TURISTIKU PODPORUJÍ
59 788 turistů a cestovatelů
97 357 výletů, turistických cílů, tras a cestopisů
1 038 084,- odměny za články

Vsetín

Vsetín leží v malebném údolí řeky Vsetínská Bečva. První zmínka je z roku 1297 a dnes zde žije přibližně 30 tis. obyvatel.  Kromě jiných památek zde můžete navštívit renesanční zámek.

Turistika & volný čas Oblíbená místa a aktivity Doporučujeme
Tipy na výlety / Trasy / Cestopisy Rozhledna Bůřov / Arboretum Semetín Ubytování Vsetín
Turistické cíle / Mapa Vsetína Přehrada Karolinka / Kobylské Ďury Jurkovičova rozhledna

Východní Morava
Cestování a výlety
Vyberte, co Vás zajímá v oblasti Východní Morava
Tipy na výlet vybrat: vše / nic
 ↓ 
Druh vybrat: vše / nic
Do přírody
Na golf
Na hory
Na kole
Se psem
Vinařská turistika
Za gastronomií
Za kulturou
Za sportem
Náročnost vybrat: vše / nic
Pro zdatnější
Romantika
Rodina s dětmi
Délka vybrat: vše / nic
Vycházka - půldenní
Celodenní výlet
Putování (více dnů)
Turistické cíle vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava vybrat: vše / nic
Autobusová zastávka
ŽST
Letiště
Žel. stanice
Žlab
Města, obce, vesnice vybrat: vše / nic
Hlavní město
Městečko
Město
Městská část
Městys
Místní část
Náměstí
Osada
Přístav
Samota
Ulice
Vesnice
Ostatní vybrat: vše / nic
Bivak
Hraniční přechod
Infocentrum
Nordic walking point
Ostatní
Turistická známka
WebKamera
Zajímavost
Památky a muzea vybrat: vše / nic
Hrad
Zámek
Zřícenina
Trosky
Kaple
Klášter
Pomník
Kříž
Chata
Muzeum
Bouda
Kostel
Památník
Měšťanský dům
Salaš, koliba
Letohrad
Farma
Hřebčín
Zámeček
Tvrz
Skanzen
Hradiště
Rotunda
Statek
Dům, budova
Chrám
Hřbitov
Hradby
Lapidárium
Kašna
Socha
Boží muka
Hrádek
Panský dvůr
Rychta
Pevnost, opevnění
Radnice
Drobné památky
Mešita
Synagoga
Příroda vybrat: vše / nic
Hora
Kopec
Štít
Vrchol
Jezero
Potok
Pleso
Rybník
Vodopád
Propast
Minerální pramen
Jeskyně
Krasový útvar
Údolí
Skalní útvar
Jezírko
Řeka
Říčka
Pohoří
Údolí, dolina
Kaňon
Sedlo
Travertíny
Planina
Hřeben
Louka
Pramen
Kámen
Zahrada
Rašeliniště
Slatě
Památný strom
Přírodní park
Ostrov
Sopka
Pobřeží
Poušť
Park
Rokle
Přírodní památka
Vodní nádrž
Studánka
Soutěska
Tůň
Pláž
Poloostrov
Bažina, mokřady
Sport a rekreace vybrat: vše / nic
Lázně
Rekreační oblast
Koňská stezka
Aquapark
Letovisko
Koupaliště
Ledovec
Ski areál
Golf
Půjčovna lodí
Cyklo bar - hospůdka
Cyklo shop - servis
Potápění
Zábava, atrakce
Půjčovna kol
Vinařský cíl
Technické zajímavosti vybrat: vše / nic
Důl, štola, šachta
Elektrárna
Jez
Lanovka
Mlýn
Most
Přehrada
Rozhledna
Technická památka
Zvonice
Výletní místa a parky vybrat: vše / nic
CHKO
Chodník, naučná stezka
Národní park
Odpočinkové místo
Orientační bod
Poutní místo
Rezervace
Rozcestí
Turistická trasa
Turistické destinace
Vyhlídka
Výletní místo
ZOO a botanické zahrady vybrat: vše / nic
Arboretum
Botanická zahrada
ZOO
Trasy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Typ vybrat: vše / nic
Autem
Balónem
Běžecká trasa
Běžky
Cyklotrasa
Golf
In line brusle
Pěší trasa
Po vodě
Ski areál
Náročnost vybrat: vše / nic
Malá náročnost
Střední náročnost
Velká náročnost
Cestopisy vybrat: vše / nic
Tipy a novinky vybrat: vše / nic
Rady a tipy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava
Jídlo a ubytování
Ostatní
Peníze a ceny
Práce a život
Zdraví a bezpečnost
Moje dovolená vybrat: vše / nic
 ↓ 
Kdy jsme jeli vybrat: vše / nic
Jaro
Léto
Podzim
Zima
Délka dovolené vybrat: vše / nic
Méně než 1 týden (do 6 dní)
1 týden (7-9 dní)
Delší než 1 týden (10-12 dní)
2 týdny a více (13 a více dní)
S kým vybrat: vše / nic
Rodina s dětmi do 5-ti let
Rodina s dětmi do 10-ti let
Rodina s dětmi 10-18 let
S partnerem
S přáteli
Typ vybrat: vše / nic
Pobyt
Aktivní dovolená
Poznávací dovolená
Eurovíkend
Plavba
Prodloužený víkend
Zaměření vybrat: vše / nic
K moři
Na lyže
Za zábavou a poznáním
Do přírody
Na hory
Cyklo
Se psem
Na vodu
Aerobic
Golf
Wellness
Potápění
Za kulturou
Zábavné parky
Aquaparky
Gastronomie
Jak jsme jeli vybrat: vše / nic
Autem
Autobusem
Letadlem
Lodí
Jinak
Jak a kde jsme bydleli vybrat: vše / nic
Dům / rekreační objekt
Kemp
Apartmán
Hotel / Penzion
Stravování na dovolené vybrat: vše / nic
Vlastní
Snídaně
Večeře
Polopenze
Plná penze
All Inclusive
Ultra all inclusive
Fotogalerie vybrat: vše / nic
zobrazit výsledky

O skalách a lidech... aneb vyznání Pulčínským skalám

Cestopisy

Fotografie (55)  • Foto: Franta
Pět Kostelů
Pět Kostelů  •  Foto: Franta

 

Němí svědkové dávných věků... Tajemné přírodní útvary, jejichž bizarní tvary tolik provokují naši fantazii... Nejkrásnější a nejrozsáhlejší seskupení na celém Valašsku...

