Kostel Narození Panny Marie v Dašicích

Tento chrám byl již v roce 1350 opatřený plebánem a odstoupen k litomyšlskému biskupství. Roku 1391 je zmíněn plebán Jan, který si tehdy směnil místo s knězem Přechem z Lična (též psán jako Přich). V roce 1511 věnoval Čeněk Dašický z Barchova kostelu zlatohlavý ornát. Na počátku 16. století tu působil farář podobojí Jan a před bitvou na Bílé Hoře evangelický farář Kašpar Adam Vlaverianus, který byl ženatý a roku 1619 učinil kšaft, kterým svůj majetek odkázal manželce Anně a synu Václavovi. Tehdy byl již kostel chudý, i když v předchozích staletích patřil mezi ty bohaté. Nemohl si tak vydržovat ani lampu věčného světla. V roce 1589 uzavřel pardubický hejtman Valentin Žalud s královéhradeckým zvonařem Eliášem Svobodou smlouvu na nový zvon do Dašic, protože jejich 20 centů vážící zvon se rozbil. Roku 1610 poslala pražská katolická konsistoř do Dašic faráře Bartoloměje Litomyšlského, ale tomu luteránští radní uzavřeli kostel, protože měli evangelického kazatele. 12. října 1617 žádal pardubický děkan Matouš Appián arcibiskupa o nové katolické kněze pro Dašice a Roveň, „ježto všichni ti (osadníci) zde buď kalvinisté, buď pikhardisté neb lutheráni jsou a ani jeden katolík se nenachází“. Prvním katolickým farářem se v roce 1620 stal P. Matouš Linger. Roku 1633 tu byl katolický farář Martin Silvestr. V roce 1641 měl chrám zádušních polí 396½ záhonů pronajatých, měl také krávy zádušní (železné). Z 15 jiter velkého dubového lesa Ruprechtovec dostával farář ročně 50 sáhů dříví a 30 kop otýpek, ale roku 1851 byl tento les proměněn v pole a louku a dán v nájem, z něhož následně farář dostával plat na 5 sáhů dříví a 5 kop otýpek. V roce 1654 byl zmíněn jako zdejší farář Felix Ungkar z řádu sv. Petra a Pavla. 14. prosince 1661 spadl při zvonění dolů na podlahu velký zvon Mikuláš. Po faráři Bayerovi se stal farářem Tomčík Potrcký, jenž byl polského původu. Později byl od Dašických u konsistoře obžalován a na poli u Komárova zabit.

Původní dřevěný chrám z roku 1548, z něhož se dochoval starý renesanční oltář a křtitelnice z roku 1559, hrozil koncem 17. století sesutím, a tak bylo rozhodnuto o výstavbě nového. Stavba současného trojlodního kostela v copovém slohu byla zahájena v roce 1677 sbírkou mezi místním obyvatelstvem, kterou zorganizoval farář P. Josef Štěpánovský, alespoň tak tvrdí farní pamětní kniha z roku 1707. V roce 1677 tvořily jeho inventář: 2 stříbrné kalichy, stříbrná monstrance, cínová křtitelnice a čtveřice zvonů. Chrám byl posvěcen královéhradeckým biskupem Tobiášem Janem Beckerem roku 1709, aniž byl podle původního plánu dokončen. V letech 1900-1903 byl kostel zevnitř ozdoben a došlo i k úpravě fasády. V roce 1901 byly do kostela dodány 4 okna od firmy Umělecký ústav pro malbu na skle, B. Škarda v Brně, a to: „Sv. Jan Nepomucký“, „Sv. Františka Římská“, „Poprsí Pána Ježíše“ a „Poprsí Panny Marie“. Téhož roku začala sbírka na pořízení nových varhan. 2. října 1909 navštívil chrám královéhradecký biskup Mons. ThDr. Josef Doubrava. Rekonstrukce kostela byla schválena v roce 1940. Od 16. března 1964 je objekt památkově chráněn a v posledních letech na něm probíhají různě velké opravy, například roku 2007 se jednalo o výměnu střešní krytiny, obnovu krovu, opravu krytiny na římsách a štítu, vstupních dveří i fasád.

