Palác pojišťovny Assecurazioni Generali v Praze

V těchto místech původně stával velký dům, kterým se procházelo do uličky v Cípu a musel být vybudován v letech 1348-1349. Roku 1381 ho vlastnil Jan (Ješek) Myška, který ho v roce 1388 prodal Mikuláši (Mikšovi) z Lemuzů. Roku 1391 ho koupil od Mikše z Lemuzů staroměstský měšťan Beneš Chomoutovský (jinak Chomút řečený Strážný). Od toho obdržel dům pojmenování "Chomoutovský" či "Chomútský" a nacházela se v něm sladovna a šenk. Beneš Chomoutovský se tu připomíná ještě roku 1411. Za husitských válek zpustnul a v roce 1424 byl obcí prodán jako pustý Václavu řečenému Farář. Roku 1432 získal dům sladovník Křížek Malý. Od dalšího vlastníka, kováře Jana Masopusta, který ho koupil od formana Bartoše v rozmezí let 1520-1522, se objektu říkalo dům "Masopustův". V roce 1545 byla majitelkou domu vdova Kateřina Masopustová se syny Jiřím a Martinem. Roku 1577 vlastnil objekt novoměstský královský rychtář Martin Masopust. V roce 1592 se Dorota, vdova po Martinu Masopustovi, vdala za Jana Římského mladšího z Kosmačova. Podle něj byl dům pojmenován jako "U Římských" či "Römerhaus" a od tohoto německého názvu i jako "Römerovský". Někdy ve 2. polovině 16. století začal vznikat nový dům s vysokou věží, jenž byl přestavěn počátkem následujícího věku (po roce 1606, mnozí autoři hovoří o stavbě nového objektu, neboť na Sadelerově rytině z téhož roku objekt chybí), z něhož se dochovaly v muzejních sbírkách renesanční zábradlí, vrátka a tabulový strop z období kolem roku 1623, kdy byl dům odkázán synu Jiřímu Římskému. Podle toho, že zde bydlíval císařský rychtář, byl dům nazýván jako "U Císařských". V jeho rohu nad 1. patrem visel až do zboření roku 1895 železný koš, do něhož bývaly podle lidové tradice hlavy popravených (od toho vznikla legenda, že se v objektu nacházel novoměstský hrdelní soud). Ve skutečnosti šlo o "pánev na světlo", zřízenou podle rozkazu pražského císařského rychtáře v příčině osvětlení města z 28. října 1623. V roce 1651 koupil dům od Doroty Bukové a její dcery Kláry Římské-Distové Jan Brikcí Strnisko ze Lvové brány, po němž ho roku 1668 zdědil jeho syn Václav. V roce 1701 dům koupil císařský rychtář Václav Lhoták ze Lhoty, jehož dcera ho prodala roku 1792 vinárníku Matouši Jelínkovi. O 4 roky později se stal vlastníkem domu chemik Karel Wittmann. V letech 1823-1825 byl dům přestavěn a v roce 1826 náležel Janu Wittmannovi. Roku 1839 ho získala jeho dcera Johana, jež v roce 1841 postoupila jeho polovinu manželovi Eduardu De Castellain. 23. dubna 1877 byla zrušena bývalá stará kašna, jež se nacházela na náměstí proti domu. Kvůli výsadbě stromořadí by totiž vadila dopravě. V roce 1883 byli majiteli domu: Johanka, Edvard, Adléta a Alfred De Castellain, Anna z Dittmanu, Karolina Sklenková a Tomáš, Marie a Emilie Brošovi. 3. května 1894 byl dům, o němž se zmiňuje rovněž Ignát Herrmann ve své knize "Před padesáti lety. Drobné vzpomínky z minulosti. Díl čtvrtý", vykoupen za 290 000 zlatých.

Po zbourání původního dvoupatrového domu s nárožním arkýřem, menší věží a řadou ozdobných průčelních štítů a sousedních objektů čp. 833 "U Zlatníků" a čp. 902-904 zde byla v letech 1895-1896 postavena novobarokní budova pojišťovny Assecurazioni Generali, jež obdržela čp. 832. Autorem jejího návrhu z roku 1895 byl architekt Friedrich Ohmann, který byl přepracován a doplněn architektem Osvaldem Polívkou o prvky s návazností na český barok a průčelí doplnil díly významných českých sochařů - Stanislava Suchardy, Čeňka Vosmíka, Bedřicha Schnircha, Antonína Procházky a Františka Stránského. Povolení k její výstavbě bylo městskou radou uděleno 9. dubna 1895. 3. července 1907 byl na mimořádné schůzi sboru obecních starších schválen návrh na zakoupení paláce hraběte Sylva-Taroucy za kupní cenu 1 900 000 K. Mezi 1. říjnem 1907 a 30. červencem 1908 pracoval v pojišťovně spisovatel Franz Kafka, jenž odsud odešel do Úrazové pojišťovny dělnické pro království České v Praze. Později v nárožní budově sídlila roku 1920 vzniklá Moldavia-Generali akciová pojišťovna v Praze.

