O podzemní chodbě mezi jaroměřským chrámem sv. Mikuláše a zvolským kostelíkem sv. Justa

Nejvýraznější dominantou města Jaroměře je určitě kostel sv. Mikuláše, k němuž se řadí řada legend a pověstí. Jednou z nich je ta, že odtud vedla podzemní chodba, z jedné strany pod náměstím až k bráně Pražského předměstí, ze druhé strany pod Úpou až pod zvolskou stráň. Záznam o ní, který byl sepsán ve špatné latině, se nachází na kamenné destičce na epištolní straně presbytáře zvolského kostela sv. Justa, kde se píše: „EX LIB. CVI TITVLVS EST DIAETA SALVTIS IN BIBLIOTHECA ZWOLENSI. EGO FRATER IOANES ZILESIVS MONASTERIO ORDINIS ET PROFESSVS IN TEMPLO Z WVLO, IN MEDIO TABVLA ALTARIS, SCRIPSI MANV MEA AD PERPETVAM MEORIAM, Q. SERVO DVNS INSTITVIT PAGO ZWVLO ZZHASTEL, DOLEN, REICHONIAE ET ISTO PAGO NOSTER COLLR ABIIT CVM SVO NNE ZWVLSKV, DEDIT ISTI PAGINES QVATVOR IN ABBM JERMONIAE GALLACIAEQVE, VT SEMPER DIE VENERIS ORATE PRO COLLATOREM ET REQVIEM TENET APVD ILLVM ET NON HABET VXOR ET LIBOR: SVNT NRI QVINQ FRES HIC PREDICATOR ORDIS. DEINDE VENIT DNS ZZIHISSKA ET ACCEPIT QVATVOR FRES IN CVRRVM ET IACET IN AQVA REQVIESCAT IN PACE, EGO FVI APVD ABBM IN JERMONIAE SACELLANO HABITATIO MEA IN PRIORI DOMO EXPORTA. SVB TERRA SVNT SEX HYPOCAVSTRA ET IBVT SVB TERRA POST RADIX CARO POSTEA IBIMVS SVB TERRA IN TEMPLO, EXTEMPLO VENIMVS ITERVM IN HABITO MEAM IN DOMO PRIORIS SVB TERRA. ACTVM A. MCCCCXXV.“ Obdobný text se nachází rovněž v knize „Dieta salutis“, jež se dříve nacházela ve zvolské knihovně. V ní stojí toto (přeloženo do češtiny):

„Já bratr Jan Sedlák v klášteře řádu kazatelského i vyznavatel v kostele Zvolském, prostřed tabulky oltářní psal jsem rukou svou na věčnou památku co služebník Páně založil ve vesnicích: Zvol, Čáslavek, Dolanech a Rychnovku, v té naší vsi umřel náš zakladatel jménem Zvolský, daroval ty čtyři vesnice k opatství Jaroměřskému, aby každý pátek se za něj modlili a requiem zpívali, aby neměli žádných žen a dětí.

Bylo nás pět bratrů v řádu kazatelském, potom přišel Jan Žižka a zlapil čtyři bratry, nechal je posadit na věž a dal je hodit do vody. Nechť odpočívají v pokoji!

Já jsem byl u převora v Jaroměři zakristiánem, moje obydlí bylo v prvním domě u brány. Pod zemí jest šest průchodů a jdou až pod masné krámy.

Posledně jsme šli pod zemí až do kostela, z kostela přišli jsme zase do mého obydlí a do domu převora pod zemí.

Stalo se L. P. 1425.“

O této chodbě psal rovněž Bohuslav Balbín, který prý narazil na jakýsi starý rukopis z jaroměřského archivu z roku 1425. Podle něj podzemní chodba, vedoucí z kostela sv. Mikuláše, začínala v místech stupni druhých dveří, vedoucí do sakristie, zazděným vchodem pod presbytářem.

Antonín Knapp ve svých „Pamětech královského věnného města Jaroměře nad Labem“ z roku 1887 popírá, že by Čáslavky a Dolany patřily někdy jakémusi pánu Zvolskému, který podle něj nejspíše ani neexistoval. Stejně tak hovořil o vztahu těchto obcí k jaroměřskému klášteru a co se týká Bohuslava Balbína, tak podle něj onen autor dostal do rukou nějaký novodobý či středověký falzifikát. K tomu je však třeba podotknout, že Bohuslav Balbín psal o tom, že v roce 1663 navštívil Jaroměř, kde se zdejším primasem Gabrielem Svěchínem vešel do podzemních chodeb, které se odtud táhly až ke Zvoli.

Zda tedy uvedená chodba ke Zvoli někdy stála nebo byla jen výplodem fantazie středověkých a na ně navazujících novodobých autorů, nejspíše nikdy nezjistíme. Jisté je, že systém sklepení (lochů) byl pod starým městem stejně rozsáhlý jako například pod Hradcem Králové a mohl vést až za hradby města. Zvláštní však je, že se na její pozůstatky při žádné ze stavebních prací nenarazilo, a to se v průběhu staletí Jaroměř i její okolí mnohokrát stavebně měnila. Zajímavé rovněž je, že některé prameny tvrdí, že chodba vedla přímo do zvolského kostela, jiné umísťují její konec do přilehlé klášterní budovy a další pod zvolský kopec k Úpě. Pokud se jedná o poslední variantu, tak nalezené zbytky nepatří k žádné chodbě, ale jsou pozůstatky valů a sklepení tamní zaniklé tvrze, na níž v letech 1364-1395 seděl Dluhomil z Veselice. Poslední věcí, co mne ohledně této chodby zaráží, je její délka. Jen vzdušnou čarou je z chrámu sv. Mikuláše ke Zvoli téměř čtyřkilometrová vzdálenost, což by bylo na tehdejší dobu skutečně výjimečné dílo podzemního stavitelství a zejména nákladné na finance, aniž by mělo skutečné opodstatnění. A na peníze se v každých dobách hledělo na prvním místě! Z toho všeho nám vychází, že pokud kdy nějaká podzemní chodba z chrámu sv. Mikuláše vedla, tak mířila pouze k masným krámům a de facto se nejednalo o podzemní chodbu, ale o propojení jednotlivých sklepů pod jaroměřskými měšťanskými domy, což již ve svém dětství poznal Jan Stanislav Polický, autor „Knihy o Jaroměři“, který se svými druhy způsobil tehdy v Jaroměři „zemětřesení“. Ale dejme mu na závěr přímo slovo:

„...Ať již byl navrhovatelem kdokoliv, námi byl jeho návrh s jásotem přijat. Udělán důlek, naplněn prachem, na dlouhý prut natočen provaz, mající způsobilost k doutnání, a jednoho večera rozlehla se v podzemí města dunivá, hrozivá, veškeré obyvatelstvo vyrušující rána, klenutím kanálu táhla se jako daleké burácení hromu, ne však hromu, v říších oblačných, ale pod zemí.

Dlužno s uznáním konstatovati, že kanál stavěn je solidně, jinak musel by se byl zřítit a nás „rytíři sladovničtí“ pohřbíti. Lidé ulekáni vybíhali ze svých domů, tvořily se skupiny hrůzou trnoucí a horlivě o tom rokovaly. Pouze okolnost, že tenkráte v Jaroměři žádný místní list nebyl, zavinila, že nezachovala se o tomto podivném „přírodním úkazu“ zpráva pokolením budoucím. Možná, že si někdo z pamětníků na tehdejší hrůznou událost vzpomene...“