Z Lužné přes kopec Filku do obce Hovězí
Po obhlídce krás „Staré Lužné“ jsem pokračoval boční silničkou a po žluté tur.značce nejprve vystoupal na lučinatou stráň nad dědinou. Otvíral se odtud pěkný výhled na poslední vyvýšeninu hlavního hřebene Vizovických vrchů – Vrchkopec (699 m), soutěsku Lomensko s říčkou Senicí a nejvýchodnější výběžek Javorníků s hodně strmým svahem, díky němuž získal název Ostrá hora (623 m). Směrem k východu pak na poměrně širokou úvodní nivu téměř 3 km dlouhé doliny potoka Luženky, lemovanou z obou stran výraznými javornickými hřebeny. Žlutá značka ze svahu sestoupila k ústřední silničce, kde se spojila s trasou cyklostezky 6290 a obě mne vedly mírně vzhůru dolinou. O kus dál jsem minul prosté odpočívadlo, z nějž bočním údolíčkem stoupala cesta k pasekářské osadě Skřítkov a osadě U Kučků.
Kdysi dávno (zhruba před třiceti lety) jsem tudy prošel a z hřebene pak přes kopec Radošov zamířil k pulčínskému Hradisku. Tak trochu mlhavě si vzpomínám, že mne nad Skřítkovem u cesty zaujala miniaturní replika pravěkého hradiště, které tu z klacíků a šišek zřejmě vytvořilo místní inteligentní dítě. Nad druhou osadou jsem se pak na velké svažité pastvině setkal se stohlavým stádem ovcí zrovna sbíhajících k napajedlu a s postarší pastýřkou. Když se dozvěděla, že jsem kvůli poznání této končiny přijel z Brumova, nevěřícně kroutila hlavou: „Až z tama? Šak je to najmeněj 20 kilometrů daleko!“
Posledním zapamatovaným střípkem z cesty byla u cesty na Radošov na stromě visící černobílá fotografie krásné brunetky. V poslední světové válce ji v těchto místech (nevím proč) zabili Němci.
V horní části doliny Luženky silnička odbočila doprava k další pasekářské osadě Štědroňov a žlutá trasa s cyklostezkou pokračovala k závěru údolí a poslednímu osídlení jménem „U Mališů“ už jen po zpevněné cestě. Tady jsem při fotografování přehlédl odbočku stoupající při okraji luk přímo do sedla nad Zděchovem a pokračoval po cyklostezce stoupající táhlými úvratěmi na kopec Filku tou zpevněnou komunikací. Když jsem na svůj omyl o kus výš v zalesněném svahu přišel, nechtěl jsem se již vracet a šel dál. A to i přesto, že to bylo nazdařbůh (tuhle část končiny jsem si totiž do náčrtku mé trasy z map.com neobkreslil) a navíc mi bylo jasné, že jsem si o hezkých pár kilometrů zašel!
Sladkou odměnou bylo, že se s přibývající nadmořskou výškou nad rozsáhlými pasekami místy otevřel skvělý výhled na celou dolinu potoka Luženky a členitou kulisu východního javornického hřebene, jehož nejdominantnějším prvkem je vrch Radošov (757 m). Mínusem pak to, že cyklostezka za Filkou vyběhla do sedla a pokračovala k Ústí u Vsetína, takže jsem na hřebenový vrchol Filky (759 m) musel vystoupat nejprve lesní cestou strmým svahem. Po hřebeni mne již doprovázela na vlastní zalesněný vrchol pohodlnější zelená tur.trasa.
Témě Filky bylo bez výhledu, ale těch se mi v požehnaném množství dostalo na podvrcholovém odlesněném hřebínku a ze 736 m vysoké Tanečnice. Okolí tvořily rozsáhlé paseky a díky převýšení hřebene se přes mýtiny s mlazinou otvíraly vskutku interesantní výhledy. Moje očička se mohla potěšit pohledem nejen na údolí Luženky a kopce na rozhraní Vizovických vrchů a Javorníků, ale hlavně na bližší horní část doliny se zástavbou Zděchova a na hradbu vyšších zalesněných kopců nad ní, mající již ráz hor. Od západu k východu tady vystupuje temeno Radošova, Šerklavy, Butorek, Valašské Kyčery a Makyty, která nejen díky nadmořské výši 923 m, ale hlavně kvůli své ohromné mase dalece převyšuje to, co je nazýváno pouhým kopcem. Temena nejvyšších beskydských hor, vystupujících v podobě výrazných modrých siluet nad pásmem Vsetínských vrchů, jsem pak jako zvláštní bonus mohl shlédnout z míst, kde žlutá trasa z hřebene odbočovala půlnočním směrem a začínala klesat do sedla Stříbrník. Tady mi ale trasu přehradila překážka v podobě rozsáhlého (zřejmě čerstvého) polomu, který nešel po stranách nijak obejít. A já musel popadané kmeny (někdy ležely i tři na sobě!) pracně přelézat a přitom trnout, abych špatně nedošlápnul a nevyvrtl si haksnu.
