Fara ve Vysokém Chvojně

Vysoké Chvojno bylo uváděno jako farní osada již ve 14. století (prvním známým farářem byl plebán Simon, jenž zemřel v roce 1364 a Jan z Chlumce, patron chvojenského kostela podal na jeho místo holického faráře Leopolda), ale za husitských válek byl zbořen jak zdejší chrám sv. Gotharda, tak místní fara. Oboje bylo obnoveno nedlouho po jejich ukončení a fara ve Vysokém Chvojně byla obsazena až do bitvy na Bílé hoře. Následně se tamní kostel stal filiálním do Holic. Během třicetileté války a po jejím konci do roku 1664 obsluhoval zdejší faru kvardián pardubických minoritů P. Antonín Štěpán Rulikovský. Sama budova fary však musela zaniknout již dříve, protože v "Libri relationum" z roku 1677 se zmiňuje pouze "místo podle hřbitova slove: Kněžský dvůr". Nebylo jí totiž třeba, protože roku 1650 se zde konaly služby Boží jen 5x do roka a hned po nich se kněz vracel zpět domů.

Teprve v roce 1711 byla holickým farářem P. Václavem Prokopem Reinwettrem z Rainfeldu opětovně obnovena chvojenská fara, zahrnující kromě Vysokého Chvojna také Chvojenec a Poběžovice. Tehdy byly založeny rovněž matriky. Bohužel se do dnešní doby nedochovaly, protože shořely. První dochované matriky jsou až z roku 1734. Podle erekčního instrumentu ze 3. června 1710 se stal prvním místním farářem P. Václav Louda a k této farnosti byly přičleněny filiální kostely v Albrechticích nad Orlicí a v Býšti. Za Loudova nástupce P. Innocence Caesara se od Vysokého Chvojna odtrhla v roce 1724 Býšť, aby se navrátila do sezemické farnosti. Roku 1786 přestaly být součástí chvojenské farnosti i obce Albrechtice nad Orlicí, Nová Ves a Štěpánovsko.

Otevřená je však otázka existence zdejší fary. Nikde se totiž nedochovalo, kdy byla novodobá farní budova postavena. Důkazem o její existenci by měl být počet na roky 1702 a 1703, v němž byla na farní stavení a jiné věci vykázána potřebná suma. Zajímavé rovněž je, že k jejímu dokončení mělo dojít až v roce 1711, což je na stavbu jakéhokoliv domu dlouhá doba. Další stavba měla proběhnout v letech 1733-1735, kdy byl rovněž vystavěn současný chrám Páně. Kvůli pozdějšímu požáru objektu byla roku 1781 (uvádí se též rok 1786, protože tento rok je uveden v omítkovém nástavci nad vstupními dveřmi) vystavěna současná budova fary (autorem návrhu měl být stavební písař a architekt Johann Heinrich Dienebier), a to i s dalšími roubenými hospodářskými objekty.

Od jejího vybudování jde o jednopatrovou zděnou budovu s mansardovou střechou a dřevěnou pavlačí v 1. patře na severní straně, která je uvnitř zaklenuta klenbami s hranatými lunetami. Vedle objektu byla na stráni situována velká zahrada, v níž se od dávných dob nacházela studánka a rybníček.

3. října 1866 fara s kostelem, školou a 15 domy přečkala velký požár obce, při němž vyhořelo 56 selských hospodářství i se stodolami a dalším příslušenstvím. Fara byla důkladně opravena za faráře P. Ludvíka Hory v roce 1890, kdy byl původní barokní vzhled upraven do klasicistního stylu. Takto vydržela dlouhá desetiletí, což může prokázat snímek A. Hübschmana z roku 1941. 18. března 1964 byla dokonce zapsána do státního seznamu kulturních památek. V přízemí žil farář, patro bylo využíváno k bydlení těch, které sem umístil MNV. Roku 1982 si část fary pronajala rodina herce, dramatika, režiséra a moderátora Jana Krause, který toto údobí života popisuje v knize "Můj soukromý buzynes", v níž mj. napsal:

"Pronajali jsme si s Janou od katolické církve část fary ve Vysokém Chvojně. Čekali jsme druhého syna Adama a hledali místo, kam bychom mohli jezdit s dětmi na venkov. Našli jsme je v rodišti mé matky.

CHVOJNO

Krásné místo. Fara, selské baroko, zpustlá a zašlá, jako tradiční patina komunismu. Pronájem nám pomohla zařídit teta Anna, která byla nápadem nadšená, a navíc měla dlouhé prsty v katolické církvi.

V prvním patře bydlel řidič lesní správy, kterého sem v padesátých letech umístili komunisté. Jako spolubydlícího páterovi, který žil v přízemí. Řidič cítil životní šanci k převaze a také si ji užíval. Rozkoš primitiva s pivem, který po opojení jako výraz všemohoucího občas z balkonu chcal na pátera modlícího se o patro níž. Páter se po čase odstěhoval do domova kněží.

Řidič, teď už v penzi, kraloval desítky let uprostřed intarzovaného nábytku, soch svatých - na kopci s královským výhledem - jako temperamentní zástupce pekla. Měl ženu a dva syny. Jeden se právě vrátil z vězení, druhý jezdil s náklaďákem.

Poprvé jsme dorazili s ani ne dvouletým Davidem a desetidenním Adamem. Neupřímnost "srdečného přivítání" byla zřejmá, jako když se netalentovaní amatéři pokoušejí o divadlo."

15. prosince 1983 však fara vyhořela kvůli do komína zazděnému trámu. Kvůli zamýšlené obnově zažádal holický farář 30. července 1985 o to, aby bylo upuštěno od památkové ochrany celého farního areálu. 12. března 1987 holický farní úřad prodal budovu Daně a Stanislavu Tomáškovým ze Všestar, kteří se ji rozhodli obnovit. Ti se 27. prosince 1987 dozvěděli, že ministerstvo kultury ČSR nevyšlo vstříc žádosti předchozího vlastníka objektu a neupustilo od jeho památkové ochrany, protože požárem neztratil svoji památkovou hodnotu. O rok později byla odstraněna torza vyhořelých hospodářských budov. Následně proběhla postupná obnova celého objektu, jenž dnes náleží Mgr. Antonínu a Ing. Lee Suchánkovým. Více o této pamětihodnosti Vysokého Chvojna lze najít zde: https://www.pamatkovykatalog.cz/fara-16145408.

Fara ve Vysokém Chvojně na mapě