Západní část republiky - 3. den: Staré Sedlistě - kostel sv. Václava; Chodová Planá - prohlídka městyse (kostel sv. Jana Křtitele, nový a starý zámek, pivovar, židovský hřbitov, sraz veteránů); Trstěnice - zámek Berchembogen

Večer jsem nemohla zabrat, i když už po večeři jsem zívala a myslela si, že jak si lehnu, tak usnu. Ale nakonec jsem spala dobře. K ránu klesla teplota pod 12 stupňů. Předpověď se naštěstí nevyplnila. Ale k ránu by se peřina skoro hodila. Přímo zima mi nebyla, ale teplo vypadá jinak. Ale vydržela jsem to. 

Vstáváme skoro v devět, počasí už vypadá skoro jako včera. Na sluníčku je skoro horko, ve stínu je to na dlouhý rukáv. Je tedy příjemně.

Po dvou pro mne trochu náročnějších dnech (zvlášť včera jsem toho ušla nejvíc za posledních několik měsíců) máme dnes den méně náročný, i když ne zrovna odpočinkový. Nespěcháme, dávám si kávu. Dnes bych bez ní asi nepřežila. Jsem jak praštěná. Že by se počasí měnilo? Vím, že jsem na to dost citlivá. Zatím to však na to nevypadá. Nebo mi tělo dává najevo, že mám přibrzdit v aktivitách. I to je možné. Uvidíme.

Dopoledne máme na cestě odbočku do Starého Sedliště. Tam je na kopečku hřbitovní kostel sv. Václava, který jsme včera několikrát zahlédli. Ota o něm ví, vždy se chtěl zajet k němu podívat, ale nikdy mu to nevyšlo. Dnes to tedy vyjde. Je zajímavý, ale nelze se dostat ani na hřbitov. Vrata jsou zamčená. Nikde tu není ani žádná zmínka o jeho historii. Až později jsme se dočetli, že první písemné zprávy o kostele i o vsi jsou z r. 1358. Jenže ve 2. pol. 17. století ho zničila švédská vojska. Na jeho místě byl v letech 1704 - 1707 postaven současný barokní kostel s věží, která po úderu bleskem opakovaně vyhořela. Její poslední oprava je z r. 1865. Ze stejné doby jako kostel je i márnice a ohrazení hřbitova. Nikam jste se tedy nedostali, za chvilku odjíždíme.

Pokračujeme podle plánu. Jedeme do Chodové Plané. Před lety jsme tam byli v pivních lázních - poukaz jsme dostali od mladých k Vánocům. Jenže tehdy jsme si vybrali úplně nevhodnou dobu. Pršelo a byla zima. Dnes si to vynahradíme. Naplánovala jsem zde okruh dlouhý cca 3,3 km.

První písemná zmínka o obci je z r. 1319 (podle jiných zdrojů 1316). Jedná se tedy o historickou obec, která byla založena na významné císařské cestě z Plzně do Norimberka a plnila významnou úlohu v ochraně západní hranice. Bohužel historické objekty z dob dávno minulých se zde nenajdou. Při velkém požáru r. 1733 shořelo vše, vč. kostela a všech písemných dokladů o minulosti obce. V obci až do r. 1938 byla i židovská obec, v letech 1938 - 1945 byla obec přičleněna k nacistickému Německu. Minulost má tedy hodně pestrou. Okolo těch nejzajímavějších historických objektů se chceme dnes projít.

Chtěli jsme zaparkovat u zdejšího pivovaru, jenže hlavní silnice je rozkopaná, odbočit se z ní nedá. Nevadí, kousek se vracíme a parkujeme v ulici Slovany, blízko nově upravené kašny. Na dohled - dokonce ve směru našeho prohlídového okruhu jsou potraviny. Tam jdu nejdřív. Jsem závislák - potřebuju nějaký sladký doping. Dortík nemají. I koláček je dobrý.

V obci je řada pískovcových plastik, které vznikají při tradičním mezinárodním sochařském sympoziu. Už tady jich je několik.

