Vstiš - kamenné spirály a léčivý kamenný kruh, NS Chlumčany a léčivý kamenný kruh (3 km), Roupov - zřícenina hradu, Přeštice-Vícov - kostel sv. Abrože, Příchovice - kaple sv. Anny a vyhlídka

Když jsme končili náš podzimní výjezd, tak jsem se cítila nezvykle unavená, utahaná, věčně ospalá. Nejdřív jsem to přičítala neobyčejně dlouhému letnímu vedru, pak věku. Bylo mi však divné, že výkonnost šla tak rychle dolů. Ale nesmím se asi divit. Jak říká kamarád, podívej se do občanky.

Jenže po necelých 3 měsících jsem skončila na pohotovosti a vyslechla si to, co nikdo rád neslyší. Je tam lymfon - je to sice nádor, ale ten nejsnadněji léčitelný. Rychle roste, ale také rychle mizí. Upadlo pár slziček, ale protože jsem věčný optimista a věřím všemu, co mi kdo řekne, tak jsem tomu uvěřila a prohlásila, že to mne neporazí. Nakonec jsem asi na tom psychicky byla lépe než moji nejbližší.

Vše vyšlo dobře, aspoň v tom směru, že léčba probíhala hlavně v zimě a zdá se, že zabírá. Nelyžuji a té turistice v zimě tak moc nedám. Chemoterapie (1x za 3 týdny) mne však dost ničila. První týden jsem skoro prospala, druhý se vzpamatovávala. Až ten třetí jsem měla pocit, že žiji už skoro trochu normálně. Nebylo to sice vždy stejné, ale moc se to nelišilo. S jarem a krásným počasím jsem ve třetím týdnu už zkoušela nějaké krátké trasy a v pomalém tempu. Zjistila jsem, že 2 km zvládnu. Tak jsme si vytypovali po 2 km nějaké občerstvení s dobrým pivem. Než Ota vypil 2 piva, já si odpočinula a zvládla opět 2 km dojít domů. Samozřejmě jsem doufala, že se to časem zlepší a budu chodit i rychleji a dál. Ale to si asi musím ještě nějaký čas počkat.

Léčbu ještě ukončenou nemám, ale už jsme se rozhodli vyjet autem aspoň na pár dnů, nejet daleko a ani daleko nechodit. Jen si užít přírodu a vzduch. Snad nám bude přát počasí. Bohužel čas se musí přizpůsobit i jiným akcím a také návštěvám lékařů, které jsou v našem věku stále častější.

Máme štěstí. Končí duben, začíná květen, počasí je nádherné, letní a já jsem ve 3. týdnu pauzy mezi chemoterapií. 1. května jsme ještě zvládli v Plzni ve Chvojkových lomech Milník času - bigbít, který připomíná léta "zlatá šedesátá", jak píšou organizátoři v podtitulku. Tam se scházíme s celou řadou známých, se kterými se přes rok někdy ani nevidíme.

Hned druhý den vyrážíme. To má být ještě nádherně, v sobotu se má lehce ochladit a odpoledne sprchnout. To už pojedeme zase domů, protože v neděli se chce Ota jít podívat na Slavnosti svobody, hlavně na konvoj vozidel. K 80. výročí osvobození to bude přehlídka stovek vojenských historických vozidel, současné vojenské techniky Armády České republiky a armády USA. Ty dva dny na zkoušku mi budou určitě stačit.

Parkujeme na parkovišti vlevo od silnice. Na této straně jsou kamenné spirály - jedná se o umělecké dílo, které vodě věnovala mezinárodní skupina umělců z Čech, Rakouska, Německa, Slovinska a USA pod vedením slovinského velvyslance UNESCO Marka Pogačnika. V kruhu je 18 různě vysokých kamenů s vytesanými kulatými kosmogramy. Každý z těchto kosmogramů je samostatné umělecké dílo. Je to něco nádherného a precizně zpracovaného. Na skleněné tabuli je zde napsáno, co který kosmogram znamená. Uprostřed kruhu jsou ještě další 4 kameny, ale již bez kosmogramů. Této skupině kamenů se někdy říká Dobřanské či České Stonehenge. Ty pravé anglické Stonehenge jsme viděli před 14 lety, je to samozřejmě něco jiného, jsou mohutnější, ale zase nemají kosmogramy.

