TURISTIKU PODPORUJÍ
59 986 turistů a cestovatelů
98 477 výletů, turistických cílů, tras a cestopisů
1 063 943,- odměny za články

Vsetín

Vsetín leží v malebném údolí řeky Vsetínská Bečva. První zmínka je z roku 1297 a dnes zde žije přibližně 30 tis. obyvatel.  Kromě jiných památek zde můžete navštívit renesanční zámek.

Turistika & volný čas Oblíbená místa a aktivity Doporučujeme
Tipy na výlety / Trasy / Cestopisy Rozhledna Bůřov / Arboretum Semetín Ubytování Vsetín
Turistické cíle / Mapa Vsetína Přehrada Karolinka / Kobylské Ďury Jurkovičova rozhledna

Východní Morava
Cestování a výlety
Vyberte, co Vás zajímá v oblasti Východní Morava
Tipy na výlet vybrat: vše / nic
 ↓ 
Druh vybrat: vše / nic
Do přírody
Na golf
Na hory
Na kole
Se psem
Vinařská turistika
Za gastronomií
Za kulturou
Za sportem
Náročnost vybrat: vše / nic
Pro zdatnější
Romantika
Rodina s dětmi
Délka vybrat: vše / nic
Vycházka - půldenní
Celodenní výlet
Putování (více dnů)
Turistické cíle vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava vybrat: vše / nic
Autobusová zastávka
ŽST
Letiště
Žel. stanice
Žlab
Města, obce, vesnice vybrat: vše / nic
Hlavní město
Městečko
Město
Městská část
Městys
Místní část
Náměstí
Osada
Přístav
Samota
Ulice
Vesnice
Ostatní vybrat: vše / nic
Bivak
Hraniční přechod
Infocentrum
Nordic walking point
Ostatní
Turistická známka
WebKamera
Zajímavost
Památky a muzea vybrat: vše / nic
Hrad
Zámek
Zřícenina
Trosky
Kaple
Klášter
Pomník
Kříž
Chata
Muzeum
Bouda
Kostel
Památník
Měšťanský dům
Salaš, koliba
Letohrad
Farma
Hřebčín
Zámeček
Tvrz
Skanzen
Hradiště
Rotunda
Statek
Dům, budova
Chrám
Hřbitov
Hradby
Lapidárium
Kašna
Socha
Boží muka
Hrádek
Panský dvůr
Rychta
Pevnost, opevnění
Radnice
Drobné památky
Mešita
Synagoga
Příroda vybrat: vše / nic
Hora
Kopec
Štít
Vrchol
Jezero
Potok
Pleso
Rybník
Vodopád
Propast
Minerální pramen
Jeskyně
Krasový útvar
Údolí
Skalní útvar
Jezírko
Řeka
Říčka
Pohoří
Údolí, dolina
Kaňon
Sedlo
Travertíny
Planina
Hřeben
Louka
Pramen
Kámen
Zahrada
Rašeliniště
Slatě
Památný strom
Přírodní park
Ostrov
Sopka
Pobřeží
Poušť
Park
Rokle
Přírodní památka
Vodní nádrž
Studánka
Soutěska
Tůň
Pláž
Poloostrov
Bažina, mokřady
Sport a rekreace vybrat: vše / nic
Lázně
Rekreační oblast
Koňská stezka
Aquapark
Letovisko
Koupaliště
Ledovec
Ski areál
Golf
Půjčovna lodí
Cyklo bar - hospůdka
Cyklo shop - servis
Potápění
Zábava, atrakce
Půjčovna kol
Vinařský cíl
Technické zajímavosti vybrat: vše / nic
Důl, štola, šachta
Elektrárna
Jez
Lanovka
Mlýn
Most
Přehrada
Rozhledna
Technická památka
Zvonice
Výletní místa a parky vybrat: vše / nic
CHKO
Chodník, naučná stezka
Národní park
Odpočinkové místo
Orientační bod
Poutní místo
Rezervace
Rozcestí
Turistická trasa
Turistické destinace
Vyhlídka
Výletní místo
ZOO a botanické zahrady vybrat: vše / nic
Arboretum
Botanická zahrada
ZOO
Trasy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Typ vybrat: vše / nic
Autem
Balónem
Běžecká trasa
Běžky
Cyklotrasa
Golf
In line brusle
Pěší trasa
Po vodě
Ski areál
Náročnost vybrat: vše / nic
Malá náročnost
Střední náročnost
Velká náročnost
Cestopisy vybrat: vše / nic
Tipy a novinky vybrat: vše / nic
Rady a tipy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava
Jídlo a ubytování
Ostatní
Peníze a ceny
Práce a život
Zdraví a bezpečnost
Moje dovolená vybrat: vše / nic
 ↓ 
Kdy jsme jeli vybrat: vše / nic
Jaro
Léto
Podzim
Zima
Délka dovolené vybrat: vše / nic
Méně než 1 týden (do 6 dní)
1 týden (7-9 dní)
Delší než 1 týden (10-12 dní)
2 týdny a více (13 a více dní)
S kým vybrat: vše / nic
Rodina s dětmi do 5-ti let
Rodina s dětmi do 10-ti let
Rodina s dětmi 10-18 let
S partnerem
S přáteli
Typ vybrat: vše / nic
Pobyt
Aktivní dovolená
Poznávací dovolená
Eurovíkend
Plavba
Prodloužený víkend
Zaměření vybrat: vše / nic
K moři
Na lyže
Za zábavou a poznáním
Do přírody
Na hory
Cyklo
Se psem
Na vodu
Aerobic
Golf
Wellness
Potápění
Za kulturou
Zábavné parky
Aquaparky
Gastronomie
Jak jsme jeli vybrat: vše / nic
Autem
Autobusem
Letadlem
Lodí
Jinak
Jak a kde jsme bydleli vybrat: vše / nic
Dům / rekreační objekt
Kemp
Apartmán
Hotel / Penzion
Stravování na dovolené vybrat: vše / nic
Vlastní
Snídaně
Večeře
Polopenze
Plná penze
All Inclusive
Ultra all inclusive
Fotogalerie vybrat: vše / nic
zobrazit výsledky

