Památník sv. Huberta u Pohřebačky

Svatý Hubert se narodil ve 2. polovině 7. století a pocházel z akvitánského šlechtického rodu. Následně se stal dvorním správcem u franckého krále Theodoricha III. (též známý jako Dietrich, 673-691), avšak nemohl najít cestu k prvnímu královu ministrovi Ebroinovi, takže nakonec odešel k austrasijskému majordomovi Pipinu I. Staršímu, kde se oženil s komtesou Floribanou, s níž měl syna Floriberta, pozdějšího lutyšského biskupa.

Jak sloužil při královském dvoře, tak Hubert podlehl všem světským radovánkám, které se u něj děly, zvláště byl náruživým lovcem, přesněji řečeno miloval zvláště hony po lesích. Když mu však zemřela po 2 letech jeho milovaná manželka, rozhodl se změnit svůj dosavadní život tak razantně, že bude žít výhradně pro slávu Ježíše Krista a jeho církve. Odebral se k maastrichtskému biskupovi Lambertovi, jenž se stal jeho učitelem, který v něm dokázal zapálit oheň horlivé zbožnosti a zároveň prohloubit příslovečnou studnu bohovědných znalostí, takže brzy se z obyčejného vdovce stal kněz a v brzku dokonce sám biskupův pomocník.

Odtud pak Hubert putoval do Říma a po zavraždění biskupa Lamberta se stal jeho nástupcem, který proslul jako horlivý kazatel Písma svatého a štědrý a laskavý pomocník různých chudáků a nemocných, takže se dalo pomalu říct, že většina jeho příjmů skončila úplně někde jinde než u něj. Skutečně se z něj stala postava, která byla hodna následování. Navíc ve svém volnu se věnoval většinou pouze modlitbám a rozjímání nad věcmi nebeskými, což ještě prohluboval častými posty a dalšími odříkáními. Stále častěji se též vydával do hornatého kraje Arden a řeky Mosely, kde se snažil předělat na křesťanskou víru zdejší pohany. Při stavbě kostela v Lutychu, přesně na místě vraždy sv. Lamberta, sem dal v roce 720 Hubert převézt tělo tohoto světce z Maastrichtu a spolu s tím došlo i k přenesení sídla biskupství. Krátce před svou smrtí se ještě Hubert vydal do Brabantska, aby tam posvětil nový chrám Páně. Při této slavnosti se rozloučil se všemi věřícími i kněžími, protože cítil, že jeho poslední den pomalu přichází. Po slavnosti dostal zimnici a 29. června 727 zemřel, přičemž jeho ostatky byly pohřbeny v kapli sv. Petra, kterou dal sám vystavět. Avšak již roku 827 bylo jeho tělo přeneseno do benediktinského kláštera v Ardenách, jenž byl následně po sv. Hubertovi pojmenován - Saint-Hubert des Ardennes, a to z toho důvodu, že vyrostl na místě, kde se sv. Hubertovi zjevil při štvanici jelen s křížem uprostřed paroží.

Později byl po něm nazván i nejstarší řád v Bavorsku - rytířský řád sv. Huberta, založený vévodou Gerhardem V. v Julichu roku 1444, aby tím poctil památku vítězství na den sv. Huberta dobytého. Následně se stal patronem myslivců a střelců, řezníků, kožešníků, soustružníků, optiků, kovodělníků, slévačů, matematiků, výrobců matematických přístrojů; vzýván byl při pokousání psem, uštknutí a strachu před vodou (viz https://catholica.cz/?id=2320), avšak do všeobecné paměti se dostal kvůli své lásce k lovu a k lesům pouze jako patron myslivců a lesníků, o což se zasloužil zejména František Antonín hrabě Špork, když založil u nás v roce 1695 též lovecký Řád sv. Huberta (viz http://www.radsvatehohuberta.cz/cs/).

Od těch dob se tedy sv. Hubert stal neodmyslitelnou součástí myslivosti, od jejích atributů až po etickou rovinu v podobě úcty k přírodě, zvěři a mysliveckým tradicím. Vznikaly tak mnohé svatohubertské sochy, pomníky, kapličky, studánky a další objekty, jejichž úkolem bylo uctít tohoto světce a zároveň připomínat etický a úctyplný přístup k lovu a přírodě. Stejně tak se dělo v Opatovicích nad Labem a Libišanech, jejichž úplně posledním a nejnovějším kouskem se stal památník sv. Huberta, jenž nalezneme u křižovatky cest z Pohřebačky k Liščímu a Libišanům a k Opatovicím nad Labem.

K jeho vybudování v podobě prosklené a kapličku připomínající dřevěné skříňky s dřevěným vyřezávaným reliéfem onoho světce došlo u příležitosti 100. výročí založení ČMMJ, kdy se v Brně 22. dubna 1923 spojilo 7 do té doby roztříštěných loveckých, lesnických a kynologických spolků a byla ustavena Československá myslivecká jednota (viz https://www.cmmj.cz/historie-cmmj/). Zřízen byl z iniciativy Mysliveckého spolku Opatovice nad Labem-Libišany, jenž v současné podobě vznikl 10. srpna 1992, navíc za přispění a pomoci obecních úřadů obou sousedních obcí. K jeho instalaci a vysvěcení došlo 2. července 2025, ale na současném místě stojí teprve od dubna 2026, což je vidět i z přiložených fotografií, kde ještě betonový základ sloupků teprve zraje.