Lužná... aneb v "Království roubených staveb"

Přes valašskou vesnici Lužná jsem projížděl tolikrát, že to dnes snad už ani nespočítám.

V minulosti pro mne bývala jen „průjezdnou“ obcí na trase z rodného Brumova na Vsetín, kam se od nás jezdívalo na nákupy. Většina cest se odehrála vlakem a z něj vždy více zaujal ten sto metrů dlouhý viadukt překlenující dolinu potoka Luženky než omezený výhled na vlastní dědinu. Přímo v Lužné jsem se pak poprvé ocitl až po skočení vojenské služby a stavil se tu po nevydařené schůzce s jedním cérčiskem před odjezdem k domovu na pivo. Další návštěvy následovaly po letech, ale samotná obec se mi stala jen startovním bodem k turistickému průzkumu jejího velmi fotogenického kopečkovitého okolí. Na tom prvním jsem z Lužné vyrazil přes hřeben s chatkami k rybníku Neratov a k loveckému zámečku Trubiska. Na následném pak kráčel dolinou potoka Luženky až k místům, kde z ní přes osadu Skřítkov nahoru na hřeben s rozsáhlou pastvinou stoupala lesní cesta a ta mne potom přes kopec Radošov dovedla až k pulčínskému Hradisku. Při hřebenových cestách na západ od vrcholu „Vrchkopce“ vypínajícího se nad Čertovými skálami u Lidečka se mi pak z pasek několikrát otevřel zajímavý výhled na horní část Lužné a já si slíbil, že ji někdy určitě navštívím. Jenže znáte to – člověk svá předsevzetí v čase neustále odsouvá, a tak se stalo, že k jeho realizaci došlo až v půli letošního července.

 

 

Překvapila už spodní „modernější“ část obce, rozkládající se u hlavního silničního tahu, odkud jsem procházel k tunelu pod železniční tratí. Tady mne zaujal Pomník válečným obětem v podobě kamenného kříže s barevnými obrázky světců v nikách. Za mostkem přes Senici pak silnici zleva lemovalo několik velmi půvabných dřevěných stavení (jedno i se zvoničkou) a nad nimi se ze svahu vypínalo trio starobylých valašských sklípků s líbivými roubenými nádstavbami. Při jejich focení jsem se zakecal s místním dědou. Slovo dalo slovo a já s ním pak odbočil k jeho bydlišti, nad kterým mi ukázal nejstarší luženskou dřevěnou chalupu.

Tohle vše viděné ale bylo jen pouhým „předkrmem“ před hlavním chodem, jenž jsem si dosyta vychutnal při procházce místní částí Stará Lužná rozkládající se pod lokalitou „Babin dol“ ve svahu kopce nad železniční tratí.V podstatě jsem tady udělal okruh, protože silnička stoupající vlevo do kopce mezi zástavbou a potokem až nahoru k rybníčku za ním navazovala na druhou, po níž jsem se po druhém břehu vodoteče vrátil nazpět pod kopec. Ještě předtím ale průzkum stavení lemující cestu až po vrchní konec Staré Lužné.

Následovala rekapitulace všeho toho, co tu má očička spatřila a ohromení, že jim něco tak krásného zůstalo až dosud utajeno! Však se nadarmo neříká, že „bývá pod svícnem největší tma...“

V zástavbě Staré Lužné se totiž kromě novodobých stavení a kapličky nachází také velké množství stodol a roubených chalup. Některé jsou původní, další už jsou vylepšené novodobými úpravami, pár je jich bohužel i neudržovaných, ale jako celek na návštěvníka zapůsobí nezapomenutelným dojmem. Jistě – skanzen v Rožnově pod Radhoštěm máme jen jeden, ale takovýto „živý“ a dosud obývaný valašským lidem jsem viděl jen tady v Lužné! Při mé návštěvě mi slunečné počasí přálo jen na samém začátku prohlídky. Pak se zatáhlo a já fotil už pod oblačnou oblohou, ale i tak si myslím, že obrázky ve Fotogalerii ve zvídavých turistech navodí touhu tuhle „Starou Lužnou“ navštívit.

Ostatně – i já se sem musím vrátit, abych si ji za slunečního svitu nafotil celou!