Tím vším (a mnoha dalšími přívlastky) bychom mohli označit soubor skal, nacházející se v Národní přírodní rezervaci Pulčín - Hradisko. Možná se na první pohled zdá, že zde tito zástupci neživé přírody stojí odjakživa a pamatují dobu, kdy se formovala samotná zemská kůra, ale není tomu tak. Kdyby mohly Pulčínské skály mluvit a povyprávět nám o sobě, vypadal by jejich životopis asi takto:

 

Coó - životopis? Nále co je to za blbosť? Šak my si moment našého narození vůbec nepamatujem! Mama, tož tá byla jistá – (Příroda, kdo iný?), ale tata zmiznúl hneď po našém početí gdesi na nebesa a my sme ho už nikdy neviděly. V tých nájstarších vzpomínkách sa nám vybavuje, jak sa - eště rozložené na atómy, húpem namísto v kočárku na dně jakéhosi tropického moře... a potem naše vědomí obestřél dlúhý kojenecký spánek.

Když sme negdy před 15 miliónama roků v třetihorách konečně vykúkly nad zemský povrch, oslnilo nás neenom jasné světlo slunečného kotúča, ale hlavně pohled na celý ten širý svět. Jestli si myslíte, že vám teď budem vykládat o tom, jak sa tady všady okolo nás proháňali dinosauři, tož na to zapomeňte: za prvé - ty veliké škaredé svině už dávno zkapaly... a za druhé: vy sa fofrem vraťte zpátky do školy nebo o históriji víte prd!

Namísto tých neotesaných oblud sa ten náš svět hemžíl savcama a ptákama, keří poletovali nad nekonečným mořem lesů.

Jak sme sa čím dál víc draly z horského masíva ven, tož ty staré vykopávky, co ležaly dole pod nama, s nama daly řeč. No řeč, ony to spíš byly samé nadávky a osočování: „Co tu děláte, vy mladí smradi? Jaktože jste se na nás bez dovolení nasunuly? A proč nám bráníte v tom, abychom se také rozhlédly po tom božím světě? To je naše právo - vždyť my tu byly už dávno před vámi a jsme nejstaršími horninami na celé planetě!“

A eště nám ty nevrlé stařeny začly nadávat do jakýchsi posratých karpatských Flyšáků a že nás tady býl čert dlužný... a tož bylo hneď po kamarádství! Šak sa od téj doby s týma čúzama jedovatýma nebavíme!

A tož si tam tak dál enom stójíme a kocháme sa suprovým výhledem na ten okolní cvrkot. No děly sa tu věci: ptáků bylo tolik, že z nich bylo na nebi černo... a ty kuřince, co nám od nich zvrchu padaly na šišky, ani všecky nespočítáme... A savci? Ti sa zas dole na zemi pod stromama kotili rychléjc jak králíci v kotrňárně. Naraz bylo všeckých živočichů všady až moc! A jeden druh opic naraz přestál skákat po stromoch, začala mu líňat srsť a ti škaredí a nahatí tvorové začli lozit už furt enom po zemi... a to eště pěšky. Netrvalo dlúho a všady kolem nás byla vidět enom tá jejich holá řiť!

Šak sa nám ti hnusáci olysalí vůbec nelúbili, ale dál sme si jich nevšímali, nebo aj nám začaly starosti. Od severa si to najednúc až do prostředka starého kontinenta napochodovál ledovec a změnil celé klíma! Tehdá sme prošly tým najprotivnějším obdobím našého života. Šlahaly do nás ledové větřiska, na kusy nás trhál strašlivý mráz... a tož, abysme sa nemoseli na tú hrůzu dál dívat, bůchlo nás to do stádia jakéjsi hybernace, zimního spánku či čeho...

 

 

O mnoho tisíc let později se v jednom městečku na jižním Valašsku děti chystají na svůj první školní výlet. Pro prvňáčky to bývá neměnná „klasika“ - jezdí na návštěvu za zvířátky do ZOO Lešná. Jeden z ogárků si sedá ve stařičkém busu k oknu vlevo. Jedou přes Horní Lideč na Valašskou Polanku a chviličku předtím, než se autobus vnoří do hluboké a úzké soutěsky Lomensko, objeví se za okny vozidla fantastický přelud! Dlouhá a vysoká skalní hradba, tyčící se ze stráně nad posledními domky Lidečka, vypadá, jak kdyby ji tu z obrovských kvádrů na sebe poskládaly napřirozené bytosti!

Soudružka učitelka děckám vypráví, jak se tady v Lidečku vsadil čert s mlynářem, že než ráno první kohout v dědině zakokrhá, on stačí přehradit říčku Senici balvany. A jak ho chytrý mlynář překabátil, duši sobě zachránil a na památku po satanášovi tu zůstala stát ta veliká kamenná zeď... a jak ji lidé od těch dob nazývají Čertovými skálami.

Malé ogárské srdéčko je tím zázrakem přírody tak ohromeno, že když na druhý den všichni ve škole malují, co se jim na výletě nejvíce líbilo, všichni chlapcovi spolužáci zaplňují výkresy rozličnými zvířátky a jenom on na něj nakreslí Čertovy skály! A aby se obrázek soudružce učitelce víc líbil, přidá na oblohu ke sluníčku také hvězdičky s měsícem a duhu. Jeho dílko je po zásluze odměněno pětkou, ale to nemá žádný vliv na jeho počínající láskyplný vztah k objektům, které se nazývají SKÁLY...

