Městský hřbitov v Jaroměři

Stejně jako jinde, tak i v Jaroměři se původně pohřbívalo přímo u zdejších chrámů Páně. Současný městský hřbitov byl zřízen teprve v roce 1885, přičemž nejdéle vydržel na svém místě hřbitov u kostela sv. Jakuba, který byl přeměněn v park teprve roku 1903, kdy byla zbořena hlavní hřbitovní vrata a zděný plot přiléhající těsně na dům čp. 108. Na nový hřbitov byl odsud přenesen např. náhrobní kámen měšťana Valenty od sochaře a kameníka Maxy. Umístěn byl u plotu na severní straně novější části hřbitova.

Na místě současného městského hřbitova se původně nacházely tzv. „cikánské dolíky“. Tato lokalita získala toto pojmenování po tom, že zde dříve tábořili romští kotláři, brusiči nožů a dráteníci. Zmínku o tom nalezneme v článku „Jakubské Předměstí před 60 lety“, jenž vyšel v „Ročence městského musea v Jaroměři 1934“: „Přes silnici na pravé straně této, tam kde je nyní hřbitov, začínaly „cikánské dolíky“, jak se jim tenkráte říkalo, snad proto, že v nich tábořili vždy cikáni kotláři, někdy 10 i více vozů. Dolíky byly hluboké 6-7 metrů a snad i ještě více a povstaly asi při stavbě císařské silnice v letech 1816 až 1818 a táhly se až proti nynější továrně p. Bondy-ho. Nyní jsou již zavezené různými odpadky ze staveb a řemesel, dále nad dolíky nacházelo se zeleninové pole Kudivejsovo, se starou pěkně roubenou, šindelem krytou boudou.“ Nedaleko za hřbitovem byla navíc kaple sv. Trojice a poustevna sv. Ivana, o kus dál pak vojenské cvičiště a zeměbranecká kasárna.

Vybudování nového pohřebiště bylo plánováno již před rokem 1830, protože ten dosavadní hřbitov již dávno kapacitně i hygienicky nepostačoval. Vždyť jen v letech 1820-1829 bylo na jaroměřském hřbitově pochováno 1 477 zemřelých. Tehdy byla stavba nového hřbitova rozpočtena na 1 362 zlatých a 1 krejcar za práce řemeslnické a materiál a 966 zlatých a 6 krejcarů za práci nádenickou a povozy, celkem tedy 2 328 zlatých a 7 krejcarů.

Jak již bylo řečeno, byl městský hřbitov založen teprve roku 1885, přičemž při jeho budování byly nalezeny popelnice kultury lužických popelnicových polí. Prvním zde pochovaným byl 63letý soukeník a městský radní Antonín Kupka z čp. 8, který zemřel 25. července 1888 a pohřben byl o 2 dny později. Ironií osudu bylo to, že Antonín Kupka měl v městské radě na starosti zádušní záležitosti a byl tím, kdo podepsal vyhlášku, že od 15. t. m. se bude pochovávat na novém hřbitově a toto nařízení sám svým způsobem jako první uposlechl, když ho ranila mrtvice. Druhým pohřbeným se stal hudebník Alois Kučera z čp. 216 na Pražském Předměstí, a to téhož dne. Tehdy bylo toto nové pohřebiště zváno jako „hřbitov nad sv. Joanem“, později jako „obecní hřbitov sv. Ivana“ či „ústřední hřbitov v Jaroměři“. V roce 1893 byla v tomto areálu zřízena navíc židovská část, později došlo ještě na rozšíření nežidovské části. 27. října 1928 byl u příležitosti 10 let trvání republiky vysázen u hřbitova Jubilejní sad. V letech 1928-1929 navrhl Karel Vecka vyřešení zahradní části hřbitova. Roku 1934 byl schválen návrh hřbitovní komise na úpravu hřbitova a vykácení přerostlých stromů. V roce 1940 byla provedena úprava márnice. V letech 2008-2009 došlo k regeneraci zdejší zeleně, naposledy poničené vichřicí roku 2000. Tyto práce byly svěřeny firmě Okrasné zahrady arboristika s. r. o., Žďárky. V roce 2010 byl opraven vodovod, zdejší chodník a komunikace, o 4 roky později byla zahájena rekonstrukce obřadní síně (Rudolf Polák z Josefova) a tak bychom mohli ještě dlouho pokračovat, protože město se o tento hřbitov vzorně stará.

Toto pohřebiště nabízí mnoho zajímavých a umělecky provedených pamětihodností, z nichž zaujme u vchodu zejména novodobá kopie Braunovy „Plačící ženy“, což byl původně náhrobek tchýně tohoto sochaře, zemřelé v roce 1724. Pozoruhodným je rovněž litinový ústřední kříž a z moderních náhrobků si zaslouží zmínit: hrobku rodiny Polických od profesora Josefa Gočára s bronzovou Španielovou „Pietou“ z roku 1926, Zouzalovu hrobku se Španielovým „Vzkříšením“, hrobku rodiny Wenkeovy z let 1906-1907 od místního kamenosochaře J. Svobody podle návrhu sochaře Josefa V. Pekárka (zrestaurovanou a opravenou v letech 2004 a 2011), pomník 5. prosince 1909 pohřbeného místního advokáta JUDr. Ludvíka Lederera od Otakara Španiela, pomník MUDr. Jindřicha Stárka od Josefa V. Pekárka, náhrobek rodiny Čermákovy od Václava Wagnera s bronzovou postavou „Rozsévače“ z roku 1925, hrobku rodiny Ottových s bronzovým reliéfem „Smutek“ od Václava Wagnera z roku 1932, hrobku rodiny Lejpových s plastikou „Odcházející“ od Václava Wagnera z roku 1932, urny pro náhrobek rodiny Čeňkovy z roku 1933, urnu notáře JUDr. Jana Holländera od akademického sochaře a profesora státní čs. průmyslové školy sochařské a kamenické v Hořicích Jana Vávry, ale nalezneme tu i řadu prací sochaře Miroslava Vávry a akademického sochaře a profesora Vladimíra Preclíka, jehož urna s ostatky zde byla uložena 8. května 2008.

Na závěr dodejme, že řada z nich byla později zapsána do státního seznamu kulturních památek – 28. února 1964 socha „Plačící ženy“, náhrobek 1. předsedy spolku „Ruka“ Josefa Šubrta a soubor několika hřbitovních plastik; 30. prosince 1987 pomník Hrob v dáli, což je de facto pamětní deska a symbolický hrob jaroměřských obětí 2. světové války a 10. srpna 2010 Wenkeova hrobka, o níž lze více zjistit zde: https://pamatkovykatalog.cz/wenkeova-hrobka-12286523. Milovníkům umění a historie by tedy návštěva hřbitova měla být přímo nezbytností.