Městská elektrárna v Jaroměři
Přelom 19. a 20. století byl v českých zemích ve znamení zavádění pokroku v různých oblastech, zejména však v průmyslu a ve službách. Jedním z takových věcí bylo budování plynáren a elektráren, protože nešlo jen o pouhý pohon strojů, nýbrž také o veřejné osvětlení, jemuž již dávno nestačila pouhá petrolejová světla. Přímo v Jaroměři se nejprve diskutovalo o tom, zda zřídit plynárnu nebo elektrárnu, případně rovnou obě zařízení, jak tomu bylo v mnoha jiných městech.
Nastala dlouhá éra přesvědčování, i když mnohé jaroměřské významné osobnosti byly stejně proti a nedaly se nijak přesvědčit. Křehkou většinou bylo rozhodnuto, že bude vybudována městská elektrárna. K tomuto kroku došlo 20. října 1906. V té době se objevila také příležitost, kde by mohla být postavena, protože město již předtím koupilo bývalou barevnu pod kostelem sv. Mikuláše s tím, že by mohla být tato místa využita pro budoucí stavbu plynárny nebo živnostenské školy. Do toho se však projevily diskuse o zřízení plynárny nebo elektrárny a situace využila firma Josef Pěnička a syn z Ústí u Staré Paky, jež chtěla bývalou továrnu zakoupit a zřídit zde mechanickou tkalcovnu. K jejímu prodeji došlo 11. dubna 1907 a město tak získalo do své obecní pokladny 22 000 K. Zdálo se tak, že bude stavba elektrárny odložena, když město ztratilo výhodně položený pozemek, ale to zatím sehnalo ještě lepší lokalitu - podzední mlýn čp. 1 na Pražském Předměstí. Jeho majitelka Jetta Hellmanová za něj obdržela 70 000 Kč. Přímo objekt měl sloužit k umístění státních úřadů (pošty), kanceláří elektrárny, skladů a v přilehlé zahradě podél Labe mělo dojít k výstavbě elektrárny (viz původní stav v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 a v její reambulaci - https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA169018400).
Během tohoto času vzniklo několik rozpočtů a projektů, mezi nimiž se členové městské rady i zastupitelstva rozhodovali. Do toho jim 13. března 1907 došla petice s 293 podpisy proti zřízení elektrárny, ale tento protest již nemohl zabrzdit rozjetý projekt. Na něj byla uzavřena u Jaroměřské spořitelny výpůjčka ve výši 250 000 K a 14. května 1908 byla zadána stavba náhonu na turbínu elektrárny ve výši 28 067,30 K a objektu elektrárny za 18 282,15 K. Tyto práce získal zdejší stavitel Jan Čermák. Strojní a elektrické zařízení v podobě Francisovy turbíny, Wolfovy lokomobily a akumulátorové baterie a provedení rozvodné sítě připadlo firmě Bartelmus, Donát a spol. v Brně za paušál ve výši 164 000 K. Ihned po stanovení trasy elektrické sítě se začalo s výstavbou a instalací přípojek v domech 120 obyvatel, jež se přihlásili k budoucímu odběru elektrické energie. Stejně tomu tak bylo se sítí veřejného osvětlení, které bylo nejprve vyzkoušeno v Husově třídě a na Jakubském Předměstí, aby se nakonec 18. listopadu 1908 rozsvítilo ve městě 22 obloukových lamp, 29 náhradních žárovek a 132 celonočních žárovek. Následujícího dne byla zahájena také dodávka elektrické energie do soukromých objektů.
Krátce poté však bylo seznáno, že vybudovaná elektrárna nestačí zvýšené poptávce po elektrické energii, a tak došlo již v roce 1909 k jejímu rozšíření a postavení Dieselova motoru. Jeho důvodem bylo elektrické osvětlení na nádraží a připojení obce Hořenic na jaroměřskou elektrickou síť. Tyto práce si vyžádaly celkový náklad ve výši 145 049 K. Díky tomu měla elektrárna vodní turbínu o 150 HP, parní lokomobilu o 100 HP a Dieselův motor o 100 HP. I toto strojní vybavení nemohlo stačit, neboť roku 1910 byl připojen na místní elektrickou síť též Josefov, který takto vydržel až do roku 1922 (veřejná zakázka na provedení potřebné elektrické sítě a zařízení veřejného osvětlení byla vyhlášena 31. května 1910). V roce 1911 byla tedy elektrárna opětovně rozšířena. V rámci této akce byl pořízen nový Dieselův motor o 375 HP a stavitel Josef Fňouk vystavěl převýšenou halu. Toho času byly odběrateli jaroměřské elektřiny tyto obce: Černožice-Čáslavky, Holohlavy, Jezbiny, Semonice a Smiřice.