Ze Zděchova přes Hajdovy paseky do Valašské Senice

Cestopisy

Fotografie (93)  • Foto: Franta
Zděchov - návrší s kostelem Proměnění Páně

 

Neděle 5.4.2020. Koronavirus dál „promořuje“ populaci, takže se ani na dnešním výšlapu bez roušek neobejdeme. Nejhorší s nimi je čekání na vsetínském vlakovém nádraží, kde trávíme na lavičce skoro hodinu do odjezdu spoje do Zděchova. Přímo v obci už nám to tak hrozné nepřipadá, protože jsme se hned po příjezdu do centra s Janou rozdělili – a náhubek nenáhubek – oba běželi okouknout a nafotit zdejší pamětihodnosti. Je jich tu dost, je krásně, vysoko nad hlavami se tmavě modrá obloha, ba i osvětlení jest výborné, takže večer žádné stížnosti na nebeskou instituci určitě psát nebudeme.

 

Víc jak před rokem by se na tuhle valašskou obec dala použít parafráze latinského rčení Hic Sunt Leones - „Zde jsou lvi“, neboť zde tragicky zahynul místní chovatel velkých kočkovitých šelem. Zpráva obletěla všechna média a leckdo asi pokýval hlavou, řka – S čím kdo zachází, tím taky schází - a navíc si pomyslel něco o tom, že chovat takové potvory by měly akorát ZOO a ne někdo, kdo k tomu navíc nedostal ani povolení...

Odmyslíme-li si novodobou kauzu, je nutno upozornit na fakt, že samotný Zděchov bílým místem na turistických mapách nikdy nebyl. Ba právě naopak. Ještě za minulého režimu se stal díky bývalému hotelu Klímek významnou rekreační lokalitou a spoustu zajímavostí může návštěvníkům nabídnout i nyní. Jistě – toto boční údolí doliny Vsetínské Bečvy není tak slavné jako oblast Velkých Karlovic, ale zase tu na každém kroku nezakopáváte o další výletníky a prohlídka místních památek i okolní malebné krajiny je tudíž daleko intimnější.

 

První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1623. Zděchovjané v té době nebyli žádnými poslušnými beránky a řada místních se účastnila valašských povstání, za což bylo vrchností několik domorodců popraveno a za trest vypálena půlka dědiny.

Další trable Zděchovu přinesl vpád Tatarů v roce 1663 vpád. Ten byl pouze jediný, zato kuruci si v letech 1706 – 1707 „návštěvu“ obce zopakovali hned jedenáckrát (!) a pokaždé pobili řadu místních, spousty jich odvlekli spolu s dobytkem pryč a zůstala po nich jen hořící stavení.

Zděchov býval převážně zemědělskou obcí a choval se tu hlavně skot, brav a hyd. (Pokud má někdo z těchto názvů zamotanou šišku, rád poučím, že bravem se označoval drobnější dobytek jako ovce, kozy a prasata a hyd je valašský název pro slepice, husy, kachny a krocany.)

Obyvatelé si též přivydělávali domácí výrobou valašských a slovenských čepců, ale i tak se zde žilo dost bídně. Není divu, že se před koncem devatenáctého a začátkem následujícího století mnoho z nich odstěhovalo do Ameriky a po skončení druhé světové války pro změnu odešlo osídlovat pohraničí. Dnes ve Zděchově žije asi 650 obyvatel.

