Sedlec (Lanžov)
Co se týká pojmenování této vsi, tak má podle prof. Antonína Profouse být odvozeno od slova "sedlo" a původně bylo ve verzi Sedlce, i když někteří autoři tvrdí, že může pocházet spíše od slov "sedlák" či "selský". Přímo o tomto Sedlci nalezneme v jeho knize "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. IV. díl. S-Ž" následující: "4. Sedlec, ves 7 km jz. ode Dvora Králové n. L. (do r. 1924 náležela k soud. okr. hořickému): 1490 (ke Vřešťovu) Sedlce, RT. I, 185; 1542 (1513) w Policzanech tvrz.. w Sedlczy.. i s tím podacím w Lanzowie, DZ. 3 C 29; 1603 Kat. Stanická z Hustiřan a na Sedlicích, VUSp. 1898 I, 24."
Okolí této obce bylo osídleno již v pravěku, např. v roce 1878 byl v lukách mezi Velkým Vřešťovem a Sedlcem nalezen bronzový palstav. Původně se této vsi říkalo rovněž Sedlce či Sedlice (roku 1490 Sedlce, v roce 1542/1513 Sedlcz a roku 1603 Sedlice). V roce 1409 náležela Václavu z Vinařic, který prodal úrok na ní Zdislavu, proboštovi u sv. Apolináře (některé prameny hovoří o roku 1490). Nedlouho poté se dostal Sedlec s Miřejovem k hradu Vřešťovu. Někdy v období let 1530-1540 prodal Purkart Kordule ze Sloupna vsi Zálezly, Dubenec, Sedlce a Miřejov Majnušovi z Hustířan za kop kop grošů českých. Později náležel Sedlec k Poličanům a Velehrádku. Později byla tato ves odprodána od Poličan, a to i s dílem, jenž od dávných dob patřil držitelům Poličan. Ve 2. polovině 16. století byl Sedlec majetkem Radeckých z Radče, z jejichž rodu zemřeli a v Miletíně jsou pochováni roku 1557 Adámek a v roce 1585 Jiřík starší. Někdy v téže době vznikla v Sedlci tvrz, na níž koncem 16. století seděl Jan starší Radecký z Radče, jehož syn Adam Bedřich se ujal tvrze, dvoru a vsi Sedlce s krčmou a mlýnem roku 1607. V roce 1615 připadl Sedlec Janovi staršímu Bukovskému z Hustířan, který ho sloučil s miřejovským statkem. Roku 1623 však o oba statky přišel a ty byly připojeny k Frýdlantskému knížectví a ke statku v Bílých Poličanech, když je odkoupil Albrecht z Valdštejna od dědiců po Janu Bukovském z Hustířan, jimž byl Sedlec navrácen za 12 000 kop míšeňských grošů. Za třicetileté války byla obec vyrabována a vypálena. V berní rule z roku 1654 tu žil pouze 1 zahradník (Martin Šedivý), ostatních 8 chalupnických stavení bylo pustých a k nim náležejících 37 strychů půdy bylo neobdělaných. V rámci poličanského panství zůstala ves až do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního. V roce 1823 byla vystavěna většina roubených domů v lokalitě „Na Barákách“. Každý z majitelů za stavení zaplatil 75 zlatých. Roku 1843 zde žilo 238 obyvatel ve 40 domech (bez Zaborova, v němž žilo 53 obyvatel v 7 domech).
V roce 1849 se stal Sedlec součástí Lanžova, od něhož se roku 1886 spolu s osadou Záborovem oddělil a stal se samostatnou politickou obcí, i když první žádost o oddělení se objevila již v roce 1868, kdy byla podána zemskému výboru království Českého. Farou a školou náležel k Lanžovu, poštou k Poličanům. Bývaly tu 2 mlýny a panský dvůr, který byl pravidelně pronajímán, vždy na 12leté období. Dolení mlýn byl vybudován v roce 1856, hoření byl starší, neboť zmínka o zdejším mlynáři Janu Baricharovi pochází z roku 1795. V roce 1891 zemřel nájemce zdejšího dvora V. Šmákal, který ho spravoval od roku 1882. Tehdy měl dvůr 458 měřic polí, 85 měřic luk, 9 měřic zahrad a 3 měřice stromy osazených pastvin. 29. června 1899 zemřel zdejší chalupník a řezník František Holan z čp. 12, za což byli zatčeni: jeho manželka Marie Holanová a její milenec František Fabian z Hořic. První pitva ze 6. července 1899 potvrdila otravu, druhá ze 29. září téhož roku došla k závěru, že zemřel na následky svého alkoholismu. 20. listopadu 1899 byl František Fabian u jičínského soudu odsouzen k trestu smrti provazem, ale po udělení milosti císařem Františkem Josefem I. mu byl vyměřen trest těžkého žaláře na 20 let, zostřeného posty a samovazbou v „temné komůrce“. V roce 1902 měl zdejší panský dvůr 111,67 ha. V knize „Úplný adresář a popis politického okresu Královéhradeckého. Okresy: Králové Hradec, Hořice, Nechanice a veškeré politické obce a osady“ od Václava Kudrnáče z roku 1903 byla obec popsána takto:
„Sedlec.
