Západní část republiky - 6. den: Dolní Žandov - vesnická památková zóna Salajna a velkostatek Manský Dvůr; Kynšperk nad Ohří - památky města, Kynšperský pivovar a pozorovatelna Libocké rybníky; Chlum sv. Maří -vyhlídková věž a kaple panny Marie Pomocné

Spala jsem docela dobře. Jen to počasí si z nás dělá blázny. Večer jsem se dívala na předpověď a už pršet nemělo, dokonce ani dnes ne. V noci se to zatáhlo, pršelo a moc se už neochladilo. Ráno bylo v autě 13 stupňů. V půl deváté jsme oba vzhůru, venku prší.

Dnes máme naplánovaný odpočinkový den, tedy skoro, nemusíme spěchat. Vstáváme v 10, kdy už jen slabě mrholí. Za chvilku i to přestalo. Jen je zima (12 stupňů) a fouká to. Aspoň však nesnídáme za deště.
Odjíždíme před 12. hodinou a to jsem si nedala ani kávu. V té zimě jsem na ni ani neměla chuť. Výjimečně ji ani nutně nepotřebuji. Třeba si ji dám někde cestou.
Dnes definitivně opouštíme parkoviště Vysoká. Už včera večer jsme říkali, že je to letos naposledy. Jenže včerejší poslech rádia se moc nevyplatil. Zase musíme startovat pomocí startovací powerbanky. Ota má smůlu. Rádio poslouchat nebude. Musí to vydržet.

Jedeme do Dolního Žandova. Na severozápadě do katastru obce patří Salajna, dříve samostatná malebná vesnice. Je typickým příkladem vrcholně středověké kolonizační vesnice údolního lánového typu - rozkládá se v údolí Šitbořského potoka, převážně na jeho levém břehu. Její historie sahá do doby před r. 1299 - z tohoto roku je první písemný záznam. Z dřevěného popela se zde vyráběla potaš. Po r. 1945 došlo k odsunutí Němců. Stěhovaly se sem české rodiny. Díky hodnotnému souboru lidové architektury se již tehdy uvažovalo o možnosti, že by se ves mohla stát památkovou rezervací. Proto nedošlo k devastaci domů, ani bezohledné modernizaci. Až na malé výjimky tady nedošlo ani k novodobé výstavbě. Několik domků a chat bylo postaveno jen při cestě k železniční zastávce. Přesto bylo několik architektonicky hodnotných usedlostí za socialismu zbouráno. Jako vesnická památková zóna je chráněna až od r. 2005. Jsou tady cenné příklady lidové architektury, tzv. chebského typu. Chebský statek má dvůr, který je obklopen pravoúhle uspořádanými budovami (obytný dům, kolna, chlév, stodola). Domy mají bohatě zdobený hrázděný štít. Pochází z 18. a 19. století.

Parkujeme na jižním okraji této obce. Hned vpravo je usedlost čp. 12. Byla postavena r. 1802. Koncem 80. let 20. století byla zbourána stodola a kůlna, zůstal jen dům a chlév. Nový majitel areál koupil r. 2004, budovy opravil. Obytný dům je částečně roubený a částečně zděný s hrázděným patrem. Tam r. 2014 otevřeli penzion. R. 2013 postavil repliku dřevěné kůlny se zdobeným štítem. Tam je umístěna expozice starého řemeslného a domácího nářadí. Do uzavřeného dvora je nejlepší pohled z boční ulice. O to větší bylo naše překvapení, když jsme po hlavní silnici obešli dlouhou dřevěnou kolnu a za ní jsme uviděli krásný zdobený hrázděný štít obytné budovy, dnes penzionu.

Usedlost čp. 10 je na levé straně potoka. Lepšímu pohledu brání i vzrostlé stromy. Pochází z konce 18. století, na sloupu chléva je datace 1798. Stodoly byly postaveny v pol. 19. století. Vidíme jen zdobený štít obytného stavení a neopravený štít stodoly s typickými větracími otvory. Tento dům však není zařazen mezi historické objekty obce.

