z bouzovských Dolů k Javoříčským jeskyním (retro)

Kam a jak jedeme?

První ráno na dovolené u hradu Bouzova jsme do kopce vyrazili oba. Pavlína samozřejmě chtěla na kárlštejn. Rozmluvil jsem jí to. Dneska máme jiný cíl a do hradu se ještě podívá. Šli jsme do Javoříčských jeskyní. Cesta byla příjemná, chvíli polní cesta, potom les a pak pěkně malebné údolí.

Do těch osik u cesty jsem se šel vyčůrat a přinesl jsem tři krásné křemenáče.

Tvrdí se, že Javoříčské jeskyně mají nejkrásnější krápníkovou výzdobu u nás, a je to asi pravda. Byly objeveny dost pozdě, až po 2. světové válce. Rovnou se začalo s jejich zpřístupňováním a nebyla tedy šance krápníky omlátit a ukrást. Při prohlídce jsme měli na výběr mezi malým a velkým okruhem. Rozdíl byl v tom, že ten kdo měl zaplacen malý, byl v polovině trasy vyhnán bočním východem. Obrázky mám stejně ale jen z první poloviny. Průvodci nevadili jedinci fotící na mobil (tedy pokud měli pro aparát vstupenku), vadil mu ale slušný foťák, ze kterého by mohly být dobré obrázky. V té první části se mnou nemohl nic dělat, to se prochází většími dómy, kde si člověk vždycky najde záběr bez lidiček. V té druhé jsou jeskyňky menší, lidičky byli, a když jsem se chtěl trochu zdržet, vyhnal mě nekompromisně.

Občerstvení jsme si dali na zahrádce chaty Jeskyňka. Tuším, že to byla chutná knedlíčková polévka. Seděli jsme u stolu s mladou, česky mluvící maminkou s trvalým bydlištěm v Holandsku. Chlapeček byl v Čechách (pardon, na Moravě) poprvé a nebyl k udržení.

Od Jeskyňky jsme se odebrali přes nepatrné zbytky hrádku Bránky a skalní bránu do údolí potoka Špraněk.

Údolím se šlo jen chvíli, potom hrozný krpál, který končil před Kadeřínem. Tam bylo další lehké občerstvení, i když to litovelské pivo nic moc. Původně jsme chtěli pokračovat po žluté značce až do Bouzova, už poměrně pozdní odpoledne a vrstevnice na mapě nás přesvědčily, že schůdnější a kratší cesta je po cyklostezce. V Bouzově jsme narazili na velice příjemnou hospodu (Pod hradbami, Pod hradem, Pod šancemi, tak nějak) s velice dobrou kuchyní. Když jsem si objednal rybí filé s bramborem, představoval jsem si drť rybího masa v trojobalu. Bylo přineseno několik kousků rybičky orestované na provensálském koření s brambůrkem zalitým chutnou šťávičkou. Nemělo to chybu. Pak už jen zajít k veverkám (hospůdka v údolí, U veverek) a jít spát. V penzionu měla paní sušičku na houby, křemenáči byli do rána suší.

Za čím jedeme?

Hlavním cílem byly samozřejmě překrásné Javoříčské jeskyně, ale celá cesta byla velmi příjemná. Jo, to jsme byli mladší a ty kopce tolik nebolely.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Občerstvení s veškerými pochvalami je popsáno už v předchozím textu. A ubytování ? Když jsme pod hrad dojeli, přestávalo už i pršet. Chvíli jsme hledali bydlení. Na internetu bylo, že je to č.p.3, ve skutečnosti to bylo č.p.8 (o půl kilometru jinde). Byli jsme očekáváni a docela pohodlně ubytováni. Penzion vlastnili starší manželé. Ona dost upovídaná, pán vypadal jako morous, ale nakonec byl taky příjemný. Paní nám vysvětlila, že bydlíme ve staré formanské hospodě, která měla zlou pověst, protože tu prý obírali sedláky vracející se z trhu z Loštic nebo Olomouce. A to přímo pod hradem.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Počasí ideální, cesta a její okolí fajn, jeskyně nádherné. Jen ten průvodce s focením mě trochu naštval.

Ostatní informace

Vstupné do jeskyní si už po letech nepamatuju. Však to nevadí, už dávno bude jiné.