Sedlec, ves 1 ½ hodiny severovýchodně od Hořic vzdálená v pahorkovité krajině na potoku Trotině při okresní silnici. Jsou zde dva mlýny a dvůr panství Poličanského.
Starosta: Jos. Šorm. Radní: Jos. Hák, Rud. Černík.
Přirážky obecní od 50-80 %.
Fara, škola: Lanžov.
Pošta: Poličany.
Dráha: Dvůr Králové.
Mlýny: Alois Fidler, Václav Koblas.
Živnostníci. Hostinský: Kolbe Josef. Kovář: Čeněk Sehnal. Obuvník: Jan Albych. Zámečník: Rudolf Černík.“
V roce 1907 se měla stavět silnice od Antonínova hostince ke Koblasově mlýnu, ale kvůli přemrštěným nárokům Jaroslava Haka za odstoupení 2 m širokého pozemku pro silnici, k této stavbě nedošlo. Chtěl totiž zaplatit 40 krejcarů za sáh, obdržet k tomu zdarma pozemek o stejné výměře a z odstoupeného pozemku mu obec měla navíc ještě postoupit zdarma ornici. Roku 1908 byl Sedlec přidělen k nově zřízenému zdravotnímu obvodu se sídlem obvodního lékaře v Lanžově. V témže roce byl zřízen místní odbor Národní jednoty severočeské. Roku 1917 zasáhlo obec velké sucho, protože od dubna do srpna vůbec nepršelo, takže nebylo krmení pro dobytek a sklizeň byla rovněž špatná. Z front 1. světové války se nevrátilo 8 zdejších mužů. Rovněž byl zrekvírován zvon ze zvoničky.
V letech 1920-1921 byla ve vsi zaznamenána epidemie slintavky a kulhavky. V roce 1923 byl zdejší dvůr rozprodán posledním vlastníkem poličanského velkostatku Aloisem Holubem. Během první pozemkové reformy bylo v Sedlci rozděleno 106 ha mezi 57 nabyvatelů. 31. března 1925 přestala být obec součástí hořického soudního okresu a připadla ke Dvoru Králové nad Labem. S tímto krokem bylo počítáno již v předloze zákona a zřízení krajských vlád z roku 1909. V roce 1925 byl rovněž založen SDH, pořízena stříkačka a o rok později vybudována hasičská zbrojnice. Roku 1930 zde žilo 151 obyvatel ve 47 domech, z toho bylo 21 obyvatel a 7 domů v Záborově. 26. ledna 1938 vyhořela stodola rolníka Haka. V letech 1938-1939 vybudovala firma Ing. Štěrny novou silnici ze Sedlce do Vilantic. V říjnu 1938 byly ryze české obce Lanžov, Sedlec a Vilantice obsazeny německým vojskem. Sedlec se však nakonec vrátil k ČSR. V roce 1939 shořela stodola u Janků. Za německé okupace nesl pojmenování Sedletz a byli tu tito živnostníci: hostinský a trafikant Bohumil Antonín, kolář Jan Antonín, kovář Jaroslav Šebek, mlynáři Aloisia Janková a Karel Koblasa, pekař Karel Koblasa, rolníci Josef Dufek a František Sedláček a zámečník Josef Černík. Roku 1954 vzniklo JZD. V roce 1961 byl Sedlec připojen k Lanžovu. 8. května 1975 vypukl požár v domku paní Sobotkové. 28. března 1985 vyhořela dílna přidružené výroby JZD. 15. května 1988 došlo k zahoření smetiště u kravína. Roku 1989 byl Sedlec připojen na novou automatickou telefonní ústřednu v Dubenci a tároveň byla provedena kabelizace zdejší telefonní sítě. 16. října 2004 došlo k zahoření trámu ve stěně rekreační chalupy. 27. října 2018 byl slavnostně odhalen na návsi u čp. 2 pomník Antonína Švehly, který tu stával od roku 1935. 12. února 2019 došlo k utržení a sesuvu části silnice mezi Sedlcem a Vilanticemi.