V dalších letech chlapec propadl čtení. Není to jen dobrodružná literatura, ale také první cestopisy a literatura faktu. Při periodických návštěvách městské knihovny v ní dokonce objevil i docela slušnou kolekci horolezecké literatury. A začal lačně hltat všechna ta dobrodružství nebojácných mužů, dobývajících vrcholky světových velehor. V hlavě se mu pozvolna zahnízdila myšlenka, která mu nedávala spát - musí být jako oni, také se musí stát horolezcem!

Ogar neváhá a napíše dopis na Vsetín, kde sídlí nejbližší horolezecký oddíl. Přichází toužebně očekáváná odpověď. A v ní se píše, že pokud už dovršil věku 14 let, může se stát členem oddílu, ale je to podmíněno souhlasem jednoho z rodičů. Matka stroze odmítla a tak se tím statečným, kdo chlapci přihlášku podepsal, stal jeho táta. Nebyl už totiž dál schopný snášet to jeho žadonění...

 

 

 

Gdyž konečně nastál okamžik našého obuzení a my skaly sme sa po sobě všecky ohlédly, nestačily sme sa divit. Neé tom, jaký je nás veliký kŕdel, ale jak hrozně vypadáme! Jak gdyby nás celú tú dobu po dyňách tlúkl déšť enom ze samých meteoritů! A aj jináč sa toho změnilo dosť: konečně sme sa ze země na slunko dostaly všecky a díky tom mrazovém zvětrávání vypadala každá sestřička úplně jináč než tá druhá. To asi, abysme si měly co závidět... ale nebylo co!

Neenom že nás všecky ty živly aj se slunkem řádno dobombardovaly, ale my sme po tom všeckém ostaly nahaté jak malúšata a moc sme sa za to haňbily. Naštěstí už začaly ledy ustupovat zaséjc zpátky k severním pólu a nás milosrdno zakrýl horský prales. A v něm sa brzo začaly proháňat divné divé zvířata. Nekeré měly zuby zahnuté jak turecké šavle, řvaly jak tuři nebo mňančaly a dole pod kopcem lovily jakési veliké hovada, co vypadaly jak pochodující hory masa. Na noc ty dravé čičiny vždycky vylézly k nám na kopec a hledali si přístřeší pod našíma převisama anebo v tých okolních hlubokých ďůrách.

Ale vy budete asi zvědaví, co dělaly ty olyslé opice: no to byste sa divili, co asi... Ty malé potvory sa velikých zvířat vůbec nebály a aj ty největší z nich umlátily palicama nebo kamením. A gdyž jich zabili, tož si jich upékli na ohni a zežrali všecky až do posledního chobota! A z tých nebohých zvířat si na sebe oblékali jejich kožuchy - to asi, aby jim v zimě neumrzly ty jejich holé prdele...

Gdo by si býl tehdá pomyslél, že tento druh, označený v budúcnosti jako homo sapiens, za nejakú dobu ovládne celý svět!

Ale toto už vy přeca dobře všecko znáte a tož enom stručně, jak to bylo dál...

 

 

...ještě předtím, než mladý hoch učinil na valašských skalách své první horolezecké krůčky, dostala se mu do ruky stará turistická mapa. Měla nezvykle veliké měřítko a zabírala prostor od Hranic na Moravě až po Bílé Karpaty. Mapa byla nepřesná, zato se na její zadní straně nacházely stručné informace o některých lokalitách. Chlapec s úžasem v očích četl o jakýchsi tajemných Pulčínských skalách, skalním městě Izby a skalách Pět Kostelů. Na mapě pak zjistil, že se tohle pohádkové skalní království nachází jen kousíček od Lidečka!

A tak se jednoho pátečního odpoledne dovolil rodičů a podnikl s kamarádem svou historicky první výpravu do těchto končin...

 

 

...chťa nechťa sme si na ty podivné „nezvířata“ pomály navykly a po našém dalším zdřímnutí nás čekalo další překvápko - ony si okolo nás na kopcu postavily jakési opevněné dřevěné hradisko! To už ale ti tvorové vypadali úplně jináč a aj celkově jaksi pěkněj. A mezi sebú sa už nedorozumívali skřekama, ale vydávali prazvláštní zurčivé zvuky - znělo to, jak gdyž potůček skáče přes kameň coby vodopád...

Gdyž sme to bublání časem dekódovaly, přišla jedna skala s tým, že to asi bude jejich řeč. A dozvěděli sa, že ti tvorové sú Keltové. To býl jeden z lidských kmeňů, kerý sa vyvinúl z tých škaredých opic!

Tady ti Keltové sa nám velice zalúbily. Měli rádi přírodu a vzdávali jí hold tým, že pod veliké stromy a pod nás, skaly, věšali všelijaké ozdoby. A takéj nám nosili dárečky. Šak takéj, když tento lid potem odtáhl gdesi do prčic a my tu zas ostaly samy, bylo nám z teho jaksi čučno. Zvykly sme si a stýskalo sa nám po nich...

 

 

 

Chlapci napřed navštívili Čertovy skály a pak už kráčeli po silnici po modré turistické značce k viaduktu pod železniční tratí, pod kterým vedla silnička na Pulčín. Za mostem se silnička rozvětvila: ta napravo mířila nahoru do obce, modrá značka pokračovala údolím po cestě vlevo. Kolem radostně zurčících vod a kaskád čistého horského potůčku (a dvou studánek s chutnou voděnkou) chlapci stoupali hluboce zaříznutým údolím proti toku potoka. Po půlhodině přišli do oblasti s několika chatama a bývalou hájovnou Pulčínsko, kde modrá najednou prudce odbočila do hustého a temného smrkového lesa.

