Okruh 4 km dlouhý: Zálesí - část NS Se sv. Vojtěchem okolím Přeštic - zřícenina hradu Skála - Radkovice - Zálesí

Večer jsem nemohla usnout, ale to je u mně poslední dobou normální. Usnula jsem však dřív než doma a spala docela dobře. V půl sedmé jsem se vzbudila a myslela, že už neusnu. V autě bylo příjemných necelých 15 stupňů, venku spadlo pár kapek. Nakonec jsem přece jen ještě usnula. Vstáváme po 8. hodině, venku svítí sluníčko, už slabě hřeje, ale také se tam honí mraky. Během snídaně se lehce zatahuje. Včera byl krásný letní den, dnes se má ochladit a odpoledne sprchnout. Zdá se, že jim to vyjde.

Jedeme jen 4 km. Ze Zálesí si chceme udělat krátký výlet. Cestou opět sprchlo, zvedl se studený vítr. Výlet nerušíme, jen si bereme pořádné boty, bundu a také deštník.

Parkujeme za obcí na odbočce červené turistické trasy, kudy také vede naučná stezka Se sv. Vojtěchem okolím Přeštic. První část této cesty půjdeme právě po naučné stezce, která byla otevřena před 10 lety. Jejího otevření jsme se tehdy zúčastnili - byla to moc pěkná akce. Prošli jsme však tehdy jen její část.

 

Od auta se snad necelý 1 km stoupá, není to prudké, ale stoupání na začátku trasy jsem nikdy neměla ráda, ale zvládám to, i když hodně pomalu. Jsou to dílčí úspěchy, které mne těší. Cestou jsou se kochám bohužel už odkvétajícími sasankami, v plném květu jsou fialky, je tu spousta mladých jedliček s krásně zelenými letošními výhonky. Začínají kvést jahody. Je to prostě nádherná jarní jasně zelená příroda. Já tady vysloveně pookřávám. Později cestou vlevo kousek od cesty vidíme zajímavé skalní útvary. Jdeme se k nim občas podívat, ale kupodivu po nich nelezu, i když mne to láká. Musím šetřit silami.

Přicházíme na rozcestí Skála - zřícenina. Je tu i lavička a 2 panely povídání. Jedno je starší povídání o zřícenině, druhé je 6. zastavení naučné stezky. Ota si to čte, já na lavičce odpočívám. Mezitím opět slabě sprchlo. Je to však takový déšť, kdy to uschne dřív, než to dopadne na zem.

Samozřejmě naše kroky vedou ke zřícenině hradu Skála. Právě sem jsme před 5 lety přišli z druhé strany - z Radkovic. Kupodivu si to zde pamatujeme, ale to nám nebrání v tom to tady prolézt. Lezeme nahoru, dolů, Vidíme zbytky zdí, některé i s okny. O historii jsem již psala před těmi 5 lety, už se opakovat nebudu. Ale opět si to zde užíváme. Dokonce i já, i když cítím, že mi ty výšky nedělají dobře. Trpím závratěmi a pak se mi vždy rozklepají nohy. Tady se mi nezdá, že by to bylo nějak nebezpečné, na kraj skal vůbec nechodím, ale nejsem teď zvyklá. Je to vidět. Kolena se mi klepou snad víc než jindy. Ze skal scházíme na trasu o kus dál, tam bohužel lavička už není. Vracet se na ni do kopce nechci. Pomalu pokračujeme po naší trase.

Je vidět, jak se to zatahuje. Proto jsme se rozhodli nescházet až do vsi a vydat se na okraji lesa po pěšině vlevo.Tím si cestu zkrátíme o 300 m a ušetříme 18 výškových metrů. I to mi vyhovuje.
Tady na rozcestí je další starší, ale hodně dlouhé povídání o hradu a hlavně klády, na které si mohu sednout a konečně si odpočinout. Samozřejmě toho hned využívám. Je mi jedno, zda cestou zmokneme. Jsme na to připraveni.

 

Pak se vydáváme zkratkou. Je to asi cca 0,5 km. Cesta je dost rozježděná. Naštěstí je sucho, jinak bychom asi prošli dost těžko. I dnes tu jsou louže. Když se konečně dostáváme na pořádnou cestu, která vede z Radkovic do Zálesí, je tady složeno obrovské množství dřeva. Kdo ví, odkud ho sem stahovali.

Už nás čeká jen cesta k autu. To už je jen kratší polovina dnešní trasy. Až do vsi je cesta pohodlná, téměř po rovině. V obci odbočujeme mezi vilkami, abychom po hlavní k autu šli co nejkratší dobu. Je to do skutečně mírného kopečka, Ota by řekl, že je to rovina. Ale já to dnes cítím. Mám toho dost. Ty 4 km by mne nezničily, ale měla jsem mít rozum a nelézt po skalách a po zřícenině. Jenže ten rozum já už asi nikdy nedostanu.

K autu jsem došla, ani jsem nepřesvědčovala Otu, aby pro mne ten kousek přijel, ale měla jsem co dělat. Možná se projevila i únava včerejšího dne. Proto jsem navrhla další odpolední program zrušit a vrátit se domů a až tam se naobědvat. Otu jsem ani nemusela přesvědčovat. Jednak ví, že ty síly mi chybí, ale v lese rostlo spousta jív a Otovi se spustila opět alergie. Pčíká, z očí mu teče a tak je rád, že budeme za půl hodiny už doma. A také že snad bude u domu místo.

To se povedlo, těch pár věcí jsme z auta snadno domů donesli, tedy hlavně Ota. Já se doma na chvíli natáhla, abych si odpočinula a pustila se do vaření oběda.

Jsme spokojeni, byli jsme na prvním letošním výjezdu. Ty dva dny na zkoušku mi úplně stačili. A já budu mít na co vzpomínat. Zítra se půjdeme podívat na konvoj vojenských vozidel v rámci Slavnosti svobody. Je 80. výročí osvobození. Bude to veliké. Tedy Ota půjde určitě, já podle toho, jak zregeneruji. A v pondělí mne čeká další, pro tentokrát poslední chemoterapie a minimálně týden nadměrné únavy. Tak snad bude vše v pořádku. Jenže výsledky budu vědět za další minimálně 2 měsíce. Musím však věřit tomu, že bude už vše v pořádku. Prostě musím. A hlavně se těším za 2 - 3 týdny na další výjezd, bude-li přát počasí. Jak jsem venku - v lese, hned se cítím daleko lépe.

Okruh 4 km dlouhý: Zálesí - část NS Se sv. Vojtěchem okolím Přeštic - zřícenina hradu Skála - Radkovice - Zálesí na mapě