Prudký boom městské elektrárny byl zastaven 1. světovou válkou, kdy chyběl nejen potřebný materiál, nýbrž i sami lidé, jež by mohli výše uvedené práce vykonávat. Velký byl nedostatek uhlí a nafty a cena těchto produktů rapidně až šokově stále vzrůstala, takže se mnohokrát muselo šetřit a v noci nesvítit. Reakcí na to byla žádost městské rady, aby byla elektrárna prohlášena za podnik chráněný státem, k čemuž následně došlo. Přesto stále hrozilo její uzavření, protože její 2 poslední montéři měli narukovat na frontu. Za války tu tak zůstali pouze správce Jan Starý, účetní Vilém Pádr a příručí Hynek Cerman. Nebyl to však jediný problém tohoto elektrárenského zařízení, protože později přišly rekvizice kovů, což se projevilo zejména odebráním měděných drátů. Když se začalo roku 1918 blýskat na lepší časy, došlo k napojení Dolan na místní síť. Tu tehdy muselo ještě vybudovat samo vojsko, neboť potřební řemeslníci stále chyběli.
Po vzniku ČSR se začalo uvažovat o dalších krocích ve vývoji městské elektrárny. Největším krokem tohoto času byla v letech 1924-1929 rekonstrukce stejnosměrné sítě 2 x 100 V na třífázovou 380/220 V. V roce 1928 byla rovněž pořízena nová turbína o 36 HP (v některých pramenech se však hovoří o zřízení 2 vodních turbín nákladem 750 000 Kč) a roku 1930 došlo k elektrifikaci Dolních a Horních Dolců. V té chvíli měla městská elektrárna dny své samostatnosti již sečteny, protože v konkurenčním boji se sousední Východočeskou elektrárnou neměla šanci. Navíc její zařízení prudce zastarávalo a potřebné opravy, úpravy a pořizování nových věcí by přišlo na nemalé peníze. 24. prosince 1930 tak byla podepsána smlouva mezi městem a Východočeskou elektrárnou o dodávce a odběru elektrické energie od Východočeské elektrárny a o 4 dny později byly zastaveny všechny stroje v elektrárně, protože bylo rozhodnuto všechny Dieselovy motory i lokomobilu prodat (rozhodnutí o vyhlášení konkursu na jejich prodej bylo schváleno městským zastupitelstvem 18. března 1931) a elektrický proud vyrábět pouze vodními turbínami. Přestože ztratila svoji samostatnost, tak se stala významnou složkou Východočeské elektrárny. Její vývoj, po určitý čas ovlivněný sporem o výšce jezu (zahájen byl v roce 1928, když se město neodvolalo proti výměru zemské politické správy ze 6. března 1928, v němž bylo městu nařízeno, aby do 5 let snížilo korunu jezu a do půl roku sňalo náplatky nebo je předělalo na sklopné), je vidět i na množství elektrické energie, kterou vyrobila. Roku 1910 to bylo 351 217 kWh a v roce 1930 801 275 kWh. Obdobně vzrostl též počet odběratelů, a to z 289 na rovných 2 500!
Po sloučení s Východočeskou elektrárnou již nebyl pro záměry elektrárny potřebný celý dosavadní areál, a tak došlo roku 1934 k úpravě jeho části na hasičskou zbrojnici (sem bylo hasičské nářadí přesunuto z radnice a z policejní úřadovny) a na garáže městských motorových vozidel. Tyto úpravy měl na svědomí stavitel Josef Trnka. Název Východočeské elektrárny se sice s lety měnil, ale elektrárna byla stále v majetku a ve správě tohoto subjektu, který jsme později znali jako Východočeské energetické závody. Se změnou poměrů se elektrárna dostala do soukromých rukou a v roce 2004 byla zahájena její postupná obnova. V současnosti je jejím vlastníkem Ing. Jaromír Dušek a podrobnosti o jejím současném stavu lze dohledat např. zde: http://www.tv-adams.wz.cz/vodni_dila/453.html. Na závěr ještě dodejme, že v roce 1929 byla vybudována ještě Pěničkova vodní elektrárna a roku 1993 došlo ke spuštění MVE nad Jutou, takže tento provoz není jediným, který ve městě nalezneme.