Za polomem už vedla žlutá lesem a pak začala strmě klesat vymletou cestou, jejíž dno připomínalo koryto potoka, dolů do sedla Stříbrník. Zvláštní bylo, že samotný rozcestník označující jeho nadmořskou výšku (573 m) byl zcela nepochopitelně umístěn nikoliv v sedle, ale o 150 metrů výš při asfaltové silničce. Po ní ale žádná cyklostezka neprochází.
Sedlo je sníženinou bočního javornického hřebene klesajícímu k údolí Vsetínské Bečvy a obci Hovězí od vrcholu Tanečnice. Na západní straně odděluje údolí potoka Stříbrníka od východní doliny s bezejmenným potokem, který ústí pod obcí Zděchov do potoka Zděchovky.
Samotné sedlo je lučinaté a pohádkově krásné. Pofukoval v něm příjemný chladivý větřík a já si lehl do trávy a vychutnával si výhled na horní část obce Hovězí s vystupujícími staveními osady Stříbrník a Hořansko. Nad nimi se v řadě za sebou zvedaly členité kulisy okolních hřebenů, z nichž ten namodralý v dálce byl již součástí Vsetínských vrchů. Pak jsem zrak stočil k nebesům a alespoň na chvíli se vrátil do dětství, kdy jsem z polohy vleže na brumovských lukách rád pozoroval roztodivné tvary mraků putujících oblohou.
Od sedla Stříbrník jsem to měl po žluté do mého cíle – obce Hovězí, po klesajícím hřebeni ještě necelé 3 km chůze. Značení mne nejprve protáhlo přes dlouhou vyhlídkovou louku, a poté se vnořilo do lesa. Myslel jsem, že do obce už půjdu jenom hvozdem a s dalšími výhledy mám utrum, ale opak byl pravdou! Vzápětí trasa vyběhla na další louku s posedem a omezeným výhledem na hovězské Hořansko. Za lučinou už zase lesem. Jeho souvislý porost byl ale místy přerušen pasekami, nabízejícími další líbivé pohledy na okolní kopcovitou valašskou krajinu. Ty nejkrásnější se pak přede mnou otevřely za dalším mysliveckým posedem (asi jsou tady v Hovězí nimrodi nějak přemnoženi!) a nabídly přes stromy zor na protější hradbu Vsetínských vrchů. Pohledy to byly tak pěkné, že jsem nevědomky sešel z tur.značení a pokračoval k údolí Bečvy lesní cestou. Ale nelitoval jsem. Ačkoliv byl hlavní hřeben Vsetínských vrchů vidět jen zčásti, protože byl stíněn pásmem nižších vrchů hned nad údolím, stálo úžasné panoráma rozhodně za to! Všechny tyhle bezejmenné kopečky totiž byly pokryty jak lesem, tak i pastvinami, navíc byly velmi členité (a tím pádem i fotogenické) a z vrcholu toho nejvyššího napravo (699m) trčel stožár televizního dokrývače „Huslenky – U Sívků.“
Pak jsem se ocitnul na horním okraji velikánské, dolů k Bečvě klesající louce a tady se přede mnou otevřelo úžasné výhledové panoráma. Vidět odsud bylo nejen vlastní centrum obce Hovězí a její místní část Hovízky stulená v boční dolince, ale hlavně množství protějších členitých hřebenů, klesajících k obci z hlavního hřebene Vsetínských vrchů. Úplně napravo bylo lze pozorovat dlouhý úsek údolí Vsetínské Bečvy až někde k Novému Hrozenkovu, lemovaný z jedné strany svahy Javorníků a z druhé „Vsackými Beskydami.“ Z nich bylo v dálce dokonce vidět i témě jejich nejvyšší hory Vysoké s 1024 m nadmořské výšky.