 

Nejvýznamnější zděchovskou památkou je bělostný kostelík Proměnění Páně, tyčící se na návrší s památnými lípami a hřbitovem nad středem dědiny. Byl spolu se školou vystavěn za Marie Terezie v roce 1778 ve stylu klasicistního baroka a společnost mu dělá stejně starý kamenný kříž s erbem rodu Illesházyů, kteří v té době byli majiteli vsetínského panství. (Ty kamenné kříže má Zděchov celkem čtyři a na nejmladší z nich jsme později narazili na trase Naučné stezky Zděchov, když jsme po ní vystupovali k Hajdovým pasekám.)

 

Nyní ale zpět ke kostelu: jen co jsem k němu dorazil a zrovínka si fotografoval průčelí s polychromovanýma sochama svatých (Františkem Xaverským, Janem Sarkanderem a Panenkou Marií Svatohostýnskou), dorazil sem jeden místní orouškovaný pán v černém a chystal se odemknout vchod. Díky jeho laskavosti mi bylo umožněno prohlédnout si interiér chrámu a udělat několik obrázků, o které se se čtenáři samozřejmě rád podělím...

 

Vzhled kostela i jeho vybavení se v půběhu času měnily (např.ta dnešní věž byla postavena až dodatečně) a to samé postihlo i školu vystavěnou taktéž za Marie Terezie. Dnes slouží jako Základní škola, Mateřská školka a tělocvična. Než jsem dohonil manželku, narazil jsem v centru obce na starou hasičskou zbrojnici s menší expozicí požární techniky a na pomník obětem první i druhé světové války. Kromě toho jsem stačil oblažit své zraky i pohledem na řadu starších či novodobějších dřevěnic.

 

Zděchov se přitom může pochlubit také vlastní vesnickou památkovou zónou, ale ta se nenachází přímo v obci, ale o kus dál – až na asi 1.5 km vzdálených Hajdových pasekách dostupných po asfaltové silničce. Oba jsme k nim ze Zděchova radostně vyrazili. Jana zářila nadšením, neboť nás nejprve čekal z obce nahoru na hřeben pořádný strmák, ale zvládla jej bez frflání. Za to byla nahoře na turistickém odpočivadle s hezkými výhledy na okolní krajinu odměněna dobrou svačinou a kafíčkem z termosky. Jako bonus jsem přidal vzpomínku na svou první návštěvu Zděchova:

 

Tož asi dva roky po vojně sem nájmladšího brášku, tehdá dvanáctiletého, v pátek odpoledňa vytáhl na nekolikadenní čundr. Začali sme v Lidči a odcáď sa vypravili na Lačnovské skaly. Já do téj doby znál enom ty Prostřední, ale gdyž sme k večeru hledali nejaký seník na přespání, tož sem konečně „objevíl“ aj ty Horní. Byly moc pěkné, odlesněné, čundráci tam měli na přespání chýšu z chvojí a červánky a zapadající slunko ozářilo skaly úplně dokrvava!

Nakonec sme spali v lesi pod týma Prostředníma a ráno sa probudili obklíčení hříbama! Staňa jich chtěl hneď sbírat, ale to sem mu zakázal a řekl, že až po snídani, ať nám mezitým eště kúsek povyrostú. Nakonec sme jich měli dvě plné igelitky, což ňa trochu rozhodilo, nebo sme sa měli dom vracat až v nedělu a nevěděl sem, jesli nám do téj doby nezhnijú. (A tož sem to řešíl tak, že sem jich přes deň při každém odpočinku vysypal do trávy a pokropíl voděnkú, ať sa trochu vzbrchajú...)

 

Ráno sme napřeď přelézli hrb a našli aj ty divoké Dolní skaly, no a potem už sme valili po hlavním hřebeni na Čerťáky a z tama na Pulčiny. Cestú nás předběhla tlupa mladých cérek, a gdyž sme jich na Pulčinách dohnali, tož seděli všecky na lúce a hrozně falešně zpívaly.

Radši sme od nich utekli navrch do skal. Tehdy sa eště mohlo aj do skalních měst a já sem po nich brášku pěkně povodíl. S blížícím sa večerem sme zamířili do Zděchova a tam narazili na pěknú hospodu. Jeden postarší domorodec projevíl o naše hřiby zájem, tož sem mu jich za čokoládu a pár velikých boroviček střelíl. A potem udiveně hleděl, jak mu jich druhý dědák ukradl a utěkal s taškama k východu, gde najednúc povstál třetí staříček, dál tom kradeníkovi po čuni a obě tašky odnésl nazpátek k novém majitelovi. Z radosti nad tým, že to tak dobře dopadlo, sme si my starší dali s borovičkami repete a Staňa dostál další čoko. Gdyž sem sa potem fešnéj mladéj šenkýřky ptál, co to tady majú za Divoký Západ, tož ně řekla, že je to tady normální... a jak potem zjistila, že Staňa není můj syn, ale brácha, tož po mně začala mžúrat očiskami jak blbá. Šak sa ně takéj lúbila a dál bych si řéct, ale fakt to nešlo, nebo sem nevěděl gde bych brášku na noc odložíl... a navíc by to doma na mňa požalovál!