Vracíme se na hlavní ulici Pohraniční stráže. Vpravo míjíme nárožní patrový úřednický dům s mansardovou střechou. Původně barokní stavba byla r. 1734 postavena na místě původní tvrze. V 19. století proběhla raně klasicistní úprava. Dům má dochovanou původní dispozici - má dvě schodiště a dva vchody s průjezdem. Vchod z hlavní ulice má původní kamenný portál, nad kterým je erb.

Hned naproti stojí budova bývalého barokního Starého zámku. Ten tu na místě bývalé tvrze stál již v pozdní gotice, jen se neví, kdy přesně byl postaven. Byl zakreslen na mapě z r. 1676. Po požáru byl postaven znovu současně s protějším úřednickým domem. R. 1840 byl pravděpodobně snížen o jedno patro. Sestry od sv. Kříže se zde staraly o nemocné. R 1946 byl přestavěn na kulturní dům, bohužel tak necitlivě, že budovu zámku připomíná snad jen mansardová střecha.

Severně od této budovy je malé náměstíčko, které bylo centrem již při jeho založení. Tam se zachovala kamenná historická kašna a pítko.

K náměstí přiléhá jednolodní kostel sv. Jana Křtitele, který byl založen před r. 1350. Po požáru r. 1733 bylo kněžiště a věž kostela zcela zničeno. Majitel panství se pak rozhodl postavit kostel nový. V vletech 1752 - 1754 vznikla tato barokní stavba, do které bylo přeneseno několik původních náhrobků. Další úpravy jeho vzhled příliš nezměnily. Nad presbytářem je vystavěna věž.

Před kostel vedle schodiště byl r. 1924 přenesen sloup Panny Marie Bolestné, který vznikl r. 1703 (podle jiných pramenů z r. 1705).

Ze západní strany historického náměstí přiléhají historické objekty rodinného pivovaru Chodovar - je zde wellness hotel U SLÁDKA, značková prodejna, pivní lázně, restaurace Stará sladovna a Ve skále, pivovarské muzeum. Součástí je i velká pivovarská zahrada se stylovým posezení, kde se konají tradiční slavnosti piva a závody mistrovství Evropy v koulení pivních sudů

Pivovar zde má dávnou tradici - založil ho r. 1573 šlechtický rod Šliků, ale pivo se zde vařilo již mnohem dříve. Zajímavostí bylo, že tento pivovar musel poskytovat šestinedělkám ze zdejšího panství dobré pivo - na to dohlížel místní rychtář.

R. 1861 pivovar vyhořel, byly zničeny všechny původní objekty. Hned o rok později dal zdejší hrabě vystavět nad původními skalními sklepy nový větší pivovar, jehož podoba se zachovala do dnešních dnů. V době mezi světovými válkami se pivo vyváželo hlavně do Německa. Po znárodnění byl součástí různých pivovarů, naposledy v letech 1965 - 1990 patřil pod Západočeské pivovary n.p.. Pivo se zde vařit nepřestalo. Od 1.5.1992 je pivovar samostatným rodinným podnikem.

K době vzniku tohoto pivovaru se váže pověst o psu Albim, který v blízkosti nalezl studánku s vydatným pramenem vody. Pes je po staletí považován za dobrého ducha zdejších pivovarských sklepů. Proto jeho vyobrazení bylo ve znaku místního sladovnického cechu a proto ho má dnes pivovar Chodovar ve svém znaku.

Shodli jsme se na tom, že je hrozné dusno. Máme tedy žízeň. Ještě se na odjezd nechystáme, Ota si může dát pivo. Nejdřív jdeme do Staré sladovny. Ota už se těší na točený Chodovar, já na Ilsano. Doba, kdy na nádvoří tato minerálka byla veřejně a zdarma přístupná, je už nenávratně pryč. Na výběr jsem dostala asi z pěti příchutí. Vybrala jsem si višňové Ilsáno, protože višně mám moc ráda a chutná mi vše višňové. Podle Oty bylo trochu sladší, ale mně chutnalo moc. To si koupím s sebou na cestu. Větší balení mají však jen v recepci restaurace Ve skále. Tam zajedeme, až skončíme s prohlídkou městyse. Teď si jdeme prohlédnou areál pivovaru.

