Kostel Panny Marie Sedmibolestné v Předhradí (Rychmburku)

Centrem tohoto městečka býval vždy hrad Rychmburk a osady kolem něj začaly vznikat teprve na přelomu 13. a 14. století, protože do této doby se tu nacházely pouze hluboké lesy a okolo nich méně úrodná půda, což znamenalo, že zatímco okolní nížiny někomu již dávno náležely, tak zdejší lokalita zůstávala dlouho ve vlastnictví královské komory. O Skutečsku se dozvídáme až k roku 1289, kdy král Václav II. zamýšlel směnu Míšeňska za Skutečsko, ale nakonec z toho sešlo a před rokem 1348 bylo Skutečsko již soukromým vlastnictvím a jeho páni z Vartenberka (teprve později se psali jako z Rychnburka) si vybudovali pevný a honosný hrad Rychmburk. V roce 1392 bylo rychmburské panství Smilem z Rychnburka zdánlivě prodáno a právě tehdy se poprvé hovoří i o zdejších podacích kostelních, stejně tak po vymření rychmburských majitelů a při jednání o jejich pozůstalosti roku 1439, kdy s jistotou víme, že kostely se nacházely v Lažanech, Štěpánově a v Janovicích. Samo Předhradí bylo psáno pouze jako "hrad s předhradím" a z tehdy nejasných a neúplných zápisů nemůžeme dovozovat, zda se tedy v Předhradí nějaký svatostánek nacházel, i když někteří autoři to připouštějí, avšak zmínka o něm není ani v rejstříku papežských desátků, natož v jiných dochovaných dokumentech. Je však možné, že tehdy Předhradí mohlo nosít nějaké pojmenování, jež nám není známo, protože zaniklých obcí bylo v rámci času mnoho, vždyť jen v mýtském dekanátu, kam tato krajina náležela, bylo podle popisu pražské diecéze z let 1344-1350 několik farních vsí, které nedokážeme jasně identifikovat, např. šlo o Poloticze, Helotu a Vratišovice. Jednoznačně nemůžeme vyloučit také to, že došlo ke zničení nějakého sakrálního objektu při neúspěšném dobývání Janem Žižkou z Trocnova v roce 1421 nebo po dobytí hradu a opevněného městečka Prokopem Holým roku 1425.

Je jasné, že zprvu stačilo zdejším poddaným se chodit modlit do hradní kaple, fungující veřejně až do 17. století, a později do nedalekých kostelů v Lažanech a ve Skutči, tak nebyla přímá potřeba, aby přímo v Předhradí nějaký kostel byl, i když nějaká kaple tu doopravdy stávat mohla, protože je nepravděpodobné, že by vzhledem k tehdejší zbožnosti něco v Předhradí nevzniklo. Jak tomu bylo doopravdy, tak to se již nikdy nedozvíme, protože za ty věky existence českého státu došlo k tolika konfliktům a živelním katastrofám, že se velké množství materiálů buďto nenávratně zdratilo, nebo bylo zničeno. Ve 2. polovině 17. století byla za Berků z Dubé zřízena na Rychmburku ve 2. patře okrouhlé věže kaple Panny Marie, z níž se později stala kaple Povýšení sv. Kříže, jež se do dnešních dnů dochovala v podobě z roku 1797, a to je jediné, o čem víme s jistotou. Reální administratura na Rychmburce byla zřízena v roce 1737 (někdy se uvádí rok 1739), ale sám kostel Panny Marie byl vybudován Františkem Josefem Kinským až v letech 1752-1753 (21. srpna 1753 byl na sanktusní vížku vyzdvižen zvon), tehdy ovšem bez věže a zvony bývaly zavěšeny v samostatné dřevěné zvonici. Právě na jejím místě byla v roce 1816 postavena současná věž, přičemž obojí je vzpomínkou na rod Vchynských, resp. Kinských ze Vchynic a Tetova, jenž zde však od roku 1714, kdy Rychmbursko zakoupil, zanechal mnohem více - opravený hrad, v roce 1749 postavenou školu, kapličky a sochy světců, panský dvůr a v neposlední řadě panskou zahradu. Bez nich by skutečně obec nevypadala tak, jak dnes vyhlíží. První výraznější oprava proběhla již v roce 1804, kdy byl objekt rovněž vyzdoben freskami. Roku 1854 byla místní reální administratura povýšena na faru, takže se Rychnurk oddělil od skutečské farnosti. V roce 1894 došlo k rekonstrukci kostela, jež stála 6 590 zl. Stejně tak v letech 1905-1910, během níž věž získala současné zastřešení. 1. listopadu 1895 byla P. J. Pochybou posvěcena nová část hřbitova, která byla zkolaudována 20. listopadu téhož roku a vyšla na 2 565 zl. a 1 kr. Roku 1899 byl pořízen nový jednoduchý kalich. 20. května 1900 zde udílel sv. biřmování královéhradecký biskup Msgre. ThDr. Edvard Jan Nepomuk Brynych. Zároveň s tím byl posvěcen nový prapor místní svatojosefské jednoty. 24. ledna 1964 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-panny-marie-sedmibolestne-18333875). Mnoho oprav však bylo provedeno až v poslední době, v roce 1998 byl zrestaurován fasádní znak zakladatelů kostela Františka Josefa II. knížete Kinského a jeho manželky Marie Leopoldiny Pálffyové a roku 2010 kamenné prvky na věži. Dnes je kostel spravován excurrendo ze Skutče (viz https://www.farnostskutec.cz).