Tož nebylo nic, ale při odchodu ně aspoň dala tip na přespání v družstevním hangáru se senem. A to bylo moc dobře, nebo v noci přišla strašlivá búřka a gdyby sme spali venku, tož bysme dopadli jak Francúzi u Waterloo!

V nedělu ráno chcalo dál, ale chťa nechťa sme moseli na vlak do Huslenek. Staňovi bylo hej, nebo měl pláštěnku, ale já nic (Heč!) a tož sem tam došél jak zmoklý kohút...

 

 

Tak, zavzpomínáno a nyní vztyk a odchod! Následovala cesta lesem a stoupání do lučinaté uzávěry údolí, odkud se otvíraly nádherné výhledy do krajiny Javorníků. Hajdovy paseky byly rozloženy vysoko nad dolinou až pod zalesněným vrcholovým svahem Šerklavy. Odborníky bude zajímat, že lze v okolním travnatém porostu nalézt některé druhy méně vzácných orchidejí (jako např. kruštík širokolistý) anebo že se v blízkosti obydlí často objevuje chráněný pták chřástal vodní. Mimochodem je to pták...

 

My, kteří nejsme odborníky na faunu ani flóru, spíš oceníme nečekaně veliký shluk zachovaných pasekářských stavení, z nichž většinu tvoří dřevěnice. Ta nejstarší pamatuje polovinu devatenáctého století, ale kdyby k nám mohl promluvit nějaký Duch času, potvrdil by osídlení Hajdových pasek již o tři stovky let dříve. Dnes většinu mladších opravených roubenek obývají chalupáři a v těch několika novodobějších „moderních“ zděných staveních žije pět stálých obyvatel. Přitom tu ještě roku 1950 Hajdovy paseky obývalo 120 stálých pasekářů!

Nu což - i tady se stalo to, co jinde: mladí nechtěli prožít život plný nesmírné dřiny, ale utekli odsud za prací a zábavou do okolních větších obcí a měst, hlavně blízkého Vsetína.

 

Se dvěma domorodými osadníky jsme se potkali a hodili řeč. Tomu prvnímu moc rozumět nebylo, protože k nám něco drmolil v kočičí řeči, ale staršímu starousedlíku stojícímu poblíž včelína s rojícími se výrobkyněmi medu bylo rozumět perfektně: „Nále to sem idete brzo. To ste měli dojít, až sem přindú vlci a medvědi!“

Smál se. A potvrdil, že se jim tu opravdu v okolí pasek toulá medvěd, ale naštěstí zatím žádných škod nenatropil. Poté se pochválil, že je veliký cestovatel, neboť se po pasekách z chalupy do chalupy několikrát stěhoval, až si nakonec postavil vlastní, už moderní barák. Při řeči jsem nadhodil, že můj tatínek také pochází z pasek, z Hluboč, ale že se z nich po vojně odstěhoval dolů do Brumova. Načež ten starousedlenec nazdařbůh máchl rukou a řekl: „Ten leží negde tam, že?“

Ano, pane,“ potvrdil jsem mu jeho téměř správný odhad a rozloučil se. Při chůzi ke studánce na horní konec Hajdových pasek jsem udiveně bručel: „No nazdar! Brumov sice leží za horama a za dolama, ale furt je odcáď enom tak 25 kilometrů daleko... ty jeden „cestovatelu!“

 

Od horního konce pasekářské osady značka zamířila nekompromisně nahoru do kopce. Nejprve po lučinách, pak mnohem strměji lesem. Na odlesněný hřeben s vyhlídkovými Senickými lúkami to ale nebylo daleko. Než jsme se vyškrábali nahoru, mohli jsme se ze širokánského lesního průseku potěšit pohledy na pořádný kus Javorníků a protilehlých Vsetínských vrchů. Mělo to jen jednu chybu: on byl ten průsek zbudován pro vedení vysokého napětí, jehož vysoké stožáry pořádně zhyzdily zdejší nádhernou valašskou krajinu.

Nahoře Jana vyjekla překvapením nad velikostí ohromné louky, z níž se otvíraly další skvostné výhledy... a nejen na slovenské příhraničí. Směrem k východu louka spadá k pasekářské usedlosti Ezechýle, vypínající se nad dolinkou, jíž vyhloubil Máslejův potok. Senické lúky jsou přitom vlastně takovou špičkou ledovce, neboť dolů k Valašské Senici se takových rozlehlých pastvin s porosty hájů (a obklíčených lesním porostem) nachází ještě daleko víc. Jenže rozhled z nich už nenabízí tak daleký zor za slovenskou hranici, jako z téhle jejich nejvrchnější sestřičky.

