Biocentrum "V Rákosném"

V těchto místech podél Libníkovického potoka mezi zalesněným "Remízkem" a areálem zemědělského družstva, kde se dříve říkalo "Na průhoně", byly od dávných dob zahrady a pole zdejších hospodářů. Snad každý z nich zde měl nějakou parcelu, když ne svoji, tak pronajatou. Toto složité rozdělení mezi mnoho libníkovických rolníků můžeme vidět v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA244018400), ale že se tehdy mnoho nezměnilo oproti minulosti, to můžeme seznat z I. vojenského mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c096), pokud nepočítáme zánik mnoha zdejších vodních ploch, jichž tu býval velký počet. K většímu zcelování zdejší půdy došlo až v souvislosti se socializací obce a po vzniku místního JZD v roce 1957. Zda můžeme současné umístění biocentra spojit s rybníkem Rákosným, do něhož se podle urbáře z roku 1588 sázelo 20 kop násady, není příliš jasné, neboť jediným prokazatelným dokladem je jeho pojmenování, ale vzhledem k reliéfu Libníkovic můžeme uvažovat, že se tu skutečně nacházel, případně dále severním směrem, kudy teče sám potok.

Díky tomuto vodnímu toku, který sem přinášel novou zem, byla zdejší lokalita mnohem bohatší na živiny, takže se jednalo o úrodnou půdu. Nevýhodou však bylo to, že se potok často rozvodňoval a tropil tak řadu škod, nejen zde, ale také dále po svém toku. Tomuto mělo být odpomoženo výstavbou nějaké nádrže, která by regulovala množství vody v něm, případně by zabránila postupu povodňové vlny dále k Výravě. Není to nic divného, neboť např. roku 2016 zažily Libníkovice s Výravou velkou vodu v souvislosti s bleskovou povodní.

Uvažovalo se různě, od suchého poldru až po klasický rybník. Nakonec bylo navrženo zřízení biocentra se stálou průtočnou vodní plochou, jejímž úkolem mělo být snížení povodňového průtoku na Libníkovickém potoce a rovněž zadržení vody v krajině. V kombinaci s lučním porostem pak mělo být zamezeno erozi půdy v údolním zářezu a rychlému stoku srážkových vod. První myšlenky o vybudování tohoto díla se objevily v letech 2006-2007. Inženýrskogeologický a hydrogeologický průzkum provedl v roce 2013 Mgr. Oldřich Stehlík. Státní pozemkový fond pak o 3 roky později vyhlásil veřejnou zakázku na vybudování BC IP V Rákosném včetně cesty C11, LKB3 v k. ú. Libníkovice, jejímž vítězem se stala společnost Porr a. s.

K vybudování biocentra pak došlo v letech 2016-2017 firmou Porr a. s., odštěpný závod – Vodohospodářské stavby podle projektu pražské společnosti NDCon s. r. o. Krásně je to vidět v leteckých měřických snímcích z let 2016 a 2018. Zatímco na prvním je tato lokalita ještě pouhým travním porostem mezi 2 poli (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2016.JARM19.01143), tak na druhém je již vodní plocha zachycena v současném stavu (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2018.JARM19.00006). Zřízení tohoto biocentra, z jehož budování lze najít několik záběrů zde: http://www.hbgolf.eu/rybniki, se rovněž stalo dokončením biokoridoru, s jehož výstavbou se začalo již před 3 lety.

V rámci tohoto projektu došlo k realizaci novostavby malé vodní nádrže na toku Libníkovického potoka se zemní hrází, s po ocelové lávce přístupným železobetonovým otevřeným dvoudlužovým požerákem s uzamykatelným poklopem v nejnižším místě zátopy a s čelním nehrazeným bezpečnostním přelivem v levé části hráze, který byl navržen na převedení Q100 vody (stavba byla zahájena v srpnu 2016 a dokončena v květnu následujícího roku, kdy byla rovněž předložena žádost MS Habřina o pronájem biocentra na chov divokých kachen. Součástí realizace se stalo rovněž v betonovém loži ukotvené kamenné opevnění koryta v místě vyústění spodní výpustě a odpadního koryta od bezpečnostního přelivu. Vedle toho došlo také k výsadbě dřevin okolo malé vodní nádrže a podél levého břehu Libníkovického potoka a ke zřízení zpevněné travnaté přístupové cesty ze silnice mezi Libníkovicemi a Horním Černilovem.

Celé biocentrum je umístěno tak, že když jede okolo člověk, jenž není odsud, tak by sotva hádal, že za uzamčenou závorou se mezi rákosem nachází přístup k biocentru a nejde o pouhou přístupovou komunikaci na pole či do lesa. Spolu s přilehlým lesem Remízkem je skutečně klidným místem nejen pro zvěř, ale též pro každého pěšího milovníka přírody, který chce posedět a užít si ticha a pohody, případně se v jarním a podzimním období pokochat krásami tamní krajiny. Je krásné, když se dnes snažíme napravit chybné zásahy našich předků do chodu přírody, jež kolikrát znamenaly v podobě meliorací a regulací toků rychlý a kompletní odvod všech vod z polí a luk a tím mnohdy zánik života na těchto upravovaných územích, což se nám vrátilo záhy jako bumerang, když se později musela pole uměle zavlažovat nebo hledat jiné plodiny, které by se zde mohly pěstovat. Snad bude tato snaha s návratem vody do krajiny zdárně pokračovat, protože každý tento zásah, i kdyby byl sebedrobnější, tak se počítá. A nejde jen o poslední léta, jež se projevila značnými suchy.