Z místních pamětihodností zmiňme: kamenný kříž s reliéfem sv. Jana Nepomuckého u rybníka, který byl vybudován Jiřím Hakem v roce 1817 a roku 1843 přeložena obcí na současné místo; pomník padlým v 1. světové válce a hasičskou zbrojnici z roku 1926. O zdejších smírčích kamenech se v „Národopisném sborníku okresu Hořického“ z roku 1895 píše toto: „V Sedlci na okresní silnici, z Lanžova přes Miřejov do Vřešťova vedoucí, as uprostřed obce, na pažitu před č. 11., stojí křížový kámen (obr. č. 12.), jehož základní pískovcová deska nad zemí 96 cm vysoká a nahoře i dole 58 cm široká, je dosti dobře zachovalá, v zadu hladká, v předu nesouc v mělké vypuklině kříž. Svislé i příčné rameno kříže je 10 cm široké, hoření tři konce 23-25 cm dlouhé. Síla činí při zemi 28, nahoře 23 cm. As 40 kroků na silnici dále, za stodolou k témuž statku náležející, nalézá se druhý křížový kámen, od země značně šikmo odkloněný (obr. č. 13.); deska 23 cm silná je 105 cm vysoká, 55 cm široká a v obou hořeních rozích zaokrouhlená. V předu ukazuje deska kříž v mírné rovné vypuklině; oba konce vodorovného ramena kříže i konec hořeního ramena jsou poněkud rozšířeny. Ve všech těchto třech koncích ramen jsou mělce vryty kontury jetelového trojlistu, kteráž ozdoba nepochybně v době valně pozdější neumělou rukou tam přidána byla. Pod pravou polovicí příčného ramena shledáváme taktéž ve vypuklině zvláštní tvar, podobající se meči, jehož jílec a čepel nalezají se v poloze svislé, koš (?) v oblouku as čtvrtkruhovém, dolů otevřeném. Nemožno není, že i tento tvar, mnou za meč pokládaný, je tvar kříže; nikterak však nelze, jak mnohý z obyvatelů Sedleckých za to má, podobu nůžek krejčovských z něho vypozorovati. Na zadní straně kamene je viděti opět v reliefu hladký kříž, jehož hoření rameno se od křížení nahoru o polovici rozšiřuje (obr. č. 14.). Material i tohoto kamene je tvrdý, hrubozrnný pískovec, na mnohých místech lišejníky obrostlý. Pověst k oběma sedleckým křížům se vztahující dí, že se tu před dávnými časy v hospodě při taneční zábavě dva mladíci, krejčí a švec, pro děvče, do něhož oba se zamilovali, »seprali«, pobodali a ve rvačce smrtelně zranili. V úmyslu domů se doplížiti dal se jeden směrem ke Vřešťovu, druhý k Miřejovu. Současně však oba padli, zemřeli a na místech těch též pochováni. Děj tento mají dva kříže hlásati; vzdálenost obou od hostince stejný počet kroků měřiti měla. Pověst tu zvěděl jsem od Lanžovských pp. učitelů Šafránka a Střemchy; ve stejném znění slyšel jsem ji také v Sedlci od jednoho tamního mladíka, jenž ukazuje k menšímu tvaru na kříži č. 13., shledával v něm tvar nůžek krejčovských dodávaje, že pod křížem tím jest pochován pomocník krejčovský.“
Okolí této obce bylo osídleno již v pravěku, např. v roce 1878 byl v lukách mezi Velkým Vřešťovem a Sedlcem nalezen bronzový palstav. Původně se této vsi říkalo rovněž Sedlce či Sedlice (roku 1490 Sedlce, v roce 1542/1513 Sedlcz a roku 1603 Sedlice). V roce 1409 náležela Václavu z Vinařic, který prodal úrok na ní Zdislavu, proboštovi u sv. Apolináře (některé prameny hovoří o roku 1490). Nedlouho poté se dostal Sedlec s Miřejovem k hradu Vřešťovu. Někdy v období let 1530-1540 prodal Purkart Kordule ze Sloupna vsi Zálezly, Dubenec, Sedlce a Miřejov Majnušovi z Hustířan za kop kop grošů českých. Později náležel Sedlec k Poličanům a Velehrádku. Později byla tato ves odprodána od Poličan, a to i s dílem, jenž od dávných dob patřil držitelům Poličan. Ve 2. polovině 16. století byl Sedlec majetkem Radeckých z Radče, z jejichž rodu zemřeli a v Miletíně jsou pochováni roku 1557 Adámek a v roce 1585 Jiřík starší. Někdy v téže době vznikla v Sedlci tvrz, na níž koncem 16. století seděl Jan starší Radecký z Radče, jehož