Fara v Úpici

Zdejší kostel byl farním již ve 14. století (podle pověsti měla být Úpice založena již roku 1012 Ondřejem z Doupova) a držiteli podacího byli vlastníci hradu Vízmburku nad Havlovicemi. Jeho zakladatelé byli rovněž staviteli tohoto chrámu. Podle díla „Archidiakonáty Kouřimský, Boleslavský, Hradecký a diecese Litomyšlská (místopis církevní do r. 1421.“ od Josefa Kurky byl prvním známým zdejším farářem Petr, podle úpického kronikáře se jmenoval Pavel. Když rezignoval, byl v roce 1359 na jeho místo podán kněz Jan Zdislavův z Doubravice (psáno jako Dúbravice), který zemřel roku 1392 a jeho nástupcem se stal 11. března 1392 kněz Martin, řečený Kaleš. Za všech těchto jmenovaných již úpická fara stávala, přičemž k bezplatným pracím při ní byli poukázáni 3 obyvatelé z Radče.

Kde se tehdy nacházela, to přesně nevíme, je možné, že stála na místě té současné, i když vyloučit nejde ani to, že byla situována v jiné části náměstí. Právě k ní se vztahuje část pověsti o pobytu budoucího arcibiskupa Arnošta z Pardubic na Vízmburku a v Úpici roku 1323. Nejlépe ji popsal úpický kronikář Vilém Schreiber:

„Asi desetiletého mladíčka odvezl jej dne 2. srpna 1323 otec jeho Arnošt z Hostýně z Kladska do lesy obklopeného hradu Visemburku, kde jej svěřil a odevzdal hradnímu Vítovi do opatrování. Malý Arnošt byl jaksi churav zamyšlen a smuten. Dlel rád o samotě, zpíval nábožné písně a četl nábožné knihy. Otec, chtěje z něho míti vojína statečného, hodného rytíře, který by služby své zasvětil toliko vlasti své a králi, obával se, aby syn Arnošt nechtěl se státi duchovním, a proto zavezl jej na radu svých přátel do této krajiny, kde je mnoho lesů, aby se po nich proháněl, zvěř lovil, a ryby lapal, i veselé mysle nabyl. Hradní Vít všelijak se namáhal, aby mladého svěřence svého rozveselil a již se zdálo, že se mu to podařilo, když tu náhle v životě Arnoštově stal se obrat, a to navždy.

Starý Vít navštivil s ním (s Arnoštem) totiž faráře Upického, pátera Ondřeje, kmeta stříbrovlasého a ctihodného, aby představil mu syna patronova.

Páter Ondřej srdečně je uvítav, uvedl je do kostela a po té na faru. Po chvilce vytratil se malý Arnošt do svatyně, poklekl před hlavním oltářem sv. Jakuba a modlil se dlouho a vroucně a ani nepozoroval, kterak Vít a páter Ondřej do kostela vešli a jeho zkroušené motlitbě se podivují. „Z toho jinocha nebude ani vojín ani úředník, ale kněz, pamatujte si to, příteli, bude z něho kněz veliký, na slovo vzatý. Vidím jej v duchu na stolci apoštolském.“ Tak prorokoval Úpický páter Ondřej a hle, proroctví jeho se vyplnilo.

(Zápisky Jar. Linharta z Č. Kostelce).“

Od husitských válek byla místní fara spravována kněžími podobojí. Podle trutnovské kroniky Simona Hüttela zreformoval v letech 1493-1520 úpickou faru trutnovský děkan Kašpar Jiřík. Tehdejší fara se nacházela pod tou dnešní a byla prodána do soukromých rukou, ale na paměť toho musel vlastník této nemovitosti platit jistý úrok zdejšímu faráři, což nalezneme jak v urbářích, tak ve farních instrumentech.

