Rodov (Smiřice)

Ohledně původu názvu této obce je nejlépe nahlédnout do knihy prof. Antonína Profouse "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. III. díl. M-Ř", v níž nalezneme následující vysvětlení:

"Rodov (lid. v Rodově, do Rodova), ves 9 km jz. od Jaroměře: 1318 Milota de Rodowa citatur pro damno in Holohlaw, Tab. vet. 211; 1392 census in Rodow, SA. III, 35; 1542 (1512) postúpil děd. svého w Sendraziczych tvrze . . vsi Rodowu . . vsi Lochenicz, DZ. 84 B 12; 1542 (1533) i 1654 tvrz Smirzicze . . ves Sendrazicze, Rodow, DZ. 42 G 16 a BR. 12/944.

Jm. Rodov = Rodův, t. dvůr (z příjm. Rod: 1387 Nicolaus carnifex dictus Rod emit; 1387 a 1434 Rodkonis carnificis, 1394 Rodonis, 1412 Nicolai Rodonis, TomZ. n. 33 č. 685a)."

Zdejší osídlení je však již paleolitického původu, což dokazují nálezy mnoha kamenných mlatů, většinou již rozbitých, pazourkové úlomky, kameny starých ručních mlýnů na drcení obilí. Z doby hradištní pocházejí nálezy z roku 1879, kdy Václav Novák pod vrchem Liskovcem stavěl stodolu. Různé keramické střepy byly rovněž nalezeny v obecním šutrovníku na jihozápadním kraji bLiskovce, například v roce 1884. Roku 1972 pak došlo k nálezu souboru kopytovitých klínů. První zmínka o obci pochází teprve z roku 1318 (podle jiných pramenů až z roku 1388), kdy náležela ves s tvrzí Milotovi ze Sendražic. Jeho nástupce Petr ze Sendražic se připomíná 26. dubna 1392 v souvislosti s úrokem 1 kopy pražských grošů kostelu sendražickému na jednom člověku v Rodově Bohunkovi k rukám plebána Franka. K Rodovu tehdy patřil poplužní dvůr, mlýn na říčce Trotině i ves Trotina s krčmou a řeznickým krámem. Na již zmíněné tvrzi seděli Rodovští z Hustiřan. Poslední z nich byl Jan, jehož otec Bavor Rodovský starší se zabýval alchymií a většinu majetku utratil v souvislosti s ní. Janův syn Bavor Rodovský propadl též alchymii. V zemském archivu je strohý zápis o něm: „Bavor Rodovský všechno své jmění v černé kuchyni provařil.“ Roku 1512 byla sendražická část vsi připojena ke smiřickému panství. V roce 1589 patřil Rodov Kryštofu Heřmanskému ze Sloupna, po něm následoval Čeněk Kordule ze Sloupna. Roku 1600 byl Rodov přikoupen k Miletínu. V roce 1625 byl postoupen Magdaléně Trčkové z Lípy a připojen ke smiřickému panství. 25. ledna 1628 koupil Rodov od bratrů z Valdštejna - Hannibala, Jana Kryštofa, Jiřího Adama a Albrechta Bertholda - Albrecht z Valdštejna. Dřevěná tvrz měla zajít někdy v době kolem roku 1628. Součástí smiřického panství zůstal Rodov až do zrušení poddanství a prozatímního zřízení obecního. V roce 1843 měla ves 36 domů a 248 obyvatel.

Roku 1849 se stal Rodov samostatnou politickou obcí. V roce 1868 přenechal smiřický velkostatek zdejší sušírnu ovoce místním pěstitelům. Roku 1873 se zdejší obecní zastupitelstvo přihlásilo k petici českých vlastenců. V roce 1875 bylo povoleno zřízení jednotřídní obecné školy, jejímž prvním správcem byl Karel Mojžíš (1876-1885). Do té doby byl Rodov s Trotinou přiškolen do Sendražic a před nimi do školy v Hoříněvsi, jež byla připomínána již v roce 1717. Roku 1885 byla pořízena hasičská stříkačka. V roce 1890 vymizela oficiálně zdejší německá menšina, neboť ještě v roce 1880 se hlásilo 33 zdejších obyvatel k německé národnosti a o 10 let později již žádný. V roce 1882 zasáhla obec epidemie neštovic. Roku 1901 byl zřízen místní hřbitov. O 3 roky později došlo k ustavení Spořitelního a záložního spolku. V roce 1905 vzniklo Hospodářské družstvo pro vzájemné pojišťování dobytka. O rok později byla při zdejší obecné škole otevřena 2. třída. Z front 1. světové války se nevrátilo 16 místních mužů (publikace „Jaroměř za války světové v letech 1914-1918“ však nesprávně hovoří pouze o 7).