Pojednou se nad pěšinou a nad kluky jak pohádkový přízrak vynořil blok mohutných skal, nazývaný Pěti Kostely. Ogaři napřed od úžasu zalapali po dechu, ale vzápětí už je běží blíž prozkoumat. Ta největší skála - Přední kostel, dosahuje výše téměř čtyřiceti metrů a její stěny tvoří strašlivé převisy, proďobané spletí velkých zakulacených dutin. Je to tady parádní... ale ještě větší paráda je, když se jim podařilo za pomoci kmene stromu vyšplhat až na samotný vrchol obrovského skaliska. Temeno je nerovné a ukloněné a do jeho povrchu se zahloubily desítky maličkých skalních studánek. V některých větřík rozčeřil hladinu vody, která tu zbyla po posledním dešti. A ten výhled na okolí... ten je přece jedním slovem - ÚŽASNÝ!!

Ogaři pokračují v dalším průzkumu. Pás nižších skal a balvanů, ukrytý už ve smíšeném lese, je přivedl pod další, nižší, ale i tak impozantní skalní útes Zadního kostela.

Od něj dál už zase jenom smrkovým lesem. Tady narazili na vrstevnicovou cestu, která prochází napříč hřbítkem se skalkami... a za další zákrutou se před nimi objevila mohutná skalní hradba, šphající tak daleko do kopce, že jejího konce nevidět!

Chlapci stojí omráčeni pod hlavními Pulčínskými skálami! Jak potom stoupali klikatící se pěšinou ve žlebu mezi skalními hradbami výš a výš, viděli na protější stráni rozsáhlé louky a pastviny. A když pak konečně stanuli na nejvyšším místě - na Ludmilině skále, kde kdysi stávala obytná věž skalního hradu (a po němž tu zůstaly jen tři do skály vytesané schůdky), otevřel se jim pohled nejen na závěr údolí, ale i na dědinku, vystavěnou na odlesněném temeni kopce. A to vše bylo pozlaceno září zapadajícího slunce...

Je tu moc krásně, je tu nádherně a oni odpočívali a s chutí pojídali svačinu. Shora, ze strmého a divokým lesem pokrytého svahu Hradiska, k nim schází houf turistů. Kluk sebral odvahu a táže se jednoho z nich: „Prosím vás, sú tam navrchu eště nejaké skaly?“

Turista se usmál: „Tam jich, chlapče, je, že je za celý život nespočítáš!.“

Bohužel se ale kvapem přiblížil večer a chlapci musí pomýšlet na návrat k domovu...

 

 

 

Vršek kopca po jejich odchodu zpustnúl, dřevo z hradiska zhnilo, rozpadlo sa a všecko zas zhltnúl okolní prales a v něm rejdily divoké zvířata. Bez Keltů to včil byla veliká nuda a nezbylo nic jiného, než si zas dat na nejaký čas šlofíka...

 

...a obudilo nás jakési píchání v boku. No nazdar! Na tom našém nejspodnějším bradle nad dolinů si jakýsi lúpežný rytíř postavíl hrad! A v protější stráni sa kůřilo z chalup dřevěnéj dědiny.

Ale toto nemělo dlúhého trvání. Hrad a aj dědina brzo zanikly a tú novú osadu, ménem Pulčín, si noví lidi postavily až na vrcholu teho protějšího holého kopčiska. Měli tam aj políčka a pasínky pro ten svůj dobytek, co si chovali. S týmato domorodcama sme sa pozdějc takéj skamarádily: ze súsedních hor sem totiž přes průsmyky začali na koňoch přijížďat jacísi cizí a zlí ludé, zabíjali ty místní, podpalovali jim baráky a odháňali dobytek... a tož sa oni vždycky aj s kravičkama a jinú havěťů před nájezdníkama utěkali schovat mezi nás. Jak sme tak poslúchali tú jejich řeč, tož sme sa dozvěděly, že ti cizí dacani sem jezdíja zbíjat na koňoch až z Uher. A že sa tým vražedným zloduchom říká Tataři, Kumáni, kuruci, pohanské svině a hajzli...

 

 

 

V následujícím období podnikl chlapec spolu s kamarády několik výprav na kole. Však to od nich nebylo na Pulčín dál jak dvacet kilometrů. Nezapomněli se také nikdy zastavit na Čerťácích a tady z klukovské frajeřiny riskují a šplhají bez lan až na nejvyšší místa skal.

A pak se ještě spouštějí do černých otvorů propasťovitých jeskyň nahoře na Kopcích. Ale jejich cesty směřují hlavně dál na Pulčiny. Kluci zde vystoupili vysoko do svahů Hradiska, kde objevili rozervanou a dlouhou skalní okrajovku a pokřtili ji Dračí stěnou. O tajemné tváři nedalekých skalních měst ale nemají to nejmenší tušení, ta před nimi i nadále zůstala ukryta.

 

Na těchto výpravách si konečně na své přijde i tábornický kotlík, který sebou chlapec všude vozí sebou a kvůli němuž je často vystavován posměchu. Ale takový vlastníma rukama na ohni uvařený čaj (či polívčička ze sáčku) přijdou klukům v přírodě vždy k chuti! Návraty z Pulčína se stávají oblíbeným bonusem: silnička totiž od dědiny spadá v serpentinách z kopce v délce čtyř kilometrů, a tak se po ní každý ogar dolů do soutěsky Lomensko řítí na svém kole jak namydlený blesk. A gdo šlápne na brzdu, tož je srab!

 

Chlapec si na jednom z výletů autem s rodiči prosadí i návštěvu Pulčínských skal a jeho táta po prohlídce prohlásil. „No – je lepší, gdyž budeš chodit s partijů po horách, než gdyž s nima budeš vysedávat po putykách!“

 

(V rámci objektivity nutno přiznati, že v budoucích letech on a kamarádi nejenom po těch horách spolu chodili...)

 

 

 Potom přišlo klidnější období, ale aj tak sa k nám navrch do skal chodili zašívat zas jiní ludkové: tady tito sa scházali u skaly Kazatelny a prováďali tam jakési podivné a tajné obřady. Prý to byli lidi, pronásledovaní za svoju víru. A tož tom sme teda vůbec nerozuměly: gdyž je na světě enom jeden Pánbožko, tož na co potem majú lidi tolikerých náboženství a vyznání? No - nájspíš proto, aby sa mezi sebú měli furt kvůlivá čem rvat!

