Městské sady

Stačí pár kroků od lázeňské promenády a člověk se ocitne v místě, kde se už více než dvě století potkávají procházky, hudba, pomníky i lázeňská historie. Městské sady totiž nejsou jen parkem – jsou kronikou Františkových Lázní psanou stromy, cestami a sochami.

Městské sady, někdy označované také jako Severní park, patří k nejstarším upraveným částem lázeňského města. Nacházejí se severně od hlavní lázeňské třídy – dnešní Národní třídy – a vznikly v době, kdy se mladé lázně na přelomu 18. a 19. století rychle rozvíjely a potřebovaly také reprezentativní promenádní prostory pro hosty. Parková úprava byla postupně rozvíjena během 19. století, kdy se Františkovy Lázně stávaly jedním z významných evropských lázeňských středisek.

První úpravy parku vycházely z tehdejšího ideálu lázeňských zahrad – kombinace pravidelných alejí, otevřených travnatých ploch a romantických vyhlídek. Severní část parku byla založena jako geometrická kompozice dvou velkých čtverců oddělených širokou cestou v ose dnešní Národní třídy. Stromy zde byly vysazeny v pravidelném sponu na navážce vzniklé z výkopů při stavbě lázeňských domů.

Dominantou původní parkové kompozice byl umělý pahorek zvaný Schneckenberg – Šnečí vrch. Na jeho vrcholu stával obelisk a serpentinová cesta vedla k vyhlídce, odkud byl krásný pohled na lázně i okolní krajinu. Dnes na tomto místě stojí známá jezdecká socha císaře Františka I., která připomíná panovníka, po němž město nese jméno.

Park však nebyl určen jen k procházkám – byl také centrem společenského života. V roce 1851 zde nechalo město Cheb postavit první hudební pavilon podle návrhu architekta Adama Haberzettla. Ten se stal oblíbeným místem lázeňských koncertů. V roce 1882 byl pavilon přestavěn podle návrhu významného františkolázeňského architekta Gustava Wiedermanna do podoby dřevěného osmibokého pavilonu, který se dochoval dodnes. V jeho průčelí jsou umístěny busty dvou hudebních velikánů – Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena.

Prostor kolem pavilonu byl kdysi znám jako „Konzertplatz“, tedy koncertní náměstí. Lázeňští hosté sem přicházeli na odpolední promenády, poslouchali lázeňský orchestr a vychutnávali kávu v nedaleké Sadové kavárně, jejíž historická budova pochází z roku 1857.

Městské sady postupně doplnila také řada pomníků, plastik a drobné lázeňské architektury. Park byl vždy živým místem lázeňského života. Konaly se zde promenádní koncerty, společenská setkání i běžné odpolední procházky hostů, kteří sem přicházeli od kolonád a lázeňských domů. Tato tradice vlastně nikdy nezanikla – hudební pavilon je dodnes využíván pro koncerty františkolázeňského orchestru a park zůstává jedním z nejpříjemnějších míst k odpočinku ve městě.

Městské sady jsou dnes součástí historického lázeňského centra Františkových Lázní, které je chráněno jako městská památková rezervace. Od roku 2021 je navíc celé lázeňské město součástí světového dědictví UNESCO v rámci seriální památky Great Spa Towns of Europe,

A když se člověk po parkových cestách prochází dnes, může mít skoro pocit, že se čas příliš nezměnil – jen místo dlouhých empírových šatů a cylindrů dnes mezi stromy šustí spíše turistické bundy. Hudba, klid a lázeňská atmosféra ale zůstaly.