26. srpna 1920 se několik domkářů v čele s Františkem Černým z čp. 43 násilně zmocnilo polností zderazského velkostatku. To si nenechali líbit zaměstnanci velkostatků ve Zderazi a v Holohlavech a vyzbrojeni polním nářadím rodovské domkáře vyhnali, přičemž došlo k několika drobným zraněním, z nichž nejvážněji dopadl Bedřich Šindelář z Rodova, který byl lehce zraněn pod levým okem. 27. března 1921 došlo k ustavení Hospodářského strojního družstva pro rozvod a upotřebení elektrické síly, jehož prvním předsedou byl Josef Fejgl z čp. 58. V roce 1924 vznikl místní odbor Domoviny domkařů a malorolníků. Roku 1926 byl založen Spolek divadelních ochotníků „Jirásek“. V roce 1932 byl do obce zaveden telefon, ale samostatná a na Smiřice připojená smluvní hovorna s telegrafickým provozem byla zřízena až o 6 let později. 8. října 1934 došlo k požáru stodoly u čp. 20. 14. června 1936 se uskutečnilo okrskové hasičské cvičení. Téhož roku byl upraven zdejší potok. Za německé okupace nesla ves pojmenování Rodow. Roku 1940 začala obec uvažovat o zřízení koupaliště. V roce 1945 vznikla místní organizace KSČ. 31. března 1947 byla ustavena pobočka TJ Sokol Smiřice, jež se osamostatnila roku 1951. Při založení Sokola zanikl Svaz české mládeže a Junák, protože obě organizace nevyvíjely žádnou činnost. 26. dubna 1947 sjel blesk do komína obecního domu čp. 75. 21. září 1947 hořel les na Lískovci. V letech 1948-1949 byla upravena silnice do Habřiny. Roku 1949 byl zřízen místní rozhlas. 1. ledna 1952 byla od Rodova odtržena osada Zderaz se státním statkem, velkovýkrmnou vepřů Gigantem a cukrovarem. Celkově se jednalo o 306 ha, 71 arů a 72 m2. 15. dubna 1952 byla zrušena zdejší škola. Na jaře 1954 bylo zbouráno roubené stavení čp. 18, jež patřilo k nejstarším v obci. O rok později byl zrušen mlýn na Trotině. 24. srpna 1956 bylo založeno JZD, jež bylo 1. ledna 1961 připojeno ke Státním statkům Smiřice. V roce 1959 byla vyasfaltována silnice do Račic. V letech 1959-1961 došlo k úpravě toku Trotiny. Roku 1972 byla zahájena stavba prodejny. 1. července 1985 se stala obec součástí Smiřic. V letech 1989-1990 došlo k úpravám budovy bývalé školy. V roce 1996 byla zrekonstruována hasičská zbrojnice. O 3 roky později byla provedena nová fasáda na domě čp. 45. Roku 2000 došlo k plynofikaci obce. V letech 2004-2005 byl vybudován vodovod a kanalizace. V roce 2010 bylo zřízeno dětské hřiště. 18. srpna 2010 zahájila provoz zdejší fotovoltaická elektrárna.

Ze zdejších pamětihodností jmenujme: typovou pískovcovou pyramidu jako pomník všeobecného věnování padlým v prusko-rakouské válce roku 1866; hřbitovní kříž z roku 1901; kamenný kříž na návsi, jenž byl slavnostně posvěcen 1. listopadu 1857 a opraven v roce 1963; dřevěnou zvoničku, jež byla slavnostně odhalena 26. října 2013 a pochází z řezbářské dílny smiřického řezbáře Miroslava Kříže; kamennou pamětní desku při vjezdu do obce od Trotiny, která informuje o tom, že přilehlá silnice byla vybudována v letech 1934-1935 v rámci zemské silniční akce podle řádu o výstavbě okresních silnic v Čechách. Památný kámen před čp. 24, který byl v roce 1973 osazen do správné polohy, se měl údajně nacházet v místě, kde zasáhl šíp hajného, který chtěl odloudit ženu druhému strážci lesů z protější hájenky. K významným místním rodákům můžeme zařadit: nepasického učitele Václava Pospíšila (* 1820 Rodov); litošického kantora Jana Neumanna (* 1828 Rodov); učitele Františka Moníka (2. září 1879 Rodov - 10. prosince 1934 Smiřice), který byl v letech 1927-1931 starostou Smiřic a musíme zmínit rovněž to, že z Rodova pochází rodiče sochaře a medailéra Milana Knoblocha (* 10. srpna 1921 Praha). K obci se též vztahuje pověst o rodovských chasnících a vřešťovském lapkovi. Více o zdejších pověstech zde: http://www.smirice.eu/historie/povesti_z_okoli.htm.