Praštil jsem sebou do trávy a dlouho se tou okolní krásou kochal. A zároveň přemyšlel, proč zrovna Velkokarlovicko tolik rozněžňuje mou dušičku - vždyť i nám do Zlína a okolí Máti Příroda ráčila nadělit sdostatek kopců. Máme tam vrchy Mladcovské, Vizovické, Hostýnské a z lodžie bytu se dívám na Chřiby s hradem Buchlovem. Rovněž jsou to kopečky dosti malebné, ale od těch velkokarlovických se něčím liší...
A pak jsem na to kápnul!
Zatímco ty „naše“ jsou pořádkumilovné a z hřebenů jejich svahy klesají do údolí podle nepsaných pravidel, Vsetínské vrchy a Javorníky na to zvysoka kašlou! Ohromné množství bočních hřebínků se totiž z těch hlavních dolů do dolin spouštějí jak se jim namane.
Z bujnosti nad tímto protizákonným jednáním si občas ještě „povyskočí“ a tím se stane, že při sestupu poutník prochází mnoha sedélky, za nimiž ho před dalším sestupem čeká ještě další kratší převýšení. No a když k tomu připočteme, že všechny zalesněné vrchy a hřebeny jsou pokryty mýtinami s čupřinami osamělých stromů anebo lučinami s pasekářskými usedlostmi, vznikla tady na Velkokarlovicku krása přímo vesmírná!
Přesycen pohledy jsem pak už po polní cestě sestupoval k prvním domům sídla Hovězí. Je to obec převeliká, neboť v ní žije 2400 obyvatel. Leží jen asi 6 km od Vsetína a její zástavba se rozprostírá v údolí Vsetínské Bečvy a okolních bočních dolinách ústících do něj od Javorníků i od Vsetínských vrchů.
Jihovýchodně od středu obce jsem přišel k návrší s areálem hřbitova a katolického kostela Maří Magdalény, dominantě nejen samotné vesnice Hovězí, ale i širého jejího okolí. Předchůdcem dnešního chrámu byl dřevěný kostelík zmiňovaný v análech roku 1688, jenže ten za náboženských rozepří mezi evangelíky a katolíky několikrát lehl popelem. Roku 1733 jen nahradil zděný svatostánek s obloukovitě klenutými okny a vchody. Majitel místního panství hrabě Mikuláš Illesházy jej nechal zbudovat v barokním slohu. Kvůli celkovému zchátrání byl roku 1893 přestavěn a získal novogotickou podobu. Štíhlá věž zvonice vypínající se nad západním vstupním průčelím byla ku chrámu přistavěna až v 1.polovině minulého století.
Předsíň kostela byla volně přístupná a já si z ní mohl prohlédnout celý interiér chrámové lodi. Odsazený presbytář je s chrámovou lodí spojen velkolepým obloukovým vstupem, ozdobeným nahoře po stranách zajímavými freskami. Hlavní oltář je poměrně skromný, ale liturgický prostor zkrášlují nádherné vitráže vsazené do protáhlých novogotických oken a chrámová loď má plochý dřevěný strop.
Od kostela sestup do blízkého centra obce, kde jsem narazil na široké veřejné prostranství, jež je neoficiálně nazýváno náměstím. Jeho vydlážděnou plochu zdobí novodobá fontána a barokní socha sv.Jana Nepomuckého ze začátku 18.století.
Na jižní straně rynku stojí Penzion U Valašských ponožek a obchod řetězce Hruška nabízející nejen potraviny. Hned vedle se nachází Restaurace U Knebla, ale byla to jen hospůdka s nabídkou čepovaného piva a limonád, jejíž příjemnou venkovní zahrádku jsem ke konzumaci koupeného pivečka velmi rád využil. Mezi srkáním božsky vychlazeného nápoje jsem pozoroval náměstí.
Na jeho nejdelší západní straně náměstí se vypíná polyfunkční budova s kinem a knihovnou, vedle je objekt obecního úřadu, Restaurace pod Radnicí (v téhle se vaří!) a bankomat MONETY Money Bank. Na východní straně rynku stojí hned u křižovatky obchod se smíšeným zbožím Potraviny Štefek.
Horním severním koncem náměstí jsem pak pokračoval okolo zastávky busů a tur.rozcestníku s křižovatkou modré a žluté turistické trasy k nedaleké železniční stanici, odkud mne vlak odvezl do Vsetína a z něj autobusek k domovu...
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Z Lužné přes kopec Filku do obce Hovězí
