Merklín - Pivovar Petr Petružálek, kostel sv. Mikuláše, zámek; Únějovice - pozorovatelna Volfánek, tvrz, kaple sv. Jana Nepomuckého; vrch Tanaberk - okruh 3 km: poutní kostel sv. Anny - křížová cesta - obec a farma Hájek, vyhlídky

Letošní květnové počasí je naprosto nevyzpytatelné. Snad dva dny za sebou nebylo stejně. Je pravda, že jsem ty první dva týdny měsíce moc neřešila, byla jsem po chemoterapii a zvládala jen krátké procházky, a to ještě ne každý den. Minulý týden jsme konečně chtěli na jednu noc vyrazit někam dál. Ve středu bylo nádherně letně, ale už od večera mělo pršet a ve čtvrtek se silně ochladit. Představa, že budu vstávat do deště a zimy mne nelákala. Výjezd jsme zrušili. Předpověď jim vyšla. Další dny byla skutečně zima, vrátili se i ledoví muži - byly ranní mrazíky. Teď se konečně otepluje, ale zítra odpoledne už zase má pršet, přesto má být docela teplo. Rozhodnuto, jedeme. Ty naše výjezdy nám chybí.

Balení bylo snadné. Jedeme jen na jednu noc. Ve čtvrtek už zase musíme být doma - oba máme pravidelnou lékařskou prohlídku. Moc toho nepotřebujeme, věci na spaní máme od minule v autě.

Odjíždíme v 10 hodin. První zastávku děláme v Merklíně, hlavně proto, že je zde pivovar. Podle archeologických nálezů byla tato oblast hustě osídlena již v pravěku. Bylo zde nalezeno několik mohylových pohřebišť z doby bronzové. Středověká ves Bijadla s panským sídlem a kostelem sv. Vavřince, předchůdce Merklína, byla zaznamenaná v listinách již r. 1115 jako zboží kladrubského kláštera. První písemná zpráva o Merklínu je z r. 1356. To zde byl již farní kostel a tvrz. R. 1465 obci král udělil právo konání týdenního trhu. Dodnes existující Merklínský rybník byl založen r. 1498. Během 30leté války obec zpustla a vylidnila se. Později byla dosídlena početnou skupinou Němců z Horní Falce a Bavorska. Od r. 1695 se zde mohly konat tři výroční trhy. V okolí městečka se na konci 18. století začalo s těžbou zinkové, olověné a železné rudy i kamene. Byla zde sklárna, huť i továrna na zrcadlové sklo.

My se zastavili nejdřív v Pivovaře Petr Petružálek. S p. Petružálkem jsem se mailem domlouvala, zda zde před polednem bude. Pravidelně totiž otevřeno nemá, ale dnes máme štěstí, bude vařit pivo, takže se můžeme zastavit. Pokud by to nevyšlo, je možno koupit lahve v nedaleké restauraci U Josefa. Tam mají i lahve.

První zmínka o zdejším pivovarnictví je z r. 1498, kdy zde byl společně s rybníkem založen mlýn a pivovar. R. 1670 byla stržena merklínská tvrz a na jejím místě byl postaven nový barokní zámek s hospodářským dvorem, se sýpkami, novým pivovarem a kamennými pivovarskými sklepy. R. 1903 byl postaven na břehu Merklínského rybníka parostrojní pivovar se sladovnou. R. 1945 byl pivovar zkonfiskován a připojen k národnímu podniku Západočeské pivovary. R. 1951 byl uzavřen. Tradici merklínského pivovarnictví obnovil Petr Petružálek r. 2018.

V lahvích měl ležák Merklínský Krokodýl a APU Merklínská Radost. Kupujeme samozřejmě obojí. Současně jsme se dozvěděli, že na jeho piva můžeme zajet do Vejprnic do Formanky, kde ho točí. Hned máme tip na výlet s naší partou.

 

Když už jsme tady, zastavujeme se u zdejších památek. Původně gotický kostel sv. Mikuláše ze 14. století byl barokně upraven na konci 17. století, po požáru r. 1817 byl hned následující rok opraven v klasicistním slohu. Z r. 1765 jsou u vchodu barokní sochy.

Na druhé straně Kostelní ulice je barokní fara z r. 1712.

