Horní Černilov (Libníkovice)

Stejně jako u Dolního Černilova by se dalo předpokládat, že jde o místní část obce Černilova, ale chyba lávky. Tentokrát jde o místní část obce Libníkovic, jež byla přiřazena k Černilovu jen v letech 1976-1991, a to spolu se svou mateřskou obcí. Sama osada se nachází téměř uprostřed trojúhelníku Librantice-Libníkovice-Výrava. Také u této vsi se uvádí, že první zmínka o osadě pochází z roku 1271, ale nejspíše se jedná o omyl a Dolním a Horním Černilovem jsou skutečně myšleny dolní a horní část Černilova, nikoliv tyto obce. Jméno osada obdržela od svého položení vůči obci Černilovu. Druhý název Zadní Pustina vznikl tak, že byla současná ves založena na libníkovických pustinách v roce 1769. Noví osadníci stejně jako ti v Dolním Černilově obdrželi od smiřické vrchnosti chalupu a k ní každý 12 korců polí. Od vzniku fary v Černilově roku 1718 patřili zdejší římskokatoličtí věřící tam (původně spadali do Jeníkovic), naopak přiškoleni byli posléze k Výravě. V roce 1843 měla osada 11 domů a 66 obyvatel.

Prozatímní zřízení obecní a zrušení poddanství v roce 1849 znamenalo zánik smiřicko-hořiněvského vrchnostenského područí a spojení Horního Černilova s Borovicí a Libníkovicemi v jednu samostatnou politickou i katastrální obec. Podle libníkovického řádu hašení z 1. února 1877 musela každá usedlost mít nějakou součást protipožárního vybavení, např. v čp. 1, 3 a 8 byly háky; v čp. 2, 6, 10 a 12 konve; v čp. 5 a 11 žebříky; v čp. 4, 7 a 9 sekery. Vedle toho tu měla obec umístěn 1 velký bourací hák. Roku 1893 byla prodána ve veřejné dražbě usedlost čp. 1, jejíž odhadní cena byla 5 031 zlatých. 22. října 1899 přešla Anna Jarkovská od evangelického helvetského vyznání k římskokatolické víře. Toto slavnostní vyznání víry v černilovském chrámu Páně sv. Štěpána bylo velkým překvapením a bylo pak častokrát přetřásáno na obou znepřátelených křesťanských stranách. V roce 1905 byl pořízen zvonek do zvoničky, o čemž pojednává zmínka v Obnově, která vyšla 18. srpna 1905: „Z Horního Černilova. Malá osada naše, as 3 km východně od Černilova vzdálená, kráčí pomalu, ale vytrvale v před. Před 3 roky postavili jsme si v osadě kříž, který zde dřív nebýval a nyní opět máme nový zvonec poledníček, jehož jsme až dosud bohužel neměli. Zvonec, ač malý, vyniká jasným, zvučným hlasem, takže poměrně k jeho velikosti jest jej dosti daleko slyšeti. Šlechetnému dárci jeho p. Karlu Adamcovi, staviteli věžních hodin v Čáslavi, vzdáváme tímto nejhlubší, srdečný dík. Nemenším díkem jsme zavázáni svému duchovnímu správci vldp. děkanu Černilovskému J. Seidlovi, na jehož přímluvu zvonec onen jsme dostali, a jejž sám také posvětil. Blahosklonnost a ochota našeho duchovního otce nalezne aspoň v dětinné důvěře odplaty, byť snad skrovné.“ 14. května 1906 vyhořelo stavení čp. 11 Františka Nástrahy, do něhož uhodilo. Za 1. světové války padl 1 zdejší muž (Václav Fňouk) a 2 další zemřeli v nemocnici.

V roce 1920 byla osada zasažena epidemií slintavky a kulhavky. 16. května 1921 byl Horní Černilov připojen k nově vzniklému poštovnímu úřadu v Libřicích, odkud sem chodil přespolní listonoš. 4. července 1929 byla osada zasažena velkou vichřicí. Roku 1930 měl Horní Černilov 12 domů a 57 obyvatel. Během německé okupace nesla osada pojmenování Ober-Tschernilow. Tehdy byl jediným zdejším živnostníkem rolník Josef Šťásek. V roce 1968 bylo rozhodnuto o zřízení vodní nádrže a o rok později byl postaven věžový transformátor. Roku 1971 došlo k rekonstrukci místní komunikace. Součástí Libníkovic zůstala osada až do roku 1976. 30. dubna 1976 byly Libníkovice se svými 2 místními částmi připojeny k Černilovu, od něhož se odtrhly až 1. ledna 1992. V 90. letech 20. století došlo k zavedení vodovodu. V letech 2012-2013 vznikly rybníčky Na Bělkách. V roce 2003 došlo k rekonstrukci vedení nízkého napětí a roku 2017 byla realizována polní cesta z Libníkovic do Horního Černilova (od „křížku k letišti“) a také došlo k ozelenění podél malé vodní nádrže a Libníkovického potoka.

Nejvýraznější zdejší pamětihodností je kamenný kříž, který byl vybudován ze sbírky mezi místními obyvateli a k jeho slavnostnímu posvěcení černilovským děkanem P. Janem Františkem Seidlem došlo 27. července 1902; stará dřevěná zvonička byla vystavěna v roce 1812 a o 100 let později byla nahrazena novou. Zvonek z roku 1905 byl za 1. světové války ukryt před rekvizicemi a po vzniku ČSR došlo k jeho opětovnému zavěšení na původní místo. Rekvizicím německých okupantů však neunikl a dnes je ve zvoničce umístěn zvonek keramický. Co se týká místních rodáků, tak nejvýraznějším z nich byl rolník Václav Vach, jenž byl významným komunálním politikem za křesťansko-sociální stranu; Václav Tošovský z čp. 6 byl prvním jednatelem a pokladníkem SDH Libníkovice a Josef Nástraha zase patřil k zakladatelům Spořitelního a záložního spolku pro Libníkovice a okolí v Libníkovicích a byl členem jeho prvního představenstva.