U silnice je ještě malá bylinná zahrádka, kterou tady má firma Bio Vstiš. Je tu 5 tabulí, kde jsou uvedeny bylinky na různé zdravotní problémy. Zatím co tráva u kamenů je vysekaná, zahrádka moc udržovaná bohužel není. Bylinky jsou dost zarostlé.

Stačí jen přejít silnici. Tam je léčivý kamenný kruh, který byl vytvořen pro harmonizaci krajiny a doplnění vody do krajiny. Vytvořili ho lidi z bio farmy Vstiš a spolek druidů ČR Kruh 21. Kameny jsou rozmístěny na loučce protáhlého trojúhelníkového tvaru. U vstupu je dřevěná tabule, kde by měly být informace o tomto kruhu. Bohužel nejsou. Pak jsou do trojúhelníku umístěné 3 kameny, pokračuje se okolo jednoho samostatného kamene ke kruhu z 8 kamenů. Celou tuto formaci uzavírají další 3 kameny, které tvoří opět trojúhelník.

Osmička je údajně magické číslo, každý z těchto kamenů, které jsou umístěny v kruhu léčí krajinu, ale prý umí pracovat i s lidmi. Prý toto propojení se Zemí je cítit, když si stoupnete do středu tohoto kruhu. Neříkám, že tomu nevěřím, ale asi bychom se museli víc soustředit, nevím. Stáli jsme tam chvilku, to možná byla ta chyba, a nic jsme necítili.

Možná chyba byla i to, že až teď jsem našla zajímavý článek (to by mělo být napsané na té dřevěné tabuli u vchodu), kde jsem se dočetla, že jsme měli hned na začátku - u prvního ze tří kamenů udělat menší rituál. Je to uvítací menhir - roztančená kamenná víla. Měli jsme se ho dotknout, klidně se o něj i opřít - tím bychom si prý zklidnili mysl a byli víc vnímaví. Další dva kameny z prvého trojúhelníku jsou tzv. turniketové menhiry. Na ty se mají položit ruce a nechat se zharmonizovat. Samostatně stojící je meditační menhir, který vás správně naladí a připraví ke vstupu do kruhu. U vstupního menhiru, který je součástí kruhu, se má opět zastavit a nechat se vtáhnout dovnitř. Kruh se má nejdřív ještě uvnitř obejít ve směru hodinových ručiček. Pak až vstoupit do jeho středu na energetický bod. Nemá se to uspěchat. Aspoň už vím, proč jsme na sobě nic nepozorovali. Tak snad někdy příště.

Tři velké menhiry na závěr je tzv. ženská "svatá Trojice". Zleva při vstupu je dívka, zprava je moudrá stařena a mezi nimi zralá žena. Uprostřed mezi kameny prochází tzv. mariánská energetická linie - spojuje kostel Panny Marie vedle chotěšovského kláštera s osmibokou kaplí Panny Marie v Chlumčanech (tu uvidíme za chvíli). Kolmo na ní prochází druhá energetická linie, která spojuje prostor na Křížovém vrchu s osmiúhelníkovým kostelem Sv. Víta v Dobřanech. Na všech těchto čtyřech takto propojených místech bývaly ženské kláštery - to vysvětluje zaměření těchto menhirů. Přistupte k tomu kamenu, který vás přitáhne, opřete se o něj, zavřete si oči, meditujte. Jestli jsem to dobře pochopila, tak Otu přitáhl kámen, který je přiřazen zralé ženě. Ten se mu líbil nejvíc. Ale asi nemeditoval, jen se o něj opřel a kochal se pohledem do krajiny.

Jak je vidět, moc se v tom nevyznám, ale návštěvu tohoto místa jsem vybrala jako jednu z místních zajímavostí. Stejně jako jsme ze zvědavosti navštívili Zdoňovské menhiry u Teplic nad Metují. Nevím, nějak mne to přitahuje. Určitě se mi to líbí. Třeba se naučím využívat i tu sílu, kterou dávají.