Jedná se o jednolodní orientovanou stavbu s pravoúhle zakončeným presbytářem, se sakristií v ose kostela na východní straně a s čtvercovou hranolovou věží v západním průčelí. 7 m dlouhý a 5,6 m široký presbytář i 18,2 m dlouhá a 9,4 m široká loď mají zkosená nároží, jejich fasády jsou členěny lizénovými rámci, obdélná okna (na každém boku lodi je jich trojice) jsou segmentově zakončena a rámována zalomenými šambránami. V presbytáři i v lodi jsou ploché stropy s freskami z 1. 1780-1790, které byly později několikrát obnoveny: Nejsvětější Trojice v presbytáři, Poslední večeře v lodi a v rozích navíc nalezneme malované rokajové kartuše s výjevy: Oběť Melchisedechova, Oběť Abrahamova, Rozdílení chlebů. Sakristie je pak sklenuta křížově a podvěží plackou. Do lodi vedou 2 vchody - pod věží a z jižní strany. V lodi bylo umístěno 5 a v exteriéru chrámu Páně 8 náhrobníků z přelomu 18. a 19. století. Kolem kostela je situována hřbitovní zeď se 4 půlkruhovými kaplemi s cibulovými stříškami a na východní straně ještě s čtvercovou márnicí s dvojitou valbovou střechou.

Zařízení pochází většinou z doby výstavby kostela. Hlavní oltář je sochařský s kvalitní sochou Panny Marie Bolestné; významnými jsou i boční oltáře Čtrnácti sv. pomocníků s cenným obrazem téhož a Panny Marie s novodobou malbou; rokoková kazatelna s rokajovým dekorem na řečništi; křtitelnice; v presbytáři umístěné malby Ukřižování a sv. Salvátora z období po polovině 18. století; čtveřice rozměrných obrazů v kasulových rámech v lodi od Jana Kubáta z roku 1756 (sv. Jan Nepomucký, Matouš, Markéta a Josef) a dvojice obrazů sv. Rodiny z poslední čtvrtiny 18. století na kruchtě. Za zmínku stojí ještě stříbrná zlacená monstrance z roku 1797, kovová křtitelnice s trojnožkou a sv. Janem Křtitelem na dřevěném víku a Boží hrob s barokní soškou Panny Marie. Současné varhany pocházejí z roku 1808 a za jejich tvůrce je pokládán Pavel František Horák (viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=4059).

Co se stalo s původními zvony v samostatné dřevěné zvonici, tak to nevíme, jestli šlo o rozlití při požáru nebo o jakousi válečnou rekvizici. V roce 1808 do ní byly přeneseny 2 zvony z kostela v Janovičkách. Roku 1816 byla zbourána a na jejím místě vznikla nákladem Filipa hraběte Kinského z Vchynic a Tetova současná věž, v níž tedy byly před 1. světovou válkou umístěny 3 zvony a k tomu 1 zvon v sanktusové věžičce: první zvon od Donáta Schröttera o výšce 0,83 m, průměru 0,92 m, s reliéfy trčkovského a berkovského erbu, letopočtu 1600 a pod ním umístěné Kalvárie a s nápisem: "PROKRZIKVYTE HOSPODINV WSSICZKNI OBYWATELE ZEMIE SLVZTE HOSPODINV S WESELIM GOT ALEIN ZAL DIE EHR MI C. Letha 1600 tento Zwon Slit gest k czti a chwale panv Bohv a swatemv Waczlawu za drzeny panstwi Rychmburskeho Gegi milosti Vrozene pani pani Markyty Berkowe Trczkowny z Lippy pozvstale wdowy po dobre a Slawne Geho milosti pamieti Vrozenem Panv Waczlawowi Neystarssym Berkowi z Dube a z lippeho Panv na Rychmburcze bvdiszowie a Osowym Neywyzssym komornikv kralowstwi Czieskeho a Pana pana Lwa Buryana evzebivsa Berky z Dube a z lippeho syna Gich milosti na ten czas leta nem a gieczyho kterehozto letha swrchv psany Pan Pan Waczlaw Neystarssy Berka X dne mesycze czierwen ze ziwot swug dokonal."; druhý o výšce 0,63 m, průměru 0,64 m a s textem: "O REX GLORIE VENI NOBIS CVM PACE MARIA" ze 14. století; třetí o výšce 0,45 m, průměru 0,46 m a s nápisem: "O REX GLORIE VENE CVM PACE" ze 14. století a čtvrtý sanktusník z roku 1753 s reliéfy Panny Marie a sv. Donáta. Na závěr ještě dodejme, že některé dřevěné věci v kostele měli podle lidových podání vytvořit předci básníka Adolfa Heyduka, kteří se živili jako truhláři. Co je na tom pravdy, to se mi však nepodařilo jednoznačně dohledat.