Ulm – Dóm Panny Marie II. – umělecké poklady velechrámu (Münster Unserer Lieben Frau - Kunstwerke)

Fotografie (33) • Foto: markyz63

Díky tomu, že ulmský goticko-neogotický velechrám nebyl během II. světové války vážněji poškozen a že z něj byla část uměleckých pokladů včas odvezena, je i dnes návštěva jeho interiéru srovnatelná s pobytem v prostorách velmi kvalitního muzea. Toto konstatování ovšem platí také pro exteriérovou sochařskou výzdobu jednotlivých portálů, zejména pak jejich tympanonů.

Tyto tympanony totiž nabízí pozoruhodná vyobrazení s mimořádně složitým a propracovaným teologickým obsahem. Např. tympanon hlavního západního portálu, umístěného v trojodní předsíni, nezobrazuje pouze tradiční Poslední soud (ten je zde spíše upozaděn), ale zaměřuje se na motiv Stvoření. Přesto, že portál pochází z roku 1380, Bůh tady již vytváří Zemi jako rotující kouli. Tématika portálu neopomíjí ani Krista jako počátek a konec dějin, soudce světa i trpící bytost. Trpící Kristus od Hanse Multschera je koneckonců i na středním sloupu (jedná se o kopii, originál najdeme v interiéru). Součástí hlavního portálu jsou i četné postavy světců.

Severozápadní Malý mariánský portál představuje v tympanonu z roku 1356 Narození Ježíše a Klanění králů. Severovýchodní portál Umučení (též Reformační) z roku 1370 zobrazuje výjevy z Umučení Krista. Jihovýchodní portál pochází z roku 1360, je znám jako Svatební a je zde vyobrazen Poslední soud. Nejhonosnějším a největším je jihozápadní Velký portál Panny Marie, jehož výzdoba byla zřejmě původně určena pro hlavní portál. Tympanon tohoto portálu vznikl v roce 1380 a zobrazuje motivy ze života Panny Marie, včetně Narození Krista. Jsou mezi nimi i tři reliéfy z roku 1400.

Za pozornost rozhodně stojí chórová okna. Závěr chóru zde tvoří pět stran pravidelného desetiúhelníku. Přes 15 metrů vysoká chórová okna pocházejí ze 14. a 15. století (uvádí se období let 1385 až 1480). Za autory jsou považovány dílny Jakoba Ackera st. a Petera Hemmela von Andlau. Vidět zde můžeme např. okno Dvou Janů (biblické příběhy Jana Křtitele, legenda o učedníkovi Kanovi), Kupecké okno (mj. Jesseho strom, Zvěstování, Navštívení, Narození Ježíše, Uvedení do chrámu), okno Městské rady zvané též Kristovo okno (císařská orlice, dva ulmské erby, sv. Martin se žebrákem, scény ze života Ježíše Krista, vč. Zmrtvýchvstání a Nanebevstoupení). Nejstarším oknem chrámu je Anna-Marienfenster, které Dómu daroval cech tkalců (malé scény ze života sv. Anny, Narození Panny Marie, Mariina svatba, Zvěstování, Josefův sen, Narození Ježíše, Útěk do Egypta aj.).

Skutečným klenotem jsou chórové lavice, které se svými stovkami postav vyřezaných z dubu patří k nejkrásnějším gotickým památkám svého druhu nejen v Německu. Lavice vytvořil v letech 1469 až 1474 tesař a sochař Jörg Syrlin st. (ten je také autorem chórového „trojkřesla“ z roku 1468) ve spolupráci se sochařem Michelem Erhartem. Neobvyklé je, že tyto 18 m dlouhé, baldachýny zdobené, gotické lavice zdůrazňují horizontalitu. Součástí chórových lavic jsou dřevěné busty, které na severní straně zobrazují slavné muže starověku (např. Pythagoras, Ptolemaios, Vergilius, Seneca nebo Cicero) a na té jižní moudré ženy starověku, tedy Sibyly (mj. kumánskou, delfskou, libyjskou nebo perskou). Nechybí zde ani krásně vyřezávané „misericordy“, tedy opírací podsedátka, milosrdně ulehčující kněžím dlouhé stání při bohoslužbách. Zvláštností zdejších chórových lavic jsou nápisy ve vzácném goticko-antiquamském písmu, pocházejícícho z období prvotisků.

Původní hlavní oltář se ztratil již v 16. století a na jeho místě se nyní nachází „Hurtův“ oltář Svaté rodiny, který se dříve nacházel v předsíni věže. Již v podstatě renesanční křídla oltáře vytvořil Martin Schaffner v roce 1521, samotný pozdně gotický a bohatě zlacený oltář pak pochází z dílny Niklause Weckmanna a počátku 16. století. Na predele je zobrazena Poslední večeře, jejíž součástí jsou i tři členové zlatnického rodu Hurtů, tedy dárců oltáře.