 

Vracíme se do Dobřan, abychom pokračovali do Chlumčan, kde je další léčivý kamenný kruh. Parkujeme na kopečku u barokní kaple Panny Marie Pomocnice křesťanů s téměř čtvercovým půdorysem. Je to bývalá venkovská kaple, která byla postavena v letech 1749 - 1751 nad nejstarší obydlenou částí obce. Stále je výraznou dominantou. Ještě v 18. století se zřítila klenba a byla nahrazena podobnou, ale ne tak vysokou. Na jižní stěně jsou namalované sluneční hodiny. Podle legendy je pod podlahou krypta s hraběcími náhrobky. Z ní prý vede podzemní chodba až do kláštera v Chotěšově. Při průzkumu r. 1987 byly pouze objeveny určitě anomálie v podloží stavby.

Od kaple jsou pěkné výhledy na krajinu od severozápadu k severovýchodu. My se odtud vydáváme po naučné stezce Chlumčany, která je známá i jako naučná stezka Lidé a kultura Chlumčan. Na mapy. cz začíná pod kopcem na nám. Bohuslava Kašpara, jenže pro mne by to znamenalo o něco delší trasu a ještě do kopečka. Takhle jsme si z toho udělali okružní trasu o délce 2,8 km s převýšením jen 35 m, bohužel až v závěru trasy. Na trase je 6 moc zajímavě psaných informačních tabulí, které si Ota pečlivě četl, nemusel tak na mne čekat, až já svou extra pomalou chůzí tam dojdu. Všude byly lavičky, takže jsem si mohla během nenáročné trasy odpočinout. Prostě ideální trať pro mne. Já jsem si tabule ofotila, takže až doma jsem si přečetla o historii obce, o zdejší těžbě černého uhlí, přečetla jsem si i zdejší legendy a řadu dalších zajímavostí.

Na trase je pomník Václavu Polívkovi, zdejšímu myslivci, který zde r. 2008 zemřel. Stále téměř po rovině obcházíme kopec Hujáb (410 m).

Na jeho svahu je léčivý kamenný kruh, další megalitická stavba. Nejprve je nutno projít dvěma vstupními menhiry. Podle jejich tvarů je vidět, který je mužského a který ženského charakteru. Píšou, že na každý se má přiložit jedna dlaň a vydržet několik minut, než dojde k harmonizaci energie - to se pozná tím, že je prý cítit tlak směrem do kruhu. Jenže současně položit jednu dlaň na oba kameny nelze, jsem poměrně velká, ruce nemám zvlášť krátké, ale na oba kameny současně nedosáhnu. Možná má žena dlaň přiložit na kámen ženského charakteru. Postupně jsem dlaň přiložila na oba kameny, ale nic jsem necítila. Možná mám malou trpělivost.

Pak se vstupuje do kruhu, který tvoří 16 velkých kamenů. U vstupu se má chvíli počkat s rukama na obou vchodových menhirech. Tady už jsem zvládla dosáhnout současně na oba. Pokud vše proběhlo dobře u vstupu, tady se pročistí aura. Pak vás přitáhne některý z kamenů v kruhu, příp ten středový menhir, který je uvnitř kruhu. O vybraný kámen se opřete a pozorujte krajinu v okolí. V prostoru vně kruhu jsou ještě tři velké menhiry, které zdejší kruh spojují energetickou linií s významnými silovými místy jako je keltské hradiště Hůrka nad Starým Plzencem, skálou Karlova koruna u Radyně a klášterem Chotěšov. Na zde umístěné informační tabuli, je sepsáno, co který ze zde umístěných 22 kamenů údajně léčí.

Počasí je příjemné, i když je ve stínu při odchodu bylo 26 stupňů. Jenže trošku to fouká, občas jdeme ve stínu, ale také občas mráčky sluníčko zakryjí. Jde se mi moc dobře a cestu si užívám, snad víc než kdy dřív. Jsou i pěkné výhledy. Vidíme Přimdu, Volfštejn a Křížový vrch.

