Chvojenec

Soudí se, že na Pardubicku se nacházející Chvojenec, dříve zvaný jako Nízké Chvojno, Nízké Chvojence a Chvojence, existoval již ve 12. století a původ jeho pojmenování je totožný s nedalekým Vysokým Chvojnem. Poprvé však byl písemně zmíněn teprve k 9. dubnu 1336, kdy král Jan Lucemburský zastavil tvrz a městečko Chvojno s panstvím, k němuž náleželo 9 vesnic, mezi nimiž byly i Chvojence Nízké (tedy dnešní Chvojenec), vyšehradskému proboštovi Pertoltovi a jeho bratrům pánům z Lipé. V té době ve vsi stávala v místě zvaném „V Hájku“ vodní tvrz, která sloužila v době kolonizace k ochraně stezky z Hradce Králové na Vysoké Mýto a zpustla pravděpodobně za husitských válek či krátce po nich. Její zbytky v podobě příkopů a valů můžeme vidět po levé straně silnice směrem k Rokytnu. Osídlení této lokality je však staršího původu, což dokazuje hromadný nález bronzových předmětů v listopadu 1883, kdy rolník J. Navrátil melioroval své pole. V 16. století patřil Chvojenec zčásti k holickému statku. Táhlý pás lesů v okolí Chvojence nazývaný „Na království“ byl rozdělen na čtyři hájemství, které obhospodařovalo celkem 7 hajných. Jeden z hajných byl také ve Chvojenci. Les nesloužil jenom k lovu, ale vyráběla se tu vedle dřevěného uhlí též kolomaz. Druhá část Chvojence a celá ves Býšť patřila kolem roku 1450 Janu ze Šternberka a později bratřím Arnoštovi Chvalovi, Mikuláši a Kryštofu z Leskovce, kteří tuto část prodali v roce 1508 Vilémovi z Pernštejna za 2 000 kop grošů. Jaroslav z Pernštejna zapsal v dluhu 500 kop grošů Vienkovi (též používáno jméno Věněk či Vaněk) Kordulovi ze Sloupna vesnice: Vysokou, Roudničku, Chvojenec a Vysoké Chvojno. V roce 1586 náležela obec k rychtě v Býšti, měla svobodnou krčmu, 31 lidí osedlých a odváděla 45 slepic a 1 kopu a 38 kusů vajec. V Chvojenci a Rokytně vznikla koncem 18. století sekta deistů (blouznivců) pod vedením Matěje Kašpara a Jiřího Provazníka, která nevěřila v Ježíše Krista, ale jen v Pána Boha a uznávala jen knihy Starého zákona a zjevení sv. Jana za knihy biblické. Deisté též odmítali desatero, křest i křesťanskou formu udílení svátosti manželství. Vrchnost si s nimi nevěděla rady, takže přikročila k tvrdé represi ve formě až brutálních fyzických trestů, odebírání dětí a vysídlování (dokonce až do Banátu). 9. května 1782 jednal s jejich vůdci sám královéhradecký biskup Jan Leopold Hay. V roce 1783 bylo dvorským dekretem upuštěno od jakéhokoliv pronásledování. Pouze ten, kdo se znovu jako deista přihlásí, měl být potrestán 24 ranami holí a případný udavač měl dostat 12 ran. V letech 1780-1782 uzavřela vrchnost se svými poddanými tzv. abolační kontrakt, jenž byl za Chvojenec podepsán Janem Kolínem a Janem Puhonným. Roku 1797 byla panským patronátem vybudována škola. V roce 1843 měla ves 85 domů a 595 obyvatel.

Od zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního je Chvojenec nepřetržitě samostatnou obcí. V 60. letech 19. století se tu začalo hrát ochotnické divadlo. 21. června 1880 vyhořel domkář František Skutil. 11. ledna 1882 vyhořel Půhoných hostinec čp. 31. 4. března 1883 se uskutečnila první schůze Hospodářské besedy. Téhož roku začala fungovat cihelna Josefa Navrátila. O 3 roky později byl ustaven SDH. 16. srpna 1887 uhodilo do stavení Václava Hanouska. V noci na 27. září 1890 bylo vyloupeno kupectví Morice Frieda čp. 93. V srpnu 1891 shořela střecha hostince čp. 95 a lednice Josefa Kopy i se zásobami píce a hospodářským náčiním. Škoda byla odhadnuta na 2 000 zl, poškozený byl pojištěn na 750 zl. 15. listopadu 1892 byla otevřena pokračovací hospodářská škola. Roku 1896 vzniklo vodní družstvo, jehož stanovy pocházejí z 26. července téhož roku. O rok později byl ustaven Spořitelní a záložní spolek. 18. května 1898 způsobil velké škody přívalový déšť, po němž přišlo navíc ještě velké krupobití. Roku 1900 založila Hospodářská beseda veřejnou lidovou knihovnu. O 3 roky později začal v obci vydávat časopis „Vzdělání lidu“ učitel Eduard Navrátil. 14. května 1906 uhodilo do domu Josefa Vápeníka, který celý vyhořel. Pojištěn byl na 700 K, ale škoda přesáhla 3 000 K. V roce 1907 vzniklo Hospodářské strojní družstvo. V noci ze 6. na 7. října 1909 došlo k vloupání k Václavu Schejbalovi, díky němuž bylo objeveno při vyšetřování velké skladiště kradených věcí u domkáře Františka Kloučka v Bohumilči. Vše bylo získáváno od potulných Romů. 18. května 1911 zapálil blesk dům Františka Vápeníka. 22. září 1912 došlo k posvěcení 1 zrestaurovaného kříže a 1 nově zřízeného. 23. srpna 1916 prohledalo pardubické muzeum místní tvrziště. Z front 1. světové války se nevrátilo 21 místních mužů.