Pozoruhodné jsou také tři chórové kaple pojmenované po historických osobnostech města. Nejzajímavější je nejmenší z nich – zadní Bessererkapelle. Byla postavena v letech 1414 až 1429 stavitelem Hansem Kunem. Jednalo se o soukromou kapli a nese jméno patricijské rodiny Bessererů. Cenné jsou zejména chórové vitráže Hanse Ackera z roku 1430 (autorův autoportrét je třetí apoštol ve druhé řadě jižního okna Posledního soudu). Krucifix u jižního okna pochází z konce 15. století a dílny Michela Erharta, část severních okenních vitráží vznikla roku 1480 ve štrasburské dílně Petera Hemmela von Andlau. Neithartská kaple se nachází v přízemí severní chórové věže a byla rozšířena o další dvě místnosti. Byla založena Heinrichem Neithartem v roce 1437 jako soukromá (budovala se však až do roku 1450) a jejím stavitelem byl Matthäus Ensinger. V kapli najdeme několik cenných oltářů a oltářních obrazů z let 1440 až 1520, včetně panelů se sv. Markétou a skupinou svatých panen (dílna Bartholomäuse Zeitbloma, 1489–1497). Konrad-Sam-Kapelle se nachází pod jižní chórovou věží, jedná se o bývalou sakristii a je pojmenována po prvním zdejším reformačním kazateli. Částečně vznikla za éry Parléřů a najdeme zde nejen pozdně gotické a renesanční oltáře z let 1480 až 1525, ale také zajímavé von Stockhausenovo Pašijové okno z roku 1957.

Opomenout nemůžeme ani nástěnné malby a fresky, včetně říšských orlů (ti dvouhlaví vznikli po Zikmundově korunovaci římským císařem) nebo nádherný svatostánek z let 1467 až 1471, který je vysoký 26,5 m. Nechybí zajímavé sochy světců (Šebestián nebo Kryštof), sošky papežů a biskupů nebo skvělá kamenická práce v podobě konzol z let 1383 až 1391. Velmi zajímavá je také kazatelna se schodištěm z doby kolem roku 1498 nebo osmiboká baldachýnová křtitelnice z roku 1474 se šesti proroky, dvěma králi i erby sedmi kurfiřtů a říše. Na sedmém pilíři lodi je reliéf položení základního kamene, kde starosta Lutz Krafft s manželkou symbolicky zvedají model kostela na záda ohnutého stavitele Jindřicha Parléře. Než obrazoborci zlikvidovali sochy, musel být nádherný i kamenný nástěnný oltář rodu Kargů od Hanse Multschera z roku 1433. Nad klenbou chóru je obrovská freska (145 m2) Hanse Schüchlina z roku 1471 znázorňující Poslední soud. Jedná se o jednu z největších nástěnných maleb severně od Alp a pod ní je umístěn kříž a oltář Duší s vyobrazením Poslední večeře od Dürerova žáka Hanse Schäufeleina z roku 1515. Navíc se v Dómu nachází 133 cenných erbů nebo pohřebních štítů.

Během druhé stavební fáze v II. polovině 19. století získal chrám nejen nové opěráky, ale také chrliče (převážně v podobě zvířat - mj. slon nebo pštros - a draků), sochy (kromě starozákonního proroka Jeremiáše i 16 soch v nadživotní velikosti na sloupových konzolách) a vitrážová okna (ta, která nebyla za války odstraněna, byla v roce 1944 zničena). Chrámový interiér pak byl doplňován i v průběhu 20. a 21. století. V letech 1952 až 2001 se zde např. objevilo více něž 10 nových – většinou umělecky vysoce hodnocených – vitrážových oken, které tématicky mapují např. dějiny umění nebo vývoj moderní vědy a myšlení.

Varhany byly v kostele poprvé instalovány někdy na přelomu 14. a 15. století; současné Velké nebo též Západní varhany byly postaveny varhanářskou firmou Eberhard Friedrich Walcker & Cie. teprve v letech 1967 až 1969, ovšem za použití části píšťal z varhan Walcker pocházejících z 19. století. Chórové varhany typu „vlaštovčí hnízdo“ pochází z roku 2021.

V hlavní věži chrámu je umístěno celkem 13 zvonů, přičemž se používá jen 10 z nich. Nejstarším je tzv. Schwörglocke (Zvon přísahy), který se používá např. při slavnostním slibu nového starosty a pochází ze 14. století. Ještě dalších šest zvonů bylo odlito v období 14. až 17. století, všechny ostatní pochází ze století minulého. Mezi nimi je i zvon nejtěžší, tedy slavností a téměř pětitunový Festtagsglocke z roku 1956.

Poslední aktualizace: 23.2.2026

Nadmořská výška:

480 metrů nad mořem

Ulm – Dóm Panny Marie II. – umělecké poklady velechrámu (Münster Unserer Lieben Frau - Kunstwerke) na mapě