Dvorana Glauberových pramenů

Dvorana Glauberových pramenů ve Františkových Lázních patří k nejpozoruhodnějším stavbám zdejší lázeňské architektury 20. století. Na rozdíl od starších empírových pavilonů, které připomínají romantické altány v parku, působí tato stavba jako monumentální chrám minerální vody. Není to náhoda – vznikla v době, kdy se lázeňství modernizovalo a kdy architekti hledali způsob, jak propojit tradici s moderní architekturou.

Objev nových pramenů a potřeba nové dvorany

Po první světové válce hledalo město Františkovy Lázně způsoby, jak rozšířit léčebné možnosti a zvýšit návštěvnost lázní. V roce 1920 byly provedeny nové vrty, které vedly k objevení několika minerálních pramenů s vysokým obsahem oxidu uhličitého a síranu sodného – tzv. Glauberovy soli.

V prostoru dnešní dvorany byly postupně zachyceny tři významné prameny: Kostelní pramen, Glauber III a Glauber IV. Právě pramen Glauber IV, nalezený ve hloubce asi 92 metrů, byl mimořádně bohatý na Glauberovu sůl a patří k nejvýznamnějším minerálním pramenům tohoto typu na světě. Nejprve zde v roce 1923 vznikl jen jednoduchý dřevěný altán ve „švýcarském stylu“. Brzy se však ukázalo, že význam pramenů je mnohem větší – a že si zaslouží reprezentativní architektonickou stavbu.

Projekt a výstavba (1928–1930)

V roce 1928 byla vypsána architektonická soutěž na novou pitnou halu. Vítězem se stal architekt Ernst Engelhardt, který navrhl velkorysou budovu nazývanou Dvorana Glauberových pramenů. Stavba byla realizována v letech 1928–1930 a od počátku měla sloužit jako moderní prostor pro pitnou kúru lázeňských hostů. Ve své době šlo o velmi moderní projekt – lázeňská architektura se zde posunula od romantických kolonád k reprezentativnímu veřejnému prostoru s monumentálními proporcemi.

Architektonický styl a konstrukce

Dvorana je postavena ve stylu klasicizující moderny, někdy označované jako neoklasicismus s empírovými prvky. Architektura záměrně navazuje na antické vzory, které byly v lázeňském prostředí velmi oblíbené. Minerální pramen byl vnímán téměř jako posvátný zdroj zdraví – a proto má stavba podobu, která připomíná chrám nebo baziliku.

Dvorana má podélný půdorys s velkým centrálním prostorem. Nad střední částí se zvedá elipsovitá nástavba s tamburem, která přivádí do interiéru denní světlo. Hlavní prostor tvoří velká sloupová pitná hala, jejíž proporce zdůrazňují slavnostní charakter stavby. Sloupy nesou stropní konstrukci a vytvářejí rytmus podobný antickým kolonádám. Budova je zděná s kombinací železobetonových konstrukčních prvků. Vnější fasády jsou omítané a dekorativně členěné. V interiéru se dochovaly původní pramenné skříně, které vytvořil chebský sochař Adolf Mayerl. Stěny zdobí sgrafita s výjevy z počátků lázeňství, jejichž autorem je akademický malíř Bojmír Hutta. Sochařskou výzdobu budovy doplnil také sochař Karl Wilfert. Výsledkem je interiér, který působí zároveň monumentálně i klidně – přesně tak, jak si architekti představovali ideální prostor pro lázeňskou pitnou kúru.

Architektonická kuriozita: Napoleon v lázních

Jednou z neobvyklých zajímavostí je úprava okolí pramene, která připomíná zmenšenou podobu Napoleonovy hrobky v pařížské Invalidovně. Proč právě Napoleon? Jednoduché vysvětlení neexistuje – ale lázně vždy rády pracovaly s historickými symboly a exotickými motivy. A Napoleon byl v Evropě 19. století skutečnou legendou.

Památková ochrana a rekonstrukce

Dvorana je součástí městské památkové rezervace Františkovy Lázně, která patří mezi nejlépe dochované lázeňské urbanistické celky v Evropě. Od roku 2021 je město součástí památky UNESCO „Great Spa Towns of Europe“, což se vztahuje i na významné lázeňské objekty včetně této dvorany.

Budova prošla v posledních letech několika opravami. Významná rekonstrukce fasád, oken a dveří proběhla v roce 2018, za kterou získala stavba titul Památka roku Karlovarského kraje.

Dnes je Dvorana Glauberových pramenů nejen místem pitné kúry, ale také přirozeným centrem lázeňských promenád. Odtud například začíná populární procházka po františkolázeňských pramenech, dlouhá přibližně tři kilometry. Vede kolem pramenů František, Luisa, Glauber I. a Glauber II., kolem lesní kaple, kde se můžete zastavit a zazvoněním na zvoničku poděkovat léčivé vodě františkolázeňských pramenů. Posledním pramenem je Sluneční pramen, cíl vycházky je v turistickém informačním centru.

Františkovy Lázně ale nabízejí mnohem víc než jedno místo: projděte se kolem Nové kolonády s uhličitými plynovými lázněmi a tajemnými Sfingami. Navštivte historické stavby jako novorenesanční Společenský dům, monumentální Dvorana Glauberových pramenů nebo elegantní empírový Pavilon Luisina pramene a Pavilon Františkova pramene s nedalekou sochou Františka i romantický „malý zámek“ mezi vilami – Vilu Steinsberg. Připomeňte si historii u Pomníku císaře Františka I. (jezdecká socha, jejíž originál býval součástí Krannerovy kašny v Praze), pomník zakladatelům lázní, Pomník Clary Nonnerové (štědré a dobročinné ženě), Pomník Boženy Němcové (pomník jenž změnil identitu) nebo Památník vojákům Americké armády (25.4.1945!), odpočiňte si v zeleni Městských sadů s Hudebním pavilonem či v Lesoparku Amerika (Přírodní rezervace) – kam se dostanete pěšky i Mikrovláčkem. Zastavte se u Hudebního pavilon u Františkova pramene nebo u Kašny v Ruské ulici a nakonec si užijte trochu kultury v divadle Boženy Němcové, Základní umělecké školy Járy Cimrmana – případně i trochu zábavy u obří hry Živé Člověče, nezlob se!.