 

Byl jsem tady víckrát, neboť vrcholem louky prochází červená trasa z Pulčin přes kopce Butorky a Valašskou Kyčeru na Makytu, ale přiznám se, že jsem tak fantastický bezoparový výhled na slovenská pohoří odsud viděl dnešní březnovou neděli poprvé. A to si ani nepřejte vidět, jak jsem se tloukl do hlavy, že jsem si sebou tentokrát nevzal i dalekohled!

Naštěstí ho měl sebou pán, kterého jsem potkal na nedaleké vyhlídce nad Skaličím a pomohl mi upřesnit vše, předtím viděné ze Senických lúk. Tam jsem se totiž dostal do sporu s mladou ženou ze skupinky výletnic, která tvrdila, že zasněžené vrcholky na nejzašším obzoru patří Strážovským vrchům a jako správná příslušnice svého pohlaví si bezhlavě stála za svým. Při návratu k manželce jsem skupinku žen odpočívajících na okraji lesa znovu minul a neodpustil si výchovné rýpnutí: „Tož, milá paní – tak ty zasněžené kopčiska opravdu patříja k Maléj Fatře, jak sem předtým říkal já! Tá hora co vypadá jak zub je Klak z Lúčanskéj Maléj Fatry a Strážov je až ten hrb, co z obzora trčí přesně v jeho prostředku.“

 

Kupodivu se neurazila a za ponaučení poděkovala. Pak už jsem spěchal za manželkou, usilovně fotící výhledy z louky, a když s ní pak byla konečně zas řeč, neodpustil jsem si dát výchovnou lekci ani jí: „Ty kopce, co vidíš na západě, nepatříja Beskydom, ale Vsetínským vrchom a ten modrý horizont za nima zas vrchom Veřovickým. A ty pásma hřebeňů, keré vidíme nad Senicú na opačnéj straně, tož ty už všecky patříja Slovákom. Nebo náš je enom ten jediný, co vede k Makytě, ale tú odsáď nevidíme, nebo ju zakrývá vrch Butorky. Zato ale vidíme celý konec Bílých Karpat, kerý vede od Královca nad Střelnů a potem sa stáčá k Půchovu. Ty kopce nalevo patříja všecky Javorníkom a ty, co před sebú na obzoru vidíme až úplně vzadu, tož ty už všecky ležíja za Váhem...“

 

Po důkladném pokochání se jsme Senické lúky opustili a jali se sestupovat po polní cestě hřebenem s remízky. Minuli jsme několik už moderních pasekářských usedlostí a pod tou poslední přesedlali na safaltovou silničku, která prudce klesala do dolinky Františova potoka a k areálu valašskosenického koupaliště s několika bazény a hospodou. Když jsem v polovině osmdesátých let hledal novou zkratku na Pulčiny a vydal se k nim ze středu Valašské Senice, zůstal jsem na něj hledět jak puk. Ten jsem já, občan městečka s více jak šesti tisíci obyvateli, mohl dědině se sotva 440 dušemi jen tiše závidět.

Nového důstojného koupaliště se mé rodné hnízdo dočkalo až v době, kdy už jsem byl přestěhován do Zlína... a to valašskosenické bylo roku 2008 důkladně zrekonstruováno a zmodernizováno.

 

Minuli jsme jeho areál a brzy se ocitli ve středu dědiny u obchodu a zastávky busu.

 

Předchůdcem dnešní, více jak 2.5 km dlouhé obce se 450 obyvateli, byla maličká osada, která se připomíná již roku 1500. Název dostala podle senných luk nad stejnojmennou říčkou a od středověku se vyvíjelo i jméno dědiny. Nejprve Seminka, pak Srninka, Jesenice, Senitz a konečně Senice, k němuž získala přídomek Valašská až začátkem roku 1925.

Nejprve patřila ku hradu Pulčiny (Plučiny) a od roku 1549 se stala součástí brumovského panství. Velká tragédie se zde stala za tureckotatarského nájezdu v roce 1663, kdy byla celá dědina vypálena, většina obyvatel zabita a zbytek odvlečen do otroctví. V té době mezi Senicí a Francovou Lhotou rozbilo svůj tábor 17 – titisícové turecké vojsko!

Od roku 1710 byla součástí panství hošťálkovského hrabětě Waldorfa. Lidé tu byli velmi mizerně živi ze zemědělství a aby neumřeli hlady, museli se zabývat i „přidruženou výrobou.“ Pletli se vlněné valašské punčochy, podšívaly podešve pro výrobu papučí ve Valašských Kloboukách a štípal se šindel. Žilo se tu chudě, a tak není divu, že na přelomu 19. a 20.století řada obyvatel emigrovala do Severní Ameriky. Další exodus se pak konal po druhé světové válce, kdy někteří „Valašskoseničáci“ odešli osidlovat pohraničí.

