Západní část republiky - 5. den - Slavkovský les: Vysoká - ruiny kostela sv. Jana Křtitele; krajinná památková zóna Kladská - osada a NS (3,6 km); Prameny - křížová cesta a zřícenina kaple Panny Marie, prameny: Barochův, Nový, Giselin a Rudolfův

K ránu klesla teplota k 16 stupňům, byl tu klid, mělo by se spát perfektně. Jenže já měla nějakou divnou noc. Večer jsem usnula brzy, ale za chvíli se probudila a tak jsem to měla skoro celou noc. Až k ránu jsem usnula na trochu delší dobu. Ale to už mne zase vzbudil budík, abych si vzala prášek na ředění krve. Venku mžilo, bylo chladno, ani se nám nechtělo vstávat.
Náhle přijela dvě auta s přívěsy a z jednoho překládali klády na druhé. Mysleli jsme, že vstaneme, až odjedou, ale měli toho moc. Naštěstí jsme stáli tak, že do bočních dveří neviděli, nebyl problém se tam převléct. Když jsme dělali snídani, trošku se rozpršelo, ale jen na chvilku. Snídali jsme už po dešti, dokonce na chvilku vylezlo sluníčko, abychom viděli, jak je na sluníčku příjemně.

Horka už bylo dost, tak se můžeme trochu ochladit. Ota se ochladil dokonce víc, než by si přál. Doma zapomněl dlouhé kalhoty, ale naštěstí má tříčtvrťáky. Je 17 stupňů, tak by to měl přežít.

Další problém máme s autobaterií. Víme, že není už v nejlepším stavu, ale ještě jsme s ní větší problém neměli. Víme, že nesmíme nechávat zapnutou lednici, když nejedeme. V sobotu baterii vadilo i to, že dobíjím večer tablet. Jenže včera večer jsme měli jen puštěné rádio a i dnes si auto jen zachrochtalo, ale už nenastartovalo. Od syna jsme dostali startovací powerbanku, takže problém s odjezdem nebyl. Ale jak to dlouho takhle vydrží? Na příští výjezd už koupíme novou baterii, ale teď v lesích ji nekoupíme a jezdit kvůli tomu do města se nám nechce. Ono to nějak dopadne.

Odjíždíme, cestou musíme nakoupit. Nemáme chleba a Ota pivo. Minerálka mu prý na večer nestačí. Lednici pro jistotu zapínáme i vypínáme jen s nastartovaným motorem.

První plánovanou zastávku však děláme hned pod kopcem - ve Vysoké u nádherně opravené ruiny kostela sv. Jana Křtitele. Asi před 7 lety jsme zde byli, ale tohle místo za krátké zastavení stojí. Je to pietní místo, které je vzpomínkou na zničení obce Vysoká a dalších obcí v okolí, které bylo vytvořeno v rámci přeshraniční spolupráce.

Včera jsme si v Kynžvartu všimli COOPu  - dnes se zde zastavujeme nakoupit. Kupujeme chleba, pivo, ale i sladkou svačinku. Jsem normální závislák, navíc jsem zhubla a potřebuji zase trochu přibrat. To se mi moc nevede, ale Otu těmito sladkostmi svádím a on tloustne.

Pak pokračujeme do Kladské - tam jsme za chvilku. Prvními objekty zde od r. 1869 byla parní pila, kanceláře a byty lesníků. Jenže r. 1875 vše zničil požár. To byla událost, která nastartovala výstavbu této lovecké osady. Byla založena knížetem Otto Fridrichem Schönburg – Waldenburgem okamžitě toho r. 1875. Dnes je součástí Mariánských Lázní. Jsou zde unikátní nádherné dřevěnky, které byly postaveny většinou v době od 70. let 19. století do poč. 20. století. Vzorem pro tuto výstavbu byl soubor staveb, který byl k vidění v národopisné části Světové výstavy ve Vídni r. 1873. Nejsou to tedy domy typické pro oblast Slavkovského lesa, ale téměř celá osada je postavena ve stejném stylu, tak se dá říct, že to sem patří. Zdejší domy sloužily majitelům panství a jejich zaměstnancům, ale i turistům.

Tyto domy jsme zahlédli již z auta. Parkujeme snad na jediném parkovišti v severní části této malé osady. Ani parkoviště není velké. O víkendu tu musí být asi plno. Fouká ledový vítr, je zataženo. Teď si jdeme tyto krásné domy prohlédnout z blízka.