syn Adam Bedřich se ujal tvrze, dvoru a vsi Sedlce s krčmou a mlýnem roku 1607. V roce 1615 připadl Sedlec Janovi staršímu Bukovskému z Hustířan, který ho sloučil s miřejovským statkem. Roku 1623 však o oba statky přišel a ty byly připojeny k Frýdlantskému knížectví a ke statku v Bílých Poličanech, když je odkoupil Albrecht z Valdštejna od dědiců po Janu Bukovském z Hustířan, jimž byl Sedlec navrácen za 12 000 kop míšeňských grošů. Za třicetileté války byla obec vyrabována a vypálena. V berní rule z roku 1654 tu žil pouze 1 zahradník (Martin Šedivý), ostatních 8 chalupnických stavení bylo pustých a k nim náležejících 37 strychů půdy bylo neobdělaných. V rámci poličanského panství zůstala ves až do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního. V roce 1823 byla vystavěna většina roubených domů v lokalitě „Na Barákách“. Každý z majitelů za stavení zaplatil 75 zlatých. Roku 1843 zde žilo 238 obyvatel ve 40 domech (bez Zaborova, v němž žilo 53 obyvatel v 7 domech).
V roce 1849 se stal Sedlec součástí Lanžova, od něhož se roku 1886 spolu s osadou Záborovem oddělil a stal se samostatnou politickou obcí, i když první žádost o oddělení se objevila již v roce 1868, kdy byla podána zemskému výboru království Českého. Farou a školou náležel k Lanžovu, poštou k Poličanům. Bývaly tu 2 mlýny a panský dvůr, který byl pravidelně pronajímán, vždy na 12leté období. Dolení mlýn byl vybudován v roce 1856, hoření byl starší, neboť zmínka o zdejším mlynáři Janu Baricharovi pochází z roku 1795. V roce 1891 zemřel nájemce zdejšího dvora V. Šmákal, který ho spravoval od roku 1882. Tehdy měl dvůr 458 měřic polí, 85 měřic luk, 9 měřic zahrad a 3 měřice stromy osazených pastvin. 29. června 1899 zemřel zdejší chalupník a řezník František Holan z čp. 12, za což byli zatčeni: jeho manželka Marie Holanová a její milenec František Fabian z Hořic. První pitva ze 6. července 1899 potvrdila otravu, druhá ze 29. září téhož roku došla k závěru, že zemřel na následky svého alkoholismu. 20. listopadu 1899 byl František Fabian u jičínského soudu odsouzen k trestu smrti provazem, ale po udělení milosti císařem Františkem Josefem I. mu byl vyměřen trest těžkého žaláře na 20 let, zostřeného posty a samovazbou v „temné komůrce“. V roce 1902 měl zdejší panský dvůr 111,67 ha. V knize „Úplný adresář a popis politického okresu Královéhradeckého. Okresy: Králové Hradec, Hořice, Nechanice a veškeré politické obce a osady“ od Václava Kudrnáče z roku 1903 byla obec popsána takto:
„Sedlec.
Sedlec, ves 1 ½ hodiny severovýchodně od Hořic vzdálená v pahorkovité krajině na potoku Trotině při okresní silnici. Jsou zde dva mlýny a dvůr panství Poličanského.
Starosta: Jos. Šorm. Radní: Jos. Hák, Rud. Černík.
Přirážky obecní od 50-80 %.
Fara, škola: Lanžov.
Pošta: Poličany.
Dráha: Dvůr Králové.
Mlýny: Alois Fidler, Václav Koblas.
Živnostníci. Hostinský: Kolbe Josef. Kovář: Čeněk Sehnal. Obuvník: Jan Albych. Zámečník: Rudolf Černík.“
V roce 1907 se měla stavět silnice od Antonínova hostince ke Koblasově mlýnu, ale kvůli přemrštěným nárokům Jaroslava Haka za odstoupení 2 m širokého pozemku pro silnici, k této stavbě nedošlo. Chtěl totiž zaplatit 40 krejcarů za sáh, obdržet k tomu zdarma pozemek o stejné výměře a z odstoupeného pozemku mu obec měla navíc ještě postoupit zdarma ornici. Roku 1908 byl Sedlec přidělen k nově zřízenému zdravotnímu obvodu se sídlem obvodního lékaře v Lanžově. V témže roce byl zřízen místní odbor Národní jednoty severočeské. Roku 1917 zasáhlo obec velké sucho, protože od dubna do srpna vůbec nepršelo, takže nebylo krmení pro dobytek a sklizeň byla rovněž špatná. Z front 1. světové války se nevrátilo 8 zdejších mužů. Rovněž byl zrekvírován zvon ze zvoničky.