Sem tam sa u nás skovál aj nejaký ten utečenec z panskéj roboty anebo zbojník, ale potom sa to všecko začalo zas měnit. A k nám začali přichodit jiní, keří už neříkaly tú blbosť, že nás stvoříl čert a vůbec už sa mezi nami nebáli. Šak my sme teho pekelníka nigdy neviděly (a to už tu jakúsi tú „chvílu“ stojíme), a tož sa nám zdá, že sa lidi, co sa všeckého moc bójíja, naučili ze strachu moc pěkně cigánit...

 

 

 

a trošku cigánit se naučil i ten náš chlapec. Zjistil totiž, že je horolezectví sice moc krásný sport (a on na něj nedá dodnes dopustit, však prolezl nejen jakési ty skály, ale na táboře horolezecké mládeže zdolával i štíty Vysokých Tater), ale na druhé straně ho čím dál víc lákaly průzkumy jiných krajů a jiných skal. A on už netoužil jenom po tom, stanout na každém z jejich vrcholů. Stačilo mu, když je mohl vidět a obdivovat třebas jen z povzdálí. (Moudrý to hoch, vždyť přesně takovýto vztah chovají duševně zralí mužové k okolním ženám: mohou se bez zábran radovat z jejich krásy... ale na každou z nich také vylézt nemusí!)

Před rodiči ale bylo nutno kvůli jeho nezletilosti uchovat tuto jeho proměnu v tajnosti, neboť by ho nepustili ven do přírody. Prvního podvodu se dopustil ve svých sedmnácti. Na Čertových skalách u Lidečka se koncem měsíce září konal veliký sraz horolezců z celého Severomoravského kraje. Rodiče jej naň pustili, ale chlapci, prožívajícímu tehdy těžkou finální fázi puberty (kvůli ní se stal na nějaký čas introvertem), se mezi tolik lidí pranic nechtělo. A tož se - namísto za bavícími se horolezci, vydal na svůj první čundr.

Tehdy byl překrásný podzimní den, na stromech a keřích pomalu zlátlo a odlupovalo se listí, a on kráčel po silničce za těmi svými miláčky do, už důvěrně známých, pulčínských skalních měst. Cestou se tu a tam napásl na sladkých plodech maliníků, které ve velkých trsech pokrývaly předpolí skalních měst, sem tam mu do pusy hupla i nějaká ta borůvka. Než prolezl všechna skalní zákoutí, bylo tu už odpoledne, ale jemu se domů ještě nechtělo.

I napadlo ho vydat se za pomoci turistické značky v barvě rudé po hřebenech až k tajemné hoře Makytě. Ke svému překvapení cestou nepotkal ani živáčka - jen on sám samotinký putoval čarokrásnou krajinou moravskoslovenského pomezí. A obdivoval se starým pasekářským samotám, které se i s loukami sem tam vyšplhaly až nahoru na hřeben, kochal se krásnými výhledy do neznámé, ale tolik krásné krajiny, míjel podivuhodné skalní výchozky, do nichž se s chutí opíraly paprsky odpoledního slunce, žasl nad proměnami kmenů stromů v tom nejzašším hvozdu, které už svými tvary napovídaly, že to okolo už není obyčejný les, ale původní horský prales.

Když přes vrchy s tajemnými názvy Šerklava, Butorky a Valašská Kyčera vylezl konečně i na zarostlý vrchol Makyty, na němž se po zemi válely ztrouchnivělé zbytky staré dřevěné rozhledny, slunce se naposledy letmo podívalo na osamělého poutníčka a pak hupslo za obzorem do hajan.

Větší část zpáteční cesty do Lidče k vlaku už probíhala neznámým údolím potmě a on celou tu dobu kráčel po silničce podél toku říčky Senice, civilizované jen v místech dvou předlouhých dědin - Valašské Senice a Francovy Lhoty. Před kulturním domem té druhé zůstal na chvilku stát a poslouchat: ze sálu se až k němu ven nesly tóny překrásné hudby, která právě tak jako příroda navždy zasáhla jeho srdce. Mladík se podíval na plakát – psalo se na něm, že tu dnes má koncert jakýsi Modrý Efekt... a pak se s rozbolavělými nohami vydal vstříc poslednímu vlaku k domovu.

Tato nezapomenutelná cesta vychýla ručičky jeho vnitřních hodin zcela jiným směrem a z průměrného horolezce se stal vášnivý tulák (ne po hvězdách), ale po přírodě. A také návštěvník starých hradů a jiných krás naší vlasti...

 

 

 

no poďme sa zblízka podívat na ty naše nové návštěvníky - tož tým sa začalo říkat túristi. A byli to po velice dlúhéj době první lidi, keří sa k nám nepřišli skovat, ale keří nás přišli - tajak gdysi Keltové, znova obdivovat...

Ale nájradši sme měli ty další příchozí: říkali si trempové a byli obuch pohlaví, cérky aj ogaři. Prokryndáčka, ti ale uměli okolo nás udělat pořádek! Vyčistili okolní les aj studánky a pod našíma převisama a na nádvoříčkách si postavili na přespávání jakési dřevěné búdy. Po večeroch tady mezi nama plápolaly ohně a od tých táboráků sa do všeckých světových stran nésly lahodné tóny kytar a vrúcího zpěvu, no bylo nám velikým potěšením u teho všeckého byt a byla to radosť poslúchat!

Zas sa nám nejakú dobu žilo veselo a my sme prožívaly snáď to najšťastnější období našého života...

A tehdy sme si uvědomily, jak sa za ten kraťučký lidský věk změnila tá jejich řeč. Ti nájstarší pralidi na sebe eště vřešťali jak opice, pak sme ale od nich slyšeli už libozvučnú keltštinu, staročeštinu, (chvilečku v ozvěně aj „špríchenzi dojč“ a „Natašo, je to charašo“), ale ten nejkrásnější jazyk sem donésli až ti přistěhovalci, co sem přišli aj se svojíma ovečkama. A po téj jejich lahodnéj přírodní řeči a po nich samých sa včil celém tomto kraji říká Valašsko!

