omšelých pískovcových skal a balvanů, statných dubů, borovic a ztepilých smrků se kroutí někdy skoro až do protisměru a přivádí nás krásným romantickým Kokořínskem, jmenovitě Hradčanskými bučinami na Dělovou cestu do NPR Břehyně – Pecopala.

Další zastavení u rozcestí U náspu, kde modrá opouští Dělovou cestu a pokračuje mírným sestupem mohutnou bučinou k rozcestí Popelový hřeben. Odtud ještě pokračujeme po modré další dva kilometry k rozcestí Dlouhá rokle. Buky se střídají s vysokými smrky mezi nimiž se občas prodírají paprsky na chvíli zvítězivšího slunce. A hub je pořád dost, alespoň si je občas prohlédneme ale do sběru se nikomu nechce, do cíle je ještě daleko.

Na rozcestí Dlouhá rokle opouštíme modrou která pokračuje vlevo k severu Měděnou roklí a dáváme se cestou k východu směrem Studenou a Dlouhou roklí k rozcestí U Trojzubce. Scenérie se příliš nemění, jen podél široké lesní cesty začínají převládat vysoké smrky, pořád je to však ta nejlepší procházka podzimním Kokořínskem.

Od rozcestí je to už jen pár set metrů ke hrázi rybníka Držník, jednomu ze soustavy Hradčanských rybníků, napájených Hradčanským potokem. Ten za Hradčany končí svou pouť v meandrující Ploučnici. Jdeme panelovou cestou přes hráz rybníka a za ní odbočujeme doleva na rovnou lesní cestu s cyklo a modrou místní značkou na dohled od letiště k Hradčanskému rybníku. Po kilometru na kraji Hradčan s lítostí míjíme zavřenou restauraci, co naplat, je po sezóně. Pokračujeme podél Hradčanského rybníka a za hrází, přes níž vede silnice, na návsi nacházíme zadostiučinění v podobě stánku a přístřešku s občerstvením.

Tam na chvíli poskládáme své starobylé kosti a u kafe a piva poklábosíme s domorodci a nasajeme vědomosti o Dělové cestě a okolí. Samozřejmě po tu dobu co sedíme sluníčko horempádem dohání svůj dnešní deficit.

Dál pak pokračujeme západním směrem s modrou, zelenou a cyklo po silnici. Obě turistické záhy odbočují doleva do Kraví rokle a my pokračujeme po cyklo a odbočíme doleva do lesa až za skálou Tvarožník. Tam neznačenou pěšinou podle Karlovy navigace po pár stech metrech přijdeme na zelenou kterou jsme nedávno opustili a ta nás dovede k rozcestí Jelení vrch. Pak nedaleký zajímavý jeskynní útvar Psí kostel a za ním Skalní brána a od ní sestup na pěšinu lesem kolem skal k rozcestí Senná Brána.

Odtud víceméně kopírujeme hranice a oplocení obory Velký Dub, směrem k západu osvětlené louky a pastviny s výhledem k Dlouhému vrchu, k východu pak zalesněná obora s dominujícím kopcem Dub (458 m). V Hraničním dole zelená odbočuje k západu na Provodín s odbočkou k Lysé skále, my pokračujeme cestou kolem obory a po chvíli s modrou kolem oplocení a odbočkou k jihu lesem k předměstí Starých Splavů. Znovu obcházíme Šroubený, tentokrát ze západní strany a ulicí Dalibora z Myšlína k parkovišti u nádraží.

Auto je tam kde jsme ho ráno opustili takže bez velkých okolků nasedáme a vracíme se k domovu. Myslím že budu mluvit za všechny když řeknu, vlastně napíšu, že máme za sebou pěkný výlet Kokořínskem, Hradčanskými bučinami, okolím máchova jezera a rezervací Pecopala. Žádný popis cesty, tím méně ten můj, nedokáže ty hezké zážitky popsat. Kdo tam vstoupí, neprohloupí, lepší jednou vidět než dvakrát číst.

Takže zdrávi došli, zase někdy. Seventy

Odkaz na mapu trasy