Starý vodní a válcový mlýn v Dašicích

Mlýn v tomto malebném městečku existoval již v 15. století, protože o něm najdeme zmínku v urbáři panství pardubického a kunětickohorského, který byl sestaven po roce 1494. Ve skutečnosti je ještě starší, protože měl být postaven vladyky z Dašic (Dašickými z Barchova), o nichž je první zmínka již z roku 1318, kdy byl držitelem městečka Blažej z Dašic. Ve stejné době měl být vybudován rybník na levobřežním náhonu, který byl veden z řeky Loučné, dříve rovněž nazývané jako Mýtská. Mlýn se nacházel vždy na levém břehu, naopak na pravém břehu bývala později pila a též zařízení na čerpání vody.

Od Čeňka z Dašic získali zdejší panství včetně mlýna v roce 1507 Pernštejnové a od roku 1560 do počátku 18. století byl mlýn jako vše ostatní císařským majetkem, který byl posléze emfyteutizován. Roku 1651 byl nájemcem mlýna Jan Čermák s manželkou Marianou. V té době existoval ještě starý mlýn, v němž žil místní bednář. V berní rule z roku 1654 je zaznamenán mlynář Václav Konvalina. V roce 1679 mlýn vyhořel a tento požár zasáhl i střed městyse. Příčinou požáru mělo být zadírání a následné samovznícení nenamazaného dřevěného ložiska stupníka. Kolem roku 1700 byl zdejším nájemcem Jan Seifert. Tehdy měl mlýn čtveřici složení. Pohon obstarávala 4 vodní kola na spodní vodu a páté pohánělo vodárnu, kterou musel provozovat nájemce mlýna v řádném stavu, aby mohla být odsud voda neustále vedena dřevěným potrubím do nedalekého vrchnostenského pivovaru, zřízeného před rokem 1548, a pálenky. Od roku 1797 vlastnil mlýn Jan Steichmann s manželkou Antonií. 23. ledna 1804 vypukl ve mlýně opět požár a objekt byl značně poškozen. Nejspíše kvůli velkým nákladům došlo roku 1817 k tomu, že se vrchnost vzdala zpětného výkupu, aby se jí náhodou nedostala do rukou ruina, do níž by musela investovat nemalé peníze. Tehdy vlastnili mlýn Jan a Antonie Saifertovi. V roce 1850 vlastnili mlýn František a Marie Součkovi (František Souček se roku 1851 stal činným členem hospodářské krajské jednoty v Pardubicích, jejíž první valné shromáždění se uskutečnilo na pardubickém zámku 30. října 1851), od nichž o 9 let později zakoupil mlýn mlynář Josef Steichmann. V roce 1872 byl mlýn zakoupen Josefem a Annou Šímovými, kteří se o rok později pustili do jeho přestavby, kdy byla původní česká složení zaměněna v tzv. umělecký mlýn se 3 americkými složeními, se 3 francouzskými kameny a 4 vodními koly na spodní vodu. Od nich se dostal roku 1880 do rukou Václava Prokeše ze Ždánic, který ho zakoupil pro svého syna Jana Prokeše (1856-1929). V roce 1882 byl mlýn zrekonstruován na mletí pomocí válců. Mlýn poté měl 2 stolice na pšenici, 2 na žito a 1 české složení na šroty. 31. července 1897 došlo k poškození mlýna velkou vodou, ale nejednalo se o žádné velké škody.