Mezi lety 1980 až 1990 byla Valašská Senice součástí Francovy Lhoty a od té doby je samostatnou obcí...

 

Protože do odjezdu spoje zbývalo dostatek času, zamířil jsem ještě sólo k nedaleké zajímavé sakrální stavbě, která krášlí centrum obce za říčkou Senicí. Pomalu zapadajícím sluncem byla velmi hezky nasvícena a já si ji obešel téměř ze všech světových stran. Když jsem pak stál před proskleným vchodem s namalovanými bílými pásy kříže a marně se snažil mezerami mezi nimi přes sklo vyfotit interiér, viděl jsem jak v zrcadle, že sem přijela žena na kole (samozřejmě s ochrannou rouškou) a se slovy - „Chcete sa podívat do vnitřku?“ - dveře do kaple k mé velké radosti otevřela.

 

Moderně pojatá novodobá členitá kaple s vysokou věží vznikla roku 1971 a byla zasvěcena sv.Cyrilovi a Metodějovi, jejichž portréty zdobí ve formě sgrafita od akademického malíře Aloise Baránka z Valašských Klobouk čelní stěnu interiéru. Brzy po dostavbě kaple normalizačně přituhlo a ona směla být využívána jen jako obřadní síň. Např. jen k rozloučení se zesnulými, ale vykonávaly se zde i májové pobožnosti.

Mše svaté se začaly pravidelně jednou za měsíc sloužit až po roce 1990. Kaple prošla o jedenáct let později celkovou rekonstrukcí. Ke tradičním Cyrilometodějským poutím se slavnostní mší svatou, hudbou, kolotoči a stánkaři nakonec také došlo a dnes už je jejich okázale slavený svátek ve Valašské Senici tradicí.

 

Po prohlídce jsem se vrátil za ženou a spolu s ní pak odjel k vlaku do Horní Lidče. Souprava společnosti Arriwa nás pak velmi pohodlně (a bez zpoždění !) dopravila do Vsetína, kde jsme přestoupili na bus k domovu...

GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor (49.251, 18.095)
Poslední aktualizace: 24.5.2020
Vyhledání vlakového spojení na výlet
Datum a čas:
Odkud:
Kam:
Autor: Franta
Kvalita příspěvku:    
Hodnotit kvalitu příspěvku
Sdílet s přáteli
Byl jsem zde!
Zapamatovat