Hned proti parkovišti je budova dnešního Polesí. Byla postavena s několika dalšími objekty r. 1902 pro ubytování zdejšího personálu.

Chtěli jsme se zastavit ve vedlejším Domě přírody, jenže je pondělí a to je den, kdy je zavřeno. Máme smůlu. Zahřát se nepůjdeme.

Pokračujeme k nejvýznamnější, nejstarší a největší stavbě osady. Je to lovecký zámeček. Byl postaven jako jeden z prvních v letech 1875 – 1876 jako administrativní budova pro nadlesního a důchodního. Okolí bylo upraveno jako romantický park se zajímavými a vzácnými dřevinami, s vodními plochami, které navazovaly na rozsáhlá přírodní rašeliniště. V letech 1896 – 1945 zde měl sídlo princ Otto Sigismund Schönburg – Waldenburg (syn zakladatele) se svojí manželkou Elfriedou. R. 1945 byl převeden pod správu Vojenských státních lesů, později do majetku Lesů ČR. Když r. 1963 zámeček poškodil požár, téměř celé jižní křídlo shořelo. Podařilo se ho však věrně obnovit. Dnes je tam hotel, k dispozici jsou i reprezentační prostory.

Pokračujeme obcí k jihu. Jsou tu nejen hezké domy, ale také řada informačních tabulí, které popisují stávající objekty. Míjíme restauraci a penzion U Tetřeva. Ta zde byla otevřena r. 2019. Hostinec zde byl již r. 1869, ale také vyhořel. Když byl postaven lovecký zámeček, pustil se r. 1877 kníže i do stavby nového hostince. Nabízel příležitostné ubytování, bydlel tam i personál. Zpočátku nebyl moc navštěvovaný. Ležel mimo hlavní cesty. Když v pol. 80. let 19. století byla otevřena soukromá cesta, která sem vedla přímo z Mariánských Lázní, o hosty již bylo postaráno. Stal se oblíbeným cílem i lázeňských hostů. Název U tokajícího tetřeva nebo U Tetřeva má již od té doby. Zachoval si i svoji podobu.

Zajímavostí je, že princ zakázal po této silnici jízdu autem, aby nebyla rušena zde žijící zvěř, kterou on miloval nade vše. Směly tudy jezdit pouze kočáry, které přivážely do této oblasti hosty. Dokonce prý i president T. G. Masaryk musel volit jízdu autem oklikou přes Prameny.

V jižní části osady po pravé straně silnice do Lázní Kynžvart se zachovaly dva úřednické sruby. Osada byla stranou větších měst, proto je nechal princ Sigismund postavit pro své zaměstnance. Byly tam kanceláře, ale také byty. Dnes to jsou oblíbené penziony.

Další dvě krásné a velké dřevěnky, dnes apartmán Chalet Kladská a apartmán Forstamt Glatzen, jsou na druhé straně silnice. Byly postaveny r. 1906 - jeden z nich (asi ten vzdálenější od hlavní silnice) jako budova lesního úřadu, v patře byl služební byt. Od r. 2011 obě budovy vlastní soukromí majitelé, kteří objekt zrenovovali a pronajímají je.

Než jsme obešli zdejší krásné dřevěnky, zmokli jsme. Jdeme se usušit a také ohřát do hospůdky U Tetřeva. No, já se chtěla hlavně podívat do historického interiéru, ale Ota podlehl vidině točeného piva.

Pak už si jdeme projít zdejší naučnou stezku. I ta je součástí zdejší Krajinné památkové zóny Kladská. Je to jedna z nejstarších naučných stezek v Čechách. Slavnostně byla otevřena 14. září 1977. Vede většinou po povalových chodnících. Na informačních tabulích se dozvíte vše o místním unikátním rašeliništi i o historii osady. Je dlouhá 2,3 km. Lze na ni vyrazit od Tetřeva, vede i okolo parkoviště.

My vyrážíme hned od Tetřeva. Chvílemi vysvitne sluníčko, ale převážně je zataženo. Na rozcestí NS se setkáváme s první informační tabulí, kde jsou krátké informace o založení osady knížetem Sigismundem. Odbočujeme vlevo směrem k parkovišti. Otovi je zima, jde si pro mikinu. Já na něj čekám a současně si čtu o knížeti Ottovi Fridrichovi Schönburg-Waldenburgerovi, který zdejší osadu založil, i o jeho synovi knížeti Sigismundovi, který o osadu po smrti svého otce nadále pečoval. O kousek dál na parkovišti je tabule s dalšími informacemi o vzniku osady.