Roku 1920 vznikla TJ Sokol jako pobočka holické jednoty. K jejímu osamostatnění došlo v roce 1925. V téže době místní Vodní družstvo zahájilo meliorační práce, jejichž III. část byla zadána veřejnou soutěží roku 1926. V noci na 26. března 1933 došlo k vyloupení sociálně demokratického konsumu. Za německé okupace nesla obec pojmenování Chwojenetz. Roku 1944 oslavil čtvrtstoletí ve funkci obecního starosty Rudolf Nechvíle, který se během této doby zasloužil o zřízení obecních nádrží, elektrifikaci obce, melioraci, výstavbu chudobince a obecního domku. Během 2. světové války zahynuli 2 místní občané. V roce 1947 bylo zřízeno středisko branné výchovy. Roku 1949 byl dokončen místní rozhlas. V roce 1957 vzniklo JZD. 9. února 1961 byla otevřena nová moderní samoobsluha. O rok později začala adaptace hostince na kulturní dům. V roce 1963 byla dokončena výstavba družstevního čtyřřadého kravína pro 174 dojnic. Roku 1975 došlo k úpravám kulturního domu. V roce 1977 otevřela Jednota v obci motorest, v němž byl následujícího roku zaveden celonoční provoz a v roce 1984 uvedeny do provozu ubytovací pokoje. V letech 2006, 2010, 2012 a 2014 byla po etapách postupně vybudována tlaková splašková kanalizace v rozsahu celého zastavěného území s čištěním odpadních vod na společné ČOV s obcí Rokytno, jež byla v letech 2014-2015 zintenzifikována. V roce 2013 byl přebudován veřejný rozhlas a roku 2020 došlo k rekonstrukci chodníků.

Ze zdejších pamětihodností vyzdvihněme: zbytky tradiční lidové architektury, z níž zanikly: starobylá vroubená šestiboká studna se střechou a řada domů s dřevěnými lomenicemi s kuklou (přístřešek zastupující useknutý vrchol lomenice); dvojici kamenných křížů z 19. století; pomník Jana Amose Komenského před budovou bývalé školy z roku 1920 a pomník padlým v obou světových válkách, který byl slavnostně odhalen 13. září 1931. Památkově chráněno je pouze již zmíněné zdejší tvrziště, které bylo zapsáno do státního seznamu kulturních památek 16. března 1964 (viz https://pamatkovykatalog.cz/tvrz-archeologicke-stopy-15898624). Místními rodáky jsou: komárovský kantor Jan Beran (* 1809 Chvojenec); učitel ve Rvíšti František Bareš (* 1821 Chvojenec); hospodářský pedagog, agronom a propagátor hospodářských škol Antonín Půhoný (21. září 1859 Chvojenec - 7. ledna 1932 Kostelec nad Orlicí); pedagog, novinář, sokolský a kulturní pracovník Eduard Navrátil (5. února 1873 Chvojenec - 17. března 1930 Praha-Vinohrady) i herečka a matka herce Jana Krause Božena Krausová, roz. Vlasáková (18 ledna 1915 Chvojenec - 21. března 2008 Praha). Za zmínku stojí, že zde zemřel malíř, kreslíř, publicista, literát, filmový herec a žurnalista Miroslav Eliáš (13. května 1899 Choceň - 29. května 1938 Chvojenec), místní sedlák František Půhoný patřil v roce 1851 k zakladatelům Hospodářské krajské jednoty v Pardubicích a jeho potomek Jaroslav Půhoný býval funkcionářem agrární strany a pokladníkem holické hospodářské záložny. Ale Chvojenec má i řadu nechvalně známých krajanů, např. Františka Novotného (10. května 1863 Chvojenec - 25. února 1899 Chrudim), jenž smutně proslul jako travič svých vlastních dětí. K obci se vztahuje několik pověstí, z nichž jedna o zdejší tvrzi byla literárně zpracována v knize "Pověsti a báje z Pardubicka", kterou vydal František Karel Rosůlek.