Táboření po loupežnicku - hrad Skála

Kam a jak jedeme?

Někdy navštívíte místa, kam přijdete, vidíte a odejdete. Pomyslíte si: bylo to fajn a v hlavě si pomyslně odškrtnete tento zeměpisný bod, jako splněno, zakoupíte hrdě turistickou známku a na to stejné stanoviště  se již většinou nevrátíte. Na druhou stranu, se vám možná stalo, že přijdete někam, zamilujete se a ani nevíte, co přesně vás okouzlilo, zato jste si jisti, že sem se určitě vrátíte.
Hrad Skála patří právě na můj seznam míst, na které nedám dopustit. Z městečka Přeštice je to co by kamenem dohodil. Jedeme autem, které necháme zaparkované na okraji obce Radkovice.

Za čím jedeme?

Jde se tábořit. Polní pěšinou se vydáváme do mírného kopce a již brzy se ocitneme v lese. Nacházíme se v oblasti zvané Loupensko. Na levé straně od pěšiny si můžeme všimnout první rozeklané horniny buližníkových skalisek. Takových se tu ukrývá mnoho a ještě bytelnějších. Pro příklad na jedné takové z nich, tzv. U krížku, si nejenom děti horolezců trénují svoje lezecké dovednosti...my ale pokračujeme dále k hradu. Cesta začíná stoupat  o něco strměji vzhůru. Mohli by jsme odbočit
vpravo a vzít to zkratkou lesíkem, i tam je vyšlapaná pěšina, avšak pokračujeme rovně. Pro jistotu. Cestou můžeme sesbírat pár suchých větví, kterých se tu kolem válí opravdu hodně. Budou se hodit později. Netrvá to dlouho a stojíme v cíli. Přivítá nás informační tabule, kde si můžeme počíst o historii hradu. Napravo od pěšiny vidíme jeho ruiny, jež vzala za své Matka Příroda. Mezi stromy, kapradím a mechem tiše ukrývají dávná tajemství. Místo trosek je rozlehlé, stával tu tzv. dvojhrad, ojedinělý svého typu v Čechách. Nacházely se tu dvě na sobě nezávislá jádra, to nebývalo časté. A právě na tom výše položeném, podél jediné zachované dlouhé zdi, je naše tábořiště. Objevíme i další založená ohniště, ale tohle se nám zdá pro nás nejlepší. Malý palouček, který, když dorazíte brzy z jara, je plný květin a svítí sem slunce, pokuď svítí. Můžete se rozhlídnout i do širého kraje, protože výhled tu opravdu je. Zároveň spoustu zákoutí a prolézání mezi ruinami. Což se zase líbí nejvíc dětem. Při jednom z našich táboření jsme ve zdech hradu ukryli malou truhlu a vyprávěli legendu o zdejších loupežnících a ukrytém pokladě. Děti byly nadšený a o zábavu postaráno. Ovšem nedoporučuji zmiňovat loupežníky těm méně statečným, zvláště pokuď míníte tábořit ještě v pozdních nočních hodinách. Tohle místo má atmosféru a romantickou duši a když přicházející noc zahalí zdejší zdi do svých tajmných hlubin tmy, dětská fantazie vezme za své.
Na nocováni nejsme dostatečně připraveni a tak jako správní trampové uklízíme naše stanoviště, uhasíme řádně oheň a vracíme se domů. Protentokrát trochu napínavější zkratkou lesem. Po cestě vymýšlíme naše další "příště". 
Takže budeme se vracet.... Doufám, že na Loupensku pro sebe uloupíme ještě spoustu chvil a uvaříme i nějaký ten gulášek v našem novém kotlíku.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

...buřty, chleba, pivo, limča, šikovné ruce na rozdělání ohně...... Co víc? To už je na vás.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Ixodes ricinus - klíště. Tak odsuď jsme si zatím žádné nedonesli, což považuju za plus. A mínus - že se na to nemůžete spolehnout.  Můžu tedy jen poradit : repelent, jestli máte nějaký, který opravdu funguje a pak spolehlivější včasné prohlížení se.

Ostatní informace

Nejlepší věci jsou zadarmo. Tato je jednou z nich.

Ráda bych se ještě zmínila o zdejší místní zajímavosti, kterou již jiný turista na zdejším webu popsal ve svém článku: Loupensko a hrad Skála a to nejstarší historickou zprávu uvádějící první použití obléhacího děla v Čechách pravě na hradě Skála.
A chci dodat, že na místě se našly žulové koule, které byly k tomuto účelo kdysi použity a můžete si je prohlídnout v Přešticích u muzea pod kostelem.