První výraznou změnou se stala nástavba podkrovního patra v roce 1922. Ty nejzásadnější přišly až ve 2. polovině 20. století. V přízemí objektu byla podél Jindřišské ulice prolomena veřejná pasáž s obchody a s přilehlým vloženým mezipatrem. V podloubí domu získalo v říjnu 1957 svoje sídlo Polské informační a kulturní středisko, vše podle návrhu architekta Karla Pragera (1956-1960). 20. června 1960 se stal vlastníkem čp. 832 stát, resp. Státní výbor pro rozvoj techniky. 22. prosince 1964 byl dům zapsán do státního seznamu kulturních památek. V té době zde sídlil Státní úřad pro vynálezy. V letech 1966-1967 byl zřízen vchod do podchodu pod Václavským náměstím (sám podchod byl otevřen 2. prosince 1968), o 10 let později navíc obohacen o možnost vstupu do stanice metra Můstek. V letech 1967-1968 došlo k adaptacím polského kulturního střediska. Od 13. prosince 1992 je dům součástí světového dědictví UNESCO. V 90. letech 20. století bylo podloubí zrušeno a keramická mozaika Zdeňka Sýkory se stala součástí interiéru baru. V letech 2004-2005 byla provedena komplexní rekonstrukce interiéru a exteriéru objektu včetně štukových výzdob, mramoru, schodiště a veškeré restaurátorské práce. Dnes dům vypadá takto, alespoň podle knihy "Umělecké památky Prahy. Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady (Praha 1)":

"Čtyřpatrový bankovní palác s novobarokními průčelími na nároží Václavského nám. a Jindřišské ul. Dvorní křídla vymezují dva dosud nezastavěné dvory. Vstupní průčelí do Václavského nám. monumentálně řešené se zdůrazněným středním risalitem vstupu, balkonů ve 2. a 3. p. a s dominantní kupolí motivicky související s kupolí Vídeňské kreditní banky čp. 850 v ul. Na příkopě z téže doby. Boční průčelí o 19 osách traktováno celkem čtyřmi risality, z nichž dva střední obsahují portály pův. vjezdů do obou nádvoří. Přízemí kromě dvoutraktu na levé straně prolamuje dodatečně (1966) vybudovaná veřejná pasáž, snížená v levém úseku nově vloženým mezipatrem. Záhy zde připojen i vstup do metra. Členění průčelí ve směru vertikálním dobově obvyklé, na spodní dvě podlaží řešená jako sokl navazují 2. a 3. p., řešená jako vysoký pilastrový řád, nad jehož kladím situováno 4. p. 5. p. podél Jindřišské ul. pojato jako podkroví. Na výšku přízemí v levé části vloženo novodobé mezipatro, které vyznívá rozpačitě především oknem vloženým do archivolty levého z portálů. Spojení pasáže ve vazbě na portály se jeví nepříliš šťastné. Na portály v celé jejich světlé šířce navazují na bocích pískovcové deskové obklady, které zčásti zakrývají pův. portálové ostění. V 1. p. bývala otevřená galerie předsazená před průčelí 60 cm. Prostor loubí podél Jindřišské ul. je architektonicky neutěšený a nepřitažlivý.

Hl. budova je příčným trojtraktem s osovým nástupním vestibulem s nástěnnou i stropní neobarokní štukovou dekorací, obdobně je řešen i nástupní prostor dvou schodišť a schodišťový prostor s nástupním ramenem pod patrovou podestou a s tříramenným schodištěm. Rovněž zde se uplatňuje bohatá štuková dekorace v kombinaci s umělými mramory a nástropními malbami a pozoruhodné okenní mříže a kovové zábradlí barokizující formy. Je pozoruhodné, že prostor je řešen jako značně potemnělý, vlivem zasklení oken barevnými vitrážemi a temně hnědým nátěrem okenních rámů, s obkladem stěn umělým mramorem okrové barvy. (Jeho charakter se tak zcela zásadně odlišuje od schodišťového prostoru již výše zmíněného paláce vídeňské kreditní banky Na příkopě, kde je prostor zářivě bílý.) Schodišťový prostor je snad dílem O. Polívky, v pův. projektu F. Ohmanna bylo schodiště kruhové. Vedlejší schodiště řešeno jednodušší formou, dvouramenné visuté s kovaným, ornamentálně řešeným zábradlím. Pozoruhodný je vstupní prostor při nároží s mramorovými obklady stěn a novodobými štukovými stropními poli. Reprezentační prostory pův. pojišťovny se štukovými stropními poli se nacházejí v 1.-4. p. hl. budovy a zčásti i v křídle. Ve značné míře zachována pův. dveřní ostění s křídly. Prostory levého křídla (třípatrové) a křídel příčných jsou nepozoruhodné. Boční křídlo na pravé straně a obě příčná křídla jsou pětipatrová, s podkrovím."

Více o tomto objektu společnosti Josefská 1, a. s., sloužícím obchodním a kancelářským účelům, se dá najít na webu památkářů: https://pamatkovykatalog.cz/pojistovna-assicurazioni-generali-15462788.