Potom sa jacísi ti „nájvyšší“ lidi gdesi na vrchu rozhodli, že nás budú chránit a vyhlásili to tady za rezervacu! Naši kamarádi trempové měli po ftákách, nebo jim zakázali ve skalách rozdělávat ohně a tábořit! A my sme zaséjc na celé noce osiřely.

Na deň neé: přes deň tu pořáď lozí všelijaká uhulákaná verbež - prý sú to turisté, ale většina z nich sa neumí v přírodě vůbec chovat! A oproti tým starým „opravdickým“ turistom sa možú za svoje chování akoráť stydět - šak řvů jak hydry (hrome, že by sa celé to slavné lidstvo vracalo ve vývoji zas zpátky k opicám?), odhazujú odpadky a dělajú tady taký bordel, že mět jak oni nohy, tož bysme jich s velikú chuťů nakopaly do prdele!

Ale chodíja sem aj tací jacísi jiní...ale to už nejsú túristi, ale tuláci. Sú slušní a je na nich hneď vidět, že nás majú moc rádi. A my sa jim to snažíme nenápadno oplácat...

 

 

Oplátky? Muž ve zralém věku na ně nikdy nezapomíná. A oplácí svoji návštěvu místům, která má ze všech nejradši. I když už za svůj život viděl světa kraj (a mnohde jinde i ty skály větší a hezčí), Pulčiny zůstaly jeho nejmilovanějšími a on se sem občas moc rád vrací. Právě nyní podnikl jednu takovouto cestu a jak tak kráčí cestou v dolině vstříc k těm svým dobře ukrytým kráskám, začaly se mu v mozku přehrávat neodbytné retro myšlenky.

A on vzpomíná, jak tu kdysi dávno vyrazil na výlet se svým mladším bráškou. Když přišli nahoru na Hradisko na okraj skalních měst, dalo se do deště a oni se museli schovat pod jeden z převisů. Jakmile tlukot vodních kapek o zem a o listí stromů ustal, pustili se oba do průzkumu okolí.

Na tento den nikdy v životě nezapomněl, neboť po dešti se jim podařilo přistihnout skály v nedbalkách a ony jim dovolily spatřit i ta jejich nejtajnější zákoutí. Poprvé se prošli mezi puklinami malého skalního města Izby a narazili na romantickou rokli Propadlého hradu, zahloubenou do země jako maličký arizonský kaňon. Na druhé straně vrcholu Hradiska narazili na symbol skalních měst - skálu Kazatelnu, strašidelný jícen jeskyně Hladomorny, přístupný po rozbitém dřevěném žebříku a na ohromné skalní bludiště s chodbami a útvary, připomínající - tu ruiny hradů, tam zase postavy lidské, zvířecí či jiné (fantaskní a naprosto nedefinovatelné) - skalní nádvoříčka a jiné pozoruhodnosti...

Vzpomíná, jak byl při jedné z prvních návštěv skalního města ohromen konáním trampského potlachu o několika stech lidech a táborovým ohněm, jehož plameny šlehaly z nádvoříčka do neuvěřitelné výše. Jindy na trampy narazil, když tu hráli, rozděleni do dvou nepřátelských táborů, jakousi bojovou hru a stříleli po sobě z dřevěných flint gumičkami od zavařovaček...

Vzpomíná, jak se mu na osmnáctiny splnil jeho puberťácký sen a on dělal po skalních městech průvodce dvěma půvabným dívkám z Ostravy. Bohužel - krásky projevily daleko větší zájem o krásy neživé přírody než o jeho tělesnou schránku...

Vzpomíná na období před svým nástupem na „vojnu,“ kdy byly oba skalní labyrinty zpřístupněny okruhy po žlutých značkách, a pak také na dobu, kdy se jakýsi naprosto šílený lidský jedinec pokoušel zdejší skály spočítat a na každou z nich napsal červenou barvou velikou číslici...

A vzpomíná také na svou první zimní návštěvu s kamarádem: ve Velkém skalním městě potkali sáně tažené koňmi, na nichž si dva triumfující vousatí kmeti odváželi domů úlovek - skolené divoké prase - a v rokli Propadlého hradu se poprvé obdivovali nádherným, do oranžova zbarveným, vysokým ledopádům....

Rád všechna tato místa ukázal svým rodičům, kamarádům, milenkám i manželkám a dětem... ale velmi rád sem chodí i sám. A v lůně překrásné přírody si léčí pošramocenou duši anebo rozjímá nad během světa.

 

 

 

a jeden takový tu jezdí už pěkných pár roků. Sám už možná ani nespočíce, kolikráť sa za nama býl ve všeckým ročních dobách podívat. A tento tvor nás nikdy nezapomene moc pěkno pozdravit.

A tož sme si řekli, že mu to jednúc takéj oplatíme, šak ho tu dycky moc rádi vidíme...

 

 

Muž zabočí ze silničky do černého jehličnatého lesa a zamyslí se nad symbiózou zdejších hvozdů a skal. Aby pravdu řekl, absolutně si nedovede představit Pulčiny odlesněné, bez příkrovu horského karpatského lesa, který jim tolik sluší - vždyť bez něj by to tady vypadalo jako kamenná poušť!