V nové faře si měl 5. října 1586 podřezat nožem krk farář Bartoloměj. Snad právě kvůli tomu si farář Daniel Wolf Rakovnický z Lomnic raději zakoupil dům čp. 50 a na faře nezůstával. Posledním nekatolickým farářem v Úpici byl Jan Karchesius Třebenický, jenž musel faru v roce 1625 postoupit katolickému duchovnímu P. Bernardu Sýkorskému, který byl pro svoji přílišnou horlivost vydán Švédům, jež ho 17. října 1632 zastřelili. Následně byla zplundrovaná fara opuštěna, neboť byla administrována z Náchoda. K jejímu opětovnému obsazení došlo až po 30 letech.

V letech 1676-1684 (roku 1676 zahájena stavba a rok 1684 nalezneme v nadpraží kamenného ostění v úrovni přízemního sklepa) byla postupně postavena nová farní budova, protože původní fara byla po Sýkorského smrti prodána provozovateli šenku Zikmundovi. Ohledně jejího umístění i následných vlastníků tohoto objektu jsou rozpory, a tak se všeobecně soudí, že nová fara byla nakonec vybudována na místě své předchůdkyně. 8. ledna 1662 byl slavnostně instalován novým úpickým farářem náchodský kaplan P. Martin Pelikán, jenž farnost spravoval již od předchozího roku. V roce 1751 byla přestavěna fara (některé prameny hovoří o roku 1753), která byla nakonec zbořena roku 1822 a šindelová krytina z ní byla využita na pokrytí poloviny střechy farní školy.

Další fara v řadě byla vybudována v roce 1823, tentokrát již z cihel, jež se měly pálit v cihelně na Závodí (pozdější Parní kruhová cihelna Jaroslava Veselého). Administrátor zdejší fary tehdy bydlel v hořejší části radnice, kde měl komoru, sýpku, sklep a chlév. Již o 17 let později si fara vyžádala první opravy. Roku 1842 se kopala poblíž kostela nová obecní studně. Voda z ní však zmizela a zaplavila farní sklep, což vyvolalo řadu sporů faráře s obcí. 19. června 1848 velká vichřice vyrvala z kostelní věže velkou železnou okenici a ta spadla na faru. Její oprava proběhla ještě v témže roce. Během prusko-rakouské války roku 1866 se nacházela ve farním sklepě skrýš, do níž kostelník Josef Vacek ukryl některé cenné věci, další skrýš byla přímo v kostele. V následujícím roce byla střecha pokryta pálenými taškami. Dosavadní šindelová střecha totiž dožila a nové pokrytí střechy mělo rovněž protipožární důvody. Roku 1872 došlo k opravě objektu. V roce 1902 byl zrekonstruován farní dvorek (v souvislosti s úpravou Školské ulice byl zmenšen o skoro 40 m2), upravena zahrádka s květinami a opravena zeď u ní. V roce 1920 požádal farář o opravu objektu. Následně se sešla komise, složená z členů okresní politické správy v Trutnově, zástupců města Úpice a přifařených obcí. Od 50. do 80. let 20. století proběhlo několik oprav, jež se však dají zařadit pouze mezi práce udržovací. Většina velkých investic do budovy tedy počkala až na poslední léta, např. roku 2012 došlo k opravě části střechy, v jejímž rámci byly vyzděny 2 komíny, provedeno oplechování a vyměněna krytina.

Tato budova je kromě své architektonické hodnoty významná rovněž tím, že se v ní nacházejí olejové malby několika bývalých duchovních správců. Za připomenutí stojí to, že v této budově i v těch předchozích obědvalo nebo přenocovalo několik královéhradeckých biskupů při svých vizitacích kraje a 7. září 1779 sám císař Josef II. Její hodnoty si všimli též památkáři, když byl 26. března 1991 podán návrh na prohlášení objektu památkou, 17. dubna téhož roku bylo zahájeno řízení k prohlášení a 24. července 1998 byla fara čp. 1 prohlášena památkou. Více o úpické faře lze nalézt zde: https://pamatkovykatalog.cz/fara-2340827.