Jsme tady v pravý čas. Je tady nějaký sraz veteránů. Je tu celá řada nádherných aut. Tak to se nám povedlo. Procházíme okolo nich a kocháme se. Dostali jsme se tak až k restauraci Ve skále. U vchodu je možno nakouknout do jeskyně plné vody, kde asi pramení Ilsano. Jdu se do recepce zeptat, zda mají višňové Ilsano a zda ho mají dost. Asi moc ne, protože slečna mi nabídla, že mi ho dá stranou. To byla moc milá.

V obci byla židovská obec. Dokumenty o tom, kdy byla založena, bohužel shořely. K její likvidaci došlo na začátku války r. 1938. Byla zbořena i barokní synagoga. Zachovaly se pouze dva hřbitovy. K jednomu stoupáme od restaurace bývalým zámeckým parkem. Tam na kopečku je starý židovský hřbitov. Byl založen ve 2. pol. 17. století. R. 1866 bylo jeho okolí upraveno na romantizující anglický park. Hřbitov byl ohrazen maurskou zdí. Pohřbívalo se sem až do r. 1889. Nejvíc byl zničen ve 2. pol. 20. století. Do dnešní doby se zachovalo 257 náhrobků nebo jejich částí. Nejstarší nápisy na náhrobcích jsou z poč. 18. století, nejmladší z 90. let 19. století. V současné době hřbitov oplocený už není, vypadá to tu hezky - skoro jako v parku.

Pokračujeme v naznačeném směru - na jižní okraj obce. Míjíme křesťanský hřbitov se hřbitovní kaplí. Jen kousek za ním je nový židovský hřbitov. Ten byl založen r. 1890, bohužel ho nacisté zdevastovali. Je ohrazený vysokou ohradní zdí, ale otevřený, tedy přístupný. Je vidět, že tu jsou novější náhrobky postavené hezky v řadách. Teď jsem se dočetla, že kromě hlavní brány zdobené dvěma Davidovými hvězdami, je při levé ohradní zdi nenápadná, pobořená branka, nazývaná Johanitská. Johanité byl prastarý rod potomků církevního rytířského řádu založeného v 11. století v Jeruzalémě. Patřili mezi nejváženější židovské rody, ale tradice jim zakazovala vstoupit na hřbitov. Postupně byly tyto praktiky uvolňovány a pro jejich potřeby byly zřizovány postranní branky, aby mohli navštívit své pozůstalé, ale nemuseli chodit mezi ostatními hroby.

Teď už se vracíme zpátky do centra. Zastavujeme se u pseudobarokního Nového zámku, který byl postaven v letech 1902 - 1904. Jedná se o nejmladší panské sídlo v obci. Po 2. světové válce byl znárodněn. V 50. letech 20. století se stal sídlem roty Pohraniční stráže. Zabrali i větší část zámku. Vojáci zde zůstali až do r. 1990. Od 16. 3. 2006 je v majetku obce a pomalu zde probíhá rekonstrukce. Zámek je zatím nepřístupný, v zámeckém areálu se konají kulturní a společenské akce. Cestičky v anglickém parku jsou již pěkně upravené, část zámku je opravena, další se opravuje. Bude to tu hezké.

K autu už to máme kousek. Obcházíme smírčí kříž, auto už skoro vidíme. Jen přemýšlíme, kudy se dostaneme k restauraci Ve skále. Nakonec jsme se rozhodli zajet na parkoviště k Pivovarskému muzeum. Je sice malé, ale snad tam bude místečko. Zbytek dojdeme pěšky.
Tahle volba nám vyšla. Snad kvůli akci veteránů je volný vjezd do pivovaru. Jsou otevřená vrata, zvednutá závora. Projet k restauraci je už legrace. I proto, že akce končí, už je tu jen pár aut a pár lidí.