U silnice na pravém straně potoka je usedlost čp. 13. Byla postavena kolem r. 1800. Hospodářská stavení jsou pozdějšího data. Nejdřív vidíme dřevěnou kolnu na kamenné podezdívce a zděný dům, také na kamenné podezdívce. Zdobené hrázděné štíty obytného domu a kolny vidíme až z druhé strany. Jsou doplněny malovanou výzdobou květinových medailonů. Je to vše tak hezky opravené, že je radost se na to dívat.

Náhle ze silnice odbočuje povalový chodníček. Kam vede? Jdeme se podívat. Je tam obnovený pramen minerální vody. Samozřejmě ho ochutnáváme. Je to tady hezky upravené, dokonce o kousek dál je i větší přístřešek.

Povalový chodníček nás vrací na silnici. Po chvíli vpravo vidíme krásnou usedlost čp. 9 - bývalý mlýn Gahmühle, který patří k nejcennějším památkám lidové architektury v západních Čechách. Jedná se o mlýn s uzavřeným dvorcem chebského typu ze 17. století. Dnešní podoba hrázděných budov pochází z přestavby ve 2. pol. 18. století. Pila s katrem byla přistavena později. Ty zdobené hrázděné štíty, tady i zdobené hrázděné patro obytného stavení s mlýnicí mne fascinují. Je to krásně udržované, možná čerstvě zrekonstruované. Na předním štítu obytného stavení je umístěn 3,5 m vysoký kříž s dřevěnou skulpturou. Do areálu mlýna patří ještě velká stodola, z vnější strany je obedněná. Na jednom ze sloupů je datace 1764. Prý tam mají mít i zvoničku, ale ta vidět z venku není. V současné době mlýn nabízí ubytování.

V zatáčce procházíme okolo hospody Ve sklárně. Hospoda tady asi bývala i dřív, dnes je otevřena jen v pátek. Název hospody i malba na omítce dávají najevo, že je zde skutečně sklárna. Sklářství má v této oblasti dávnou historii. Sklo foukají a tvarují podle své fantazie, příp. na přání zákazníka. Umožňují i exkurze. Však nás paní hned lákala dovnitř.

My se však vydáváme cestou okolo jejich domu vzhůru, kde má být další historický objekt. Hned se dozvídáme, že je to soukromá cesta, i když to tam není psáno. Nejsou nadšeni, že na jejich připomínky nedbáme a pokračujeme k usedlosti čp. 36 tzv. chebského typu z 19. století, kde je obytné stavení, stodola, kolna a chlévy. Nejdřív vlevo na kopci vidíme stavení s roubeným patrem a štítem a také štít stodoly s typickými větracími otvory. Stoupáme ještě kousek dál a po silnici jdeme ke statku. Samozřejmě se zastavujeme tak, abychom mohli do areálu nahlédnout. Hned si nás všiml majitel. Dozvídáme se, že areál byl v hrozném stavu, krovy obytné budovy byly propadlé. Spoustu práce už tady udělal a další ho ještě čeká. Až to bude, bude to další krásná usedlost. Tak ať se mu to povede.

Vracíme se na hlavní silnici. Už nám zbývají poslední 3 objekty, které jsou na další vlevo odbočující silnici. Opět jdeme do kopečka. Usedlost čp. 24 byla postavena na poč. 19. století. K ní patří obytný dům, stodola, kolny, kaplička a špýchar. Je to další ukázka objektu s uzavřeným dvorem chebského typu. Hlavní stavení se nám nezdá moc historické, i když píšou, že je chráněno jako kulturní památka České republiky. Bohužel stodola dost chátrá, stejně jako nedaleká kaplička. Možná, že i tento majitel usedlost teprve hodlá opravit. O tom se však nikde nepíše, s majiteli jsme nemluvili.

Hledáme haltýř, který má být pravděpodobně z 19. století. Už ho vidíme - je kousek vpravo od usedlosti. Vidíme spíš jen stříšku malé stavby. Haltýř má být stavbička, kterou protéká voda. Bylo zde tedy chladno. Sloužil pro uchování potravin, především mléčných výrobků a masa.