V letech 1920-1921 byla ve vsi zaznamenána epidemie slintavky a kulhavky. V roce 1923 byl zdejší dvůr rozprodán posledním vlastníkem poličanského velkostatku Aloisem Holubem. Během první pozemkové reformy bylo v Sedlci rozděleno 106 ha mezi 57 nabyvatelů. 31. března 1925 přestala být obec součástí hořického soudního okresu a připadla ke Dvoru Králové nad Labem. S tímto krokem bylo počítáno již v předloze zákona a zřízení krajských vlád z roku 1909. V roce 1925 byl rovněž založen SDH, pořízena stříkačka a o rok později vybudována hasičská zbrojnice. Roku 1930 zde žilo 151 obyvatel ve 47 domech, z toho bylo 21 obyvatel a 7 domů v Záborově. 26. ledna 1938 vyhořela stodola rolníka Haka. V letech 1938-1939 vybudovala firma Ing. Štěrny novou silnici ze Sedlce do Vilantic. V říjnu 1938 byly ryze české obce Lanžov, Sedlec a Vilantice obsazeny německým vojskem. Sedlec se však nakonec vrátil k ČSR. V roce 1939 shořela stodola u Janků. Za německé okupace nesl pojmenování Sedletz a byli tu tito živnostníci: hostinský a trafikant Bohumil Antonín, kolář Jan Antonín, kovář Jaroslav Šebek, mlynáři Aloisia Janková a Karel Koblasa, pekař Karel Koblasa, rolníci Josef Dufek a František Sedláček a zámečník Josef Černík. Roku 1954 vzniklo JZD. V roce 1961 byl Sedlec připojen k Lanžovu. 8. května 1975 vypukl požár v domku paní Sobotkové. 28. března 1985 vyhořela dílna přidružené výroby JZD. 15. května 1988 došlo k zahoření smetiště u kravína. Roku 1989 byl Sedlec připojen na novou automatickou telefonní ústřednu v Dubenci a tároveň byla provedena kabelizace zdejší telefonní sítě. 16. října 2004 došlo k zahoření trámu ve stěně rekreační chalupy. 27. října 2018 byl slavnostně odhalen na návsi u čp. 2 pomník Antonína Švehly, který tu stával od roku 1935. 12. února 2019 došlo k utržení a sesuvu části silnice mezi Sedlcem a Vilanticemi.
Z místních pamětihodností zmiňme: kamenný kříž s reliéfem sv. Jana Nepomuckého u rybníka, který byl vybudován Jiřím Hakem v roce 1817 a roku 1843 přeložena obcí na současné místo; pomník padlým v 1. světové válce a hasičskou zbrojnici z roku 1926. O zdejších smírčích kamenech se v „Národopisném sborníku okresu Hořického“ z roku 1895 píše toto: „V Sedlci na okresní silnici, z Lanžova přes Miřejov do Vřešťova vedoucí, as uprostřed obce, na pažitu před č. 11., stojí křížový kámen (obr. č. 12.), jehož základní pískovcová deska nad zemí 96 cm vysoká a nahoře i dole 58 cm široká, je dosti dobře zachovalá, v zadu hladká, v předu nesouc v mělké vypuklině kříž. Svislé i příčné rameno kříže je 10 cm široké, hoření tři konce 23-25 cm dlouhé. Síla činí při zemi 28, nahoře 23 cm. As 40 kroků na silnici dále, za stodolou k témuž statku náležející, nalézá se druhý křížový kámen, od země značně šikmo odkloněný (obr. č. 13.); deska 23 cm silná je 105 cm vysoká, 55 cm široká a v obou hořeních rozích zaokrouhlená. V předu ukazuje deska kříž v mírné rovné vypuklině; oba konce vodorovného ramena kříže i konec hořeního ramena jsou poněkud rozšířeny. Ve všech těchto třech koncích ramen jsou mělce vryty kontury jetelového trojlistu, kteráž ozdoba nepochybně v době valně pozdější neumělou rukou tam přidána byla. Pod pravou polovicí příčného ramena shledáváme taktéž ve vypuklině zvláštní tvar, podobající se meči, jehož jílec a čepel nalezají se v poloze svislé, koš (?) v oblouku as čtvrtkruhovém, dolů otevřeném. Nemožno není, že i tento tvar, mnou za meč pokládaný, je tvar kříže; nikterak však nelze, jak mnohý z obyvatelů Sedleckých za to má, podobu nůžek krejčovských z něho vypozorovati. Na zadní straně kamene je viděti opět v reliefu hladký kříž, jehož hoření rameno se od křížení nahoru o polovici rozšiřuje (obr. č. 14.). Material i tohoto kamene je tvrdý, hrubozrnný pískovec, na mnohých místech lišejníky obrostlý. Pověst k oběma