Nastala dlouhá éra přesvědčování, i když mnohé jaroměřské významné osobnosti byly stejně proti a nedaly se nijak přesvědčit. Křehkou většinou bylo rozhodnuto, že bude vybudována městská elektrárna. K tomuto kroku došlo 20. října 1906. V té době se objevila také příležitost, kde by mohla být postavena, protože město již předtím koupilo bývalou barevnu pod kostelem sv. Mikuláše s tím, že by mohla být tato místa využita pro budoucí stavbu plynárny nebo živnostenské školy. Do toho se však projevily diskuse o zřízení plynárny nebo elektrárny a situace využila firma Josef Pěnička a syn z Ústí u Staré Paky, jež chtěla bývalou továrnu zakoupit a zřídit zde mechanickou tkalcovnu. K jejímu prodeji došlo 11. dubna 1907 a město tak získalo do své obecní pokladny 22 000 K. Zdálo se tak, že bude stavba elektrárny odložena, když město ztratilo výhodně položený pozemek, ale to zatím sehnalo ještě lepší lokalitu - podzední mlýn čp. 1 na Pražském Předměstí. Jeho majitelka Jetta Hellmanová za něj obdržela 70 000 Kč. Přímo objekt měl sloužit k umístění státních úřadů (pošty), kanceláří elektrárny, skladů a v přilehlé zahradě podél Labe mělo dojít k výstavbě elektrárny (viz původní stav v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 a v její reambulaci - https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA169018400).
Během tohoto času vzniklo několik rozpočtů a projektů, mezi nimiž se členové městské rady i zastupitelstva rozhodovali. Do toho jim 13. března 1907 došla petice s 293 podpisy proti zřízení elektrárny, ale tento protest již nemohl zabrzdit rozjetý projekt. Na něj byla uzavřena u Jaroměřské spořitelny výpůjčka ve výši 250 000 K a 14. května 1908 byla zadána stavba náhonu na turbínu elektrárny ve výši 28 067,30 K a objektu elektrárny za 18 282,15 K. Tyto práce získal zdejší stavitel Jan Čermák. Strojní a elektrické zařízení v podobě Francisovy turbíny, Wolfovy lokomobily a akumulátorové baterie a provedení rozvodné sítě připadlo firmě Bartelmus, Donát a spol. v Brně za paušál ve výši 164 000 K. Ihned po stanovení trasy elektrické sítě se začalo s výstavbou a instalací přípojek v domech 120 obyvatel, jež se přihlásili k budoucímu odběru elektrické energie. Stejně tomu tak bylo se sítí veřejného osvětlení, které bylo nejprve vyzkoušeno v Husově třídě a na Jakubském Předměstí, aby se nakonec 18. listopadu 1908 rozsvítilo ve městě 22 obloukových lamp, 29 náhradních žárovek a 132 celonočních žárovek. Následujícího dne byla zahájena také dodávka elektrické energie do soukromých objektů.
Krátce poté však bylo seznáno, že vybudovaná elektrárna nestačí zvýšené poptávce po elektrické energii, a tak došlo již v roce 1909 k jejímu rozšíření a postavení Dieselova motoru. Jeho důvodem bylo elektrické osvětlení na nádraží a připojení obce Hořenic na jaroměřskou elektrickou síť. Tyto práce si vyžádaly celkový náklad ve výši 145 049 K. Díky tomu měla elektrárna vodní turbínu o 150 HP, parní lokomobilu o 100 HP a Dieselův motor o 100 HP. I toto strojní vybavení nemohlo stačit, neboť roku 1910 byl připojen na místní elektrickou síť též Josefov, který takto vydržel až do roku 1922 (veřejná zakázka na provedení potřebné elektrické sítě a zařízení veřejného osvětlení byla vyhlášena 31. května 1910). V roce 1911 byla tedy elektrárna opětovně rozšířena. V rámci této akce byl pořízen nový Dieselův motor o 375 HP a stavitel Josef Fňouk vystavěl převýšenou halu. Toho času byly odběrateli jaroměřské elektřiny tyto obce: Černožice-Čáslavky, Holohlavy, Jezbiny, Semonice a Smiřice.
