Vrchovnice

Tato ves, jež bývala dříve okolními přezdívána jako Mrchovnice, měla obdržet své pojmenování podle toho, že se nacházela oproti svému okolí na kopci, což potvrzuje i prof. Antonín Profous ve své knize "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. IV. díl. S-Ž":

"Vrchovnice (lid. ta V., na Vrchovnici, z Vrchovnice, vrchovnickej), ves 10 km jv. od Hořic: 1355 ad pres. ..Gyrzikonis de Hustierzan ..nec non ..Buine de Wrchownicz ad Sdenconis de Wrchonicz (!) ..ad E. in Zyzeloues, ..exec. pleb. de Horzienieues, LC. I, 23; 1357 ad pres. Joh. de Grecz ..et Bone de Wrchownicz ..ad E. in Zyzeloues, t. 28.

Jm. V. vzniklo zpodstatňující příponou -ice z adj. vrchovná, t. ves (ležící na vrchu), sr. jm. Borovnice."

Podle archeologických nálezů z obce a okolí byla Vrchovnice osídlena někdy v období kultury s vypíchanou keramikou. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1355. V roce 1366 koupili Hroch a Pešík, bratři z Hoříněvsi, popluží Vrchovnici, které rozprodali mezi lid a desátky odsud nadále patřily plebánu v Žíželevsi. 23. října 1394 Půta starší z Častolovic žádal Jana ze Kbel, aby vložil v akta, že Janek, farář z Opočna, postupuje panně Žofce ze vsi Vrchovnic 40 kop dluhu. O 4 roky později Jan a Markvart z Mokrovous, synové držitele jeřické tvrze Zdeňka, jinak Sokola ze Mžan, prodali svůj díl Jeřic a plat povinný ke kostelu v Hoříněvsi převedli na Vrchovnici. Později se Vrchovnice dostala od Hoříněvsi k Cerekvici. Roku 1633 koupil zámek a ves Cerekvici s poplužním dvorem a vsi Řečice, Želkovice, Vrchovnice a Hněvčeves s poplužními dvory od Hertvíka Záruby z Hustířan Albrecht z Valdštejna, ale po smrti tohoto knížete a vojevůdce se ujal tohoto zboží opět Hertvík Záruba z Hustířan, díky čemuž zůstala Vrchovnice až do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního součástí cerekvického panství. V roce 1645 způsobila velké škody švédská vojska. V roce 1717 chodily zdejší děti do Hoříněvse, kde byla škola v čp. 14. Později navštěvovaly želkovickou školu a po jejím zrušení roku 1956 náležely opět do Hoříněvse.

V roce 1849 se Vrchovnice stala samostatnou politickou obcí. Během prusko-rakouské války zažila obec nejprve velké přesuny vojsk a 3. července 1866 se usídlilo u obce pruské dělostřelectvo, jež ostřelovalo rakouská postavení u Hoříněvse, a to až do jejího dobytí. V letech 1868-1879 byla částí Želkovic. Roku 1879 bylo schváleno osamostatnění Vrchovnice, k němuž došlo v následujícím roce. Roku 1894 byly potvrzeny stanovy Hospodářsko-čtenářské besedy pro Želkovice a Vrchovnici v Želkovicích. Obec nebyla nikdy velkým středem zájmu a nezapsala se příliš do dějin, což lze posoudit také z toho, co je o ní napsáno v „Národopisném sborníku okresu Hořického“ z roku 1895: „Vrchovnice, ves 10.5 km jihových. od Hořic při hranicích hejtman. Královédvorského v pahorkovité planině při okres. silnici; míst. i katastr. obec s 19 domy a 147 obyvateli Čechy, rolníky: farou i poštou přísluší k Hoříněvsi, školou k Želkovicům.“ V roce 1904 působil v obci Dramatický klub. 9. května 1908 byly při velké bouři s krupobitím a přívalovým deštěm rozmetány větrem 2 stodoly. Roku 1910 zde žilo 163 obyvatel ve 22 domech. O rok později zasáhla obec epidemie slintavky a kulhavky. V roce 1914 se objevili v obci první uprchlíci z Haliče. Z front 1. světové války se nevrátili přinejmenším 3 místní muži - Antonín Fejfar, František Podzimek a Oldřich (Ulrich) Stein.

Elektrifikaci obce mělo na starosti Hospodářské strojní družstvo pro rozvod a upotřebení elektrické síly v hospodářství a živnostech ve Vrchovnici, jehož společenstevní smlouva byla schválena 24. února 1924 a samo družstvo bylo zapsáno do rejstříku 7. dubna téhož roku. Jeho prvním předsedou byl Jan Podlipný a náměstkem Ladislav Havrda. V rámci toho vznikl i společný transformátor pro Vrchovnici a Želkovice. V roce 1926 vznikl SDO „Klicpera“. Během německé okupace nesla obec název Werchownitz. Tehdy zde byly 2 hostince - Františka Hlavatého a Bedřicha Ponikelského, který měl navíc obchod smíšeným zbožím a trafiku. Roku 1941 byl do obce zaveden telefon. Koncem války byli 2 místní muži nasazeni na kopání zákopů v Rakousku. 7. září 1949 shořela stodola se zásobami slámy a obilí. V roce 1957 vzniklo JZD, jež bylo 1. ledna 1961 připojeno k JZD Žíželeves. 1. července 1960 byla Vrchovnice připojena k Žíželevsi. Počátkem 70. let 20. století byla provedena kanalizace. 1. ledna 1976 se obec stala součástí Hoříněvse. Od 24. listopadu 1990 je opět samostatnou obcí. V letech 2015-2016 byla provedena splašková kanalizace a ČOV. 6. června 2017 došlo k požáru dojírny bývalé mléčné farmy Hoříněves (dnes farma Vitaltech Rozběřice), ve které probíhala rekonstrukce.

Ze zdejších pamětihodností zmiňme: kamenný kříž před čp. 24, který byl vybudován v roce 1882 a opraven roku 1932; kamenný kříž v křižovatce před zemědělským areálem společnosti AGROCHOV z roku 1900; pískovcový pomník s litinovým křížem věnovaný v roce 1866 padlému 1 rakouskému a 1 pruskému vojínovi z roku 1889 a zvoničku, jež byla vysvěcena 23. června 2018. Za zmínku stojí to, že z Vrchovnice pocházeli oba rodiče poslance a právníka JUDr. Jana Podlipného a také nadporučík Jaroslav Pour (* 1883 Vrchovnice), důstojník okresního doplňovacího velitelství v Hradci Králové a zemského vojenského velitelství v Praze, námořní asistent Miloslav Pour (* 1885 Vrchovnice) a poručík Josef Černý od pěšího pluku č. 11 (* 24. července 1895 Vrchovnice). Zdejší rolník Josef Černý z čp. 8 zasedal v představenstvu Spořitelního a záložního spolku pro farnost Hořiněvesskou, naopak František Černý býval starostou Okresní záložny hospodářské v Hořicích v Podkrkonoší. Nesmíme však zapomenout i na to, že ředitelem spolkového lihovaru v Dobříně býval místní rodák Ing. Josef Černý.