Zděchov

Vyhledání vlakového spojení
Datum a čas:
Odkud:
Kam:
4,4km od místa

Příspěvky z okolí Ze Zděchova přes Hajdovy paseky do Valašské Senice

Hajdovy paseky - největší v obci Zděchov na Valašsku
Hajdovy paseky - největší v obci Zděchov na Valašsku
Samota
Největší paseky nad obcí Zděchov na Valašsku jsou největší osadou Zděchova. Kdysi bývaly hodně obydlené, dnes je to spíš rekreační oblast, přesto je to lákavý procházkový cíl pro návštěvníky obc…
0.5km
více »
Pramen nad Hejdovými pasekami v obci Zděchov
Pramen nad Hejdovými pasekami v obci Zděchov
Pramen
Pokud si uděláte procházku osadou Hejdovy paseky se starými dřevěnými chaloupkami, nacházejícími se nad obci Zděchov, najdete v prostoru u silničky směřující k horizontu pramen Chladné studánky. Vedle informační t…
0.5km
více »
Svět Hajdových pasek
Svět Hajdových pasek
Osada
  Zděchov se může pochlubit i vlastní vesnickou památkovou zónou, jenže ta se nenachází přímo v obci, ale o kus dál – na Hajdových pasekách. Osada toho jména je z centra vesnice vzdálena přibližně 1.5 km a je d…
0.5km
více »
Valašskosenicko - Kaskádka u Zeleného kamene
Valašskosenicko - Kaskádka u Zeleného kamene
Vodopád
 Při toulkách úžasnou krajinou v okolí dědinky Valašská Senica člověk natrefí na různé přírodní zajímavosti - zajímavými skalními výchozy počínaje a  krásnými výhledovými místy konče, ale narazit tady na…
0.8km
více »
Pulčínsko - Skaličí 2
Pulčínsko - Skaličí 2
Skalní útvar
 Skalní stěna tohoto Skaličí bývala dříve dobře pozorovatelná pro všechny poutníky, (kteří chodí tak jako já), občas do pulčínských skalních měst "zadem" - tj. od zastávky busu poblíž nového koupaliště ve Val…
1km
více »
Radošov – sedlo
Radošov – sedlo
Sedlo
Rozcestí „Radošov - sedlo" najdeme na západním okraji hlavního hřebene Javorníků, asi 1 km severně od vrcholu Hradiska v Pulčinských skalách a asi jen 0,5 km jižně od okraje obce Zděchov. Hlavní hřebenová červe…
1km
více »
Valašskosenicko - Zelený kámen a Rodinka
Valašskosenicko - Zelený kámen a Rodinka
Skalní útvar
 Jak už jsem se zmínil, také na Valašskosenicku, které leží ve stínu slavnějších Pulčínských skal, nalezneme ve svazích Šerklavy, Butorek a Valašské Kyčery množství drobnějších výchozů karpatského flyše. Všec…
1.1km
více »
Valašskosenický  "Soláň"
Valašskosenický "Soláň"
Vyhlídka
  Označit toto místo "Soláněm" je ode mne samozřejmě nadsázkou, ale je to lokalita, která svého mnohem slavnějšího jmenovce v mnohém připomíná... Ostatně, milí cestovatelé, posuďte sami: pokud se vydáte za pu…
1.2km
více »
Pulčínsko - Skaličí 1
Pulčínsko - Skaličí 1
Skalní útvar
  Na jih od sedla Radošov, které je na dohled od pulčínského Hradisk důležitým rozcestím turistických tras, se nachází zajímavé skalní seskupení. Je snadno dostupné - pokud půjdete od skalních měst z NPR, j…
1.2km
více »
Zděchov
Zděchov
Vesnice
Obec Zděchov je Valašská podhorská vesnice. Obec leží jihovýchodním směrem od města Vsetín. Zděchov je rozložen v údolí potoka Zděchovka a na stráních Javorníků. V okolí obce jsou chatové osady a samoty. Nedalek…
1.3km
více »
"Veselý podzim" na Senicku a Pulčínsku - ( 2001 )
"Veselý podzim" na Senicku a Pulčínsku - ( 2001 )
Cestopisy
   Takže včéra to býl jeden výlet - to sem šél okolo teho Lidča - a dneskaj v nedělu sa chystám na další výšlap. Šak je krásně a brzo už bude zima, tož co ! Enom co ráno výjdu z paneláka, tož okolo…
1.3km
více »
Výhledové Senické lúky
Výhledové Senické lúky
Vyhlídka
  Senické lúky jsou jedním ze zastavení NS Zděchov (ta k tur.odpočivadlu na hřebeni v nadmořské výšce 750 m stoupá přes Hajdovy paseky a odtud se přes Šerklavu vrací nazpět do Zděchova) a prvotním překvapením pro …
1.3km
více »
PULČÍNSKÉ SKÁLY - 5. "Velké skalní město"
PULČÍNSKÉ SKÁLY - 5. "Velké skalní město"
Cestopisy
   Opět stojíme na začátku vrcholového temena Hradiska. Naše kroky odtud povedou asi 100 m po značeném turistickém chodníku směrem ke Zděchovu, po levici mineme skálu, připomínající kazat…
1.5km
více »
Valašskosenicko - Skaličí 3
Valašskosenicko - Skaličí 3
Skalní útvar
  Nejhezčí ukázkou podivného seskupení skalních výchozů, označovaných Prostým lidem v této oblasti jako Skaličí - ( a lidem geologickým nijak, neboť jej neznají), jsou skalečky, nacházející se poblíž nádher…
1.6km
více »
Výhledy ze Skaličí nad samotou Ezechýle
Výhledy ze Skaličí nad samotou Ezechýle
Vyhlídka
  Červená turistická trasa z Pulčína na Makytu vede po hřebenech javornických vrchů, které se chlubí názvy, při jejichž vyslovení je jazyk pošimrán příjemnou pachutí starých časů. Šerklava, Butorky a Valašská Ky…
1.6km
více »
PULČINY - Černá rokle
Soutěž 1 bod
www.turistikaprozivot.cz
PULČINY - Černá rokle
Rokle
