Loading...
Turistické cíle • Pevnost, opevnění
Jestliže David Koller má svou Gypsy Love, Santana Gypsy Woman a Chris Norman dokonce Gypsy Queen, hanácká Olomouc se musí spokojit s Cikánskou brankou. A pokud se v prvních třech případech jedná o více či méně známé songy, v tom čtvrtém jde o o součást olomoucké pevnostní fortifikace. Zajímavé přitom je, že o cikánské královně zpívali první Uriah Heep (skladba Gypsy) a že u oné branky se asi nikdy a nikde pořádně nedozvíte, jestli byla součástí bastionu Špitálského nebo Locatelliho, které bývají s železnou pravidelností zaměňovány ...
Platí-li však, že zatímco olomoucká Katovská branka byla skutečně využívána hlavně městským katem (a nevěstkami) a Židovská brána potomky Abrahamovými, tak Cikánská branka – nebo Cikánský výpad - tomuto etniku nikdy nijak nesloužila. Její název údajně připomíná jednu dávnou tragickou událost z období středověku, ke které se možná ještě v tomto článku vrátíme …
Cikánskou branku s tzv. poternou (krytá chodba) najdeme při Dobrovského ulici, pod dómskými hradbami. Je zakomponována do části městského opevnění, která vznikla v letech 1655 až 1676. Jedná se o bastion, což je charakteristický prvek barokního opevnění, které začalo Olomouc obklopovat po osmileté švédské okupaci. Vídeň se cítila být ohrožena, a tak v roce 1655 císař Ferdinand III. vyhlásil Olomouc za zemskou pevnost.
Podle nejpravděpodobnější verze zahájili krátce poté velitel olomoucké pevnosti plukovník Locatello de Locatelli a vojenský inženýr Louis Raduit de Souchez práce na budování nového opevnění severní části města. Švédové zde zanechali jen velký nový hliněný násep, z kterého pak vznikl Locatelliho bastion. Ten byl hradební zdí propojen s vedlejším Špitálským bastionem (na tom, který z nich už neexistuje a který dodnes zůstal ukázkou nejstaršího barokního opevnění ve městě, se už ani znalci ne vždy zcela shodují). A tzv. Cikánský výpad je brankou, která umožňuje dostat se z předpolí hradeb dovnitř do bastionu a která je zřejmě součástí této barokní stavby od samého počátku. Tehdy ještě obtékal bastion Mlýnský potok, přes který vedl do branky padací most. Dodnes ho připomínají dva otvory po stranách vstupního portálu.
Samotný bastion sice už ve II. polovině 19. století ztrácel svou obrannou funkci, ale klášterní objekty pod středověkými hradbami se naopak postupně proměnily ve vojenské. Vlastně až po válce došlo k civilnímu využití Locatelliho a de Souchezovy stavby a v roce 1958 zde vznikl amfiteátr s letním kinem. Až o pěkných pár desítek let později se však začalo uvažovat o tom, že by byl Cikánský výpad otevřen pro veřejnost. Z plánovaného projektu ale nakonec sešlo.
Z historického hlediska se jedná o nejstarší dochovaný bastion olomoucké pevnosti a jeho Cikánská branka byla používaná jako průchod ve směru na Klášterní Hradisko. Dnes by teoreticky spíše mohlo platit, že z parku pod Dómem projdeme Cikánskou brankou do hlediště letního kina. Přímo nad ním se pak vypínají mohutné hradby, jejichž kvádříkové románské základy pamatují českého krále a olomouckého knížete Přemysla Otakara I. A některé úseky snad i polovinu 11. století a knížete Břetislava.
Vraťme se ale k oné pověsti, která posouvá dějiny Cikánské branky až do závěru I. čtvrtiny 15. století. V létě roku 1425 – tedy v období rabujících husitů a prvních tlup kočujících cikánů, které z Uher na Moravu dorazily – došlo k situaci, kdy si ochránci městských hradeb mysleli, že vidí blížícího se nepřítele a místo něj k bráně přijely vozy plné snědých žen a dětí, které doprovázeli jezdci na koních a psí smečka. Cikáni se vzápětí začali neznámou řečí dožadovat vstupu do města. Na doporučení městského písaře Václava z Jihlavy jim to nebylo povoleno, i když se oháněli listinou s pečetí uherského krále. Důvodem bylo to, že se cikáni považovali za „lid potulný, od kterého není možno očekávat nic dobrého". Několik cikánů v čele se stařešinou rodu se však následně pokusilo násilím proniknout do brány. Došlo ke krátké bitce, při které byli cikáni vytlačeni za bránu a stařec probodnut halapartnou. Poté se do brány vrhla mladá cikánka, nožem zabila jednoho z obránců města a dala se na útěk směrem ke kapitulnímu děkanství. Když zjistila, že už nemá kam utéct, skočila dolů z hradeb. A od té doby se prý tomuto místu začalo říkat Cikánský pád. Po zřízení branky ve směru k Hradisku se název změnil na Cikánský výpad.
Zcela na závěr ještě osobní poznámka. Teď už nám nezbývá nic jiného než jen doufat, že se nenajde žádný postižený jedinec (či aktivní nezisková organizace), který bude tvrdit, že je potřeba „nekorektní“ historický název Cikánská změnit např. na Romská. Potom bychom se totiž mohli domnívat, že se jedná o památku románskou či dokonce římskou … a to by byl celkem fatální omyl.