Škola v Dřítči

Podle různých lidových podání i dobových autorů měla fungovat škola v Dřítči již před rokem 1615, objevují se i teorie, že zdejší farní škola tu byla již za prvních Pernštejnů, ale ani jedno nelze věrohodně prokázat. Teprve ve zdejší křestní matrice nalezneme k roku 1756 záznam, že jako kmotr jednoho novorozence byl Josef Kohout, kantor ze Dřítče, což však není žádný důkaz o existenci školy, protože mohl bydlet v Dřítči, ale učit úplně jinde.

Původní školní budova, která nesla v roce 1777 čp. 26, byla v podobě přízemního dřevěného stavení, jež sloužilo jak k vyučování, tak k bydlení učitele. Vedle tohoto objektu stávala spíž a chlév. Kolem roku 1790 byl chlév přestavěn na spíž a ze staré spižírny se stalo obydlí učitele. Na novou školu si ves musela počkat až na rok 1829, kdy byla zahájena její stavba. Ještě v témže roce získala střechu, a tak v ní byla v listopadu 1829 zahájena výuka. Zdejší učitel však tehdy musel bydlet v ní, neboť učitelský byt byl dokončen až následujícího roku. Sestával ze 2 místností, spíže a dřevníku, jenž mohl sloužit i za malý chlév. Při škole byla rovněž malá zahrádka, jejímž pachtýřem býval vždy zdejší učitel, který za ni platil 15 krejcarů.

Kolem roku 1842 byly k Dřítči přiškoleny ještě vsi: Bukovina, Borek, Dražkov, Hrobice, Němčice a Zástava, a tudíž do místní školy docházelo celkem 132 dětí, což je i na dnešní dobu velké číslo. V dé době byla škola spravována církví a náklady s ní spojené hradila zejména pardubická vrchnost, v některých případech sama obec. Tento stav se projevoval i tím, že být učitelem v tehdejší době bylo nezáviděníhodné povolání. Peněz neměl mnoho (v roce 1795 bylo vrchností placeno na místního učitele 48 zl.), navíc řada věcí byla na naturální bázi (např. ve 2. polovině 18. století dostával desátku z 10 zdejších statků po 2 snopech žita a z 5 statků po 1 snopu žita), a tak navíc musel poté některé naturálie sám prodávat a hrát si tím na obchodníka. K tomu, aby mohl vyžít, si učitel sjednával ještě různé přivýdělky, takže kostelničil, hrál na varhany, zpíval na kůru i při pohřbech a svého času vypomáhal i v hospodářstvích při žních nebo dokonce hlídal pole. Zajímavá byla též školní docházka. Nejvíce školní mládeže se sešlo ve škole v zimním období, protože ti chudší se sem přišli kolikrát nejen ohřát, ale mnohdy se i najíst. Naopak v létě jich nebylo ve škole mnoho, protože děti tehdy pracovaly na poli. Změna těchto poměrů nastala až za císaře Josefa II., a to podle dvorního listu z 9. června 1791.

Díky tomuto panovníkovi se zlepšily také hmotné poměry učitele. Plat byl vyplácen hotově ze školního fondu, sobotáles vybíral pro učitele rychtář a k těmto požitkům náležely ještě koledy o Třech králích, na sv. Řehoře, o svátcích a o Novém roce, přičemž z každého stavení byly odváděny nejméně 3 krejcary. Kantor nemohl být ochuzen i o posnopné, sýpky a odměnu za zvonění. Na vytápění musela dávat dříví obec, a to ze svého lesa, což byla velká novinka, protože předtím nosily dříví na zátop do školy pouze děti. Jak vypadal příjem učitele ve Dřítči v roce 1813, to můžeme vidět ze zápisu v obecní kronice:

"Bral tedy učitel dle smlouvy 1813 zapsané ročně:

Z chrámové hudby 2 zl 30 kr, zahrádka mu oceněna na 15 kr, od vrchnosti 32 zl 21 kr, od školních obcí paušálu 15 zl 39 kr, sejpky 9 zl 32 kr, z kostelní kasy 1 zl 1 1/2 kr. Z pohřbů 5 zl, posnopného za 6 zl 40, školního platu 49 zl 50 kr., na dříví 1 zl 50 kr., novoroční koledy 6 zl. 15 kr.- celkem 129 zl 3 1/2 kr!