Prudký boom městské elektrárny byl zastaven 1. světovou válkou, kdy chyběl nejen potřebný materiál, nýbrž i sami lidé, jež by mohli výše uvedené práce vykonávat. Velký byl nedostatek uhlí a nafty a cena těchto produktů rapidně až šokově stále vzrůstala, takže se mnohokrát muselo šetřit a v noci nesvítit. Reakcí na to byla žádost městské rady, aby byla elektrárna prohlášena za podnik chráněný státem, k čemuž následně došlo. Přesto stále hrozilo její uzavření, protože její 2 poslední montéři měli narukovat na frontu. Za války tu tak zůstali pouze správce Jan Starý, účetní Vilém Pádr a příručí Hynek Cerman. Nebyl to však jediný problém tohoto elektrárenského zařízení, protože později přišly rekvizice kovů, což se projevilo zejména odebráním měděných drátů. Když se začalo roku 1918 blýskat na lepší časy, došlo k napojení Dolan na místní síť. Tu tehdy muselo ještě vybudovat samo vojsko, neboť potřební řemeslníci stále chyběli.
Po vzniku ČSR se začalo uvažovat o dalších krocích ve vývoji městské elektrárny. Největším krokem tohoto času byla v letech 1924-1929 rekonstrukce stejnosměrné sítě 2 x 100 V na třífázovou 380/220 V. V roce 1928 byla rovněž pořízena nová turbína o 36 HP (v některých pramenech se však hovoří o zřízení 2 vodních turbín nákladem 750 000 Kč) a roku 1930 došlo k elektrifikaci Dolních a Horních Dolců. V té chvíli měla městská elektrárna dny své samostatnosti již sečteny, protože v konkurenčním boji se sousední Východočeskou elektrárnou neměla šanci. Navíc její zařízení prudce zastarávalo a potřebné opravy, úpravy a pořizování nových věcí by přišlo na nemalé peníze. 24. prosince 1930 tak byla podepsána smlouva mezi městem a Východočeskou elektrárnou o dodávce a odběru elektrické energie od Východočeské elektrárny a o 4 dny později byly zastaveny všechny stroje v elektrárně, protože bylo rozhodnuto všechny Dieselovy motory i lokomobilu prodat (rozhodnutí o vyhlášení konkursu na jejich prodej bylo schváleno městským zastupitelstvem 18. března 1931) a elektrický proud vyrábět pouze vodními turbínami. Přestože ztratila svoji samostatnost, tak se stala významnou složkou Východočeské elektrárny. Její vývoj, po určitý čas ovlivněný sporem o výšce jezu (zahájen byl v roce 1928, když se město neodvolalo proti výměru zemské politické správy ze 6. března 1928, v němž bylo městu nařízeno, aby do 5 let snížilo korunu jezu a do půl roku sňalo náplatky nebo je předělalo na sklopné), je vidět i na množství elektrické energie, kterou vyrobila. Roku 1910 to bylo 351 217 kWh a v roce 1930 801 275 kWh. Obdobně vzrostl též počet odběratelů, a to z 289 na rovných 2 500!
Po sloučení s Východočeskou elektrárnou již nebyl pro záměry elektrárny potřebný celý dosavadní areál, a tak došlo roku 1934 k úpravě jeho části na hasičskou zbrojnici (sem bylo hasičské nářadí přesunuto z radnice a z policejní úřadovny) a na garáže městských motorových vozidel. Tyto úpravy měl na svědomí stavitel Josef Trnka. Název Východočeské elektrárny se sice s lety měnil, ale elektrárna byla stále v majetku a ve správě tohoto subjektu, který jsme později znali jako Východočeské energetické závody. Se změnou poměrů se elektrárna dostala do soukromých rukou a v roce 2004 byla zahájena její postupná obnova. V současnosti je jejím vlastníkem Ing. Jaromír Dušek a podrobnosti o jejím současném stavu lze dohledat např. zde: http://www.tv-adams.wz.cz/vodni_dila/453.html. Na závěr ještě dodejme, že v roce 1929 byla vybudována ještě Pěničkova vodní elektrárna a roku 1993 došlo ke spuštění MVE nad Jutou, takže tento provoz není jediným, který ve městě nalezneme.
GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor
(50.357, 15.918)
Poslední aktualizace: 24.4.2024
Vyhledání vlakového spojení na výlet
Byl jsem zde!
Zapamatovat
Jaroměř
Vyhledání vlakového spojení
Příspěvky z okolí Městská elektrárna v Jaroměři
Jaroměř - sv. Jan Nepomucký
Socha
Cca 50 metrů východně od chrámu sv. Mikuláše se nalézá zajímavá Socha sv. Jana Nepomuckého. Nejedná se však o původní dílo, které pocházelo zřejmě z dílny Jiřího Pacáka z období kolem roku 1740. Současná replika je prací Antonína Wagner ze Dvora Králové. Slavnostní vysvěcení obnovené sochy se uskutečnilo dne 17. června 2011. Originální dílo je uloženo v lapidáriu v bastionu č.…
0.4km
více »
smírčí kříž Libina
Kříž
Smířčí kříž Libina
Většina lidí naštěvuje hrady,zámky,vrcholy,rozhledny ale sakrální památky asi mnohem méně.A na Náchodsku jich je celkem dost,jmenují se Smírčí kříže,které se stavěly dalo by se říct za trest.Takže my naštívíme jeden z nich který najdete pod horou Libina(309 m.n.m) nedaleko Jaroměře.Kdysi se v tomto okolí stala…
0.4km
více »
Jaroměř - městská brána se zvonicí
Zvonice
Městská brána se zvonicí se nachází na konci východní strany náměstí v sousedství Chrámu Sv. Mikuláše. Na bráně je umístěna barokní jezdecká socha sv. Václava z roku 1707. Bránou ve středověku procházela tzv. polská cesta.
0.4km
více »
Jaroměř - Turistické informační centrum
Infocentrum
Jaroměřské informační centrum, kde návštěvník o městě a okolí najde vše potřebné, se nachází v budově městského úřadu na náměstí Československé armády 16. V infocentru je možno získat turistickou známku č. 1349 - …
0.5km
více »
Jaroměř - most s kapličkou
Most
Zajímavá jaroměřská památka, kterou je nenápadný most s kapličkou, se nalézá v Havlíčkově ulici, cca 200 metrů od Chrámu Sv. Mikuláše. Historie mostu sahá do 14, století, kdy zde byl postaven most kamenný. V původ…
0.5km
více »
Klenutý silniční most s kaplí Panny Marie v Jaroměři
Most
Tato místa, přes která vede dnešní most s kapličkou Panny Marie (podle jedné z pověstí byla zřízena na místě, kde se sličná dcera pána hořenického hradu vrhla dolů do vodních hlubin, aby tak unikla příkoří, která …
0.5km
více »
Jaroměř - náměstí ČS armády
Náměstí
Náměstí ČS armády v Jaroměři je lemováno renesančními a barokními domy s podloubím na severní straně. Na domě čp. 61 je dochován vstupní portál z roku 1568. Budova radnice je původně renesanční ze 16. století, do …
0.5km
více »
Jaroměř - Mariánský sloup
Pomník
Mariánský sloup postavený v letech 1723-1727 je největší dominantou dnešního náměstí ČS armády. Je dílem Matyáše Bernarda Brauna a jeho sochařské dílny (R. Thényho a J. Pacáka). V 90. letech minulého století byly…
0.5km
více »
Jaroměř - chrám sv. Mikuláše
Chrám
Chrám sv. Mikuláše je nejstarší stavbou ve městě, je cennou památkou české lucemburské a vladislavské gotiky. Založen byl počátkem 14. století a stal se součástí Městského opevnění, dostavěn byl v druhé polovině 15. století. Do dnešní podoby byl upraven při rekonstrukci počátkem 20. století. Hlavní oltář s obrazem sv. Mikuláše pochází z let 1770-72, řezbářská výzdoba je dílem…
0.5km
více »
Pomník Michala Silorada Patrčky v Jaroměři
Pomník