A jakmile ho pěšina vyvede do zákruty a nad ním se jako blesk z čistého nebe objeví mohutný masív Pětikostelí, on - jako už tolikrát předtím, vydechne překvapením a nahlas řekne: „AHOJ SKALY!“

 

 

...a tož sme dali dokopy všecku našu pozitivní energiju a vyslali mu do jeho mozka ze všeckých naších sil pozdrav:

                                           „AHOJ FRANTO!!!!“

 

 

 

 

 

GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor (49.228, 18.079)
Poslední aktualizace: 4.3.2020
Vyhledání vlakového spojení na výlet
Datum a čas:
Odkud:
Kam:
Autor: Franta
Kvalita příspěvku:    
Hodnotit kvalitu příspěvku
Sdílet s přáteli
Byl jsem zde!
Zapamatovat

Francova Lhota

Vyhledání vlakového spojení
Datum a čas:
Odkud:
Kam:
2,5km od místa

Příspěvky z okolí O skalách a lidech... aneb vyznání Pulčínským skalám

Cesta do zimního království Pulčínských skal
Cesta do zimního království Pulčínských skal
Cestopisy
  Z nebe spadlé volno na začátku pracovního týdne - (odstávka a servis laseru) - mne napřed trochu zaskočilo, ale vzápětí naplnilo dušičku nadšením. I když už tady máme prosinec, venku je docela hezky a i t…
0.1km
více »
Výprava na Pulčiny - ( Retro 1983)
Výprava na Pulčiny - ( Retro 1983)
Cestopisy
  Sobota ráno totalitního času. Skok z postele, obléct se a úprk do města. Do našeho srazu je ještě dost dlouhá chvíle, ale blíží se MDŽ a musím koupit květiny pro mamu, bábinu a pro milenku. Do 8.hodiny zbýv…
0.1km
více »
"Imaginární procházka" Pulčínskými skalními městy
"Imaginární procházka" Pulčínskými skalními městy
Tipy na výlet
  Sedím na odpočivadle u studánky na Zámčiskové cestě pod Pulčínskými skálami a marně dumám nad tím, kterak se dostati nahoru do skalních měst a zákaz vstupu mimo značené cesty do Národní přírodní rezervace n…
0.1km
více »
NPR Pulčín - Hradisko
NPR Pulčín - Hradisko
Národní park
Území NPR tvoří Pulčínské skály na vrcholu Hradisko (773 m) včetně jeho prudkých svahů a dalších v lese ukrytých skalních útvarů. Rezervace je situována v jihozápadní části horského pásma Javorníků v Pulčínské h…
0.1km
více »
PULČINY - předpolí skalních měst na Hradisku
PULČINY - předpolí skalních měst na Hradisku
Skalní útvar
  Červené a modré turistické značení stoupá od zbytků hradu Plučiny na kótu Hradisko. Asi po 200 metrech se dostaneme na vrchol hřebene, který se odtud západním směrem postupně snižuje až k vidlici Pulčínskýc…
0.1km
více »
PULČINY - Dračí stěna
PULČINY - Dračí stěna
Skalní útvar
   Pokud budeme vystupovat na kopec Hradisko směrem od Pulčína, čeká nás na jeho temeno závěrečné, dosti Ostré stoupání. Při odpočincích, kdy lapajíc po dechu dodáváme našim plicím dostatečný přísun kyslí…
0.1km
více »
PULČINY - Viklan
PULČINY - Viklan
Skalní útvar
 Na skutečně pikantní záležitost bychom narazili v pulčínském Velkém skalním městě na dohled od známé skály Kazatelny. Oddělena úžlabinou, spadá k dolnímu patru města skalní stěna, jejíž témě je ploché a na něm …
0.2km
více »
Pulčín – Hradisko (Národní přírodní rezervace)
Pulčín – Hradisko (Národní přírodní rezervace)
Rezervace
Národní přírodní rezervaci Pulčín - Hradisko (72,73 ha) najdeme v CHKO Beskydy, v jihozápadní části horského pásma Javorníků (podcelek Makytská hornatina, okrsek Pulčínská pahorkatina), , asi 0,5 km severně od o…
0.2km
více »
PULČINY  - Perla Valašska
PULČINY - Perla Valašska
Cestopisy
  Tož lIdi, máte vy vůbec rozum ? Pořáď trajdáte gdesi až do Tramtárije k mořI nebo hen k súsedom do Alp a při tom ani nevíte, kolikéj krásy sa schovává kúsek …
0.2km
více »
Putování po Pulčínsku - Cesta pátá ( retro 2000 )
Putování po Pulčínsku - Cesta pátá ( retro 2000 )
Cestopisy
   Tentokráte nástup na noční směnu s batohem a na Pulčiny jedu ranním vlakem už v 6 hodin. V Horním Lidči napřed návštěva kiosku, kde s velikou radostí zjišťuji, že je tu k…
0.2km
více »
PULČINY - Rub a líc Hlavních skal
PULČINY - Rub a líc Hlavních skal
Skalní útvar
 Pokud se vydáme z dědiny Pulčína na obhlídku známé skalní oblasti, uděláme nejlépe, když se budeme držet červené turistické trasy. Od posledního domu obce, kterým je v současnosti nová stylová hospoda Stodol…
0.2km
více »
Pulčínsko  - Čtyři mušketýři
Pulčínsko - Čtyři mušketýři
Skalní útvar
   Když na Pulčínsku končí podzim a poslední listek opustí svůj rodný strom, změní se strmý jižní svah kopce Hradiska k nepoznání a poutník s úžasem spočine svým zrakem na čtveřici mohutných …
0.2km
více »
PULČINY - zbytky hradu Plučiny
PULČINY - zbytky hradu Plučiny
Zřícenina
 Milovníci romantických hradních zřícenin nad ním asi ohrnou nos - vždyť z tohoto malého hradu se zachovaly v terénu jen velmi skromné pozůstatky. Na vrcholu nejvyššího místa hlavních Pulčínských skal, nazýva…
0.2km
více »
PULČINY - Zámčisková cesta
PULČINY - Zámčisková cesta
Turistická trasa
 Tato cesta spojovala ve středověku hrad Plučiny se stejnojmennou dědinou, rozkládající se v horní části romantického údolí potoka Pulčiňáku. Dnes tudy prochází červená turistická trasa, po které se po prohlí…