  Pozoruhodná skalní průrva je protiváhou známé rokle Propadlého hradu u skalního města IZBY, tato se ale nachází na opačné straně kopce Hradisko v nejzašším severovýchodním cípu Velkého skalního města. Abych…
1.7km
více »
Pulčínsko - Sluneční kámen
Pulčínsko - Sluneční kámen
Skalní útvar
  Už jsem to psal vícekrát, ale tady je to nutno zopakovat: pro všechny návštěvníky NPR Pulčín - Hradisko by bylo velikou chybou se domnívat, že veškeré ty pískovcové a slepencové skály jsou k vidění jen a …
1.7km
více »
Z Lidečka přes hory a doly na Valašskosenicko
Z Lidečka přes hory a doly na Valašskosenicko
Cestopisy
  Blíží se konec února, ale letošní vývoj počasí jde, potvora, jaksi "popředu." Předbíhá se jako nástěnné hodiny, koupené na trhu a to, co vidíme okolo nás, tak to už je přece pravé a nefalšované jaro! K tomu…
1.7km
více »
Lesní rybníček u samoty Ezechýle na Valašskosenicku
Lesní rybníček u samoty Ezechýle na Valašskosenicku
Rybník
  V Pulčínské hornatině nenalezneme jen rozsáhlou oblast překrásných Pulčínských skal, ale celý tento kraj, ležící těsně při hranici se sousedním Slovenskem, je doslova napěchován všemožnými přírodními krásami…
1.7km
více »
PULČINY  - bludiště U Pavouka
PULČINY - bludiště U Pavouka
Skalní útvar
  Od sv. konce nejmohutnější skalní stěny ve Velkém skalním městě (alias Velkého mrazového srubu) vybíhá severním směrem skalnatý hřeben, který se ve své nižší části stává jakýmsi minihorským předělem mezi …
1.8km
více »
PULČINY - Bílá stěna
PULČINY - Bílá stěna
Skalní útvar
  Poslední větší součástí pulčínského Velkého skalního města je sice přerušovaný, zato ale převelice dlouhý mrazový srub, který jsem si dovolil pojmenovat Bílou stěnou. Její začátek bychom nalezli na nejvýc…
1.8km
více »
PULČINY - Pulčínský Mikuláš
PULČINY - Pulčínský Mikuláš
Zajímavost
  a nyní si povíme něco o zajímavé kuriozitce, nacházející se v bludišti Velkého skalního města. Ve zbytku původního karpatského horského lesa si Máti Příroda trochu zašpásovala a vytvořila na jednom z odumřelýc…
1.9km
více »
PULČINY - jeskyně Hladomorna
PULČINY - jeskyně Hladomorna
Jeskyně
   Vstup do nejznámější a největší pulčínské jeskyně, zvané místními odedávna Hladomorna (či Lidomorna) a opředené mnoha pověstmi, se nenachází ve stěně největšího mrazového srubu, ale na jeho temeni. …
2km
více »
PULČINY - skalní věž Kazatelna
PULČINY - skalní věž Kazatelna
Skalní útvar
 Tak jako svírají sochy světců v rukou atributy, dle kterých poznáme, o jakého toho svatého se jedná, má i pulčínské Velké skalní město svoji skálu, která je jeho symbolem... a která je pochopitelně opředena pavučinou pověstí. Jak už jsme si řekli, toto druhé větší skalní město se nachází na svazích na sever od vrcholu Hradiska. Z tzv. horního patra skal jsme se seznámili s velkým mrazovým srubem a …
2km
více »
PULČINY - Jeskyně, propasti a jiné ďoury
PULČINY - Jeskyně, propasti a jiné ďoury
Jeskyně
  V mém seriálu o Pulčínských zajímavostech jsem se už několikrát zmínil o podzemních dutinách, které dodávají této skalní oblasti specifický kolorit. Nebudeme si tedy, jako děti ve školce, donekonečna opa…
2km
více »
PULČINY - Propadlý hrad
PULČINY - Propadlý hrad
Skalní útvar
  Asi nejpozoruhodnějším útvarem jižního vrcholového svahu Hradiska je podivná skalní deprese. Téměř všude jinde v NPR Pulčín-Hradisko si erozní činitelé s radostí pochutnávají na skalních útvarech, zdvihající…
2.1km
více »
Pulčín – Hradisko (Národní přírodní rezervace)
Pulčín – Hradisko (Národní přírodní rezervace)
Rezervace
Národní přírodní rezervaci Pulčín - Hradisko (72,73 ha) najdeme v CHKO Beskydy, v jihozápadní části horského pásma Javorníků (podcelek Makytská hornatina, okrsek Pulčínská pahorkatina), , asi 0,5 km severně od o…
2.2km
více »
Cesta do zimního království Pulčínských skal
Cesta do zimního království Pulčínských skal
Cestopisy
  Z nebe spadlé volno na začátku pracovního týdne - (odstávka a servis laseru) - mne napřed trochu zaskočilo, ale vzápětí naplnilo dušičku nadšením. I když už tady máme prosinec, venku je docela hezky a i t…
2.3km
více »
"Imaginární procházka" Pulčínskými skalními městy
"Imaginární procházka" Pulčínskými skalními městy
Tipy na výlet
  Sedím na odpočivadle u studánky na Zámčiskové cestě pod Pulčínskými skálami a marně dumám nad tím, kterak se dostati nahoru do skalních měst a zákaz vstupu mimo značené cesty do Národní přírodní rezervace n…
2.3km
více »
Pulčínské skály
Pulčínské skály
Skalní útvar
Chráněný přírodní útvar Pulčínské skály se nachází poblíž obce Pulčín, jižně od Vsetína. Jsou součástí NPR Pulčín-Hradisko. Není bez zajímavosti, že skály byly útočištěm člověka již v prn…
2.6km
více »
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. další informace