Posnopného odváděla Dříteč 2 mandele 9 snopů, Bukovina 1 m. 14 s., Borek 1 m., 9 s., Újezd 1 m. 1 s., Bohumileč 1 m. 3 s., Dražkov 1 m. 8 s., Hrobice 10 s., Němčice 3 s., Rokytno 3 m. - dohromady 13 mandel 12 snopů, což vpočítáno učiteli v jeho požitky za 6 zl 40 kr."

Zdá se toho hodně, ale ve skutečnosti šlo o nuzný plat, který mnohdy učitel ani neviděl a musel jít kolikrát do sporu i s rychtářem a obcí, kolik stížností směřovalo vrchnosti i duchovní správě, to se již dnes nedozvíme, protože skončily pod příkrovem zapomnění. Důkazem tak zůstávají pouze různé zápisy a lamentace ve školních pamětních knihách. Přehled prvních místních učitelů přináší rovněž obecní kronika:

"Učitelé, jež řadou po sobě od doby známé z písemných dokladů při zdejší škole působili, jsou: Jos. Kohout, Jos. Dvorský, Frant. Martinek, Jos. Hloušek, Jan Bílý, Fr. Půhonný, Jan Březina, Jan Herzán, Fr. Drobný, Fr. Šobr, Jos. Zítko, Ant. Suchý, K. Lejhanec, Fr. Opa, Jos. Kohoutek, Jos. Jeník, Č. Zahálka, Šimek, Telický, Rajmund Makovský, Jos. Rašín, Ant. Šafář, Vác. Štěrba, Vác. Salavec, Marie Štěrbová, ind. učitelka, V. Gottwald, Fr. Vavruška, Al. Štěpánek, Jan Trojan, Petr Šimůnek, Bohumil Černík, Jos. Bína, Jakub Raška, Fr. Jirásko, Eman. Baudyš, Olga Rosůlková, ind. uč., Stan. Rosůlek, Emilie Černohorská, ind. uč., Jan Skála, Marie Zelinková, ind. uč., Vlasta Donátová, ind. uč., Jos. Malý, Fr. Kmoníček, Emilie Pospíšilová, ind. uč., Božena Štěrbová, Marie Blažková, Jan Schejbal, Slav. Štrunc, Pavel Sedlák, Ant. Vítežník, Fr. Hrubý, Vác. Mach, Marie Novotná, ind. uč.

Nyní působí na škole od r. 1920 Fr. Hrubý, říd. uč, Jan Schejbal, uč. od 1918, Vác. Mach od 1920 a Marie Novotná od 1920."

V roce 1851 se stala škola dvoutřídní, i když obě třídy byly nadále umístěny v 1 místnosti roku 1846 vybudované školní budovy. Změnou se tak stalo pouze to, že sem přišel druhý učitel. Navíc v roce 1863 dosáhl počet dětí již 253, což byl přímo neudržitelný stav, a tak došlo o 2 roky později k rozšíření školní budovy. Její návrh a stavební náklad zhotovil architekt František Schmoranz z Chrudimi, jemuž se podařilo přesvědčit ohledně stavby školy rebelující obec Bukovinu, která se snažila získat vlastní školu, což se jí nepodařilo, a tak házela Dřítči "klacky pod nohy". Náklad na stavbu byl vypočten na 3 335 zl. a 23 kr., zadána a provedena byla za 3 297 zl., přičemž stavební dozor měl stavitelský mistr Josef Vodička z Holic. K jejímu slavnostnímu vysvěcení vikářem P. Jakubem Jindrou došlo 6. září 1868 a tehdy se stala první jednopatrovou školou na Pardubicku. Když byl hledán o 3 roky později nový 1. učitel, jeho příjem byl pevně stanoven na 400 zl. roční mzdy, 100 zl. funkčního příplatku a k tomu mu byl přidělen byt.