0.2km
více »
Pulčín - zbytky hradu
Pulčín - zbytky hradu
Zřícenina
Zbytky skalního hradu Pulčín se nacházejí v areálu přírodní rezervace Pulčínské skály na Vsetínsku ve Zlínském kraji. Hrad dnes připomínají pouze tři schody vytesané do skalního podloží, několik p…
0.2km
více »
PULČINY - sz. okraj skalních měst na Hradisku
PULČINY - sz. okraj skalních měst na Hradisku
Skalní útvar
 Předtím, než se vydrápeme závěrečným stoupáním po turistické cestě na vlastní vrcholovou plošinu Hradiska, vidíme vpravo výrazný a dlouhý mrazový srub Dračí stěny. Vlevo se nachází jen drobnější skalní výcho…
0.2km
více »
PULČINY - skalní věž Kazatelna
PULČINY - skalní věž Kazatelna
Skalní útvar
 Tak jako svírají sochy světců v rukou atributy, dle kterých poznáme, o jakého toho svatého se jedná, má i pulčínské Velké skalní město svoji skálu, která je jeho symbolem... a která je pochopitelně opředena pavučinou pověstí. Jak už jsme si řekli, toto druhé větší skalní město se nachází na svazích na sever od vrcholu Hradiska. Z tzv. horního patra skal jsme se seznámili s velkým mrazovým srubem a …
0.3km
více »
Velké "speleologické" dobrodružství    ( 2001 )
Velké "speleologické" dobrodružství ( 2001 )
Cestopisy
   Po nekonečně dlouhé zimě se v půlce měsíce února stává menší zázrak : v sobotu večer se dívám na předpověď počasí a na zítřek je hlášen krásný sluneční den s teplotou až 10…
0.3km
více »
PULČINY - skalní město IZBY
PULČINY - skalní město IZBY
Skalní útvar
 Přibližně směrem na jih od temene vrcholu Hradisko (773 m) se do ukloněné pískovcové plošiny v dávné minulosti s velikou chutí zakously živly a tak zde za pomoci mrazu, větru, slunce (a samozřejmě také chemi…
0.3km
více »
PULČINY - jižní předpolí skalního města IZBY
PULČINY - jižní předpolí skalního města IZBY
Skalní útvar
 V místech, kde končí vyššími skalními stěnami malé skalní městečko IZBY, není ještě ani zdaleka konec výskytu skalních útvarů na jižním svahu Hradiska. Na sklonu nabírající svah je poset shlukami velkých bal…
0.3km
více »
Pulčínské skály
Pulčínské skály
Skalní útvar
Chráněný přírodní útvar Pulčínské skály se nachází poblíž obce Pulčín, jižně od Vsetína. Jsou součástí NPR Pulčín-Hradisko. Není bez zajímavosti, že skály byly útočištěm člověka již v prn…
0.3km
více »
PULČÍNSKÉ SKÁLY - 1. ( retroúvod )
PULČÍNSKÉ SKÁLY - 1. ( retroúvod )
Cestopisy
    Rozlehlá seskupení čarokrásných skalních útvarů z pískovce na prahu Javorníků má na svědomí "lásku až za hrob" u nejednoho jejich návštěvníka, ať…
0.3km
více »
PULČÍNSKÉ SKÁLY - 4. "Propadlý hrad a IZBY"
PULČÍNSKÉ SKÁLY - 4. "Propadlý hrad a IZBY"
Cestopisy
   Naše putování zahájíme pod Ludmilinou skálou, na nejvyšším místě Hlavních Pulčínských skal. Odspodu od údolí sem vede červeně značená tzv. Zámčisková cesta, po které se vy…
0.3km
více »
PULČINY - vrcholové temeno Hradiska
PULČINY - vrcholové temeno Hradiska
Vrchol
 Vrcholová plošina Hradiska (773m) je díky červenému a modrému turistickému značení přístupna veřejnosti. Trasa prochází NPR směrem od jihozápadu na severovýchod. Vlevo míjíme menší podsaditou skalní věž s pl…
0.3km
více »
PULČINY - Propadlý hrad
PULČINY - Propadlý hrad
Skalní útvar
  Asi nejpozoruhodnějším útvarem jižního vrcholového svahu Hradiska je podivná skalní deprese. Téměř všude jinde v NPR Pulčín-Hradisko si erozní činitelé s radostí pochutnávají na skalních útvarech, zdvihající…
0.4km
více »
PULČINY - jeskyně Hladomorna
PULČINY - jeskyně Hladomorna
Jeskyně
   Vstup do nejznámější a největší pulčínské jeskyně, zvané místními odedávna Hladomorna (či Lidomorna) a opředené mnoha pověstmi, se nenachází ve stěně největšího mrazového srubu, ale na jeho temeni. …
0.4km
více »
PULČINY - skalní bludiště u Kazatelny
PULČINY - skalní bludiště u Kazatelny
Skalní útvar
   Horní patro Velkého skalního města je v okolí bizarní Kazatelny rozčleněno na spleť několika průchozích roklí a skalních nádvoříček. To první z nich se zahlubuje do terénu těsně pod samotným vrcholem …
0.4km
více »
PULČINY - Pulčínský Mikuláš
PULČINY - Pulčínský Mikuláš
Zajímavost
  a nyní si povíme něco o zajímavé kuriozitce, nacházející se v bludišti Velkého skalního města. Ve zbytku původního karpatského horského lesa si Máti Příroda trochu zašpásovala a vytvořila na jednom z odumřelýc…
0.4km
více »
PULČINY - Dantovo peklo
PULČINY - Dantovo peklo
Skalní útvar
  Velké skalní město, rozkládající se na severních vrcholových svazích Hradiska, je rozčísnuto starou lesní cestou na dvě nestejně veliké části. Z místa pod úpatím Velkého mrazového srubu můžeme při pohledu do…
0.4km
více »
PULČINY - Jeskyně, propasti a jiné ďoury
PULČINY - Jeskyně, propasti a jiné ďoury
Jeskyně
  V mém seriálu o Pulčínských zajímavostech jsem se už několikrát zmínil o podzemních dutinách, které dodávají této skalní oblasti specifický kolorit. Nebudeme si tedy, jako děti ve školce, donekonečna opa…
0.4km
více »
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. další informace