Hned na kraji si děti mohou vyzkoušet, jak daleko skáčou - zda jako žába, zajíc, srna a pod. Však to tady jeden klučina už zkouší. Pokračujeme po povalových chodníčcích. I když jsou podložené trubkami, snad každý 4. metr se houpe. Připadám si, jako když jdu po visuté lávce. Ty nemám moc ráda. Vždy musím zpomalit. Je to tu však zajímavé, čteme si informace o zdejší přírodě, rostlinstvu, lesích, živočiších, samozřejmě i o rašelině a rašeliništích. Téměř u každé tabule je i lavička.

Moc hezký výhled je ze zastřešeného altánu na rybníku Horní Bahňák. Tyhle pohledy se mi líbí. Konečně jdeme po normální lesní cestě. Ale jen k silnici. Odtud už zase pokračuje povalový chodník, ale ten je pevnější. Houpe se jen v ojedinělých případech a jen málo. To zvládám a jsem spokojena. Tady u Kladského rybníka začíná Dlouhá stoka, významné vodní dílo ze 16. století. Je to i jedno z nejvýznamnějších technických památek Slavkovského lesa. Její vznik souvisí s těžbou cínu. Kromě vody na rýžování a vyplavování rudy bylo zapotřebí i hodně dřeva na výdřevu štol apod. Práce trvala 5 let od r. 1531. Stoka měřila 24,2 km a byla široká cca 2 m. Využívala se hlavně pro plavení dřeva. Během 2. pol. 16. století se zdokonalovala. Na trase bylo i 10 velkých rybníků, napájela 52 rudných mlýnů, vedlo přes ni 35 mostů a bylo na ní 13 stavidel. Takové dílo v té době nemělo v Evropě obdoby. Do dnešního dne je celá její trasa funkční.

Po naučné stezce obcházíme Kladský rybník. Vycházíme z lesa a začíná opět poprchávat. Dnes to asi jinak nebude.

Stále jdeme po povalovém chodníčku. Přicházíme k další informační tabuli, kde si čteme o čarověníku - chomáčovité znetvořenině na dřevinách, zpravidla na jejich špičkách, kde vytváří hustě nahromaděné větvičky, často jiného zabarvení. Při pohledu zpět jeden takový v lese vidíme.

Ještě míjíme zajímavé sluneční hodiny. Jenže sluníčko nesvítí, nemůžeme zkontrolovat, zda to funguje. Po naučné stezce spokojeně přicházíme na parkoviště. Rašeliniště nás zaujalo. Udělali jsme dobře, že jsme sem vyrazili.

Tady jsme se rozhodli popojet ještě víc na sever do obce Prameny. Kdysi jsme tam byli na zájezdu za troubením jelenů, ale byla tma, moc jsme toho neviděli. Navíc i tam vyvěrají prameny.

Nějak jsem si vsugerovala, že se jedná o opuštěnou vesnici. Ota mi to vyvrací. Je to poměrně velká obec. Její historie sahá až do 14. století. Byla založena jako hornické sídliště a farní ves. Těžili se zde stříbro a cín. V 19. století se využívaly minerální prameny, proto byly povýšeny na město. Po 2. světové válce bylo vysídleno. Území bylo součástí vojenského výcvikového prostoru až do r. 1954. Domy byly bourány, r. 1958 byl zbourán i kostel kvůli špatnému technickému stavu. Začátkem r. 2019 byly prodány pozemky s osmi vrty minerálních vod. Předpokládá se, že zde vzniknou lázně a že to tady zase začne žít. Zatím nemáme pocit, že by se tu něco dělo. 

Nad obcí je zřícenina pozdně barokní kaple Panny Marie, postavené r. 1750. Někdy kolem r. 1841 byla nedaleko ještě postavena prostá dřevěná kaple sv. Kříže. Po odsunu německého obyvatelstva začala zděná kaple chátrat. Když v oblasti byl vojenský prostor, byla kaple dále ničena - vojáci si z ní udělali terč při svých střelbách. Dřevěnou kapli asi použili na topení.
R. 2012 byl interiér kaple vyčištěn a její okolí upraveno. Opět zde byl vztyčen dřevěný kříž.

