Jeřičky u Hořiněvsi

První zmínka o této vsi, jejíž pojmenování je odvozeninou od osobního jména „Jiří“ (podle Viléma Kurze vychází tento název od toho, že se zde dobře dařilo jařinám a podle Antonína Profouse podle osobního jména „Jaro“; roku 1408 Gehrczie/Gehrcze, v roce 1544 Gercze, roku 1548 Gerzyczky/Gerziczky, v roce 1654 Maly Gersicžky, roku 1661 Klein Gerschitz, v roce 1790 Jeržicžky/Geržicžek, roku 1836 Geřiček, Geřička a Klein Geřitz), pochází z Knih erekčních arcibiskupství Pražského k 16. červenci 1408 („A. D. 1408, die 16. Julii census trium sexgarum de villa Bohanca est translatus in villam Gehrczie et certis hominibus villae ejusdem, prout in registris cancellariae de anno et die praedictis continetur.“) Roku 1548 je doložena první zmínka o mlýnu v Jeřičkách, které byly tehdy rozděleny mezi dvojí vrchnost. V roce 1642 tu již existoval panský dvůr, jehož majitelem byl Kryštof Somerfeld. Mimo dvora se tu nacházeli 2 sedláci (Jan Žežulka, Václav Bouz). V důsledku zrušení zdejšího vrchnostenského dvora byl z panského stavení zřízen mlýn. V roce 1698 byl zdejší mlýn prodán Ferdinandem Leopoldem hrabětem Šporkem Danielovi Podzimkovi. Roku 1722 byl lámán u Jeřiček pískovec, který byl používán kamenickými mistry v dílně Matyáše Bernarda Brauna. Do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního byly Jeřičky součástí smiřického panství.

Roku 1849 se staly Jeřičky součástí Žíželevse. 26. června 1866 byly ve vsi během prusko-rakouské války zásoby střeliva 4. armádního sboru. 29. června 1866 byl v Libotově zatčen rakouskými četníky místní mlynář Václav Pilnáček, který byl považován za špiona a k jeho propuštění došlo až 17. července téhož roku. Jako náhradu válečných škod získala Žíželeves se svou osadou Jeřičkami z josefovské pevnosti 8 koňů a 3 voly. Z Jeřiček obdržel Václav Pilnáček 1 koně a 1 vola, Jan Skalický 1 koně. Z jindřichohradeckého okresu naopak přišlo 18 měřic žita, zemský výbor udělil pro zdejší okres 1 000 zlatých podpory, z nichž připadlo na Žíželeves a Jeřičky 18 zlatých. Na obilí k setí požádala obec o 800 zlatých, ale obdržela pouze 600 zlatých. Později přišlo oběma vsím ještě 50 centů mouky a 4 centy hrachu. Roku 1868 projevilo zastupitelstvo obcí Žíželeves a Jeřičky plný souhlas s osvědčením českých poslanců na obranu práv a samostatnosti Koruny české. V roce 1889 byla ves přidělena k poštovnímu úřadu v Hoříněvsi. Do té doby náležela k Velkému Vřešťovu. O rok později měla obec 137 obyvatel a 25 domů. Roku 1898 byla zbořena hájovna na Chloumku. Zdejší třešňovka byla v následujících letech vykácena a osázena jehličnany. V témže roce došlo k velké tragédii, když udeřil blesk do statku manželů Skalických, o čemž „Národní listy“ napsaly 2. června 1898 toto: „Hrozné řádění blesku. Píše se nám z Jeřiček u Jaroměře: V minulém týdnu několikrát snesla se mračna nad krajinou naší a zvláště min. středu padající kroupy obavou naplnily každého hospodáře, který se až dosud raduje z krásného stavu osení na polích. Druhého dne odpoledne přihnala se bouře opět s celou svou prudkostí a příval deště překvapil nás v poli pracující; blesk stíhal blesk a hrom děsně zuřil, země se třásla a lid promočený a ustrašený pospíchal z pole domů. Později dešť se zmírnil, avšak blesk nepřestával šlehati a hrom do večera neutichl. Chýlilo se k večeru. Ve statku pana Jana Skalického nalezala se ve světnici hospodyně se 17letou dcerou Františkou a starým dělníkem Boučkem. Matka posílala dceru pro chasu do stodoly, ale tato odpověděla: »Maminko, prosím vás, když je tam taková bouřka, já tam nepůjdu – já se bojím!« Šel tudíž pro chasu Bouček. Sotva octl se ve středu dvora, udeřil blesk, do vysokého a rozložitého jasanu v zadní části statku na břehu potoka a na několika místech kmen jeho až k zemi oloupal. Odtud zaletěl ve vzdálenosti několika metrů mezi trámy do stěny světnice, na níž na železném háku visely staré hodiny, které shodil a srazil na peci velikou čásť omítky. Pak vjel přes kamna na druhou stranu a prorazil strop nad policí, na které všecky hrnky roztloukl; na polici byl též budíček, který však nebyl ani dost málo poškozen, tak že bez přerušení tikal dále. Blesk řádil dále a vyrazil omítku mezi trámy za policí, prorazil stěnu do síně, kde dcera statkáře, Františka, seděla strachem schoulena, podepřena jsouc o tutéž stěnu a sjel po dívce do země. Tato byla okamžitě mrtva a tělo její kleslo k zemi. Matka proti ní sedící k ní okamžitě přiskočila, ale všechno namáhání i pomoc lékařská byly marnými. Pohřeb nešťastné dívky, jediného dítka p. Jana Skalického, konal se v neděli 29. května odpoledne za všeobecné účasti veškerého obecenstva.“ 1. prosince 1899 zahájil činnost Záložní a spořitelní spolek dle vzoru Raiffeisenova pro Chotěborky, Vilantice, Lužany a Jeřičky. 31. prosince 1901 bylo zdejšími divadelními ochotníky sehráno jejich první představení „Otče náš“. 15. května 1906 nalezl Josef Jirásek nádobku se 627 pražskými groši. Z 1. světové války se nevrátil Josef Macháček (1897-1917).