Od menhirů pokračujeme po naučné stezce. Není nijak značená, jen na informačních tabulích je vždy namalována mapka, kde jsme a jak vypadá okruh. Já se raději občas podívala do mapy.cz. Nerada bych si zašla. Stále se jde téměř po  rovině, až k vodojemu a ke hřbitovu cesta lehce stoupá. Tady je poslední zastavení, bohužel bez lavičky. Zrovna tady by se mi hodila. Do kopečka je to i ke kapličce, kde máme auto. Tam už nejdu. Čekám na parkovišti u hřbitova, kde je stín. Tady si ohřejeme oběd. Došla jsem v pohodě, ani nejsem moc unavená.

Po obědě jsme to trošku v autě urovnali, tj. věci ze 3 tašek jsme uložili na své místo. Dnes to bylo jednoduché.

Tady jsme si asi hodinku odpočinuli, tedy hlavně já. Byl tu klid, nikomu jsme zde nepřekáželi.

Odpolední zastávku jsme si naplánovali u hradu Roupov ve stejnojmenné vsi. Její historie je spojena s hradem. Podle písemné zprávy tady r. 1250 sídlil Držka z Roupova. Hrad byl někdy ve 2. pol. 15. století pozdně goticky přestavěn. Okolo hradu postavili hradební zeď a ke starému hradu připojill nové, větší předhradí, které bylo od hradu odděleno bránou a příkopem s padacím mostem. Vstup do hradu chránila okrouhlá věž o průměru 17 metrů. Na druhé straně vchodu na hradbu navazovala protáhlá půlkruhová bašta. Byla vybudována kuchyně s dymníkem, který dnes tvoří dominantu hradu. Má osmiúhelníkový tvar. Mezi českými hrady je skutečnou architektonickou raritou.

Nový majitel hrad v letech 1595 -1598 přestavěl na renesanční zámek. V 1. pol. 17. století k Roupovu přitáhl Arnošt z Mansfeldu a zničil městečko pod hradem. Ještě r. 1760 je hrad popisován jako obyvatelný, ale neudržovaný. V té době definitivně ztratil funkci rodového sídla. Po požáru městečka r. 1817 byl hrad rozebírán na stavební materiál. V té době byla z tohoto materiálu postavena rozlehlá barokní sýpka.

Po pozemkové reformě hrad odkoupil vyslanec české republiky v Rusku. Za hospodářské krize nechal nezaměstnanými vyčistit polozavalený hradní příkop. Hrad vlastnil i za komunistického režimu. I dnes je hrad v soukromém vlastnictví. Na mapy.cz je psáno, že vstup do hradu je po dohodě. Zkoušela jsem napsat mail na zdejší obecní úřad s dotazem, zda neví, zda je možno prohlídku hradu si objednat nebo při jaké příležitosti je hrad otevřen. Snad proto, že hrad nepatří jim, tak se nenamáhali mi během 14 dnů odpovědět.

Přesto jsme k hradu zajeli. Malé parkoviště je kousek od vstupu. Vrata jsou vidět. Tam je varování: Nevstupujte, jsou tu psi. Byla tam však šipka, která nás směřovala k prohlídce hradu. Jdeme podle šipky. Nejdřív vidíme zbytek bašty. Nechá se jít dál. Brankou ve zbytku zdi hradního paláce se dostáváme na malé nádvoří, odkud byla přístupná klenutá sklepní místnost z 15. století, dnes zasypaná. Je to tu zajímavé, dál se už nedostaneme. Brána je uzavřena pletivem, tam už na nás štěkají psi. Vracíme se na cestu. Vedle zbytku zdí vedou nahoru lomené kamenné schody. Přicházíme na malou plošinku, nádvoří vidíme krásně pod sebou. Říkám si, že už jsem asi zdravá, že už zase všude lezu. Jenže Ota se vydal ještě dál, kde viděl i ten dymník. Jenže tam se mi to zdálo na mne už moc krkolomné.