Po necelých 2 km přicházíme na konec obce. Trošku jsme zklamaní, mysleli jsme, že těch usedlostí zde bude víc. Bylo. Bývalo jich tu prý 15, z toho 4 mlýny. Škoda, že nevydržely do dnešní doby všechny. Ale ty, co vydržely, jsou krásně opravené, tedy až na tu poslední. Jsme spokojeni. Jen já jsem nějaká unavená. Neustále říkám, že bude odpočinkový den a stále někde couráme.

Ota se vrací stejnou cestou zpátky, já jen kousek. Čekám na něj na autobusové zastávce.

Pokračujeme v průjezdu obcí. Na hlavní silnici odbočujeme vpravo. Ještě jsme si dost neužili těchto krásných hrázděných domů s nádhernými hrázděnými štíty. Jedeme k bývalému velkostatku Manský dvůr, což je další objekt s uzavřeným dvorem chebského typu.

Původně to byla tvrz - opevněné sídlo, které chránilo hranici a střežilo cesty do vnitrozemí. Kamenný dvorec byl obehnaný hlubokým příkopem naplněným vodou. V severozápadní části byl val. Tvrz byla založena pravděpodobně ve 2. pol. 12. století. První písemná zmínka o ní je z r. 1242. Během staletí se okolí dvora měnilo, tvrz se proměnila v uzavřený, téměř čtvercový velkostatek. V době před 2. světovou válkou byla založena pod statkem soustava vodních nádrží a vedle statku postavena nová vila. Manský dvůr byl v tak dobrém stavu, že když pohraničí zabrali Němci, zabral statek vůdce sudetských Němců K. Henlein. Dokonce tu vybudoval i menší křídlo, které uzavřelo druhý dvůr. Po válce se sem na 3 roky vrací původní majitel, pak je statek znárodněn. Majitelé se střídají. Dříve prosperující statek chátrá. R. 1992 se v posudku stavby uvádí, že je na hranici rekonstruovatelnosti. Přesto se vnuk původního majitele po restituci pustil do mohutné rekonstrukce. Obnovil kaskády čtyř vodních nádrží, zlepšil stav zanedbaného lesa, postupně opravuje jednotlivé objekty. V jedné z budov vznikl penzion a hospůdka. Je tu i regionální mini muzeum s informacemi z historie Chebska a Mariánskolázeňska.

Je to nádherný objekt s hrázděným štítem, některé objekty mají i hrázděné patro. Když jsem objekt obcházela, zjistila jsem, že další dům je podstávkový. Je to krása. Je však vidět, že spoustu práce má majitel stále před sebou.

Má tady být pomník zastřeleného sovětského zajatce, který zde byl zastřelen 1. 5. 1945 nacistickým fanatikem. Pomník byl odhalen při 70. výročí této události. My ho však nenašli.

Ota se šel podívat k rybníkům, já jsem si nakonec přece jen udělala kávu a teď si ji v klidu vychutnávám. Rybníky ho však nějak nezaujaly.

Pokračujeme dál na sever. Na odbočce směr Těšov zastavujeme, abychom si ohřáli zbytek oběda ze včerejška. Je to hned, přesto jsme to nezvládli před přeháňkou. Ale dnes nám to vůbec nevadí. Máme zvednuté zadní dveře, silný vítr kapky odfukuje, takže ještě další metr od auta je sucho.

