Olomouc – symbolismus, premonstráti a Theimer (výstavy MUO Tajemné dálky, Speculum mundi, Via Lucis)

Kam a jak jedeme?

Před vánočními svátky jsme tradičně navštívili hanáckou metropoli, abychom zde zasytili tělo i ducha. To první hodokvasem na obou olomouckých hlavních náměstích, z nichž to Dolní je umístěno výše než Horní, to druhé v olomouckém Muzeu umění. Část první tvořilo převážně punčování a bramboráky, část druhou právě probíhající výstavy v Muzeu moderního umění i Arcidiecézním muzeu. A že se bylo na co dívat. Oproti běžnému stavu věci to však u mě tentokrát překvapivě těsně zvítězila moderna – možná i proto, že již při vyslovení jména František Drtikol tak nějak lehce jihnu. Martina byla asi spokojenější na trzích, protože v závěru mě z expozice vyhnala s tím, že bychom se mohli přesunout na vlakové nádraží. Takže jsem undergroundová – tedy v podzemí AMO vystavovaná – díla Ivana Theimera už neviděl. Ve finále měla možná pravdu (jak už to manželkám občas přiznáváme, aby se na nás občas mile usmály), protože druhý den nás z olomouckého korzování i tak bolel celý člověk. A díky předchozím větám již jistě víte, že jsme cestovali vlakem. Jednak je to rychlejší než auto bez dálniční známky, jednak jsem si mohl i já vyzkoušet, jestli jsou zdejší punče opravdu tak kvalitní, jak nám tvrdili ve sdělovacích prostředcích …

Za čím jedeme?

O olomouckých vánočních trzích se krátce zmíním v odstavci stravovacím (stejně už teď nejsou až tak aktuální) a raději se hned zaměřím na hlavní bod programu dne (když pominu otravné kontroly ve FN), tedy výstavy v obou muzeích (z nichž některé už budou zanedlouho také minulostí). Naší první zastávkou byla výstava Tajemné dálky / Symbolismus v českých zemích 1880–1914. Tu si můžete prohlédnout až do 22. února v tzv. Trojlodí Muzea moderního umění. Výstava je to opravdu zdařilá; koneckonců jména jako Drtikol,Švabinský, Hlaváček, Váchal, Kupka, Mucha, Bílek nebo Zrzavý znají jistě i ti, kterým je jinak umění přelomu 19. a 20. století naprosto cizím pojmem. A jak napovídá název výstavy, všechna díla by měla být součástí specifické části české výtvarné scény, ovlivněné symbolismem. Ona „rámovací“ data pak znamenají pomyslné dějinné milníky, tedy otevření budovy Národního divadla a začátek I. světové války. Na výstavě přitom uvidíte nejen exponáty z českých veřejných institucí, ale i ze soukromých sbírek z České republiky, Německa a Norska.

Na výstavě Tajemné dálky jsme se celkem zdrželi. Možná i proto, že po prvním punči, který jsem si dal stylově s absinthem, nám bylo moderní umění tak nějak bližší. Mezi více než 300 exponáty zde najdete – mimo jiné - tematické oddíly věnované mytologii nebo světu démonů a pohádkových bytostí. Potěší například zelená sekce, kam patří vodníci a víla (pijáci absinthu jistě vědí jaká). Lehce narušení jedinci pak jistě radostně zaskotačí před díly, představujícími bolest a temnou stránku lidské existence.

V budově MMU Olomouc jsme zůstali i nadále. Čekaly nás ještě další výstavy. Ta první zde probíhá – v Salonu a Kabinetu - do 11. ledna 2015 a jmenuje se Na hlubinu, s podtitulem Malířské výstavy při Akademických týdnech na Svatém Kopečku v letech 1938–1940. Tato akce (myšleno Akademické týdny) vznikla v katolickém akademickém prostředí na pražském Břevnově v roce 1933. První ročník na Svatém Kopečku u Olomouce se konal o tři roky později. Tři ročníky – konané v letech 1938 až 1940 - pak byly obohaceny výstavami soudobého mladého křesťanského umění. Nevím kolika lidem něco říkají jména Vojtěch Berka, Václav Boštík, Rudolf Láska, Stanislav Menšík nebo Josef Pýcha, ale je pravda, že některé Menšíkovy věci se mi líbily celkem dost.

Další výstava probíhá – rovněž do 11. ledna – v Galerii MMU Olomouc a jmenuje se Karel Malich / Vnitřní světlo. Jedná se o komorní výstavu kreseb, grafik a plastik Karla Malicha, uspořádanou k mistrovým devadesátinám. Jeho dílo údajně nemá v dějinách českého moderního umění srovnání a je silně inspirováno nekonečností kosmu. Výstava určitě ne nezajímavá, ale tento druh umění už mi moc neříká. Tak jsme si ještě v rychlosti prošli stálou expozici alias Století relativity a vrátili se k punči.