Jde o raně barokní bazilikální trojlodí se značně užšími bočními loděmi, které má valbovou střechu. Po stranách pětiosého průčelí s čelními vysokými pilastry s toskánskými hlavicemi se nachází dvojice věží s nízkými stany, které přečnívají stavbu o 1 patro a jejichž nároží je zdůrazněno ionizujícími pilastry. Presbyterium je polygonálně uzavřeno a na jeho obou bocích byly umístěny přístavky. Na severu se nachází obdélná sakristie a na jihu polygonální kaple. Hlavní loď a nižší užší presbyterium jsou zaklenuty valenou klenbou s lunetami a pasy. Stěny lodi s polokruhem zaklenutými okny jsou členěny svazky ionizujících pilastrů, naopak v presbyteriu nalezneme jednotlivé pilastry nesoucí úseky kladí, na nichž spočívá mohutná zalamovaná římsa se zubořezem při spodním kraji. Značně užší boční lodě jsou také nižší než ta hlavní. Sklenuty jsou křížově hlazeně a otevřeny do hlavní lodě polokruhem zaklenutými oblouky arkád. Kruchta je podklenuta pásem valené klenby s lunetami, na severní straně presbyteria je obdélná sakristie zaklenutá třemi poli křížové klenby do hřebínků. Ve východní stěně jsou dvě niky s mušlí v konche rámované šambránou s ušima a ukončenou trojúhelníkovým štítem. Nad sakristií byla umístěna oratoř, jež je přístupná úzkým schodištěm. Na jižní straně presbyteria proti sakristii je situována kaple, která je zaklenutá kupolí s lucernou a její stěny jsou členěny lizénami. V rozích kaple jsou ozdobné niky jako v sakristii a nad nimi segmentové štítky.

Hlavní oltář Narození P. Marie je celý i s menzou dřevěný bez sloupů, bíle natřený s obrazem na plátně malovaným (altare portatile z roku 1715 s ostatky sv. Eleutheria a Rustika), který pochází z roku 1854 a jeho autorem je chrudimský akademický malíř Josef Papáček. Kolem oltáře jsou na konzolách sochy sv. Jáchyma a Anny, Josefa a sv. Jana Nepomuckého. V presbytáři, která tvoří nepravidelný pětistěn, visí nad oknem sakristie obraz sv. Máří Magdaleny a na protější stěně velký krucifix. V hlavní lodi, která jest vroubena pěknou římsou, stojí kazatelna a tři postranní oltáře. Celkem se však v kostele nachází pětice postranních oltářů: v lodi po straně epištolní oltář Srdce Páně (bratrský, ze dřeva, altare portatile a ostatky svatých má jako hlavní oltář, zřízen od dobrodinců v roce 1705); v hlavní lodi oltář Nanebevzetí P. Marie s kamennou menzou a s obrazem od kyšpereckého malíře Františka Umlaufa z roku 1875, řezbou a štafírováním od Ed. Harracha z Vysokého Mýta; v hlavní lodi oltář sv. Anny (zřízen roku 1785 nákladem manželů Františka a Anny Gabrielových z Dašic, altare portatile z roku 1783 s ostatky sv. Kasta a Kláry, s řezbami od pardubického řezbáře Jakuba Teplého); v hlavní lodi oltář sv. Jana Nepomuckého (zřízen též v roce 1785, podle jiných zdrojů již roku 1758, kamenná menza a altare portatile z roku 1686 s ostatky mučedníka Felicissima, s řezbou od chrudimského řezbáře Josefa Procházky a štafirováním z roku 1761 od Matěje Jiskry z Hradce Králové); v lodi po straně evangelní pod chórem oltář sv. Josefa pěstouna Páně (celý dřevěný, bez altare portatile a se sochou téhož světce). Po straně posledně zmíněného oltáře stály sochy sv. Václava a Víta, nahoře sv. Ludmily a sv. Vojtěcha a nejvýše byl umístěn obraz sv. Jana Křtitele. Dole je situován nápis: „Leta Panie 1689 dne 10. Septembris tento oltárž gest vyzdvizen rzezbou a malowanjm nakladem slowutneho muže P. Petra Kosstiala ke czti u chwale Rodiczky Bozi Marie Panny a S. Gosefa za sprawcze czirkewniho dustog. Welebneho a wysocze uczeneho P. P. Frantisska Antonina Ebrta fararze Dassiczkeho s wiedomim urozeneho a stateczneho Rytirze P. Tobiasse Ludwika Swickera z Dossperku G. M. C. panstvi Pardubskeho a Smrkovskeho Hegtmana a za Primatora P. Rudolfa S. Kosstiala, kteremuzto dobrodinczi Pan Buh Rodiczka Bozi w nebi odplatu dati raczi. Amen.“ Pod chórem byla umístěna jeskyně se sochou Panny Marie Lurdské. V kostele se dále nalézá cínová křtitelnice z roku 1559 s polovypuklým obrazem Ježíše Krista a sv. Petra, křížová cesta z roku 1783 od malíře Václava Houdka z Chocně a obrazy Zvěstování P. Marie z roku 1716 a P. Marie z roku 1710. Původní varhany byly postaveny neznámým kralickým varhanářem, do jejichž skříně vestavěl v roce 1912 nový nástroj Josef Šturma. V kostele jsou též dvě hrobky: uprostřed hlavní lodi faráře Jakuba Kohouta, který zemřel roku 1754 a v poboční pravé lodi bratra z řádu Milosrdných Nerverta, který se v roce 1725 zabil v noci pádem na faře.

