Socha Františka

Socha Františka ve Františkových Lázních – malý chlapec, velká legenda

Když se řekne Františkovy Lázně, většina lidí si vybaví geometrické promenády, elegantní kolonády a klidné parky, kde lázeňský rytmus určují minerální prameny. Avšak jeden malý chlapec na kouli s rybou se stal bez nadsázky jedním z nejsympatičtějších symbolů města – sochou, kterou místní i návštěvníci přátelsky zkracují na prosté „František“.

Socha Františka je figurou malého nahého chlapce sedícího na kulaté kouli a drže rybu v rukou. Tento motiv není žádný náhodný výtvor – jeho kořeny sahají až do roku 1934, kdy chebský sochař Johann Adolf Mayerl (1884–1954) vytvořil originální plastiku. Ta tehdy stála v zahradě Esplanade Spa House a patřila k estetickému doplňku lázeňských parků, které se mezi světovými válkami snažily lákat hosty nejen procedurami, ale i vizuální krásou prostředí.

Historie plastiky se však po druhé světové válce dramaticky změnila. Původní Mayerlovo dílo bylo po roce 1945 přesunuto před Společenský dům, kde se s ním rády fotografovaly lázeňské pacientky. Socha však byla v průběhu let několikrát poškozena a nakonec roku 1960 nahrazena kopií od sochaře Vítězslava Eibla z Mariánských Lázní. Tato kopie však dlouho nevydržela a byla pravděpodobně zničena kolem let 1961–1962.

Touha obyvatel i lázeňských hostů po soše byla natolik silná, že se město rozhodlo motiv obnovit. A tak byla v roce 1967 vytvořena nová verze sochy od pražských sochařů Oskara Kozáka a Jiřího Lendra, která se stala základní podobou sochy, jak ji známe dnes. I tato socha sedí na kamenném podstavci, chlapec drží rybu a číhá na pohledy kolemjdoucích u Františkova pramene.

Originál Mayerlova plastiky je dnes vystaven v Městském muzeu ve Františkových Lázních, kde lze porovnat původní sochařskou invenci s meziválečným vkusem s novodobou interpretací, která zachovává základní motiv, ale nemůže napodobit mateřskou tajemnou plnost původní figury.

Legenda, která se rozplétá jako pramen

František nezískal svou popularitu jen díky sympatičnosti výrazu. K legendám se významně přidal místní fotograf Otto Škarda, který přispěl k fenoménu „Františka“ více než profesionální sochaři. Škarda údajně rozpoutal mezi hosty i obyvateli lázní tradici, podle níž každá žena, která si dotkne levého palce nohy sochy, otěhotní během roku. Ryba v rukou chlapce byla často interpretována jako symbol plodnosti a vitality, což ladí s motivem lázní jako místa obnovy zdraví i naděje.

Ačkoliv se různé verze legend liší – podle některých se má dotýkat jiné části sochy – všechny se shodují na jednom: František je symbolem naděje, optimismu a jemného humoru Františkových Lázní. Legendy o soše se předávají mezi generacemi, a i když se jejich obsah často směšuje s místní slovesností, říká se, že právě Škardův vynález „štěstí“ udělal z Františka fenomén, který přitahuje pozornost i zvědavost.

Dnes socha stojí před Společenským domem nedaleko Františkova pramene, dobře dostupná veřejnosti a volně přístupná celý rok. Malý chlapec s rybou v rukou je jedním z nejznámějších drobných symbolů Františkových Lázní – a ať už v něj věříte jako do pramene zázraků nebo jej berete jako příjemnou kuriozitu lázeňské krajiny, jeho příběh je dobrým důvodem se u něj zastavit.

Socha tak zůstává jakýmsi „neoficiálním maskotem“ města, který spojuje estetiku umění 20. století s lidovou tradicí, humorem a lehkou dávkou naděje – a když někdy kolem Františka projdete, můžete se usmát i vy a třeba si říct, že se tu i historie umí trochu usmívat sama na sebe.

Františkovy Lázně ale nabízejí mnohem víc než jedno místo: projděte se kolem Nové kolonády s uhličitými plynovými lázněmi a tajemnými Sfingami. Navštivte historické stavby jako novorenesanční Společenský dům, monumentální Dvorana Glauberových pramenů nebo elegantní empírový Pavilon Luisina pramene a Pavilon Františkova pramene s nedalekou sochou Františka i romantický „malý zámek“ mezi vilami – Vilu Steinsberg. Připomeňte si historii u Pomníku císaře Františka I. (jezdecká socha, jejíž originál býval součástí Krannerovy kašny v Praze), pomník zakladatelům lázní, Pomník Clary Nonnerové (štědré a dobročinné ženě), Pomník Boženy Němcové (pomník jenž změnil identitu) nebo Památník vojákům Americké armády (25.4.1945!), odpočiňte si v zeleni Městských sadů s Hudebním pavilonem či v Lesoparku Amerika (Přírodní rezervace) – kam se dostanete pěšky i Mikrovláčkem. Zastavte se u Hudebního pavilon u Františkova pramene nebo u Kašny v Ruské ulici a nakonec si užijte trochu kultury v divadle Boženy Němcové, Základní umělecké školy Járy Cimrmana – případně i trochu zábavy u obří hry Živé Člověče, nezlob se!.