Ota si kupuje 3 piva, já dvě višňová ilsana a ještě na ochutnání novinku - první chmelovou minerálku Hoppy. Jsme rádi, že už to nemusíme nikam daleko nosit. Zvlášť já, že už nemusím nikam chodit. Už se cítím poměrně dobře, ale to dusno mi vadí čím dál víc. Ale ve městě se nám líbilo. Jsme spokojeni.

Tím jsme dnešní aktivitu ukončili. Kupodivu ani Otovi se už nikam nechce. Jen se chceme cestou zastavit u zámku v Trstěnicích. Z nového obchvatu odbočujeme do obce Trstěnice, ale hned musíme odbočit vpravo po staré silnici, která je ponechána asi právě jen kvůli zámečku. K němu už vede jen úzká silnice.

Dvoupatrový novogotický zámek Berchembogen nechal postavit r. 1877 Jan Arnošt Berchem-Haimhausen pro své lovecké výpravy. Nechal si tam udělat erb, má nárožní rizality, arkýř, jsou tam sluneční hodiny. Po r. 1945 byl zestátněn a až do r. 1989 jej využívala lesní správa. Nyní je v soukromém vlastnictví a je proto nepřístupný. Myslíme si, že by se tam nechalo přespat. Jenže vše je trochu jinak. Vidíme velký kdysi nádherný zámek, který není úplně udržovaný. Okna a dveře jsou otevřená, venku u auta sedí paní. Zase se mi vyplatilo rčení Líná huba holé neštěstí. Zeptala jsem se paní, zda se mohu otevřenými dveřmi podívat dovnitř. Paní nic nenamítala, ale nakonec nám nabídla, že nás vezme dovnitř. V přízemí je nádherná vstupní chodba s původními dveřmi. Paní nás vzala do patra, kde je to prý nejhezčí. Už schodiště je úžasné. V patře je jedna velká místnost s kulečníkem a dvě menší s převážně původním nábytkem a nádherným stropem. Prostě je to nádhera. Tak to jsme měli štěstí. Ve 2. patře je ložnice, tam už je to prý normální. Paní je sympatická, pěkně jsme si popovídali. Bydlela tady s manželem, jenže ovdověla a po vyřešení dědictví to chce prodat. Tak snad jí to vyjde. Teď to sem jezdí aspoň větrat.

Kdyby tu paní nebyla, nechalo by se tu v pohodě přespat. Možná by nebyla ani proti tomu. Ale to už bychom toho na paní chtěli asi moc. Odjíždíme. Pokračujeme dál v našem směru, jen odbočujeme do Vysoké. Za ní je velké parkoviště, kde jsme před 6 lety spali, když jsme šli na Dyleň. Dnes si to chceme zopakovat. Už teď víme, že tady přespíme i zítra. Chceme udělat výlet okolo Kynžvartu. Žádné jiné místo na spaní pak hledat nebudeme.

Dnes musím nejdřív uvařit oběd. Nějak jsme se zdrželi. Ale v tom dusnu moc hladu ani nemáme. Z domova jsem vzala plněné bramborové knedlíky a špenát, jídlo je za chvilku. Pak už jen ve stínu odpočíváme, čteme si a pod. Já si dala tu chodovarskou novinku Hoppy. Má zajímavou světle zelenou barvu, ale je to sladké. Nechá se to pít, až když jsem to zředila vodou v poměru 1 : 1. No ochutnala jsem to, není to žádný zázrak.

Dnes je stále poměrně teplo. Jdeme spát v 10, v autě máme přes 20, ale slibují ranní teplotu 12 stupňů. Mělo by být tedy tepleji než včera. Necháme se překvapit.

Západní část republiky - 3. den: Staré Sedlistě - kostel sv. Václava; Chodová Planá - prohlídka městyse (kostel sv. Jana Křtitele, nový a starý zámek, pivovar, židovský hřbitov, sraz veteránů); Trstěnice - zámek Berchembogen na mapě