V roce 1900 nechal mlynář Jan Prokeš přemístit před mlýn čp. 35 sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1746 (na zadní straně soklu je nápis: „FKME 1746“). Tento mlynář byl velmi aktivním, protože byl zvolen např. starostou místního odboru Ústřední Matice školské, od roku 1886 působil jako člen obecního výboru, od roku 1889 byl prvním radním a v letech 1905-1918 Dašicím dokonce starostoval. V roce 1903 se pustil do další přestavby mlýna, čehož důkazem můžou být jeho inzeráty v „Mlynáři“ z 16. června 1903: „Za příčinou přestavby prodají se levně válcové stolice na žitné mletí od fy Hübner & Opitz v Pardubicích, malá č. 2., větší č. 3., jež dosud jsou v chodu viděti, Jan Prokeš, mlynář v Dašicích u Pardubic.“ a v témže spolkovém časopise z 2. července 1903: „Mlýnské hřídele 4 kusy v délce 5.15, 6.70, 7.40 a 9.30 metrů. Též 2 pastorky, dřevěná konická kola líční čelníky, jakož i dvě vodní kola za příčinou přestavby mlýna prodá levně Jan Prokeš, mlynář v Dašicích u Pardubic.“ Téhož roku zde byla osazena 1. turbína.

Spolu se svým synem Ladislavem (1882-1952) vybudoval po roce 1911 na pravém břehu náhonu nový válcový mlýn čp. 28, jehož plány zhotovil místní stavitel Josef Huráň. Čtveřice vodních kol tak byla nahrazena turbínou. Starý mlýn byl následně přebudován pro obytné účely. Problémy se objevily za 1. světové války, což dokazuje krátká zmínka v „Právu lidu“ ze 7. listopadu 1915: „Včasná aprovisace města Holic trpí nedostatkem mlýnů. V celém okresu jsou mlýny pouze v Dašicích, v Nové Vsi a v Ceradicích. Mlýn Dašice je největší a moderní, tento však byl zabrán válečným obilním ústavem a teprve nyní byl přikázán pro mletí pro město Holice. Městská správa i aprovisační komise v Holicích nenese žádné viny, a proto občanstvo nesmí zazlívati těm, kteří obětavě se starají o aprovisaci města.“ V té době již JUC. Ladislav Prokeš sloužil na severním bojišti jako nadporučík c. k. vozatajské divize č. I. (povýšen 1. listopadu 1914). Měl však to štěstí, že se vrátil domů živ a zdráv. V roce 1921 vlastnili mlýn již Ladislav a Františka Prokešovi, i když Ladislavův otec zemřel až 6. dubna 1929. Roku 1922 byl výkon navýšen 2 turbínami, aby mohla být elektřina dodávána do veřejné sítě. Ladislav Prokeš řídil mlýn i během německé okupace. 17. listopadu 1942 oslavil své 60. narozeniny, což byla velká sláva, o níž se zmínil i místní tisk. V 50. letech 20. století byl mlýn zastaven a v roce 1952 upraven na míchárnu krmiv, v níž byl provoz ukončen roku 1986. Dnes tedy funguje pouze vodní elektrárna, po jejíž rekonstrukci v roce 1993 se zde nadále vyrábí elektřina (Tomáš Klásek). Historická a umělecká hodnota areálu zaujala rovněž památkáře, neboť od 16. března 1964 je památkově chráněna socha sv. Jana Nepomuckého a od 29. prosince 1983 mlýn čp. 35 i se sousedním válcovým mlýnem čp. 28.

Jedná se o novorenesanční zděnou jednopatrovou a částečně podsklepenou budovu na půdorysu písmene L, s dochovanou sgrafitovou výzdobou a mansardovou střechou po požáru z roku 1803 s drobnými valbovými vikýři na východním křídle. Zdivo je převážně cihelné, sokl z kamenných kvádrů s profilovanou horní hranou, což je výsledkem mnoha různých přestaveb původního mlýna. Nová čtyřpatrová budova válcového mlýna s nízkou sedlovou střechou, fasádou členěnou cihelnými lizénami, soklem a kordonovou pásovou římsou a okny s cihelnými šambránami se segmentovými záklenky a vrcholovými pískovcovými klenáky je se starší částí propojena krátkým krčkem strojovny. Uvnitř této budovy je vložena dřevěná sýpková konstrukce a ve 3. patře v obvodové zdi ke starému mlýnu je situován pseudorenesanční dřevěný portálek. Více o mlýnu zde: https://pamatkovykatalog.cz/vodni-mlyn-16021909.