V roce 1930 zde žilo 115 obyvatel ve 27 domech. Roku 1931 se staly samostatnou politickou obcí, když byla Žíželeves rozloučena na 2 místní obce – Žíželeves a Jeřičky (podle vyhlášky úřadu zemského vicepresidenta z 3. března 1932, č. 105.790, uveřejněné v Zemském věstníku pro Čechy, částce 4. z 5. dubna 1932). V té době byla zahájena elektrifikace obou obcí (Družstvo pro rozvod elektrické energie Žíželoves-Jeřičky, založené společenskou smlouvou z 23. ledna 1930). V květnu 1941 odkryl A. Skořepa z čp. 21 na své zahradě 35 grošů ze 14. a 15. století, z nichž 32 bylo pražských grošů Václava IV. Koncem roku 1941 byl do obce zaveden telefon. Za německé okupace nesla obec pojmenování Klein-Jerschitz. V té době tu podnikali: hostinský a trafikant František Valtr, mlynář Václav Kopecký, rolník Václav Jakoubek, obchodník smíšeným zbožím Josef Vacek a truhlář Alois Skořepa. V roce 1957 vzniklo JZD, jež bylo 1. ledna 1961 připojeno k JZD Lužany. Od 1. ledna 1976 jsou Jeřičky součástí Hořiněvse. V červenci 1976 byla zahájena výstavba vodovodu, jež byla ukončena až roku 1984. V roce 2018 byla opravena střecha hasičské zbrojnice.

Z místních pamětihodností zmiňme: smírčí kříž, o němž se podle místní pověsti vypráví, že se na tomto místě propadl vůz se sedlákem, podle jiné verze kočár se šlechtičnou a některé prameny hovoří o tom, že zde měl zahynout vozka pod nákladem kamení, když se převrhl jeho vůz; kříž u silnice k Lužanům z roku 1898, který byl postaven sedlákem Janem Skalickým z Jeřiček na památku své jediné dcery Františky, která byla v květnu 1898 zabita bleskem; kamenný kříž, který byl během 1. světové války vybudován na místě starého dřevěného kříže s plechovou figurou ukřižovaného Ježíše Krista, v roce 1962 rozebrán kvůli opravě cesty a úpravě jeho okolí, roku 1968 byl opě vztyčen a v roce 2013 byl zrenovován v rámci rekultivace okolního parčíku. Nejvýznamnějším zdejším rodákem je římskokatolický kněz P. Václav Pilnáček (6. září 1853 Jeřičky - 8. ledna 1933 Slatiňany), ale za zmínku stojí i jeho děd Václav Pilnáček (28. prosince 1789 Lochenice - 15. února 1836 Jeřičky), který býval v Jeřičkách mlynářem. Jeho stejnojmenný otec naopak působil jako okresní starosta a v letech 1883-1884 stál v čele Okresní záložny hospodářské v Jaroměři.