Barcelona - Královský palác (Palau Reial Major, Palacio Real Mayor)

Barcelonský Královský palác je památkou významnou, monumentální, krásnou i zajímavou … a navíc gotickou. Je ovšem nutno dodat, že tu gotiku tady doplňuje sloh románský i renesance. Za jeho hlavního stavebníka je považován Petr IV. Aragonský, tzn., že se jedná o stavbu z II. poloviny 14. století. Podobu sidla aragonských králů a hrabat z Barcelony pak většinově určil architekt Guillem Carbonell. V současné době se již více než půl století jedná o národní kulturní památku obklopující Královské náměstí (Plaça del Rei) v srdci slavné Gotické čtvrti (barri Gotic). Toliko na úvod.

Královský palác je víceméně tvořen třemi částmi. Tou první je křídlo, nazvané podle největšího sálu Saló del Tinell, které nechal v letech 1359 až 1362 postavit již zmíněný král Pere el Cerimonioso. Druhou částí je kaple sv. Agáty, postavená v roce 1302 na příkaz krále Jakuba II. Aragonského a jeho manželky Blanky z Anjou. Poslední části se říký El Verger a jedná se vlastně o palácovou zahradu s různými přístavbami kolem ní. Zde svého času soudila inkvizice a dnes tady najdeme ředitelství Muzea Frederica Marése. 

Dějiny paláce se začínají psát již v průběhu II. poloviny 11. století, kdy byla stržena stará vizigótská budova a ne jejím místě byla zahájena stavba paláce knížat z Barcelony (Palau Condal). Z této budovy se však zachovalo jen vnější schodiště a části základů budovy pod Saló de Tinell. Ve 13. století se v jihozápadní části nádvoří objeví první budova s arkádovým přízemí a velkými okny. V průběhu 14. století vzniká současná stavba se Saló de Tinell (sál je 34 metrů dlouhý, 17 m široký a 12 m vysoký) i – na římských hradbách stojící - kaple sv. Agáty, do roku 1601 zasvěcená Panně Marii. V té době se rovněž objeví malované stropy, reprezentativní i obytné místnosti a také nová zbrojnice. Na počátku 15. století chtěl dokonce král Martin postavit nový královský palác vedle dnešní třídy La Rambla, ale raději se pak věnoval stavbě Nemocnice sv. Kříže. Předtím však paradoxně současný palác rozšířil a vyzdobil. Zdobení paláce se pak stalo oblíbenou kratochvílí krále Petra V. Vnější palácové schodiště má také svou vlastní historii. Byl na něm např. spáchán pokus o atentát na krále Ferdinanda II. a dlouhá léta se věřilo, že právě zde byl přivítán Kryštof Kolumbus při svém prvním návratu z Ameriky.

V průběhu 16. století přestává být palác královským sídlem a stěhuje se sem královská administrativa, archiv a inkviziční soud. V letech 1549 až 1557 byl přistavěn palác Palau del Lloctinent s obdélníkovým půdorysem, čtyřmi spodními patry v pozdně gotickém stylu, velkou centrální terasou a čtyřmi velkými přízemními oblouky na sloupech. Roku 1555 je gokončena monumentální hranolová věž Mirador del Rei Martí, která spojila „nový“ palác s částí Tinell.

V pravém slova smyslu královským přestal být palác až v roce 1718, kdy jej král Filip V. převedl do správy a majetku jeptišek klarisek, jejichž klášter ve čtvrti Libera byl stržen kvůli stavbě citadely. V současné době slouží většina paláce muzejním účelům. Saló del Tinell a kaple sv. Agáty jsou součástí Muzea dějin města a Verger „obsadilo“ Muzeum Marés.

Závěrečná poznámka: Je zajímavé, že různé informační zdroje popisují Královský palác zcela odlišně. Podle některých je palácem pouze průčelní budova zvaná Palau Reial Major, některé přidávají kapli sv. Agáty a palác Verger, jiné i někdejší královský archiv v paláci Lloctinent. Tato renesanční přístavba Královského paláce vznikla v polovině 16. století a tvoří protějšek kapli sv. Agáty. "Horní" část náměstí tak uzavřela do tvaru podkovy.