sedleckým křížům se vztahující dí, že se tu před dávnými časy v hospodě při taneční zábavě dva mladíci, krejčí a švec, pro děvče, do něhož oba se zamilovali, »seprali«, pobodali a ve rvačce smrtelně zranili. V úmyslu domů se doplížiti dal se jeden směrem ke Vřešťovu, druhý k Miřejovu. Současně však oba padli, zemřeli a na místech těch též pochováni. Děj tento mají dva kříže hlásati; vzdálenost obou od hostince stejný počet kroků měřiti měla. Pověst tu zvěděl jsem od Lanžovských pp. učitelů Šafránka a Střemchy; ve stejném znění slyšel jsem ji také v Sedlci od jednoho tamního mladíka, jenž ukazuje k menšímu tvaru na kříži č. 13., shledával v něm tvar nůžek krejčovských dodávaje, že pod křížem tím jest pochován pomocník krejčovský.“
GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor
(50.371, 15.760)
Poslední aktualizace: 1.1.2026
Vyhledání vlakového spojení na výlet
Byl jsem zde!
Zapamatovat
Lanžov
Vyhledání vlakového spojení
Příspěvky z okolí Sedlec (Lanžov)
Sedlec (TU)
Vesnice
Sedlec - obec jižně od Lanžova, kterého je také součástí. Prvně je ves písemně doložená roku 1524, v místě tehdy býval poplužní dvůr a dva mlýny na říčce Trotině. Dnes v obci najdeme několik roubených chalup, na n…
0.1km
více »
Na památku vzácné vyhynulé rostliny ji ochránci přírody vyrobili a vztyčili pomník, přidali i obří hmyzí hotel
Tipy a novinky
Hořce a hořečky – nádherné bylinky s nebesky modrými květy. Dnes však už tuze vzácné – po celém Královéhradeckém kraji postupně zmizely stovky jejich lokalit. Na problém katastrofálního úbytku hořců se ochránci př…
1km
více »
Velký Vřešťov - pranýř
Zajímavost
Jižně od kostela u hlavní křižovatky ve Velkém Vřešťově se nalézá nenápadná, ale zajímavá památka - pranýř. No, jeden si říká, jaká škoda, že trest uvázání k pranýři už je zrušen...... volného místa by Kolem asi moc nezbylo.
1.4km
více »
Velký Vřešťov - kostel Všech svatých
Kostel
Velký Vřešťov je připomínán již roku 1279. Nad vsí byl ve 13. století založen hrad, který byl pobořen roku 1467. Dnes je dominantou městečka Kostel Všech svatých postavený ve 14. století. Věž byla přistavěna ve st…
1.4km
více »
Pranýř ve Velkém Vřešťově
Drobné památky
Toto městečko, z něhož se později stala pouze ves, bylo poprvé zmíněno v roce 1348. Nejvíce známé se stalo díky zdejšímu šlechtici a husitskému hejtmanovi Alši Vřešťovskému z Rýzmburka, který již v 15. století vykonával na svém panství hrdelní právo, což by měl připomínat též název Šibeničního kopce, nacházejícího se na západ od obce.Spolu s ním býval spojen rovněž pranýř, míst…
1.4km
více »
Velký Vřešťov
Městys
Původ jména tohoto městysu se vykládá různě a vztahuje se k němu řada pověstí a legend. Úplně nejlepším krokem tedy bude otevřít knihu "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. IV. díl. S-Ž", v níž prof. Antonín Profous došel k tomuto závěru:"Velký Vřešťov (lid. Vřešťov, ve Vřešťově, do Vřešťova), městys 8 km vých. od Hořic: od V. Vřešťova 1 km na jih leží …
1.5km
více »
Zaniklý hrad Velký Vřešťov
Zřícenina
Vysoký ostroh nad říčkou Trotinou o nadmořské výšce 308,3 m n. m. mezi Velkým a Malým Vřešťovem byl vyhlédnut k osídlení již v pravěku, kdy se zde nejspíše nacházelo nějaké hradiště, z něhož se postupně během stře…
1.6km
více »
Zaniklá tvrz Malý Vřešťov
Hradiště
Tento zalesněný kopec o nadmořské výšce 305,1 m n. m., který je ze severu obtékán bezejmenným přítokem říčky Trotiny, na němž vznikl Lesní rybník, býval podle všeho prvním opevněným místem vřešťovského panství. O …
1.6km
více »
Vilantice
Vesnice
Obec Vilantice najdeme na „trojmezí" bývalých okresů Trutnov, Náchod a Hradec Králové. První písemná zpráva o tehdejší vsi pochází z roku 1490. Dnes v této zemědělské obci najdeme pomník obětem 1. sv. války a nad rybníkem sochu sv. Václava. Obcí prochází cyklotrasa KČT.