Teď už jedeme rovnou do Kynšperka nad Ohří, kde máme naplánovanou další krátkou zastávku. Město založil r. 1232 král Václav I. k ochraně hranic a obchodní stezky. Tehdy však město leželo cca o 2 km dál na východ - u soutoku Malé a Velké Libavy. O místě, kde se dnes město rozkládá a kde byl i hrad tohoto města, jsou zprávy až z doby vlády Karla IV.. Způsob obživy se postupem času měnil. V původně zemědělské oblasti se začalo rozvíjet truhlářské řemeslo a později i hornictví. V 19. a 20. století se k tomu přidává kovovýroba, textilní průmysl a další. R. 1871 se zde narodil Kašpar Herrmann - vynálezce ofsetového způsobu tisku. Po II. světové válce bylo německé obyvatelstvo odsunuto a stěhovali se sem Češi a Slováci, ale i Poláci, Maďaři, Srbové. V okolí Zámeckého vrchu, kde kdysi stával hrad, byly původní domy nahrazeny novými bytovými domy. Naštěstí si město zachovalo původní členitý půdorys.

Parkujeme na parkovišti nám. 5. května. Jenže původní 1 km dlouhá procházka přes pár památek se nám trochu protáhla.

Hned od parkoviště vidíme na malém kopečku vrcholně barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie s dvoupatrovými hranolovými věžemi. Byl postaven v letech 1721 - 1727. Jemu však předcházela jiná sakrální stavba postavená r. 1543. Kámen s tímto letopočtem je vsazen do jižní zdi kostela. Patří mezi nejvýznamnější vrcholně barokní památky západních Čech.

Pokračujeme okolo původně barokní fary z 1. pol. 18. století. Má zachované gotické sklepy. Ve 2. pol. 19. století byla novogoticky upravena. Vedle hezky opravené kostela působí jako chudá příbuzná.

Dlouhou ulicí jdeme k městské goticko-renesanční brance. Ta jediná zbyla z původního městského opevnění z doby po r. 1537, kdy král Ferdinand I. svolil nahradit tehdejší dřevěné opevnění kamenným. Jeho součástí byly dvě brány. Ta ve směru od Lokte byla zbourána r. 1836. V patře nad touto brankou byla velká zasedací síň, kde se scházela městská rada.

Procházíme brankou. Proti nám v ulici Maxima Gorkého je patrový Panský dům. Byl postaven po r. 1603, když panstvu přestal vyhovovat starý kynšperský hrad. Již během 17. století sloužil jako příležitostné sídlo vrchnosti a správy panství. Nad vstupem je znak Metternichů, kteří panství spravovali od r. 1622. R. 1836 byla budova přestavěna pro potřeby radnice, která zde fungovala až do poloviny 20. století. Po rekonstrukci v letech 2003 - 2005 se tam rada i zastupitelstvo města vrátilo. Je tam obřadní síň. Své sídlo tam má i stavební úřad a městská policie.

Teď naše kroky vedou na nedaleké náměstí Míru. V jižní - nejširší části náměstí je barokní kamenný sloup s oboustranným sousoším Nejsvětější Trojice. Má dataci 1700. Je to jeden z prvních morových sloupů v kraji. Na balustrádovém kamenném zábradlí se sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Judy Tadeáše nedochovaly.

Za ním je žulová osmiboká kašna s pískovcovou sochu sv. Floriána. Ta sem byla přenesena r. 1706 na ochranu po velkém požáru města. Letopočet vybudování kašny je nečitelný. Obnovena byla r. 1894.

Z náměstí je to jen kousek západním směrem k židovskému hřbitovu. Před ním je v dlažbě viditelná židovská hvězda. Možná právě tady byla dřevěná synagoga, kterou v noci z 20. na 21. října 1938 Němci vypálili. Je tady celá řada povídání o dějinách židovské obce, o židovském hřbitovu, o tradici židovského pohřbívání, ale o tomto prostoru jsem se tam nedočetla.

Zdejší židovský hřbitov je jedním z nejstarších v Čechách. Byl založen na místě bývalého středověkého hradiště. Nejstarší zprávy o něm jsou z doby velkého pogromu židovského obyvatelstva v Chebu v březnu 1350. Je tam více než 100 náhrobků ze 17. – 20. století. Poslední pohřeb se konal r. 1949. R. 2006 byl hřbitov zrekonstruován. Vedou na něj hezká vrátka, ale bohužel jsou zamčená. Hřbitov je však v ďolíku, takže ze zídky u vchodu jsou náhrobky vidět.