Pokud jedeme Jaroměří směrem na Náchod, uvidíme po pravé straně silnice v místech bývalého hřbitova u kostela sv. Jakuba pilíř bílé barvy, který je pomníkem Michala Silorada Patrčky. Ten tu sice byl pohřben, ale nikdo neví přesně kde, a tak se pomník nenachází na místě, kde spočívají jeho ostatky.Nejprve bych však rád čtenáře trochu seznámil s osobou tohoto národovce. Narodil s…
0.6km
více »
Masarykovy sady v Jaroměři
Park
Tato lokalita je dodnes nazývána jako „Ostrov“ či „Na Ostrově“, a to proto, že od nepaměti skutečně bývala ostrovem, který se rozkládal mezi tokem řeky Labe a Mlýnským náhonem, který vedl z Labe vodu na mlýn čp. 1…
0.6km
více »
Jaroměř - kostel svatého Jakuba
Kostel
Kostel svatého Jakuba byl vystavěn před rokem 1347 a pozdně goticky přestavěn v první polovině 16. století. Výrazně přestavěn po požáru v roce 1670, kdy byla zbarokizována věž. Ve 2. polovině 19. století zrušen okolní hřbitov a nechybělo mnoho, byl by zbořen i kostel.
0.6km
více »
Jaroměř - železný most přes Labe
Most
Železný most přes Labe, který spojuje centrum města s částí zvanou Na ostrově, byl dle štítku zhotoven v roce 1884. Boční lávka byla věnována veřejnosti Občanskou záložnou v roce 1931. Dnes most slouží pouze pěším…
0.6km
více »
Jaroměř - Tyršův most přes Labe
Most
Tyršův most přes Labe se nachází v místě staršího řetězového mostu, který byl postaven v letech 1831 - 33, tehdy patřil mezi první řetězové mosty v Evropě. V roce 1884 byl řetězový most rozebrán a nahrazen příhrad…
0.6km
více »
Jaroměř - Masarykovy sady
Park
Masarykovy sady (městský park) se nachází na pravém břehu Labe v lokalitě Na ostrově. Park byl založen v roce 1886 při dostavbě sousední Masarykovy školy (v té době chlapecká). Na místě, které je označeno Velkým balvanem stával původní pomník T.G.Masaryka, nejprve byl v roce 1940 zničen fašisty, v roce 1953 i komunisty. Současný pomník T.G.M. se nachází na okraji sadů u…
0.6km
více »
Jaroměř - kostel sv. Jakuba
Kostel
Kostel sv. Jakuba je na předměstí byl založen ve 14. století, připomíná se roku 1374. V 16. století, zřejmě v roce 1530 byl pozdně goticky přestavěn. Roku 1670 kostel vyhořel a následně byl barokně upraven, pozdně gotické portály se však dochovaly. To, že kolem kostela býval původní jaroměřský hřbitov připomíná pomníček M. S. Patrčky, který byl zakladatelem prvního kouzelného…
0.6km
více »
Muzeum magie
Muzeum
Úvodní část uvádí vznik představ o nadpřirozenu, vznik kouzel a magických praktik. Muzeum dále uvádí doklady o historii českých kočovných kouzelných divadel a dokumentuje osobnosti…
0.7km
více »
Pomník Boženy Němcové v Jaroměři
Pomník
Pokud přijdeme k jaroměřské Základní škole Boženy Němcové (bývalá dívčí obecná a měšťanská škola „Na Ptákách“ z let 1913-1914), uzříme v parčíku při křižovatce ulic: Ot. Španiela, Dr. Ed. Beneše, Studničkovy a Pio…
0.8km
více »
Zřízení c. k. všeobecné školy řemeslnické v Jaroměři
Zajímavost
Tento nový druh průmyslových škol znamenal revoluci do odborného vzdělávání, ale jejich zavádění bylo pomalé a plné různých průtahů, ať již u ministerstva vyučování, či u rozličných jiných úřadů, jež jim „házely k…
0.8km
více »
Jaroměř - Městské divadlo
Zábava, atrakce
