Klášter Wiblingen u Ulmu II. – hlavní klenoty, kostel sv. Martina a rokokový Knihovní sál (Kloster Wiblingen bei Ulm II. – Kunstwerke, Klosterkirche und Bibliothekssaal)
Za nejvýznamnější a nejcennější části kláštera ve Wiblingenu jsou všeobecně považovány rokokové prostory Knihovního sálu a klášterní kostel sv. Martina, který ve své podobě spojuje pozdní baroko s raným (neo)klasicismem. K tomu je potřeba přidat tři cenné artefakty, za kterými sem každoročně směřují mnozí poutníci.
Klášterní (dnes farní) kostel s titulem basilica minor, nedokončeným průčelím a nezvykle světlým interiérem pochází z II. poloviny 18. století. Jeho stavbu vedl opat Roman Fehr a stavební mistr Johann G. Specht, které později vystřídal freskař Januarius Zick. Ten také stavbu – kromě průčelí s nárožními věžemi - dokončil a v roce 1783 byl kostel sv. Martina vysvěcen.
Středobodem ikonograficko-teologického programu kostela je Svatý Kříž, jehož třísky byly ve Wiblingenu po staletí schraňovány a uctívány. Zickovy rané neoklasicistní fresky zobrazují Poslední večeři, Nalezení Svatého Kříže i jeho Povýšení. Součástí programu Svatého Kříže je rovněž Zickův hlavní oltářní obraz s Ukřižováním. V souladu s celkovou ikonografií je také triumfální obloukový kříž s pozdně gotickým Ukřižovaným, který mezi roky 1480 a 1490 vytvořil ulmský sochař Niklaus Weckmann. Boční oltáře jsou zasvěceny sv. Martinovi z Tours, sv. Benediktovi, sv. Scholastice, sv. Anně, sv. Josefovi, Zvěstování Panně Marii, Andělům strážným a sv. Vendelínovi. V severní boční kapli je umístěn oltář Olivetské hory, ve kterém je vystavena relikvie sv. Kříže a na ochozu najdeme oltář sv. Antonína Paduánského. Varhany jsou novodobé.
Interiér klášterního kostela je monumentální (72 x 27 m) a neobyčejně jasný a světlý. Základní kámen chrámu byl položen v roce 1772 a ohromujícího prostorového efektu je zde dosaženo díky spojení lodi, centrálního prostoru a chóru do jednoho celku. Nástropní malby Januaria Zicka, který byl dvorním malířem arcibiskupa z Trevíru a slavným umělcem své doby, patří mezi nejkrásnější fresky z konce 18. století v jižním Německu. Celkově je klášterní kostel s jednotným vybavením včetně kazatelny a oltářů považován za vysoce působivé prostorové umělecké dílo raného klasicismu. Kostel je navíc centrem klášterního komplexu a přesto, že jeho věže nebyly nikdy dokončeny, dominuje celému nádvoří (původně se počítalo se dvěma patrovými věžemi s kupolí a vysokým štítem nad vstupním průčelím).
S klášterním kostelem jsou rovněž spojovány církevní poutě zaměřené na tři vzácné artefakty. Tím prvním a nejvýznamnějším je zmíněná relikvie sv. kříže, která byla klášteru darována Kirchbergy v roce 1099 a dodnes je cílem mnoha poutníků. Třísky z Kristova kříže jsou umístěny ve vrcholně barokní monstranci. Tím druhým jsou zazděné ostatky blahoslaveného Wernera von Ellerbach, což byl první zdejší opat, který zemřel roku 1126. Třetím z nich je tzv. Madona z poustevny, což je barokní socha z konce 17. století, která byla do roku 1811 umístěna v – již neexistující - Einsiedelnské kapli, vysvěcené roku 1681.
Knihovní sál je pak skutečným rokokovým mistrovským dílem. Na první pohled zaujme gigantická nástropní freska zobrazující náboženské výjevy od Adama a Evy v ráji po výjevy z klášterního života. Fresku v letech 1740 až 1744 namaloval Franz Martin Kuen, který je také autorem fresek pod galerií (ty však pocházejí z roku 1750). Ústřední motiv hlavní fresky přestavuje ženská postava obklopená anděly, která představuje božskou moudrost vládnoucí všemu.
Před regály s knihami stojí sochy představující čtyři křesťanské a čtyři světské alegorie. Jednotlivé postavy v životní velikosti vyřezal v roce 1750 sochař Dominikus Hermenegild Herberger. Sochy jsou bílé, jejich atributy pozlacené, stejně jako krásné kompozitní hlavice sloupů. Vidět zde můžeme např. Spravedlnost a Čas nebo Křesťanství a Přírodní vědy, V jednotlivých knihovnách bylo svého času uloženo několik tisíc písemností, včetně cenných rukopisů z 11. a 12. století nebo bible z roku 1462. Dnes zde už – bohužel – najdeme jen víceméně bezvýznamné svazky, pocházející převážně z okresní knihovny a 19. století.
Knihovní sál spíše připomíná sál taneční a byl vybudován v letech 1740 až 1750. Dokonce i exteriérově výrazné průčelí centrální budovy v severním křídle naznačuje rozměry této skvěle osvětlené prostory. Sál zabírá dvě podlaží a je 23 metrů dlouhý a 11,5 m široký. I proto bylo toto místo využíváno také jako reprezentativní přijímací místnost pro vzácné hosty. V době největšího rozmachu kláštera knihovna obsahovala asi 15.000 svazků.
Spolu s Knihovním sálem patří mezi reprezentačních místností někdejšího kláštera také kapitulní síň, která se nachází ve východním křídle konventu. Exteriér této budovy s rozlehlým centrálním pavilonem připomíná spíše zámek. Svou bohatou strukturou je také považován za jeden z vrcholů díla architekta Johanna Michaela Fischera. Samotná kapitulní síň bývala dvoupatrová, ale v době, kdy zde fungovala kasárna jí snížili podhled. Plochý klenutý strop zdobí velká nástropní freska, kterou namaloval Franz Martin Kuen v roce 1754. Zobrazuje téma Svatého kříže včetně samotné relikvie kříže z kláštera Wiblingen.
Knihovní sál je přístupný podle ročního období - v letním období (15.3. až 31.10.) je to v úterý až neděli od 10,30 do 16,00 hod. Většinu roku to ale neplatí v sobotu, kdy se otevírá až ve 13,00 hod. Bazilika sv. Martina bývá přístupná od 9,00 do 18,00 hod., jen v období 1.11. až 28.2. se zavírá o hodinu dříve. Vstupné do kláštera přijde na 6,00 € (skupinové je za 5,40 €).
A ještě závěrečná poznámka:
Vzhledem k tomu, že klášterní svatomartinská bazilika bude do roku 2028 kompletně zrekonstruována a že zde bylo v rámci restaurování cenných nástropních fresek postaveno vnitřní lešení, musíte počítat s tím, že v nejbližší době toho z interiérové podoby kostela mnoho neuvidíte.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Ulm
Půjčovna autPříspěvky z okolí Klášter Wiblingen u Ulmu II. – hlavní klenoty, kostel sv. Martina a rokokový Knihovní sál (Kloster Wiblingen bei Ulm II. – Kunstwerke, Klosterkirche und Bibliothekssaal)