Další naše kroky vedou k nedalekému městskému roubenému domu v ulici Na Příkopech. Pochází z 2. pol. 18. století. Je to poslední dochovaný dům z historické hrázděné zástavby města. Přízemí má roubené, patro a štít hrázděné.

Dům sousedí s kostelem. Byl postaven r. 1905 z režného zdiva v historizujícím slohu s prvky secese. Od r. 1946 ho využívá Českobratrská církev evangelická.

Tady jsme původně chtěli naši prohlídku města zakončit. Jenže jsme se zde dočetli, že mezi zajímavosti města patří krytý dřevěný most. O něm jsme neměli tušení, ale dřevěné stavby nás vždy zajímaly. Tam musíme. Scházíme k němu po schodech. Tato 63 m dlouhá krytá dřevěná lávka byla postavena r. 1950 na dvou železobetonových pilířích. Vstupní portály jsou 4,5 m vysoké. Ze 13 oken na obou stranách lávky se nechá pozorovat život na Ohři. Most v těchto místech stál už od středověku. Tehdy to byl také dřevěný most, v letech 1923 - 24 byl nahrazen 130 m dlouhou železobetonovou lávkou, tu však r. 1945 zničila ustupující německá armáda.

Tady vidíme, jak v řece je málo vody. Je to nezvyklý pohled na řeku, když zarůstá zelení. Chudáci vodáci.

Odtud je to jen cca 0,5 km ke Kynšperskému pivovaru, který navázal na zdejší tradici pivovarnictví. Ta začala r. 1595. R. 1620 byl na místě starého pivovaru postaven pivovar nový se sladovnou. V době pobělohorských konfiskací získali panství, vč. pivovaru Metternichové, kteří zde vládli až do r. 1734. V té době patřil pivovar mezi 10 největších pivovarů Loketského kraje. Pak ho získal rod Haasů z Hasenfeslu. Pivovar vlastnili do r. 1945. Ve 2. pol. 19. století ho rozšířili a zmodernizovali. V té době z trhu v okolí vytlačili řadu malých vesnických pivovarů. Ty nemohly modernímu pivovaru konkurovat. Na přelomu 19. a 20. století byl pivovar přestavěn. Zůstala jen sladovna a sklepy. Z té doby se některé prvky pivovaru zachovali do současné doby. R. 1945 byl zkonfiskován. Do správy ho získal ONV Sokolov.

R. 2011 ho získal nový majitel. Postupně ho rekonstruuje. R. 2013 začal vařit pivo pod značkou Kynšperský zajíc, otevřel zde pivovar a pivovarskou restauraci v klenutém prostoru bývalé sladovny. Vše se ještě zlepšilo, když r. 2020 do pivovaru přišel nový sládek Petr Bednář. Přinesl s sebou nové recepty, zavedl nový způsob výroby stávajících piv.

Rekonstrukce areálu stále pokračuje. Vzniká zde velká restaurace se zimní terasou a společenským sálem. Snad by to měl vzniknout i hotel.

Místo k autu jsme se společně vydali k pivovaru. Cesta vede lesíkem, to je lákavé. V pivovaru jsme kdysi byli, dokonce jsme spali kdesi za pivovarem. Jenže to už je řadu let. Dnes je to vše jinak, spát tam už nejde. Nevadí, koupíme si jen pivo. Ota jde pro auto, já tady čekám a odpočívám. Je tu za chvíli. V pivovarské prodejně si kupuje 6 vzorků, pivní tácky a já višňovou limonádu, abych z toho také něco měla.

Odjíždíme, ale jen kousek, jen něco přes kilometr. Chtěli jsme zaparkovat u nádraží, ale zjišťujeme, že autem se nechá jet dál po silničce podél trati. Ptačí pozorovatelna Libocké mokřady je skoro na okraji prostoru, který snad patři ještě dráze. To se mi líbí. Stále tvrdím, že chci mít dnes odpočinkový den apořád někde chodím.