1.7km
více »
Kostel sv. Bartoloměje, apoštola v Lanžově
Kostel
Původně šlo o románský kostel z 1. třetiny 13. století, který byl připomínám v roce 1350 jako farní poličanský chrám, patřící pod královéhradecký dekanát a archidiakonát. Protože v Bílých Poličanech se žádný koste…
1.9km
více »
Lanžov - kostel sv. Bartoloměje
Kostel
Lanžov - dominanta obce, kostel sv. Bartoloměje byl založen v roce 1268. Dodnes je v jižní straně lodi dochován portál ze 13. století. V 16. století byl kostel přestavěn a v roce 1910 upraven. Před kostelem stojí Socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1763. Místem prochází cyklotrasa KČT č. 4271.
1.9km
více »
kříž u Chotěborek - vyhlídka
Kříž
Vyhlídkové místo u pomníku ukřižování nedaleko Chotěborek nabízí výhledy na Zvičinu, Podkrkonoší, Orlické hory a jižním směrem na Kunětickou horu. Cca 10 m. od kříže stávala prastará památná lípa, která bohužel ne…
2km
více »
Vilantice
Vesnice
Tato lokalita byla osídlena již v době kamenné, což dokazují nálezy z osady Chotěborek i z Vilantic samotných, jež se ještě v průběhu 19. století většinou ztratily. Jedinou památkou na pravěké osídlení je tak orna…
2km
více »
Chotěborky
Tipy na výlet
Kam a jak jedeme
Míříme do turisticky nenavštěvované, ale neskutečně zajímavé osady, která se nalézá cca 23 km severně od Hradce Králové a cca 15 km jižně od Dvora Králové
Za čím jedeme
Osada Chotěborky, která byla zařazena do Vesnické chráněné památkové zóny, je připomínána v roce 1355. Nachází se na vyvýšeném návrší mezi Velkým Vřešťovem a Velichovkami. Návsi, která je…
2.3km
více »
Chotěborky
Kostel
Osada Chotěborky, která spadá do Vesnické chráněné památkové zóny, je připomínána v roce 1355. Nachází se na vyvýšeném návrší mezi Velkým Vřešťovem a Velichovkami. Návsi, která je centrem osady dominuje roubená polygonální gotická zvonice 16. století, nedaleko ní se nachází barokní sloup sv. Jana Nepomuckého z dílny bratrů Pacáků. Z dílny Pacáků pochází i barokní vstupní…
2.3km
více »
Chotěborky (Vilantice)
Místní část
Toto návrší s celým okolím bylo osídleno nejspíše v mladší době kamenné. Nálezy z doby bronzové byly objeveny při rozšiřování zdejšího hřbitova. Jednalo se o několik koster a zlomky bronzových esovitých záušnic. J…
2.3km
více »
Velký Vřešťov - rybník, kemp
Rybník
Velkovřešťovský rybník a kemp se nachází jižně, necelý 1 km, od centra obce Velký Vřešťov. Své si zde najdou jak příznivci koupání tak příznivci rybaření. Info o možnosti ubytování, cenách, provozní době a kontakt…
2.6km
více »
Jeřičky u Hořiněvsi
Místní část
První zmínka o této vsi, jejíž pojmenování je odvozeninou od osobního jména „Jiří“ (podle Viléma Kurze vychází tento název od toho, že se zde dobře dařilo jařinám a podle Antonína Profouse podle osobního jména „Ja…
2.9km
více »
Bílé Poličany - špýchar
Panský dvůr
Obec Bílé Poličany, které se nachází v údolí řičky Trotiny na polovině cestě mezi Hořicemi a Dvorem Králové nad Labem, jsou prvně písemně doloženy již v roce 1270. Největší památkou obce je zcela jistě zámek. V pr…
3km
více »
Jeřičky
Vesnice
Jeřičky - málo obydlená obec na nejsevernějším místě bývalého hradeckého okresu. Vzhledem k poloze obce na okraji lesů jsou Jeřičky dobrým východiskem k lesním toulkám a k podzimnímu sběru hub. Z obce je to nedale…