Městské divadlo sídlí v nejvýznamnější secesní budově ve městě, v dříve zvané Fügnerově sokolovně, která byla postavena dle projektu J. Podhajského v letech 1901-03. Budova byla též zvána jako Sokolský dům, pro úč…
0.8km
více »
Husův sbor v Jaroměři
Kostel
Město Jaroměř náleželo k těm, kde vznikla Církev československá poměrně záhy po jejím založení (14. ledna 1920 na schůzi svolané dorostem Republikánské strany českého venkova), k němuž došlo na sjezdu Klubu reform…
0.9km
více »
Městské muzeum v Jaroměři
Tipy na výlet
Jaroměř je snadno dostupná, leží na hlavní silnici Hradec Králové – Náchod , jezdí tudy vlaky a místní do muzea můžou dojít pěšky, my jsme se v muzeu zastavili při našem výletu do horního Polabí. Cílem výletu je návštěva Městského muzea Jaroměři, najdeme jej na Husově ulici č.295. Muzeum není obzvlášť obrovské, tak se to dá vydržet i bez občerstvení, jinak v desetitisícovém městě nějakou ho…
0.9km
více »
Jaroměř - Boučkovo loutkové divadlo
Zábava, atrakce
Jaroměřské loutkové divadlo je se svou stálou loutkovou scénou jednou z nejstarších v českých zemích. Jeho historie spadá do roku 1918, zakladatelem divadla byl učitel Rudolf Bouček, po kterém bylo v roce 1936 poj…
0.9km
více »
Jaroměř - Městské muzeum - Wenkeův dům
Muzeum
Jaroměřské Městské muzeum se nachází v bývalém obchodním domě A. Wenke a syn (tzv. Wenkeův dům). Dům byl postaven v letech 1910-11 dle projektu architekta Josefa Gočára a je památkově chráněn. Předsazené prosklené průčelí tu má evropské prvenství. Městské muzeum, které bylo založeno v roce 1883 sídlí ve Wenkeově domě od roku 1947. V muzeu se konají sezónní výstavy a je zde…
0.9km
více »
Obrázky (nejenom) z Broumovska – Wenkeův dům v Jaroměři
Zajímavost
Proč neudělat své ženušce radost a nevzít ji na nákupy. Tak nějak uvažuji při cestě z Broumovska domů. Ale obchodní dům „A. Wenke a syn“ už moc zboží na prodej nemá, i když mají otevřeno.
Wenkeův dům, architektoni…
0.9km
více »
Jaroměř
Město
Jaroměř leží ve Východních Čechách, severním směrem od Hradce Králové. Město najdeme u soutoku řeky Labe a Úpy a nedaleko ústí Metuje do Labe. Východním směrem od Jaroměře se rozkládá Vodní nádrž Rozkoš. U severní…
1.1km
více »
Putování krajem M. B. Brauna a Babičky Boženy Němcové
Cestopisy
Druhý víkend v září jsem absolvoval tradiční cyklovýlet po památkách zemí českých. Jen střední Čechy tentokrát nahradily ty východní a Milana Bob. Klesla také přístupnost jednotlivých…
1.5km
více »
Josefov
Městská část
Josefov je městská část Jaroměře a může se pochlubit unikátní památkou, kterou je podzemní labyrint chodeb. Ten je dlouhý několik kilometrů a pro zájemnce prohlídky bude jistě velice poučné, vyzkoušet si na vlas…
2.4km
více »
Pevnost Josefov
Pevnost, opevnění
Pevnost Josefov najdeme v severovýchodních Čechách, nedaleko Jaroměře, u Josefova.
Habsburská monarchie prošla v letech 1756 až 1763 tzv. Sedmiletou válkou s výbojným Pruskem. V této válce císařovna Marie Terezie …
2.4km
více »
Soutěž 5
bodů
www.turistikaprozivot.cz
Josefov - pevnost, vstup do podzemí
Pevnost, opevnění
Pevnost Josefov byla postavena z popudu císaře Josefa II v letech 1780 až 1787 jako obranný prvek proti Prusku. Základní kámen položil sám císař Josef II dne 3.10.1780. Hradby pevnosti byly postaveny podle francou…
2.5km
více »