Libocké mokřady začaly samovolně vznikat r. 2012, kdy se zde propadlo poddolované území. Dnes jsou to dvě menší mělká jezírka, jejichž hloubka a vlastně i velikost je závislá na výšce hladin v zatopených povrchových lomech Malý a Velký oprám, známé také pod názvem Boží požehnání. Jsou nedaleko severním směrem. Žijí tady ohrožení živočichové, roste zde mokřadní květena. Místo je vhodné i pro hnízdění ptáků. Od r. 2017 zde místní Český svaz ochránců přírody sleduje rozvoj biodiverzity. R. 2019 tady členové svazu nechali postavit 2 m vysokou dřevěnou vyhlídkovou pozorovatelnu, ze které lze sledovat zdejší ptactvo. Vede na ni 9 schodů, nahoře jsou lavičky. Je tam i tabule s vyobrazenými ptáky, které je možno zde vidět. Kromě rybníčků je vidět i severní část Kynšperka nad Ohří s pivovarským komínem.

Na noc jsem vytypovala místo na jižním konci obce Chlum Sv. Maří u tamější kaple. Snad tam půjde zajet autem.

Při průjezdu obcí míjíme soukromou turistickou chatu s cihlovou rozhlednou dříve známou pod názvem Na Zeleném vrchu. R. 1903 tady 20 m vysokou rozhlednu nechal postavit Krušnohorský turistický spolek. Hned další rok na jaře se začalo se stavbou chaty, kde se nabízelo občerstvení. Slavnostně byla zpřístupněna 15. května 1904. Po 2. světové válce byla chata uzavřena, r. 1948 ji odkoupil soukromý majitel a v chatě trvale bydlel. Rozhlednu pro veřejnost uzavřel. Na tomto stavu se bohužel nic nezměnilo. Rozhledna je dále nepřístupná. Asi už je zbytečná informace, že na ochoz s cimbuřím a neobvyklou boční věžičkou vedou 103 schody. Bývalo vidět na Krušné hory, Sokolov, elektrárnu Tisová a Slavkovský les.

K rozhledně jsme se bohužel nedostali, ale s tím jsme počítali. Zato jsme se autem dostali až ke kapli Panny Marie Pomocné. Byla postavena na poč. 19. století. Připomíná tragickou událost, která se stala na západním svahu Zeleného, dříve Drsného vrchu r. 1811, kdy hajný omylem zastřelil majitele dvora v Litově. Oba se společně toulali lesem. Hajný se puškou zachytil o větev, ta vystřelila, bohužel právě na pána, který šel před ním. Dnes je kaple nově zrekonstruovaná a vysvěcená.

Místo u ní je pro nás téměř ideální. Sice je sem z posledního domku vidět, ale snad nám problém dělat nebudou. Vypadá to, že tu bude klid. I ten celodenní vítr se trochu uklidnil, mraky mizí, ukazuje se modrá obloha. Ale tak to bylo i včera. Uvidíme, čeho se dočkáme zítra. Kromě prohlídky poutního areálu plánujeme i menší výlet do skal. To  by se nám déšť moc nehodil.

Na sezení venku je dnes zima. Jsme v kabině a je nám fajn. Ale i tady se ochlazuje. Ale stále je zde skoro příjemně.
Vzhledem k tomu, že jsme na dohled od domku, jdu se mýt až před 10. hodinou, kdy se už šeří. Doma bych nevlezla pod studenou sprchu ani za nic na světě, tady se ve 12 stupních myji studenou vodou. Ale co mohu dělat, když nechci být prasátko.

Na ráno hlásí 9 stupňů, už zase budu spát pod peřinou. Takhle studené noci jsem v červenci nečekala.

Západní část republiky - 6. den: Dolní Žandov - vesnická památková zóna Salajna a velkostatek Manský Dvůr; Kynšperk nad Ohří - památky města, Kynšperský pivovar a pozorovatelna Libocké rybníky; Chlum sv. Maří -vyhlídková věž a kaple panny Marie Pomocné na mapě