Barcelona – Katedrála moře (Basílica de Santa Maria del Mar, Iglesia de Santa María del Mar)

Literárně proslavená „mořská“ katedrála Santa Maria del Mar, nazývaná v minulosti podle své předchůdkyně také Santa Maria de las Arenas, je mnohými považována za vůbec nejkrásnější sakrální památku, se kterou se můžeme v Barceloně setkat. V každém případě se jedná o velmi půvabný chrám, který ve stylu katalánské gotiky – a v letech 1329 až 1383 – postavil architekt Berenguer de Montagut, kterému lehce pomohl jeho kolega Ramon Despuig.

Tato bazilika minor se nachází na adrese Plaça de Santa Maria č. 1 (městská čtvrť La Ribera) a je zařazena mezi národní kulturní památky jako jediný – alespoň co se interiéru týče – stylově dokonale dokončený velký katalánský gotický kostel. Na tomto nic nezměnila ani skutečnost, že jedna ze zvonic byla dokončena teprve na přelomu 19. a 20. století.

Kostel stojí na místě starších sakrálních staveb; již zmíněného chrámu Santa Maria de las Arenes z 10. století (v antické době v těchto místech zřejmé římská aréna skutečně existovala) i jeho předchúdce z období rané křesťanského. Nachází se tedy na místě, kde byly údajně objeveny ostatky sv. Eulálie. Zajímavé je, že současný chrám prokazatelně postavili pouze zdejší farníci (myšleno finančně i pracovně), kterým bylo přislíbeno, že budou zvěčněni na hlavicích sloupů a na bronzových dveřích.

Obvodové stěny, boční kaple a fasáda byly dokončeny kolem roku 1360, první mše zde ale proběhla až v roce 1384, tedy rok po oficiálním dokončení stavby. V roce 1428 byla katedrála vážně poškozena zemětřesením, kdy došlo např. ke zničení rozety. A tak byli osloveni skvělí architekti, stavitelé a umělci (např. Andreu Escuder, Bernat Nadal , Pere Joan nebo Bartomeu Mas), aby katedrálu rekonstruovali ve stylu francouzské plaménkové gotiky. Dokončeno bylo v roce 1459, skleněné výplně rozety dodal francouzský malíř a sklář Antoine de Lonhy o rok později. Poškozením při bojích roku 1714 vyvolaná barokizace oltáře a presbytáře je dílem Deodata Casabovase z roku 1771.

Co se nepovedlo středověkým „barbarům“, zvládl bez problémů moderní člověk „moudrý“. Pět let poté, co byla katedrála vyhlášena chráněnou památkou (r. 1931) byla katedrála v rámci občanské války vypálena; za své vzal veškerý mobiliář a poškozena byla i vnitřní výzdoba a klenby. Renovace chrámu zde pak probíhala většinu II. poloviny minulého století.

Katedrála moře i dnes zvenku vypadá jako klasická – poměrně vysoká - středověká stavba se zdůrazněným horizontálním členěním. Celkově působí trojstupňová budova kompaktním, lehce strohým, dojmem, jen hlavní průčelí „ruší“ dvě osmihranné věže a dvojicí silných opěráků rámujících rozetu.

Interiér je trojlodní a již na první pohled zaujme třemi ne zcela obvyklými jevy: výrazným chórovým ochozem, absencí křížení lodí a - v podstatě - i mobiliáře. Potěší klenba s nádhernými svorníky. Lodě od sebe velmi nenápadně oddělují 15 metrů vysoké sloupy a celý interiér působí velmi „otevřeně“. Centrální loď osvětluje rozeta a vysoká okna v presbytáři, pod kterým se nachází malá, víceméně královská, krypta.

Okenní vitráže jsou i přes již zmíněné zemětřesní v roce 1428 stále částečně zcela původní, některé najdeme také v chrámovám muzeu. V rozetě je mj. zobrazena Korunovace Panny Marie, symboly čtyř evangelistů nebo andělé hrající na různé hudební nástroje, v pozdně gotických oknech kněžiště najdeme např. Madonu s dítětem a Archandělem Michaelem nebo Poslední soud, který v roce 1494 vytvořil Severí Desmasnes de Avinyó.

Poslední větou se vrátíme k té první. Katedrála, která bývá nazývaná také Katedrála bez kláštera, Rybářská katedrála, Seu del Born (není myšleno zrození, ale barcelonská čtvrť) i Seu del Mar, se stala hrdinkou mnoha románů, Tím nejslavnějším je ovšem bezkonkurenčně Katedrála moře od španělského právníka Ildefonsa Falconese de Sierra.