Ke kapli v pol. 19. století vedla křížová cesta se 14 zastaveními. Tvořili ji kamenné sloupky s malbami na plechu. Areál se postupně stal vyhledávaným poutním místem. To trvalo až téměř do pol. 20. století. Kamenné sloupky křížové cesty byly r. 1973 z větší části odvezeny a pravděpodobně byly použity k oplocení nedalekého stavení.

Od r. 2016 vede ke zřícenině kaple obnovená křížová cesta se 14 zastaveními. V té době zde zbylo 6 původních kamenných sloupků. Byly osazeny malbami na dřevěných destičkách. Chybějících 8 bylo nově vytvořeno absolventkami sochařského ateliéru pražské Akademie výtvarných umění. Vypadají však naprosto odlišně. Je to pojato moderně.
Oboje nás zajímá, jen já mám pocit, že tam už dnes nedojdu. Už jsem pěkně unavená. K našemu překvapeni se nechá skoro až nahoru dojet autem. Asi proto, že je tam obytné stavení. Ke kapli je to pak asi jen 150 m. I když je to do kopečka, tak to snad ještě zvládnu. Je to pěkně obnovené pietní místo.

Víc tu toho zkoumat nechceme. Ještě se zastavujeme u zdejších 4 pramenů. Jsou kousek od silnice. První úpravy Barochova pramene proběhly již před r. 1978. Giselin a Rudolfův pramen jsou hned vedle sebe, jsou svedeny do kulatých skruží a jejich okolí je pěkně upraveno. Jen asi 40 m od nich je Nový pramen, známý i jako Prutovka. Přes potok k němu vede lávka a schůdky. Je upraven jednoduše - voda je svedena do trubky, pramen teče dobře.

Všechny tyto prameny jsou hodně železité. Nejsou špatné, ale shodli jsme se na tom, že víc nám chutnají kynžvartské prameny Helena a Viktor, které jsme už včera ochutnávali. K dalším pramenům tady už nejedeme.

Vracíme se na naši základnu - na parkoviště ve Vysoké, odkud jsme ráno vyjeli. Jedeme tedy opět okolo kynžvartských pramenů. Zastavujeme se u nich a Ota jde doplnit vodu nejen na pití, ale i na mytí. Ta nám ubývá a proč bychom se nemohli mýt v minerálce.

S prvními příznaky bouřky se Ota vrací k autu. Blýská však na druhé straně, zdá se, že nás to mine. Ale minula nás jen bouřka. Liják nás zastihl už u zámku. Největší liják byl na odbočce na Vysokou. To jsme doslova viděli provazy tekoucí vody. Stěrače to téměř nebraly. Zaparkovali jsme, ani jsme dlouho nečekali a bylo po dešti. I sluníčko na nás vykouklo, aby nám dalo najevo, že ještě existuje. Mraky však vyhrály a sluníčko opět zakryly.

Trošku se ochladilo. Je 18. hodin a venku je 15 stupňů. Ota dělá pořádek v bedně s vodou, aby věděl, která voda je z domova a co je minerálka. Já jdu dělat večeři. V lednici je 7 stupňů, to je docela sympatická teplota. Ale jak dlouho to vydrží, těžko říct.

Během večera opět docela pěkně pršelo, dokonce i duhu jsme viděli. Podle předpovědi už dnes, ani zítra pršet nemá. To jsme zvědavi.

Ota si večer musel na půl hodiny pustit rádio. Chce si poslechnout Toulky minulostí. Uvidíme, jak dopadneme ráno. Zda nastartujeme v pohodě nebo pomocí naší startovací powerbanky.

Jsk jsem špatně spala, jsem už v 8 hodin ospalá. Musím ale čekat na 9. hodinu, abych si vzala prášek na ředění krve, a jdu spát. Když šel Ota spát v 10, je v autě už jen 15 stupňů. To bude asi pěkná zima, je jasno. Měním deky, beru si peřinu. V červenci - to je hrůza. Tomu říkají léto.

Západní část republiky - 5. den - Slavkovský les: Vysoká - ruiny kostela sv. Jana Křtitele; krajinná památková zóna Kladská - osada a NS (3,6 km); Prameny - křížová cesta a zřícenina kaple Panny Marie, prameny: Barochův, Nový, Giselin a Rudolfův na mapě