V jižní části obce je raně barokní čtyřkřídlý zámek, který byl postaven kolem r. 1670 na místě pozdně středověké tvrze. V pol. 18. století byly zazděny arkády. Výrazná přestavba do dnešní podoby proběhla v letech 1824 - 1825, pravděpodobně v souvislosti z požárem r. 1817. V té době byla zbořena věž z konce 18. století. V zámku má dnes sídlo obecní úřad. Podle pověsti vede ze sklepa zámku chodba až k hradu Roupov. K zámku patří i poměrně rozlehlý park. Tam stojí i sýpka ze 17. století, je však ve špatném stavu.

U potoka Merklínka je bývalá synagoga z r. 1826. K bohoslužbám se využívala do r. 1913. Pak byla upravena na byty a současně byla v suterénu zrušena mikve. Určitě netušili, jako škodu udělali.

Na závěr jedna zajímavost - z Merklína pocházel rod Arbesů, mladý Jakub Arbes, pozdější známý spisovatel a novinář, sem často jezdil na prázdniny.

Chceme jet dál na Chodsko. Je to krásný kout naší vlasti, máme to blízko, ale v podstatě jsme tu pořádně byli jen  jednou. Při plánování této trasy jsem zjistila, že na kopečku u Únějovic je nová nízká dřevěná rozhledna. Tam se samozřejmě Ota musí zastavit. Jen jsem na mapě k ní neviděla cestu. Stačilo však napsat na obecní úřad a hned jsem se dozvěděla, že máme zastavit na křižovatce u výklenkové kapličky (křižovatka silnic Všepadly – Koloveč, Kanice – Únějovice). Na posekané louce na kraji je možno auto zaparkovat auto a pak pokračovat vyjetou kolejí v poli k rozhledně. Je to kousek do mírného kopečka.

Tato rozhledna - lovecká pozorovatelna Volfánek byla postavena r. 2021. Jméno je složeno ze slova Bolfánek, což je rozhledna u nedalekých Chudenic, a Volf, tak se jmenuje ten, který vyhlídkovou stavbu vytvořil. Původně chtěl postavit pozorovatelnu zvěře pro několik dětí ze svého kroužku mladých myslivců. Jeho kamarád, projektant, si myslel, že stavba bude pro celý myslivecký kroužek. Udělal ji tedy větší a bytelnější. Z této pevné dřevěné pozorovatelny o výšce 7 m se současně může kochat až 15 lidí. Dokonce je na této zastřešené plošině dlouhá lavička. Stačí se jen posadit a kochat se. Pod vyhlídkovou plošinou ve výši 3,5 m, na kterou vede 18 schodů, je uzamykatelná malá klubovna, kterou spolek využívá. Výhled je jižním a západním směrem, částečně i na sever. Je vidět Sedmihoří, za ním Přimda a Český les, Velký Zvon, hřeben Haltravy. Na jihu vrcholy Švihovské vrchoviny - dvojvrchol Velkého a Malého Kouřimu. Je vidět i část Chodska. Popsané to tu není, ale Ota to pozná. Aspoň to tvrdí. Tak mu věřm. Je tu krásně. U rozhledny se staví i venkovní posezení. Bude to tu fajn.

Zastavujeme se ještě v centru obce, kde je hezky opravená tvrz z konce 14. století. Tato pozdně renesanční stavba plnila funkci panského sídla až do r. 1626. Později byla přestavěna na sýpku. Tuto funkci plní stále. V těsném sousedství jsou převážně dřevěné skulptury.

Nedaleko je zajímavá pseudogotická kaple sv. Jana Nepomuckého z r. 1868. a pár hezkých domků.

Teď už odjíždíme k dnešnímu cíli. Je to malé parkoviště ve Všerubech, část Hájek na vrchu Tanaberk u poutního kostela sv. Anny. Nejdřív si hřejeme oběd, i když je trochu opožděný. Ale dřív jsme neměli šikovné místečko. Tady jsme sami a je tu nádherně. Je nám jasné, že tady můžeme určitě přespat. Jsme na kopečku, před sebou vidíme šumavské kopečky - Ostrý, Pancíř i Špičák s rozhlednou. Moc se však teď nerozhlížíme, máme hlad. Ota jde škrabat brambory, k tomu si však otvírá pivo. Musí využít toho, že dnes už nikam nepojede. Otevřel si Merklínského Krokodýla - na etiketě je napsána zajímavá merklínská pověst, podle které pivo získalo své jméno. Já zatím těch pár věcí, co jsme do auta doma donesli, uklízím na své místo. Pak jdu chystat omeletu s pórkem, ať nejíme jen suché brambory. Oběd byl za chvíli, do tří dáváme polední siestu, no polední, spíš poobědovou. Myslela jsem, že jsme toho zatím moc nenachodili, ale zjišťuji, že to byly skoro 3 km. Odpočinek potřebuji.

