Kostel sv. Jakuba Staršího, apoštola v Bořejově

Zdejší chrám Páně náležel mezi farní již v 1. polovině 14. století, což můžeme zjistit již pouhým nahlédnutím do popisu pražské diecéze, který byl vyhotoven na pokyn pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic v letech 1344-1350. Tehdy Bořejov náležel pod kamenecký dekanát a boleslavský archidiakonát a podací právo náleželo nejprve pánům z Bořejova a od 20. června 1377 pánům na Housce, i když doboví němečtí autoři soudili, že náležel mezi ty nejstarší a mohl se zde nacházet již v 10. století. Vzhledem kvůli svému umístění a tomu, že místní obyvatelé nebyli příliš movití, tak i sám kostel nepatřil k těm bohatším, ale právě naopak. V roce 1352 byly odsud odváděny 3 groše papežského desátku a roku 1405 dokonce již žádný a kostel byl prohlášen za "chudý". Prvním známým plebánem v Bořejově pak byl kněz Petr, po jehož smrti ho v roce 1358 nahradil kněz Martin z Malovar. Ten tu asi rovněž dlouho nevydržel, neboť roku 1361 odešel zdejší farář Jan do Kruhu a místo něj sem přišel kněz Kunclin, jenž zemřel o 2 roky později a byl nahrazen knězem Václavem. V roce 1377 byl podán na místo zesnulého faráře Václava kněz Svach ze Zbirohu. Roku 1390 zastoupil zemřelého plebána Jošta kněz Jan, občas zmiňovaný též jako Jošt. V roce 1427 zemřel farář Jan a místo něj byl podán kněz Havel (viz http://www.psovka.cz/cz/realizace/kaple/borejov_-kostel-sv_-jakuba-vetsiho). Toho času však již zuřila husitská revoluce a fara nedlouho poté osiřela, aby byla po ukončení bojů obsazena kněžími podobojí, kteří byli odtud vyhnáni až po Bílé hoře. V té době to však znamenalo to, že fara zanikla kvůli nedostatku římskokatolických kněží a Bořejov byl přičleněn ke Kruhu jako pouhá filiálka. Roku 1699 došlo k založení matrik. Vzhledem k tomu, že původní kostel byl zcela dřevěnou stavbou, jež podléhala povětrnostním vlivům, dřevokaznému hmyzu a houbovým chorobám a přestala navíc stačit kapacitně, bylo rozhodnuto vrchností, že bude zbourána a na jejím místě bude vybudován kamenný chrám Páně, k čemuž došlo v roce 1703, kdy také novostavba získala barokní vzhled. V letech 1725-1727 byla zase zřízena fara, přičemž prvním místním duchovním správcem se stal P. Anton Ignaz Jungmann. V roce 1824 byl zřízen druhý hřbitov, roku 1825 přistavěna ještě zvonice, v roce 1827 byl kostel pokryt pálenými střešními taškami, roku 1846 prošel celý objekt obnovou a v roce 1868 byl na věž pořízen přičiněním faráře P. Wilhelma Seiferta hodinový stroj od Josefa Prosta mladšího z Kvítkova (za 400 zlatých). 15. listopadu 1867 se rozbil zvon při poledním zvonění a musel být opraven zvonařem Paulem z České Lípy. 29. května 1894 zde udílel sv. biřmování litoměřický biskup Msgre. Emanuel Jan Křtitel Schöbel. 20. ledna 1965 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-jakuba-starsiho-16247616). V 90. letech 20. století došlo k devastaci kostela, když ho poškodila řada vandalských útoků a krádeží, z nichž největší se stala v květnu 1994, kdy zmizeli andílci, různé obrazy a jiné vzácnější předměty. Roku 2003 byla zahájena jeho obnova, když o kostel začalo pečovat občanské sdružení Drobné památky severních Čech (viz https://www.drobne-pamatky.cz/index.php).

Jedná se o jednolodní stavbu s hranolovou věží ve středu západního vstupního průčelí a polygonálně zakončeným presbytářem, který má náležet s opěráky a soklem k pozůstatkům původního svatostánku. Na severní straně je pak situována čtvercová sakristie. Původní západní průčelí mělo asi pilastrové členění a pravoúhlý portál s volutovým štítem, což se změnilo po přístavbě věže. Okna jsou uzavřená plochým segmentem se šambránami. Presbytář má křížovou klenbu, v závěru paprsčitou, loď má kazetový strop a sakristie je plochostropá. Dřevěná barokní trojboká kruchta spočívá na vyřezávaných sloupech.

Z původního zařízení se mnoho nedochovalo, i když toto nezapříčinila žádná neštěstí, pouze lidská nepřejícnost a lačnost po zisku. Hlavní oltář je rozvilinový a pochází z 18. století, což dokládá jméno "F. J. Richter" a letopočet "1703" na spodní straně patky sloupku. Rovněž boční oltáře jsou rozvilinové a jsou zasvěceny sv. Františku z Assisi a sv. Rodině. Za zmínku stojí ještě kazatelna z roku 1703 a malby Nanebevzetí Panny Marie a Zmrtvýchvstání Páně z konce 18. století. Původní varhany pocházely z období po roce 1703, aby byly před rokem 1826 nahrazeny novým nástrojem, který prošel opravami v letech 1835 (Josef Raudnitzka), 1849 (Josef Prediger) a 1884 (Heinrich Schiffner). V roce 1902 pak byly pořízeny nové varhany od firmy Rejna a Černý (viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=30).

Ve věži byla původně umístěna trojice zvonů, z nichž největší byl odlit Jakubem z Mělníka v roce 1597 (krátce poté sem měl dodat ještě druhý zvon) a po prasknutí, ke kterému došlo v roce 1765, byl o rok později přelit pražským zvonařem Georgem Kühnerem v Praze, jenž na něj umístil nápis: "SCITO, MI LECTOR, ME AB INITIO FVSAM ET S. JACOBO APOSTOLO DOMINI DICATAM FUISSE PRO ECCLESIA SUP TITULO AEQUE HUJUS S. S. APOSTOLI IN BORŽEGOW ANNO DOMINI 1597. AST INFELICI CASU FRACTURAM PASSAM 1765. HUNC VERO PRAGAE A JOANNE GEORGIO KÜHNER KAMPANARIO REFUSAM 1766. Ita Me sVa pIa aC gracIosa Larg Itate ref Vn DI feCIt. Illustrissimus ac excellentissimus dominus, dominus Joannes Adolphus S. R. J. Comes de Kaunitz, dominus in Neuschloss, Boemo-Lippa et Hauska, dominus haereditarius in Wohsow Radausch, Neumetetz, Brzezno, Skaschow et Superiori Zetno, eques s. Wenceslai suae S. C. Regiaeque apostolicae Majestis actualis in timus Consiliarius et Cammerarius, Batronus meus gratiosissimus. ID fa CIat eIVs InsIgne noMen per Longe ConserVarIs, tV Vero LeCtor pro Care DeVm pro Ipso!". Druhý zvon byl zakoupen z bezdězského kláštera v roce 1701. Tato trojice však kompletně podlehla rekvizicím obou světových válek, přičemž velký zvon byl zabaven již v roce 1917. Místo nich tu visí malý železný zvonek, který vznikl jako prozatímní náhrada zabavených zvonů (viz https://farnostbela.webnode.cz/kostely/borejov-kostel-sv-jakuba/).