Hrad Houska

Hrad Houska se nemůže pyšnit výstavní architekturou ani nádhernými zahradami. Přesto je oblíbeným cílem zvědavců a dobrodruhů. Získal si je pověstmi o údajné bráně do pekel, která by se zde měla nacházet.

Raně gotický a renezančně přestavěný hrad se nachází 47km od Prahy ve východní části Kokořínských lesů, nedaleko máchova jezera. Traduje se, že je starší, než nedaleký Bezděz, který patří k našim nejstarším hradům vůbec. Jisté je, že v místech dnešního hradu stávalo hradiště, které nechal vystavět Slavibor z rodu Pšovanů pro svého syna Housku. Samotný hrad pravděpodobně založil Přemysl Otakar II. v počátcích své vlády. Proč vznikl je však záhadou. Stojí totiž na místě, které nemá žádný strategický význam, nevedla tudy hranice, obchodní stezka a nenachází se zde ani žádný zdroj vody. Nebylo tedy co chránit a je otázka, proč byl v této pusté krajině vůbec budován. 

První doložená zmínka je z roku 1316, kdy byl jeho majitelem Hynek z Dubé, později nazývaný Hynek Berka z Housky. V letech 1584 - 1590 byl hrad přestavěn Hrzány z Harasova na renezanční zámek. V 17. století pak byla stržena gotická věž a při poslední přestavbě v roce 1823 sníženy střechy. O rok později hrad koupil senátor a prezident Škodových závodů Jan Šimonek. Ten ho využíval jako letní a reprezentační sídlo rodiny. Jelikož se hrad nachází v Sudetech, byl zkonfiskován a za války využíván německou armádou jako oblastní štáb SS. Po válce zde byl archiv Státní knihovny v Klementinu a od roku 1970 sanatorium neratovické Spolany. Po revoluci byl v restituci navrácen potomkům Jana Šimonka, opraven a roku 1999 zpřístupněn veřejnosti.

K hradu se váže mnoho pověstí, legend a tajemných příběhů. Nejznámější z nich hovoří o tom, že ve skále pod hradem, v místech kde je zbudována kaple je Brána do pekla. První zmínku o ní poskytují dobové prameny z roku 878:  „…nalezena jest nedaleko díra jedna ve skále, v kteréžto množství rozličných duchův obývalo, kteříž pomalu více a více lidem tu obývajícím překážku činili a někdy v rozličných hovad tvářnosti proměňujíce se, lidem po cestách chodícím se ukazovali tak hrozně, že tudy lidé nesměli choditi…“. Podle dlší lidové báchorky byl do průrvy spuštěn odsouzenec na smrt. Bylo mu nabídnuto, že když se odváží nahlédnout do pekla, dostane milost. Protože neměl co ztratit, nabídnu přijal. Trestanec byl do díry spuštěn, ale zanedlouho byl pro nesnesitelný křik vytažen. Údajně byl šedivý a zestárnul o několik let. Dušoval se, že raději zemře jakoukoli smrtí, než aby pobyl v tak děsivém páchnoucím místě jen o několik minut déle. Za pár dní zemřel šílenstvím. Historka se rychle šířila krajem a vryla se do povědomí obyvatel na dlouhá staletí. Tajemná jáma je děsila natolik, že se ji mnohokrát snažili neúspěšně zasypat. Nakonec někoho napadlo postavit kolem ní kapli, která by chránila okolí od temných sil. Kaple je dnes hlavní atrakcí hradu a dýchá magickou atmosférou. Je atypicky umístěna uprostřed hradu a obklopená hospodářskými budovami. Její zdi jsou stále vlhké a porostlé lišejníkem, ačkoli ostatní stěny jsou suché. Zdi zdobí malby ze 14. století a dva obrazy zachycující archanděla Michaela. Podle jiné legendy se vchod do pekla nachází pod hradní studní a stráží ho muž v černé kápi, který nemá obličej.

Hrad je otevřen od dubna do října a v letní sezóně se zde koná mnoho kulturních akcí.