3km
více »
Bílé Poličany
Zámek
Zámek se nachází ve vsi Bílé Poličany na Trutnovsku v Královéhradeckém kraji. Zámek je dvoupatrový dvoukřídlý objekt. Dominantou zámku je válcová věž, před ní je zasazen kamenný erb Valdštejnů. Přízemí je částeč…
3.2km
více »
Dubenec - kostel sv. Josefa
Kostel
Dubenec - kostel v obci je doložen r. 1343, tehdy ještě jako Kostel sv. Václava, který byl založen Hynkem z Náchoda. Kolem r. 1600 byl vystavěn nynější pozdně gotický kostel, avšak r. 1645 byl pobořen Švédy. Roku 1660 byl opraven, přestavěn a nově zaklenut. V letech 1736-40 byl kostel rozšířen a zasvěcen sv. Josefu. V současné době se o kostel nikdol nestará a Biskupství v…
3.6km
více »
Hospital Kuks aneb barokní perla na východě Čech
Hrad
Vlastně jsem si dost dlouho myslela, že Kuks je zámek. On ale nikdy zámkem nebyl a komplex vždy sloužil jako hospital, což je starší název užívaný pro "špitál". Jedná se o označení útulku pro chudé, staré a nemocn…
4.2km
více »
Lázně Velichovky
Lázně
Lázně Velichovky leží 5 km západně od Jaroměře v půvabném přírodním prostředí, lákajícím k příjemným a osvěžujícím procházkám. Proslavily se především léčbou pohybového ústrojí, k níž se používá slatiny, ojedině…
6.1km
více »
Soutěž 1
bod
www.turistikaprozivot.cz
Braunův betlém
Socha
Braunův betlém, unikátní přírodní galerie, kterou vytvořil mistr Matyáš Bernard Braun, z podnětu hraběte Františka Antonína Šporka, v letech 1718 - 1732.
O výz…
7.1km
více »
Braunův betlém
Tipy na výlet
Naše cesta směřuje do nejvýchodnější části Zvičinského hřbetu, do lesního porostu mezi Dvorem Králové a Kuksem. Jdeme za poznáním úžasné práce mistra Matyáše Bernarda Brauna, který zde v letech 1718 - 1732, na pop…
7.1km
více »
Soutěž 5
bodů
www.turistikaprozivot.cz
ZOO - Dvůr Králové
ZOO
ZOO nabízí klasickou zahradu se všemi pavilony a s více než 2.400 zvířaty po celou otevírací dobu, velké letní výběhy osazené africkými kopytníky a ptáky a Africké safari, kde návštěvníci…
7.2km
více »
ZOO Dvůr Králové nad Labem
Tipy na výlet
Vydáváme se do Dvora Králové nad Labem, nedaleko Hradce Králové, směrem na Jaroměř a Trutnov. Procházka u zvířátek a možnost projet se Safari busem ve výbězích s africkými zvířaty. Jsou tu restaurace a stánky s ob…
7.6km
více »
Les Království
Přehrada
V letech 1910 až 1919 byla na Labi nedaleko města Bílá Třemešná postavena Přehrada Les Království. Přehrada je známá též pod jménem Bílá Třemešná, ale před několika lety jí bylo vráceno původní jméno Les Království. Podnětem k výstavbě stejně jako u mnoha jiných byla katastrofální povodeň v červenci 1897. Řečištěm v místě přehradního profilu protékalo 330 m3/s, což se blížilo…
9.4km
více »
Soutěž 5
bodů
www.turistikaprozivot.cz
Kuks - Hospital
Muzeum
Počátkem osmnáctého století nechal hrabě Sporck na svém panství, u obce Kuks, zbudovat velkolepý areál, který dodnes okouzluje návštěvníky. Kromě proslulých lázní, které patřily k nejslavnějším v tehdejší Evropě, vyrostl v nádherném labském údolí také klášterní Hospital, který ozdobily sochy Ctností a Neřestí z dílny mistra Matyáše Bernarda Brauna. Špitálnímu komplexu, který připomíná zámek, vévodí kostel Kostel Nejsvětě…
9.7km
více »




