Socha „Plačící ženy“ na hřbitově v Jaroměři

Velmi talentovaného barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna, který sem přišel z Tyrolska, není třeba představovat. Málokdo však ví, že se za svého pobytu v Praze oženil 9. října 1719 s Češkou Marií Alžbětou Josefínou Miseliusovou, jež pocházela ze starého jaroměřského měšťanského rodu a jejímu otci Karlovi, prvnímu měšťanovi královského věnného města Jaroměře, patřil na náměstí dům čp. 51. Podle všeho se s ní poznal během svých častých cest do Kuksu a láska to byla veliká, protože mu v manželství povila 5 dětí, z toho 3 syny.

Když roku 1724 zemřela jeho tchyně, rozhodl se s ní rozloučit velkorysým uměleckým dílem - náhrobkem. Ten zobrazuje rakev, na níž polosedíc a pololežíc úpí žalem ženská postava v životní velikosti, jejíž roucho je malebným způsobem rozprostřeno po rakvi, na jehož víku je vytesán krucifix. Obě ruce jsou po loket obnažené. Pravou rukou se opírá o hranu rakve a levou si přikrývá obličej jehož nezakrytá část prozrazuje, že jde o mladou krasavici, téměř určitě o sochařovu manželku, jež má pravou nohu vtaženou pod sebe a mírně ohnutou levou nohu spuštěnou přes okraj rakve. Hlava a brada jsou zakryty rouškami a připomínají tak skoro úpravu hlavy jeptišek. Na čelné ploše rakve se navíc nachází nápis: „Léta 1721 usnula v pánu paní Anna Miseliusová dne 30. Mart. a na tomto místě v svatém pokoji odpočívá.“

Tato velmi cenná umělecká památka se nacházela dříve na starém hřbitově u kostela sv. Jakuba blíže vchodu na levé straně a kryla původní hrob již zmíněné Anny Miseliusové. Ještě před zrušením hřbitova byl tento náhrobek zapadlý v zemi tak, že se na povrchu nalézala pouze socha ženy, zbytek i s rakví byl přikryt zemí. Když bylo rozpoznáno, kdo je jejím autorem, bylo rozhodnuto o její záchraně. Došlo tak k jejímu vyzdvižení a renovaci.

Po otevření nového hřbitova v roce 1888 byla přeložena do jeho čela, kde byla umístěna na nový, přes 1 m vysoký pískovcový podstavec. Netrvalo však dlouho a soše hrozilo velké nebezpečí, protože několikrát byla natřena fermežovými barvami a při odprýskávání nátěru docházelo k poškození vrchní vrstvy pískovce. Za 1. světové války se u sochy konaly tryzny za padlé vojáky. Teprve roku 1924 byla socha obnovena akademickým sochařem Jaroslavem Krepčíkem z Prahy. V roce 1938 se vedení města shodlo na tom, aby došlo ke zjištění, kolik by stálo zhotovení kopie sochy a následné její umístění místo originálu. K ničemu víc však nedošlo, protože plastika zůstala na svém místě i nadále.

Později se o její záchranu pokusili též památkáři, když byla 28. února 1964 zapsána do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/sochy-hrbitovni-soubor-vcetne-nahrobku-2147440). Díky tomu došlo k několika drobným opravám, ale jinak se stále nic nedělo. Teprve v roce 2004 byla socha přemístěna do lapidária městského muzea v bastionu I. v Josefově a na její místo byla dána její kopie. Do té doby byla přes zimu chráněna ochrannou stříškou a bedněním. Na závěr ještě dodejme, že této soše se věnuje několik publikací ("M. B. Braunův Mariánský sloup a Plačící žena v Jaroměři" a "Oživlá krypta" od MUDr. Vojtěcha Paula).

Socha „Plačící ženy“ na hřbitově v Jaroměři na mapě