Odcházíme ve tři. To je akorát. Čeká nás 3 km dlouhá trasa s prudším kopečkem. Píšou na hodinu, tak to mně to bude trvat určitě dýl. Zatím stále chodím pomalu. Začínáme prohlídkou kostela sv. Anny.

I toto poutní místo vzniklo, jako celá řada dalších, díky zázraku, který se zde stal. Dne 25. července 1703 sem k večeru v den svátku sv. Anny vystoupal Franz Pajer, zdejší kantor a varhaník. Byl smutný a v dlouho trvajících depresích. Pojednou nad sebou spatřil zářící oblaka, která osvítila celou okolní krajinu. Jednalo se o přírodní úkaz, jehož vznik v té době nebyl známý. Pajer to pojal jako zásah Boží moci, který ho najednou uzdravil. Proto zde nechal vystavět malou dřevěnou kapli. Z podnětu všerubského faráře a klatovských jezuitů byla v letech 1712 - 1717 nahrazena dnes zde stojící kaplí sv. Anny. Je to impozantní stavba, která je mezi sakrálními stavbami jihozápadních Čech zcela ojedinělá. Patří mezi nejpozoruhodnější stavby západočeského baroka. Základem je vysoká rotunda půdorysu elipsy. Obklopuje ji nižší ambit s ochozem a emporami.

R. 1723 zde byl postaven poutnický dům, pozdější hospoda a r. 1747 fara. Od r. 1816 zde byla i škola.

Po požáru 6. 1. 1865 zbyly z kaple jen holé zdi. Po opravě byla ze tří věží obnovena jen jedna. Obnovená kopule z rotundy musela být r. 1897 odstraněna, protože stavbu nadměrně zatěžovala.

Po válce nastaly pro kostel smutné časy. Hraničáři v něm ustájili koně, dřevěné vybavení použili na topení, do nástěnných maleb stříleli. Poutnický dům, který byl r. 1902 přestavěn na ubytovnu, byl zbořen, stejně jako ostatní stavby. V 50. letech 20. století vandalové vyloupili hraběcí hrobku, mumie zneuctili. Byly strženy kamenné sochy z kostelního ochozu, byla proražena střecha i klenba ambitů. Naštěstí záchranné práce začaly hned v 60. letech 20. století. Kostel byl postupně opravován až do let 1992 – 1995, kdy proběhla generální oprava fasád a střechy. Dnes je kostel opět místem konání pravidelných poutí a bohoslužeb. Slavných anenských poutí se účastní i poutníci z Německa. Na místě bývalého hostince byl r. 2009 postaven turistický chrám.

Obcházíme kostel, dokonce můžeme od vchodu přes pletivo nakouknout dovnitř. Vnitřní vybavení kostel získal z nýrského kostela, který byl r. 1973 zbořen. Na informačních tabulích se dočítáme, že toto místo bylo i častým cílem procházek Boženy Němcové, když se r. 1847 přistěhovaly do Všerub. Zdejší kněz se stal předlohou pro postavu pátera Augustina v její povídce Pohorská vesnice.

Teď už se vydáváme na náš okruh. Jdeme z kopečka po červené. Není to nic pozvolného, ale docela prudký kopec. Naštěstí je to jen cca 0,5 km. To ještě jde. Horší to bude nahoru. Do obce Hájek už jdeme téměř po rovině. Cestou se kocháme dalekými výhledy.

Na začátku obce je farma Hájek. U vchodu mají skříňky, kde formou samoobslužného prodeje nabízí své výrobky. Mají tam vejce, domácí jogurty, sýry, klobásy, uzené, mošty ale také sladké moučníky, krmivo a celou řadu dalších věcí. Moc jsme to nezkoumali, protože jsme nic kupovat nehodlali, ale nějak jsme si později uvědomili, že jsme neviděli kasičku. Někde tam určitě je. Co mi trošku vadilo, že na nabízené sladkosti jsem neviděla žádný sáček nebo kus papíru. Možná jsem taky špatně hledala. Koláč bych si určitě s sebou koupila.

