Nová kolonáda s uhličitými plynovými lázněmi

Když se procházíte kolem Františkova pramene, možná vás zaujme dlouhá sloupová chodba s lázeňskou budovou a dvojicí tajemných sfing. Málokdo ale tuší, že právě tady se skrývá jedna z nejzajímavějších kapitol architektury Františkových Lázní – místo, kde se setkává lázeňská léčba, elegantní promenáda i trochu staroegyptské symboliky.

Nová kolonáda s uhličitými plynovými lázněmi vznikla v roce 1912 jako součást promyšlené kompozice lázeňského centra kolem Františkova pramene. Architektonický návrh vypracoval františkolázeňský rodák a městský architekt Gustav Wiedermann, jehož tvorba výrazně ovlivnila podobu města na přelomu 19. a 20. století. Stavba doplnila starší tzv. Starou kolonádu na opačné straně prostranství a vytvořila tak symetrické uspořádání lázeňského prostoru, jaké bylo původně plánováno již v 19. století. Tento „ideální“ urbanistický koncept však vydržel jen krátce – v roce 1914 stará kolonáda vyhořela a nikdy nebyla obnovena.

Místo má však mnohem starší historii. Už v roce 1811 zde nad vývěrem plynového pramene stál jednoduchý dřevěný pavilon. Ten byl roku 1826 nahrazen zděnou lázeňskou budovou s několika koupelnami a společenským sálem. Současná stavba z roku 1912 tak představuje třetí generaci lázeňského objektu na tomto místě, přizpůsobenou moderním požadavkům lázeňské léčby i reprezentativní promenádní architektuře.

Architektonicky jde o stavbu v duchu novoklasicismu. Kolonáda má půdorys ve tvaru písmene L a tvoří ji sloupová chodba se sedlovou střechou, nesenou pravidelným rytmem sloupů. Za sloupovím byly od počátku umístěny malé obchody a prodejní stánky, takže kolonáda sloužila nejen k promenádám, ale také jako společenské a obchodní centrum lázní. Na jednom konci navazuje vlastní budova uhličitých plynových lázní, přízemní objekt s krátkými bočními křídly a pavilonovým nástavcem ve střeše. Hlavní vstup zdůrazňují jónské sloupy nesoucí kladí s tympanonem a půlkruhovým oknem.

Před kolonádou stojí dvojice sfing – dekorativní plastiky inspirované egyptskou symbolikou, která byla v empírové a klasicistní architektuře velmi oblíbená. Tyto sochy se staly jedním z drobných, ale výrazných symbolů prostoru před kolonádou a dodávají lázeňské promenádě trochu exotické atmosféry.

Samotná budova plynových lázní ukrývá pramen Marie – zdroj čistého oxidu uhličitého, který se využívá při tzv. suchých plynových koupelích. Tyto procedury patří mezi tradiční léčebné metody františkolázeňského lázeňství. Vdechování a vstřebávání oxidu uhličitého rozšiřuje cévy, zlepšuje prokrvení tkání a využívá se při léčbě cévních, kardiovaskulárních nebo gynekologických obtíží. Procedury jsou však přístupné pouze lázeňským pacientům.

Kolonáda samotná je naopak veřejně přístupná a dodnes patří k oblíbeným promenádním místům. Lázeňští hosté zde mohou posedět, projít se pod sloupovím nebo si prohlédnout drobné obchody se suvenýry a lázeňskými potřebami.

Z hlediska památkové ochrany je Nová kolonáda součástí městské památkové rezervace Františkovy Lázně, která chrání unikátní urbanistický celek lázeňského města. Od roku 2021 je navíc celé historické lázeňské centrum města součástí světového dědictví UNESCO v rámci mezinárodního zápisu „Slavná lázeňská města Evropy“. Kolonáda s plynovými lázněmi tak není jen elegantní kulisou lázeňské promenády, ale také významnou součástí evropského kulturního dědictví.

Nová kolonáda je dnes jedním z těch míst, kde se nejlépe ukazuje kouzlo Františkových Lázní: trochu architektury, trochu historie, kapka lázeňské medicíny – a k tomu pomalá promenáda pod sloupy, jakou si lázeňští hosté užívají už více než sto let.

Sfingy jako strážkyně lázní
Před Novou kolonádou stojí dvojice sfing, které na první pohled působí poněkud exoticky – zvlášť v západočeských lázních. Inspirace starověkým Egyptem však byla v klasicistní a empírové architektuře velmi oblíbená. Sfingy zde symbolicky „střeží“ vstup k prameni a lázeňským koupelím – podobně jako ve starověku měly chránit posvátná místa.

Když lázně léčí… plynem
Uhličité plynové lázně ve Františkových Lázních jsou poměrně unikátní. Využívají totiž téměř čistý přírodní oxid uhličitý vyvěrající z pramene Marie. Pacient sedí ve speciální kabině a plyn působí přes kůži – rozšiřuje cévy a zlepšuje prokrvení. Jinými slovy: ve Františkových Lázních se léčí tím, co by jinde lidé raději větrali z místnosti.

Pokud vás baví architektura lázeňských staveb, určitě si nenechte ujít stavby jako Nová kolonáda s uhličitými plynovými lázněmi, monumentální Dvorana Glauberových pramenů nebo novorenesanční Společenský dům, romantický „malý zámek“ mezi vilami – Vila Steinsberg. Zajímavé jsou i menší lázeňské stavby jako elegantní empírový Pavilon Luisina pramene či Pavilon Františkova pramene s nedalekou sochou Františka. Milovníci soch a pomníků mohou navštívit Pomník císaře Františka I. (jezdecká socha, jejíž originál býval součástí Krannerovy kašny v Praze), pomník zakladatelům lázní, Pomník Clary Nonnerové – ženy mecenášky, Pomník Boženy Němcové (který původně jejím pomníkem vůbec nebyl) či Památník vojákům Americké armády (25.4.1945!), zatímco odpočinek v zeleni nabízejí Městské sady s Hudebním pavilonem nebo romantický Lesopark Amerika (Přírodní rezervace) – kam se dostanete pěšky i Mikrovláčkem. Při procházce lázeňským centrem nepřehlédněte ani Sfingy u kolonády, Hudební pavilon u Františkova pramene, Kašnu v Ruské ulici, kulturní místa jako divadlo Boženy Němcové či Základní umělecká škola Járy Cimrmana a pro trochu hravosti i obří hru Živé Člověče, nezlob se!.