Sváteční Olomouc • Architektura v grafice a Životy

Kam a jak jedeme?

Vlakem. Do Olomouce, díky elektrickým Regiopanterům máme spojení do krajského města vcelku rychlé a pohodlné, doba jízdy něco kolem 1 hodiny stačí tak akorát i na dobití mobilu (je si musíte přibalit kabel).

Za čím jedeme?

Letošní říjen (2024) je ve znamení proměnlivého počasí, občas sice zasvítí sluníčko, ale častěji jsou na obloze mraky a z nich něco padá (na horách i sníh). Takže oproti jiným létům kdy se ještě dá využít baběletní počasí těch příležitostí k přírodním výletům ubývá, takže volný čas můžeme využít k řekněme kulturněji zaměřeným účelům. No a tou kulturou v krajském městě jsou velkou jistotou tamní muzea, ostatně za loňský rok jsem to vynechal, tak se mrknu na web a zhodnotím, co je v nabídce.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Olomouc je co se týče stravovacích zařízení osídlená dostatečně a v jejím centru je nějaká restaurace, kavárna či vinárna skoro v každém druhém domě, ale tentokrát zvítězil restaurant U Červeného vola na Dolním náměstí.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Sázkou na jistotu v Olomouci je samozřejmě tamní Arcidiecézní muzeum, kde jsem byl už dostikrát a vždy je k vidění nějaká novinka nebo alespoň zajímavá výstava. Ta aktuální, která probíhá od 16.10. (tedy skoro čerstvá) se nazývá „Architektura v grafice 16.–18.století“. A pro obdivovatele stavebních památek je přitažlivá faktem, že si může představit, jakým způsobem se dříve architektura prezentovala, ale i na způsobu, jakým tehdejší projektanti prezentovali svá díla.

Ačkoliv řekněme od starověku stavitelé přistupovali ke svým dílu spíše empiricky, na základě zkušeností a poznatků přeci jen už existovaly postupy a metody, jak stavební konstrukce vytvářet a vylepšovat. Zřejmě již stavitelé pyramid, zikuratů a jiných dávných staveb uměli odhadnout, jak použitý materiál a konstrukce odolá v průběhu stavby a jejich užívání, s postupným zlepšování poznatků zejména v oblasti matematiky a fyziky už mohli projektanti vytvářet i smělejší konstrukce. A období 16. až 18. je doba prudkého rozvoje přírodních věd, tedy i matematiky a fyziky, kdy už mohli projektanti své návrhy doložit i přesnějšími výpočty. Je to i doba rozvoje knihtisku, kdy se začaly tisknout i publikace zahrnující různé nákresy staveb, konstrukcí, ale krajiny kde se snažili autoři přiblížit technická řešení širší veřejnosti.

V době počátku éry novověku už přibývalo zákazníků, kteří si podobná díla mohli opatřit (ačkoliv i tak to asi nebyla úplná láce). Olomoučtí biskupové (později arci) ovšem byli dosti zámožní, aby si do svých knihoven podobná díla mohli opatřit. Výstava tak představuje jak díla poučených autorů, kteří se architektuře věnovali (Sebastiano Serilio, Jacopo Barozzi, Vicenzo Scamozzi), jsou tam příručky a a alba (Vredeman de Vries, Andrea Pozzo) i architektů (Joseph Furtenbach, L.Ch. Sturm, Paul Decker) a jmen je daleko více, objevíme i známá jména jako je Johann Bernhard Fischer von Erlach nebo Václav Hollar (abychom byli i trošku domácí).

V prezentovaných publikacích jde v drtivé většině o grafiky ryté (tehdy nejběžnější styl), které dokumentují nejen znázorňované objekty, ale vlastně i umění daných autorů prezentované objekty zachytit. Ostatně i dnes spousta podobných vyobrazení se dá pořídit jako výzdoba interiéru (i exteriéru).

Po shlédnutí výstavy je třeba zajít i do dalších prostor, tradičně do přízemí a sklepení (kočár, Madony, přízemí středověkých staveb. No i do vyšších pater. Patro je samozřejmě tradičně zaplněné obrazárnou, ale dosud jsem neznal expozici umístěnou v podkroví muzea. Podstřešní prostor je věnován přímo místu, kde muzeum sídlí, tedy olomouckému hradu. Jsou zde prezentovány vykopávky a předměty archeologického bádání, stavebního vývoje na modelech stavu kolem 12. století, nebo v době barokní. Část expozice se věnuje i největší stavbě lokality, tedy dnešnímu Svatováclavskému Dómu.

Skoro v podobném termínu (tedy přesněji 9.10.2025–11.1.2026) probíhá v prostorách MUO (Muzea umění) výstava s názvem Životy, tedy výběr z děl umělců, která uvádí nizozemský malíř (básník, teoretik) Karl van Mander „Knihy malířství“ z roku 1604.

Autor se zabývá tvorbou svých současníků tedy hlavně z období 16. století. Výstava je tak doplněna ukázkami jejich tvorby, povětšinou ze zápůjček z domácích i zahraničních galerií, případně dostupným kopiemi. K vidění je tak přehlídka děl převážně holanďanů, ale najdeme i nějaká jména italská nebo německá, výčet je pastrý, tak jen namátkou (Jan Brueghel st., Albrecht Dürer, Rogier van der Weyden, Quentin Massijs, Cornelis van Haarlem).

Pro zájemce doporučuji nastudování webu MUO, kde jsou k dispozici ke stažení různí audioprůvodci i podrobnější informace k autorům i o sbírkách, která svá díla zapůjčila.

Ostatní informace

Výstava grafik je k vidění do 4.1.2026, termín druhé výstavy je uveden (pro opakování do 11.1.2026). Základní vstupné do obou muzeí (je společné je tuším dnes 170,- Kč, jsou ale různé slevy (důchodci, rodiny apod). 28. října 2025 kdy byl svátek jsem ale naplatil nic…