Jedná se o dvoupatrový měšťanský dům se sedlovou střechou a s podloubím, který byl vystavěn na 2 středověkých parcelách, kde stávaly původní gotické objekty, hypoteticky nahrazující předchozí v románském slohu vystavěné. K jeho barokní přestavbě došlo koncem 17. století, o století později získal klasicistní podobu a svůj novorenesanční vzhled obdržel po požáru v roce 1896, kdy musel projít rozsáhlou opravou.
První zmínku o existenci stavení čp. 60, jež bývalo od počátku spojeno s 1 pravovarečným právem, máme z roku 1549, kdy ho od Jiříka Pivničky zakoupil Jan Vrchovský. V roce 1563 koupil tento dům Jan Konšelský a o rok později byl jeho vlastníkem Martin Brázda. Jak se k domu dostal nevíme, nejspíše ho rovněž zakoupil, pokud mu do rukou nespadl dědictvím či jiným možným způsobem. Roku 1613 koupil tuto nemovitost od Anny Burdové Martin Šaroun a ještě v témže roce se stal jeho dalším majitelem Jan Hošek. Roku 1623 byla nemovitost ve vlastnictví Jiříka Jelínka. V roce 1641 odkoupil objekt Pavel Michalec. Roku 1681 ho převzal Pavel Michalec, a to od své matky Sybilly, jež v té době byla již vdovou. V roce 1707 ho získal syn Šimon Michalec. Roku 1735 koupil dům Jan Hájek, v roce 1750 ho po Michaelu Hájkovi převzal syn Jan Hájek.
Přestože dům přečkal řadu různých požárů, neštěstí a válečných konfliktů, tak roku 1780 již takové štěstí neměl, protože při požáru města vyhořel do základů. O tomto požáru píše Antonín Knapp ve svých „Pamětech královského věnného města Jaroměře nad Labem“ toto: „Rok 1780. přinesl městu zdejšímu veliké neštěstí; 16. dubna t. l. vyšel oheň z domu Adama Kroupy, čís. 11. v náměstí, a zachvátil 20 domů v městě, a sice od čís. 3. až do 15. a na druhé straně od čís. 59. až 65. včetně. Vyhořelo též děkanství, škola, kryt kostela s malou věží, mnoho příbytků na Jakubském předměstí a špitál městský.“
Ještě v témže roce získal spáleniště domu čp. 60 od Anny Hájkové Teofil Holspach a později byl obnovený dům postoupen Janu Felixovi. Již zmíněný Teofil Holspach byl podle Řádu hašení ohně při královském věnném městě Jaroměři nad Labem, obnoveného 27. září 1788, určen s dalšími muži jako městský reprezentant k velké městské stříkačce.
Další požár zasáhl objekt v již zmíněném roce 1896, po němž dům obdržel také 2. patro a novou fasádu. Roku 1908 byl vlastníkem domu Antonín Kočvara, jenž měl se svou zesnulou manželkou Veronikou čtveřici dětí – Antonína, Rudolfa, Vladimíra a Marii. Těm byl v roce 1901 odevzdán jako dědictví po ní dům čp. 19 v Rokycanech s pozemky v ceně 9 143, 40 K. Kočvarův otec míval v čp. 60 již koncem 19. století obchod smíšeným zbožím (koloniál) a trafiku, přičemž ještě předtím tu byl nějakou dobu hostinec. Firma „A. L. Kočvara“, obchodník se smíšeným zbožím, byla zapsána u krajského soudu v Hradci Králové v srpnu 1901.
Později se tu nacházel galanterní a módní závod Rudolfa Kočvary, který měl ve své nabídce nejen přípravy pro krejčí a švadleny, nýbrž prodával též kožené kabelky, peněženky, kufry, vlny, příze, hedvábí k pletení a jednalo se i o velkosklad pleteného zboží a prádla. Za něho došlo k několika úpravám domu, např. v letech 1927-1928, právě k účelům jeho obchodního domu. Další proběhly také roku 1934, kdy vlastník domu oslavil své 50. narozeniny. O 2 roky později mu byla navíc povolena stavba garáže.
Jako bývalá galanterie se objekt dostal po roce 1948 do rukou státu. Tehdy sem byly z chodby na podloubí čp. 43 přeneseny původní dveře z tamního obchodu, aby sloužily jako dveře na půdu. Roku 1981 byl dům ve vlastnictví n. p. KARA. Přesto však i nadále sloužil jak k obchodním, tak k bytovým účelům. 20. června 1979 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek. V přízemí se vystřídala již řada různých provozoven. V letech 2005-2018 tu sídlil Klub přátel vína v Jaroměři, z. s. a od roku 1999 Vinotéka u Sv. Mikuláše. V současnosti jsou majiteli domu Josef Pěnička a Jiří Skuhra. Více o domu můžeme najít na webu památkářů:
https://pamatkovykatalog.cz/mestansky-dum-16318283.