Díky výše zmíněné stavbě nové budovy mohla být škola v roce 1881 rozšířena na trojtřídní a o 10 let později na čtyřtřídní. Roku 1895 byla v Hrobicích otevřena expozitura školy. Spolu s ní měla tehdy dřítečská škola až neuvěřitelných 291 dětí. Pak již nastal strmý pád, protože docházelo k postupným odškolováním okolních obcí, v roce 1860 byl odškolen Borek, roku 1878 Újezd a v roce 1903 Hrobice. Po odchodu Hrobic došlo k redukci školy na trojtřídní. I tak byla tomuto objektu věnována velká péče. Můžeme zmínit to, že roku 1877 došlo ke zřízení tělocvičny, v roce 1882 byl pořízen hromosvod, roku 1893 vybudovány nové toalety, v roce 1895 došlo k upravení školní zahrádky a roku 1920 získala školní budova novou fasádu a vnitřní i zevní nátěry, byla opravena střecha, postavena nová pumpa a jinak byla provedena ještě řada dalších prací. Tehdy převzal správu školy František Hrubý. V roce 1922 byla škola ohrazena novým plotem s betonovými sloupky a podezdívkou z téhož materiálu, o rok později byla do ní zavedena elektřina, roku 1924 byla její střecha nově pokryta eternitem, v roce 1933 byla položena nová podlaha v 1. třídě a učebna vybavena novými lavicemi, o rok později byla provedena oprava fasády, nátěry oken i dveří a zhotoveny nové okapy.

V roce 1939 odešel do výslužby řídící učitel František Hrubý a na jeho místo přišel Ladislav Izák. Tehdy byla zřízena pobočka u 1. třídy, a tak měla škola opět 4 třídy. O rok později však měla škola titul trojtřídní, ale ve skutečnosti v ní byly pouze 2 třídy. V letech 1939-1940 byl ve škole umístěn žňový útulek. V letech 1943-1948 zde fungovala Lidová škola zemědělská. Od února do března 1945 byli ve škole ubytováni němečtí vojáci. Ti zabrali rovnou 3 zdejší učebny a 2 kabinety. Poté se tu zase usídlili němečtí uprchlíci. O rok později se začalo uvažovat o výstavbě nové školy, k níž však nedošlo. K další rekonstrukci školy došlo až roku 1948, kdy získala novou fasádu, opravena byla všechna okna i dveře. Tehdy však nešlo o opravu školy, nýbrž tyto práce byly provedeny z toho důvodu, že se plánovalo její využití i k jiným účelům, což se potvrdilo roku 1950, kdy sem byla přemístěna z fary matrika (vedena ředitelem školy Ladislavem Izákem) a z jedné zrušené učebny se stala obřadní síň, v níž se odehrál 1. sňatek 1. dubna 1950. Další důkladná oprava školní budovy proběhla o 5 let později, kdy byl vybourán strop v přízemí a nahrazen novým zvýšeným, vyměněna byla část střešní konstrukce, vyzděn nový komín a přední okna do silnice byla zazděna, aby na jižní straně objektu vznikla nová. Tyto práce byly provedeny Stavebním podnkem města Pardubic a vyšly na 119 000 Kčs. V roce 1956 byla sice otevřena 3. třída, ale dlouhého trvání zdejší škola neměla, protože byla roku 1982 zrušena a objekt poté sloužil účelům MNV, neboť již v roce 1978 získal ústřední topení a byly provedeny také jeho další úpravy, aby mohl sloužit jako obecní dům.

Škola se do budovy navrátila až v roce 1993, a to jako pobočka První soukromé školy v Hradci Králové. 1. července 1994 získala škola právní subjektivitu. V následujícím roce docházelo do základní školy celkem 7 žáků, roku 1996 18 žáků a v roce 2016 již 61 žáků. V letech 2012-2013 byla provedena přístavba budovy pro MŠ a v letech 2019-2020 byla provedena rekonstrukce stávající budovy s přístavbou pro účely ZŠ podle projektu Ing. arch. Petra Davida, aby bylo následně upraveno též její okolí. Více o této škole lze najít zde: https://www.zsdritec.cz.

Škola v Dřítči na mapě