Barcelona – kanovnické domy (Cases dels canonges, Casa de los Canónigos)

Původně gotický komplex kanovnických domů, postavený v blízkosti barcelonské katedrály a justičního paláce Palau de la Generalitat, začal svou funkci plnit již v průběhu 14. století, možná i na konci století třináctého. Jednotlivé budovy byly uspořádány kolem otevřeného nádvoří se schodištěm do horního patra. Během dvacátých let minulého století byl komplex architektem Joanem Rubió i Beliver stavebně upraven a k několika barokním doplňkům získal ještě prvky eklektické. V roce 1928 byl komplex spojen neogotickým Biskupským mostem se středověkou částí katalánského vládního paláce Palau de la Generalit.

Kanovnické domy najdeme v samotném srdci Gotické čtvrti (Barri Gótic), na adrese Carrer del Bisbe č. 4. Obklopují je ovšem také ulice Carrer de la Pietat a Carrer del Paradís. Díky tomu má také komplex několik vstupů. Je přitom zajímavé, že původně se jednalo o skupinu samostatných kanovnických domů, které sjednotila až zmíněná rekonstrukce v I. třetině 20. století. Neobvyklý je i nepravidelný půdorys, který je přizpůsoben dispozici apsidy katedrály. Domy v komplexu jsou tvořeny suterénem, ​​přízemím a – v nejvyšší části - třemi patry. Obklopují přitom celkem osm různých vnitřních nádvoří.

Různé jsou také fasády, na kterých se nejvíce podepsala násilná historizující regotizace z konce 20. let minulého století. Středověký charakter tak "narušuje" pouze budova na rohu ulic Carrer del Bisbe a Carrer de la Piedad, kterou Rubió i Bellver obdařil sgrafitovou výzdobou v barokním stylu. Stejně tak byl upraven rovněž interiér budov, kde se z původní výzdoby dochovalo jen několik fragmentů nástěnných maleb. Celkově byla tato přestavba vždy přijímána velmi kontroverzně, protože v podstatě zcela vymazala typologickou strukturu starých kanovnických domů. Paradoxní je fakt, že historizující úpravy nakonec víceméně vzali odborníci i veřejnost "na milost", ale nikdy "neprošly" prvky pseudobarokní.

Na závěr ještě pár zajímavostí a doplňujících informací.

Kanovnické domy vznikly v důsledku toho, že část mnichů z kláštera barcelonské katedrály svůj domov opustila a ti se pak usadili v domech v okolí La Seu. Původně měla každá taková budova své vlastní nádvoří se schodištěm, pod kterým "se skrývaly" sklady, dílny a "prodejny".

Na tolik diskutované přestavbě z I. třetiny 20. století se kromě již zmíněného Joana Rubió i Bellvera významně podílel také další známý architekt Jeroni Martorelli i Terrats (jím navržené úpravy jednotlivých průčelí s "novými okny s výraznou plastickou výzdobou“ byly realizovány v letech 1927 až 1929), který celý komplex označil za klasickou ukázku typického středověkého katalánského domu. Některé části (horní galerie, věž, část oken) jsou však stále původními prvky pocházejícími z 16. století.