Tady na rozcestí Hájek opouštíme červenou - ta pokračuje vpravo po hlavní silnici. My procházíme obcí vlevo po místní komunikaci, u zastávky autobusu odbočujeme vlevo ven z obce. Míjíme malý rybníček. Tady se napojujeme na Všerubskou část Svatojakubské cesty, která vede od hranice přes Všeruby k naší kapli, pokračuje přes Kdyni a Klatovy až do Prahy. Nám stačí jen její kousek k té kapli. Cestou se nám otevírají nádherné výhledy na německou část Šumavy, vidíme vrcholy pásma Hohen Bogen. Zdejší louky jsou plné kopretin, i to je krása. Tolik jsem jich pohromadě už hodně dlouho neviděla.
Jak jsme opustili místní komunikaci a vydali se po cyklostezce, stoupáme, zpočátku jen mírně. Kochám se pohledy na všechny strany a skutečně pomalu stoupám. Jak se blížíme k lesíku, to zbývá cca opět půl km, cesta je prudší a prudší. Jde se po sluníčku, je horko a já mám pocit, že to snad nedojdu. Ota na mne čeká na vyhlídce. Prý i jemu to dalo zabrat. Jsou tu lavičky i stolek, moc hezké místo. Jsou tu dokonce i panoramatické tabule. Je vidět Orlovická hora, Ostrý, Všerubský vrch a stále i část Bavorské Šumavy. Odpočíváme a pak se vydáváme na posledních snad 200 m. Kostel už za chvilku vidíme. Sláva. Zvládla jsem to, ono mi nic jiného nezbývalo, ale dalo mi to zabrat. Nahoře jsme zjistili, že tu jsou dřevěné kadibudky, 3 jsou zamčené, jedna je odemčená. Je čistá, ta se bude určitě hodit.

Ota si jde ještě projít křížovou cestu, která byla vybudována na historickém místě původní křížové cesty r. 2017. Je asi 250 m dlouhá. Tvoří ji 14 různě velkých opracovaných kamenů s nalepenými dlaždicemi s příslušným nápisem. Lemují horní část příjezdové cestu k Tanaberku, na které bylo r. 2009 vysazeno 52 lip srdčitých, známých dnes jako Tanaberská alej. V soutěži Alej roku 2024 skončila tato alej na 6. místě v celé naší republice (celkem bylo přihlášeno 59 alejí) a na 1. místě v Plzeňském kraji.

Já jsem se podívala jen na pár posledních kamenů. Představa, že bych zase musela do kopce, mne rozhodně odradila. Sedím venku na lavičce a kochám se. Ale jen do půl šesté. To už mne zahnala zima k autu, abych udělala večeři. Tu už jíme v kabině.

Ota načal druhé merklínské pivo - Merklínskou Radost, kterou majitel pojmenoval po jedné části Merklína. Je to výborné svrchně kvašené pivo. Já mám od lékařů povoleno občas jedno malé pivo, ale raději ho ani nepiji. Dnes jsem své zásady porušila a dala si v poledne i večer decku. Hlavně proto, abych toto výborné pivo ochutnala.

Venku se ochlazuje, což jsme čekali. Celý den se honily mraky, že jsme na procházku vyrazili dokonce s deštníkem. Když jsem se večer podívala na zítřejší předpověď, zjistila jsem, že nás asi ráno vzbudí déšť. Tak jsem si to nepředstavovala, mělo pršet až odpoledne. Ale co se dá dělat. K ránu má být 12 stupňů. Tak velká zima to nebude. Teď jet domů stejně nemůžeme, navíc se nám tu líbí. Naproti bliká rozhledna na šumavském Špičáku. Je tu klid. Jen nás překvapilo, že dolů na začátek aleje občas přijede auto a pak zase odjede. K nám na parkoviště za celý večer přijela jen asi 2 auta. Jak to tu bude vypadat zítra, uvidíme ráno. Jestli bude pršet, tak tu bude asi zase klid.

Jdeme spát v půl 10, venku je 16 stupňů, v autě 18. Na zimu to nevypadá. Mělo by se spát dobře.

Merklín - Pivovar Petr Petružálek, kostel sv. Mikuláše, zámek; Únějovice - pozorovatelna Volfánek, tvrz, kaple sv. Jana Nepomuckého; vrch Tanaberk - okruh 3 km: poutní kostel sv. Anny - křížová cesta - obec a farma Hájek, vyhlídky na mapě