7600km Francie,Andorra,Španělsko,Gibraltar RETRO 97, 1díl

Landsberg–Memmingen–Bodamské jezero–Walensee-Andermatt-Furkapass

Už je v Evropě málo míst, kde můj zrak nespočinul. Zůstávají však ještě cesty, které jsem zcestoval předtím, než jsem objevil možnosti publikování. Bohužel se musím omluvit a současně je mi nesmírně líto, že cestopis obsahuje poměrně málo fotografií, navíc méně kvalitních. Já jsem sice ta místa viděl, ale rád bych se o prožitky podělil se čtenáři, kteří třeba nemají tu možnost se tam dostat.

Dnes není problém nacvakat stovku fotek a z toho vybrat 70 lepších. V době „celuloidu“ a papíru se z finančních důvodů fotilo méně záběrů. Dnes je mi líto, že z mnoha krásných a zajímavých míst vůbec fotografii ani nemám.

Vracím se tedy dozadu, k některým cestám s nádhernými místy, o kterých jsem se ještě nezmínil. Některé informace už nemusí být aktuální. Dnes už nikoho nepřekvapí westernová vesnička. Ovšem pro nás před dvaceti roky to byl objev. Na plážích už to dnes někde také tak nevypadá, jak to bylo tehdy. Na pobřeží hrnou developeři rekreační domy a penziony, ubývá parkovacích ploch.

Velká Británie byla u nás naprosto vzdálená země a nám do ní dal Gibraltar nahlédnout, aniž bychom museli přes kanál. Typické telefonní budky, platby v librách, všude typické anglické obchody a banky, všude angličtina. Dnes je angličtina v celé Evropě. I palma byla u nás málo známý exotický strom – tenkrát se do exotických zemí jezdilo málo, dovolili si to jen lépe situovaní.

Ačkoli stará architektura středověkých městeček, štíty vrcholů a hlubiny kaňonů se mění minimálně, divoké přírody a míst bez turistických návalů ubývá. Takže člověk někam přijede, kde si to pamatuje jinak, a je zklamán. Na druhou stranu čas vzpomínky léty možná trochu idealizuje. Milosrdná paměť retušuje, špatné většinou odmazává a hezké vylepšuje. No, my to s fotografiemi také tak trošku děláme, že? Lešení, popelnice, odpadky, všelijakou techniku, z obrázků odstraňujeme, důležité objekty zdůrazňujeme střihy a posunujeme, aby trošku vynikly.

Prohlížením archivu jsem nedávno znovu objevil mezeru ve staré fotodokumentaci. Mezeru dost velkou. Jednalo se tuším o jednu z prvních velkých cest do Španělska před 20 lety. Moc pěkně se mi u nich vzpomínalo. Jestli proto, že byla počáteční na tuto evropskou stranu, nebo jsem skutečně naplánoval jedny z nejzajímavějších míst v této části, těžko říct. Po Francii jsem trasu vedl místy, která jsem ještě do té doby nenavštívil, a španělskou trasou jsem napoprvé vymetl místa na jižní polovině země, až do blízkosti Portugalska. Také jsme si užili slušně koupání na skvělých plážích s palmami a téměř bez lidí. A to prosím v plné sezoně srpna 1997! Usínání v tichu kousek od líně se převalujících vln, vzdáleni daleko od rušných středisek a decibelů celonočních diskoték. No jo. Krásné vzpomínky. Už si ani nepamatuji občasné ležení pod autem v montérkách. Nicméně, vnořme se do zážitků.

Hranice republiky jsme překročili ve Strážném, kterým jsem už předtím párkrát prošel příčně Šumavou s batohem na zádech. Při první naplánované zastávce, v Bavorsku, procházíme jednou ze zachovaných městských bran v městských hradbách do historického centra ve městě Landsberg am Lech. Náměstí s kašnou obklopují pěkné štítové domy. Před historickou částí nás upoutává neobvyklý široký a dlouhý jez. Na fotografii vypadá zpěněná vodní kaskáda na první pohled jako přenesený kousek zasněžené sjezdovky. O městě je u nás méně známé, že tu býval velký koncentrační tábor ve II.světové válce.

Odsud za necelou hodinku zastavujeme v dalším městě, Memmingenu. Říká se mu také město bran, věží štítů a pěkných fasád. Dovnitř procházíme zajímavou trojitou městskou bránou a noříme se do historického centra. I tady se vyskytují domy se štíty a navíc hrázděné domy. Na rohu náměstí trůní vznešená Radnice a shlíží na kamennou kašnu. Opodál ochrání návštěvníky před deštěm dlouhé arkády pěkně malovaného domu. Při zvednutí očí výše, pozorujeme v jednom místě neobvyklý vícepatrový dům Siebendachhaus, se třemi mansardovými střechami nad sebou po celé délce budovy. K romantice uliček a náměstíček přispívá protékající Memmingenacht s četnými lávkami.

Z Memmingenu vystřídáme v rychlosti několik státních hranic. Nejprve se krátce mihneme okolo Bodamského jezera na území Rakouska, vzápětí projíždíme další hranicí do Švýcarska a okolo ledovcového jezera Walensee. Jeho prudce se svažující břehy mezi okolními o 1000m vyššími horami, mu umožňují v nejnižším místě hloubku až 145m.

 Následně projíždíme 150 km vysokohorskými partiemi švýcarských Alp mezi velikány 2.500 až 3.000m vysokými. Tříhodinová vyhlídková trasa. Kochali jsme se tak, až jsme zapomněli fotit. Asi to tak je, protože se nezachovala jediná fotografie. Ani sedlo Oberalpass nás nevyhnalo ven. Jen v Andermattu jsme po delším klesání na chvilku zastavili. Menší procházku podnikáme ale až na známém Furkapassu ve výšce 2.434m, nedaleko pasoucích se vysokohorských oveček.