Koukám do mapy a zjišťuji, že celý areál se nechá obejít po úzké pěšince. Vidíme budovu asi bývalého zámku, kde dnes současný majitel bydlí. Přes hradbu jsme zahlédli polokruhovou baštu. Pěšina pokračuje kousíček z prudkého kopečka, hodně prudkého. Jdu v městských sandálech, už vidím, jak to se mnou skončí. Ota však našel dlouhý klacek, snad kus ulomeného stromku, je to víc jak 2 m dlouhé, zlomit to nejde. Je to však perfektní, dole špičaté. S jeho pomocí se dolů úspěšně dostávám.
Přicházíme na zelenou značku a po ní vpravo okolo velké sýpky jdeme na parkoviště. Naproti přes silnici proti přístupové cestě na hrad stojí kaple sv. Anny. Byla postavena majitelem hradu r. 1696 na místě původní hradní kaple.

Okruh okolo hradu nebyl ani 1 km dlouhý, ale šplhání v terénu mne přece jen unavilo. Asi budu muset hodně trénovat, abych získala nějakou kondici. Naštěstí už nikam moc jít nechceme.

Vracíme se do Přeštic. Chceme se jen zajet podívat na východní okraj města do zaniklé středověké vesnice Vícov, kde je kostel sv. Ambrože. Víme, že je to moc hezký kostelík, ve kterém měl r. 2015 svatbu můj starší syn. Tento původně románský kostelík pochází z doby okolo r. 1200. V 1. čtvrtině 14. století byl přestavěn presbytář. Další úpravy byly provedeny v 1. pol. 16. století. Poslední ještě v 18. století. V kostele jsou dochované nástěnné malby z doby kolem r. 1500. Kostelík patří mezi nejstarší křesťanské kostely v plzeňském kraji. Bohoslužby se zde nekonají. Od r. 2005 se provádí celková obnova kostelíku. Zajímalo nás, jak kostelík vypadá dnes. Ale asi jsme nic nového nenašli.

Pak už jsme přejeli do nedalekých Příchovic, kde je kaple sv. Anny a vyhlídka. Mně se zdálo, že by se tam nechalo přespat. Jenže právě tam, kde by se mi to líbilo, jsou zaraženy do země kůly - asi kvůli takovým jako jsme my. Kaple je malinká, ale zajímavá je její historie. R. 1742 zde zahynuli bavorští a francouzští vojáci, když se vraceli z války. Obyvatelé obce je zde pochovali a zasadili tady lípu. O rok později zde sedlák vyoral pokladnici s penězi. Použil je na vybudování této kapličky. Lípa je zde stále. Nyní je to památný strom 15 m vysoký s obvodem kmene 395 cm.

Hledám v mapě, kde blízko bychom mohli přespat. Už nikam daleko jet nechceme. Zítra chceme popojet do Zálesí, kde si chceme udělat opět menší okruh.

Nakonec jsem našla místečko u jezu na Úhlavě, blízko malé vodní elektrárny Příchovice. Když jsme sem přijeli, byli jsme spokojeni. Je to tu skoro ideální. Je tu rovina, nejsme pod stromy a docela dál od civilizace. Jen ta voda se nám nezdá nejčistší. Musíme si na mytí vystačit s tou naší.

Večeříme a konečně odpočíváme. Když ruch u jezu utichl, jdu se umýt. Naštěstí už nikdo nepřišel ani po žluté trase, která okolo nás skoro vede. Jsem maximálně spokojená, jen trošku unavená. Ale s tím jsem počítala. Je teplo, ještě před 8 hodinou je 23 stupňů. Až do půl deváté sedíme v křesílkách. Sluníčko zapadá a rychle se ochlazuje. Stěhujeme se do auta. Oba jsme si dnešek užili, já jsem spokojená, jak jsem to vše zvládla. Ušla jsem víc, než jsem čekala. Ale je to tím, že jsem měla přestávky a šla skutečně dost pomalu. I to počasí nám vyšlo.

Večer vítr utichl. Jdeme spát v půl desáté. Je jasno, svítí hvězdičky i srpek měsíce. V autě máme 19 stupňů, v noci má být chladno, bereme si raději peřiny.

Vstiš - kamenné spirály a léčivý kamenný kruh, NS Chlumčany a léčivý kamenný kruh (3 km), Roupov - zřícenina hradu, Přeštice-Vícov - kostel sv. Abrože, Příchovice - kaple sv. Anny a vyhlídka na mapě