V průčelí chrámu jsou výklenky pro sochy a 2 čtyřhranné nedokončené věže zakončené nízkými jehlany. Na pravé věži visí velký zvon z roku 1710, poledník bez letopočtu a 2 malé zvony, na levé věži jsou 2 zvony zvané Mariánské, jeden z roku 1565, druhý z roku 1716 (podle některých pramenů má jít správně o rok 1776, protože zvonař Jan Jiří Kühner působil až ve 2. polovině téhož století). Původně jich tu však bývalo více. Ještě v roce 1880 byly na pravé věži 4 zvony: největší o hmotnosti asi 50 centů s nápisem: „Tento zwon gest w Miesteczku Dassiczich przelyt za sprawy dwogicztihodneho Pana Pana Fararze K. F. Stiepankovskyho uroz. statecz. Ryt. Pana Franc. Kwiet. Z Rosenwaldu Hegtmana Pardubic. Nakladem dobrodinczu a kolatury Dassiczke za prim. D. H. Pauli. Valentin Kyng goss mich in Prag auf der Kleinseite 1710.“; malý poledník s textem: „Tento zwon ulyt gest ke czti a chwale Bozi“ (bez let, ale podle gotického písma ze 16. století) a 2 malé zvony, kterými se zvonilo ke mši svaté a jako umíráčkem (bez let). Na druhé věži byly téhož času 2 zvony Mariánské (s obrazem P. Marie), z nichž první měl na svém plášti nápis: „Joh. Georg Kühner goss mich in Prag 1716“ a druhý nesl text: „Tento zwon ulyt gest k zadussi do Dassicz 1565.“ Za 1. světové války byla část zvonů zrekvírována. Jako jejich náhrada byla pořízena dvojice zvonů, která byla posvěcena o pouti na den Narození Panny Marie v roce 1923.

Kromě farních a obecních kronik i dobového tisku jsou hlavními zdroji článku tyto knihy a publikace:

Josef Kurka, Archidiakonáty Kouřimský, Boleslavský, Hradecký a diecese Litomyšlská. (Místopis církevní do r. 1421.), Praha 1914;

A. Bartušek, J. Krčálová, A. Merhautová-Livorová, Em. Charvátová-Sedláčková, Em. Poche, Zd. Wirth, Umělecké památky Čech, Praha 1957;

PhDr. Emanuel Poche, DrSc. a kolektiv, Umělecké památky Čech A/J. Svazek první, Praha 1977;

Karel Kuča, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl I. A-G, Praha 1996;

Milan Mysliveček, Místopisný obrázkový atlas aneb Krasohled český 11, Praha 1998;

Václav Karel Vendl, Edice nedokončeného Soupisu uměleckých památek politického okresu pardubicko-holicko-přeloučského, Praha 2007;

Václav Uhlíř, Varhany královéhradecké diecéze, Hradec Králové 2007.