Dvojí zakládání vodního družstva v Dřítči

Od počátku 20. století trvaly v Dřítči snahy po provedení potřebných úprav odpadů a drenážování pozemků, i když k některým drobným soukromým úpravám na katastru této obce došlo již koncem předchozího století. Zejména hlavní odpad zvaný „Hradečník“ byl předmětem ustavičných úvah o jeho úpravě, protože jeho adaptace zároveň podmiňovala úpravu těch ostatních. Rovinaté plochy s jílovitým podložím vyžadovaly odvedení povrchových i spodních vod, ale kvůli tomu nemusel být „Hradečník“ a související odpady upraven.

Snahy po úpravě hospodářské půdy ve Dřítči doznaly povzbuzení provedením meliorace na ploše 75 korců, náležejících rolníku J. Píšovi a ačkoliv při této malé ploše bylo nutno provést úpravu asi 1 200 m odpadu, přece byla meliorace rentabilní a podstatně zlepšila hospodářství dotyčného rolníka. Velice nepříznivé období v roce 1910 zesílilo ve Dřítči snahy po provedení úprav odpadů a drenáží a vytvořilo předsevzetí založit tamní vodní družstvo.

Za tím účelem pozvalo obecní představenstvo do Dřítče jednatele Melioračního svazu vrchního inženýra Václava Janského. Ten se zúčastnil schůze majitelů pozemků, jež se odbyla 7. května 1911. Schůzi zahájil a předsedal obecní starosta František Havránek, který nejprve osvětlil přítomným účel schůze a poté předal slovo již zmíněnému vrchnímu inženýrovi Václavu Janskému, jenž ve své dvouhodinové řeči vylíčil zevrubně hospodářské poměry v Čechách i na pardubickém okrese spolu s posouzením hospodaření ve Dřítči. Vyznačil příčiny závad četných pozemků a kladl důraz na řádné uspořádání obhospodařování pozemků. Za cíl agrární politiky a za úlohu všech zemědělských korporací i veškerého rolnictva označil to, aby došlo k úplnému odvodnění půdy v celém království Českém, což by mělo docílit nejvyšší rentabilitu každého hospodářství a tím základu blaha a dobra všech vrstev obyvatelstva. Podle něj mělo být vodstvo upraveno a podřízeno výlučně zemědělské potřebě a navrhl založení vodního družstva ve Dřítči.

Po přednášce se rozproudila debata, jíž se zúčastnili rolníci Syrůček, Forman, Pavlíček, Píša a učitel F. K. Rosůlek. Řada dotazů byla směřována na vrchního inženýra Janského, který měl na vše odpověď, čímž všechny účastníky schůze přesvědčil o účelnosti meliorací. Následně bylo jednohlasně odhlasováno založení vodního družstva ve Dřítči, jehož účelem by bylo upravení „Hradečníku“ a všech odpadů v dřítečském katastru spolu s drenážováním všech pozemků, které budou přihlášeny k tomuto účelu. Starosta obce nato nechal zvolit 9členný přípravný výbor, jenž by se postaral o soupis pozemků pro regulaci odpadů, soupis pozemků k drenážování, o schválení stanov družstva, o přehlídku zemědělské rady a o opatření projektu. Do přípravného výboru byli zvoleni rolníci: Kožený, Píša, Havránek, Syrůček, Forman, Kalivoda, Pavlíček, Burda a Zíkl. Po skončení schůze vyzval vrchní inženýr Janský zvolený výbor družstva k ustavení se. Při ustavení družstva byli zvoleni: Kožený předsedou, Forman místopředsedou, Pavlíček jednatelem a Píša pokladníkem.

Osobní animozity, sobectví a různé pohledy na věc (o melioracích se hovořilo jak ve škole a hostinci, tak dokonce v kostele) však dokázaly to, že vodní družstvo nakonec po delším váhání a nečinnosti přestalo ve své práci a všechny projekty musely počkat až na popřevratové období. Mnozí jednotlivci však uskutečnili jednostranné meliorace. Nové vodní družstvo tak bylo ustaveno až 1. března 1923. Ze 47 zájemců byl zvolen předsedou Jan Kožený, jednatelem Antonín Pavlíček, náměstkem K. Píša, pokladníkem František Frynta starší a řadovými členy výboru se stali: František Štěrba z čp. 29, František Bachura a František Flegr ze Zástavy. Netrvalo dlouho a byl zpracován meliorační projekt, který byl posléze proveden.

Škody, které způsobovaly časté záplavy, měly být odstraněny úpravou Labe, jehož řečiště tvořilo nepravidelný oblouk od Hrobic k němčickému mostu. Ředitelství vodních cest začalo vyjednávat v březnu 1932 o vykoupení potřebných pozemků a k vlastní úpravě došlo roku 1933, kdy ji provedla firma Novák z Hradce Králové a práce s tím spojené řídil Ing. Jiří Smolík. Zbytek původního labského koryta na západní straně obce od Labe až po čp. 78 byl zasypán, čímž došlo k narovnání labského toku. Na regulaci a melioraci byla učiněna u místní kampeličky zápůjčka ve výši 88 408 Kč.

Družstvo fungovalo ještě za německé okupace, ale po roce 1945 nebylo obnoveno a jeho činnost převzaly jiné subjekty, zejména Jednotný svaz českých zemědělců a po roce 1949 JZD. Dnes však v době velkého sucha vidíme, že úplné odvodnění krajiny a její úprava pouze pro zemědělskou výrobu bylo tím nejhorším, co se jen mohlo udělat a jak se dříve meliorovalo, tak v současnosti budeme muset tyto práce postupně rušit a obnovovat přirozený koloběh v krajině.