Po druhém kole uspokojivé degustace, kterou jsem proložil pořízením několika fotografických detailů objektů na Dolním náměstí (ano, to je to nahoře), jsme se vydali do oblíbeného Arcidiecézního muzea. Šli jsme samozřejmě tentokrát „univerzitně-arcibiskupskou“ cestou, abychom viděli např. chrám sv. Michala, vilu Primavesi nebo čerstvě rekonstruovanou goticko-renesanční fresku na někdejším vinném šenku. A za chvíli jsme byli na místě.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Stravování bylo v tomto případě spojenou nádobou s návštěvou olomouckých vánočních trhů. Všechny punče byly skutečně nešizené a vynikající. A protože nejen dobrou lihovinou živ je člověk, dali jsme si také nějaké ty sýry a bramboráky. Vzhledem k tomu, že tady nějaké ty stánky známe už z let minulých, vybírali jsme z ověřeného a zavedeného. Bramborák sice přijde v průměru na nějakých 60,- Kč, ale je v podstatě plnohodnotným obědem. A parmazán také chutnal skoro jako v Itálii …

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Na výstavu Speculum Mundi / Sběratelství kláštera premonstrátů na Strahově jsem se vysloveně těšil … a přesto, že vysloveně nezklamala, zažil jsem zde už výstavy vydařenější. Nejvíce mi vadily některé špatně čitelné a nevhodně umístěné popisky jednotlivých exponátů. V každém případě však za návštěvu stojí. A času je ještě dosti, protože strahovští premonstráti si „předplatili“ prostory Galerie AMO až do 26. dubna 2015. Ve zkratce lze říci, že zde najdete ukázky toho nejzajímavějšího ze strahovské knihovny a obrazárny, doplněné sbírkovými předměty z oblasti kresby a grafiky, ze sbírek hudební, numismatické a uměleckého řemesla. Jako bonus pak uvidíte také přírodniny z kabinetu kuriozit.

Je třeba si uvědomit, že klášter na Strahově vlastní jednu z nejvýznamnějších církevních sbírek v ČR. Sbírky, které se přes četné ztráty, dodnes zachovaly v pozoruhodném rozsahu i kvalitě. Je přitom zajímavou shodou okolností, že dějiny strahovských sbírek začínají rokem 1143, kdy je zde založena klášterní knihovna. Jejím zakladatelem přitom nebyl nikdo jiný, něž olomoucký biskup Jindřich Zdík. A Zdíkův palác je dnes nedílnou součástí olomouckého Arcidiecézního muzea. Hlavní část sbírek však pochází z období 17. až 19. století, přičemž výstava Speculum Mundi nabízí díla nejrůznějšíchuměleckých druhů od středověku po novověk,

No a pak přišel v úvodu zmíněný problém. Stálou expozici AMO jsme původně v plánu neměli, protože jsme ji viděli opravdu nesčetněkrát. Chtěl jsem jen nahlédnout, jestli není něco nového v obrazárně, a jako vždy pozdravit krásnou Šternberskou Madonu. Jenom jsme si neuvědomili, že velkou výstavu Ivana Theimera sice v Galerii vystřídali v polovině listopadu premonstráti, ale ta část výstavy Ivan Theimer / Via Lucis, která je umístěna v prostorách stálé expozice, pokračuje až do 15. května 2015. Známý umělec aolomoucký rodák Ivan Theimer žije od roku 1968 ve Francii a doma se proslavil zejména Ariónovou kašnou u olomoucké Radnice nebo památníkem Via Lucis na náměstí v Uherském Brodu. S jeho díly se však setkáte například také v hlavním městě Francie, v Německu nebo v italském Toskánsku. A v olomouckém muzeu jej evidentně milují, takže touhu mé ženy odejít naprosto nechápali – v tomto případě nechápaly. Se zoufalým výrazem v obličeji nás upozorňovaly, že ve všech prostorách muzea se nacházejí další díla pana Theimera. A všechna jsou velmi krásná, cenná a celosvětově důležitá. Bylo mi však odpískáno, a tak jsem ještě odběhl k Madonám a zašel se podívat nad exponáty před podzemím bývalého bergfritu přemyslovského hradu. Dveře jsem už znal, hlavy Medúzy ne. Ze všech Theimerových prací se mi líbily asi nejvíc a bylo to alespoň takové malé zadostiučinění.

Theimerova výstava je pořádána k mistrovým sedmdesátinám a zatímco v Galerii byly k vidění akvarely, scénické návrhy a fotodokumentace veřejných realizací, ve stálé expozici si můžete mezi díly starých mistrů prohlédnout sochy a sošky. Přitom prostory stálé expozice byly pro aktuální výstavu využity vůbec poprvé. Někomu se to líbit může, někomu ne. V některých sálech jsou Theimerova díla jednoznačným přínosem, někde vysloveně ruší. A oboje je vlastně v pořádku. Zkrátka něco jako voda a oheň.

Ostatní informace

Vstupné do olomouckého Muzea umění je dnes sice již oproti minulosti o něco dražší, ale když si spočítáte počet a kvalitu nabízených výstav, je výrazně levnější než většina našich hradů a zámků i regionálních muzeí. Za návštěvu obou budov MMU zaplatíte v současnosti 100,- Kč, pokud budete chtít shlédnout jen expozice Arcidiecézního muzea nebo Muzea moderního umění, vyjde vás to na 70,- Kč (za každé z nich, samozřejmě). Skupiny, které využívají možnosti sníženého vstupu, to mají za polovinu, rodinné vstupné přijde na 230,- resp. 140,- Kč. No a v neděli to máte pořád ještě gratis ...